Orosomukoid, též zvaný α1-kyselý glykoprotein (AGP), je glykoprotein z krevní plazmy. V případě lidského AGP jde o jednu z nejintenzivněji studovaných bílkovin krevního séra. I když dosud nebyla struktura ani fyziologická role této bílkoviny zcela objasněna, je zřejmé, že jde o protein akutní fáze, jehož koncentrace vzrůstá při patologických stavech, proto je využívána v lékařských testech jako indikátor potenciálních patologických stavů.
Struktura Molekulu lidského AGP tvoří jeden řetězec 183 aminokyselin, kódovaný dvěma geny ORM1 a ORM2 s neobvykle vysokým počtem možných substitucí, na 22 pozicích. Přesto existují jen tři genetické varianty této bílkoviny (značené jako A, F1 a S). Mezi cysteiny 5–147 a 72–164 se vytvářejí dva disulfidické můstky.
Z celkové relativní molekulové hmotnosti AGP, 41 kDa, připadá přibližně 42 % na cukernou složku tvořenou rozvětvenými glykany (druhý největší známý obsah cukerné složky u proteinů), které jsou k hlavnímu řetězci vázány na pěti místech N-glykosidickými vazbami (Asn rezidua 15, 38, 54, 75 a 85). Tyto glykany jsou di- až pentaantenární, přičemž i výskyt různých typů je podmíněn geneticky a souvisí s jejich pozicí na peptidovém řetězci, případně kolísá při různých patologických stavech. Cukerná složka má významný vliv na výtečnou rozpustnost AGP a přispívá též k mimořádné tepelné stabilitě této bílkoviny.
Fyziologická funkce Fyziologická role této bílkoviny zatím není zcela vyjasněna. V krevní plazmě se běžně vyskytuje v koncentraci 0,6 až 1,2 mg/ml. Je známo, že hladina AGP v krvi roste při zánětlivých procesech, jako jsou různé formy zhoubných nádorů, některá infekční onemocnění, a také větší chirurgické výkony, stejně tak ovšem vzrůstá i v těhotenství. Současně byla prokázána schopnost AGP vázat in vitro různé ligandy, jejichž spektrum je velmi široké – sahající od malých anorganických iontů po steroidní hormony a různé léky, a to jak bazické, tak neutrální i kyselé. Zdá se tedy, že AGP by mohl být primárně transportérem.Fournier, T., Medjoubi-N, N. and Porquet, D. (2000) Alpha-1-acid glycoprotein. Biochem. Biophys. Acta 1482, 157–171.
Reference
Literatura Schmid K., L. H. Chen, J. C. Occhino, E. A. Foster, K. Sperando, Biochemistry 15 (1976) 2245–2255. Schwick H. G., K. Heide, H. Haupt, In The Glycoconjugates, Vol. 1; pp 268–269 Academic Press: New York (1977). Kopecký V., Jr., R. Ettrich, K. Hofbauerová, V. Baumruk, Biochem. Biophys. Res. Commun. 300 (2003) 41–46.
Kategorie:Glykoproteiny Kategorie:Plazmatické proteiny Kategorie:Proteiny akutní fáze