Leonid Maximovič Leonov ( Moskva – 8. srpna 1994), byl ruský a sovětský spisovatel a dramatik.
Životopis Narodil se v moskevské kupecké čtvrti Zarjaďje, kde měl jeho dědeček krám. Jeho otec Maxim Leonidov Leonov byl novinář, carem i s rodinou vyhnán do Archangelska. Leonidovi se zde líbilo a později se tamní kraj objevil v řadě jeho povídek a novel. V ruské občanské válce byl v armádě, nejprve jako voják, poté i jako novinář. Své literární prvotiny, zejména poezii, podepisoval pseudonymem Lapoť. Po roce 1925 začal psát romány, z nichž řada byla brzy vydána v zahraničí. Mimo psaní knih se odhodlal v třicátách letech k napsání celé řady mnohdy velice úspěšných dramat.
I nadále působil jako aktivní novinář, po válce psal např. o ochraně pracovního prostředí, ochraně přírody a památek, o estetice pracovních nástrojů.
Jeho novely se zabývají etickými problémy Ruska mezi roky 1917–1941, je však nutno mít na paměti, že jeho pojetí těchto problémů je v rámci „socialistické morálky“. Celá řada jeho prací byla vydána v češtině.
Po roce 1960 dostal možnost cesty po Americe a i tyto prožitky využil ve své tvorbě. Byl veřejně činný v mírovém hnutí, byl poslanec Nejvyššího sovětu. Roku 1967 dostal státní cenu SSSR, poté i Leninovu cenu a roku 1972 byl zvolen do Akademie věd SSSR a stal se také členem obdobné instituce v Jugoslávii.
Uměl psát nejen knihy poplatné době, ale i romantické milostné příběhy, věnoval se starým legendám, napsal bajky i pohádky, desítky povídek různých žánrů. Mnohé z nich se dočkaly několika vydání
Výběr díla
Jezevci, první a úspěšný román z vesnického prostředí z roku 1924. Líčí odpor ruské vesnice k revoluci a zatuchlost moskevského předměstí. Kasař, z roku 1927. Psychologický příběh někdejšího revolucionáře, v němž autor analyzuje krach revolučních aktivit. Dravá řeka z roku 1929, inspirován pobytem na stavbách první pětiletky Skutarevskij z roku 1930, jak význačný fyzik našel cestu k revoluci Kobylky, novela z roku 1930 o boji proti nim v Turkménii Cesta za oceán, rok 1934, příběh komunisty Kurilova Dobytí Velikošumska, rok 1944, válečný román Ruský les – 1954, za tento román z obdoby války získal Leninovu cenu. Na tématu vědeckého sporu poctivce Vichrova a sobeckého Gracianského o osud hynoucích ruských lesů pojednává román vítězství života nad smrtí, které se dále zrcadlí ve spletitém osudu mladičké Pojly Vichrovové. Útěk Mr.Mac Kinsleye, fantastická, protiválečná groteska Eugenija Ivanovna, příběh ruské emigrantky
Drama Vpád – 1942, jedno z nejlepších ruských válečných dramat Ruský les – 1953 Zlatý kočár – 1955
Odkazy
Externí odkazy
Reference
Literatura
Kategorie:Ruští dramatici Kategorie:Ruští spisovatelé povídek Kategorie:Spisovatelé socialistického realismu Kategorie:Narození v roce 1899 Kategorie:Úmrtí v roce 1994 Kategorie:Muži Kategorie:Sovětští dramatici Kategorie:Sovětští romanopisci Kategorie:Sovětští spisovatelé povídek Kategorie:Sovětští novináři Kategorie:Pohřbení na Novoděvičím hřbitově Kategorie:Narození 31. května Kategorie:Úmrtí 8. srpna Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Nositelé Medaile Za udatnou práci za Velké vlastenecké války 1941–1945