Prezident České republiky (dle Ústavy prezident republiky) je hlava České republiky, která je volena přímo českými občany, resp. oprávněnými voliči. V letech 1993–2012 byl volen oběma komorami Parlamentu, tedy poslanci a senátory, na společné schůzi obou komor. Z výkonu své funkce není odpovědný s výjimkou velezrady a hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku České republiky. Prezident se ujímá úřadu složením slibu do rukou předsedy Senátu, do roku 2013 skládal slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. Prezidentovo funkční období trvá pět let. Vzdát se svého úřadu může též do rukou předsedy Senátu Parlamentu ČR. Výkon pravomocí, protokolární povinnosti a další funkce spojené s osobou prezidenta zajišťuje Kancelář prezidenta republiky, jeho ochranu má na starosti specializovaný útvar Policie ČR.
Česká republika je parlamentní republika, v níž je hlava státu součástí pilíře výkonné moci s omezenými pravomocemi v rozhodovacích procesech (pasivní složka), ty většinově náleží předsedovi vlády a kabinetu (aktivní složka), ale do dění vstupuje v okamžiku napětí a krize (systém brzd a protivah). Reprezentuje zemi navenek i ve vnitřních vztazích, z hlediska protokolu jde o prvního ústavního činitele.
Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Je mu uděleno slovo, kdykoliv o to požádá. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Prezident jakožto hlava státu je také dle Ústavy vrchním velitelem ozbrojených sil, což znamená určité rozhodování (typicky někdy je třeba činit rozhodnutí v řádu dnů nebo i hodin), k tomuto účelu má tak zřízenu Vojenskou kancelář prezidenta republiky. Dále je prezident také adresátem zpráv zpravodajských služeb a rovněž jim také s vědomím vlády zadává úkoly. Vykonává též řadu dalších činností, některé z nich jsou uvedeny přímo v Ústavě, jiné v (obyčejných) zákonech (např. jmenování předsedy ÚDHPSPH). Disponuje též jedním ze sedmi klíčů od dveří v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, které vedou do Korunní komory, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.
Volba prezidenta
Prezidentem republiky může být zvolen občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát po sobě. Zvolen také nemůže být občan, který byl odsouzen za velezradu nebo za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.
Navrhovat kandidáta může nejméně dvacet poslanců nebo deset senátorů, nebo každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany. Volbu prezidenta republiky vyhlašuje předseda Senátu, koná se tajným hlasováním a právo volit má každý český občan, který ke dni volby dosáhl věku 18 let.
V prvním kole může být zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech platných hlasů. Pokud nikdo nadpoloviční většinu nezíská, koná se do 14 dnů kolo druhé, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního (při teoretické rovnosti hlasů všichni, kteří takový počet hlasů získají, tak, aby byli alespoň dva). Ve druhém kole pak bude zvolen ten kandidát, který získá hlasů více (opět při teoretické rovnosti hlasů se do deseti dnů vyhlásí zcela nová volba).
Nástup do úřadu
Pokud nebyl prezident zvolen, jeho pravomoci vykonává předseda vlády a předseda Senátu. Do úřadu prezident nastupuje po inauguraci, kde složí slib do rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky.
Slib prezidenta republiky zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Nestíhatelnost Prezidenta nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Nestíhatelnost se vztahuje jak na trestné činy, přestupky a jiné správní delikty spáchané před vznikem mandátu, tak na ty spáchané během jeho výkonu, za které nemohl být prezident až do roku 2013Ústavní zákona č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. stíhán ani po zániku mandátu. Od roku 2013 to již možné je. Po dobu výkonu jeho funkce se navíc běh promlčecí lhůty pro tyto protiprávní činy staví. Procesní imunita se nevztahuje na civilní delikty ani ústavní delikty (viz dále).
Pokud jde o hmotněprávní imunitu (indemnitu) prezidenta, názory právní teorie se různí. Podle čl. 54 odst. 3 Ústavy je prezident republiky z výkonu funkce neodpovědný. Část ústavních právníků, např. Jan Wintr, se kloní k názoru, že jde pouze o neodpovědnost ve smyslu politickém, tj. neodpovědnost Poslanecké sněmovně. Naproti tomu Pavel Rychetský ve svém komentáři k Ústavě ale toto ustanovení vykládá právě jako absolutní hmotněprávní imunitu prezidenta, pokud jde o souvislost s výkonem jeho funkce. Prezident tak podle tohoto výkladu může spáchat během výkonu své funkce např. trestný čin a po skončení svého mandátu za něj být i stíhán, avšak pokud by se jednalo o trestný čin v souvislosti s výkonem prezidentské funkce, např. zneužití pravomoci úřední osoby, prezident by sice svým jednáním tuto skutkovou podstatu naplnil, přesto by jeho trestní odpovědnost nevznikla. Tato indemnita se pak nevztahuje na civilní delikty a samozřejmě ani na ústavní delikty.
Ústavní delikty Velezrada je ústavní delikt, za který může být prezident odsouzen. Kromě toho je možné jej odsoudit také pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Velezradou se přitom rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Žalobu může podat jen Senát, který k tomu však musí získat souhlas Poslanecké sněmovny. Řízení probíhá před Ústavním soudem a jediným trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt (čímž zaniká i nárok na prezidentský plat včetně veškerých dalších požitků po skončení funkce).
V roce 2004 lidovecký senátor Zdeněk Bárta prohlásil, že má připravený návrh na ústavní žalobu pro velezradu proti prezidentu Klausovi, kterého obviňoval z toho, že svým počínám ohrožuje fungování Ústavního soudu České republiky, protože nenavrhuje dostatečně rychle Senátu na schválení kandidáty na pozici jeho soudců. Tento návrh však mezi ostatními senátory podporu nezískal, i když zájem obecně vzbudil. O velezradě také uvažovala v roce 2009 sociálnědemokratická senátorka Alena Gajdůšková, a to v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy. Ani v tomto případě však k podání ústavní žaloby nedošlo.
V únoru 2013 podepsal potřebný počet senátorů (28) návrh ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause především v souvislosti s amnestií vyhlášenou v novoročním projevu, ale i dalšími kroky během funkčního období (nedokončování ratifikace mezinárodních smluv, nenavrhování kandidátů na soudce Ústavního soudu, nerozhodnutí o jmenování či nejmenování Petra Langera soudcem). Tím se měl dopustit jednání směřujícího proti svrchovanosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Zároveň byla Senátu doručena petice 73 tisíc lidí s výzvou k podání žaloby. Na základě tohoto návrhu proběhla 4. března mimořádná schůze Senátu, která podání ústavní žaloby k Ústavnímu soudu schválila. Ústavní soud však řízení o žalobě z procesních důvodů zastavil, když dovodil, že podle právní úpravy o tomto řízení účinné před 7. březnem 2013 nešlo pokračovat v řízení o této žalobě po uplynutí funkčního období prezidenta.
V roce 2019 Senát schválil návrh ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana pro hrubé porušení Ústavy, poslanci však tento návrh nepodpořili.
Pravomoci Absolutní pravomoci (bez kontrasignace) Tyto pravomoci vykonává prezident zcela nezávisle, rozhodnutí podle nich vydaná jsou bezprostředně platná.
Prezident podle Ústavy České republiky: jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, svolává zasedání Poslanecké sněmovny, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatím až do jmenování nové vlády, jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců tohoto soudu, odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem (agraciace) a zahlazuje odsouzení (rehabilitace) (viz dále), má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního (viz dále), podepisuje zákony, jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, jmenuje členy Bankovní rady České národní banky. Ke jmenování soudců Ústavního soudu však potřebuje souhlas Senátu.
Milost Milost je zvláštní pravomoc, ideově vycházející z doby monarchie. Umožňuje prezidentovi v individuálních případech odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem v pravomocně skončené věci. Může zahlazovat odsouzení. S kontrasignací premiéra (nebo jím pověřené osoby) může udělit milost a v trestních řízeních abolici, tj. nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.
V praxi tuto pravomoc prezident používá zejména v případech, kdy se domnívá, že soud pochybil, nebo v humanitárních případech, kdy zabraňuje rozdělení rodiny nebo přihlíží k vážnému zdravotnímu stavu odsouzených nebo členů jejich rodiny. V praxi bývají některá udělení milosti kritizována, např. milosti Miloše Zemana udělené Jiřímu Kajínkovi a řediteli Lesní správy Lány Miloši Balákovi.
Prezidentské veto Suspenzivní veto patří mezi pravomoci českého prezidenta. Dovoluje mu vrátit Parlamentem schválený návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně spolu s odůvodněním. Musí tak učinit ve lhůtě 15 dnů počínající den po předložení zákona k podpisu a nemůže tak učinit u ústavních zákonů. Přehlasovat veto může nadpoloviční většina všech poslanců. Pokud má prezident pochybnosti o ústavností zákona, může podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona, ale až poté, co nabude platnost. Podání tohoto návrhu není omezeno žádnou lhůtou.
Václav Havel ve svém prvním volebním období použil veto jen devětkrát. Čtyřikrát byl poslanci přehlasován, čtyřikrát se tak nestalo, v jednom případě rozhodl o zrušení platného zákona na návrh prezidenta Ústavní soud. Ve druhém volebním období použil veto sedmnáctkrát, ve všech případech však byl poslanci přehlasován. Úspěšnější byl u Ústavního soudu, který čtyřikrát alespoň částečně návrhům prezidenta vyhověl. Prezident Václav Klaus veto používal častěji, vetoval celkem 62 zákonů, přičemž uspěl jen čtyřikrát, a sedm jeho vet již nebylo projednáno. Miloš Zeman vetoval v průběhu prvních 19 měsíců v úřadu 3 zákony, přičemž ve dvou případech bylo jeho veto přehlasováno. V jednom případě se hodlal obrátit na Ústavní soud.
Pravomoci s kontrasignací Rozhodnutí vydaná podle těchto pravomocí vyžadují ke své platnosti spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za tato rozhodnutí odpovídá vláda.
Prezident podle Ústavy České republiky: zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, přijímá vedoucí zahraničních zastupitelských misí, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, jmenuje a povyšuje generály, propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, jmenuje soudce, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice, viz shora), má právo udělovat amnestii.
Další pravomoci určují běžné zákony. Podle nich prezident například: uchovává pečetidlo státní pečeti, vyhlašuje volby do Evropského parlamentu, zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí,