Soudruh (ženská forma soudružka) je titul, který k vzájemnému oslovování užívali a užívají příslušníci některých levicových seskupení, zvláště pak komunistických. Byl také užíván jako úřední oslovení v mnoha zemích s komunistickým režimem. V psaných textech se obecně užívala zkratka „s.“ pro obě pohlaví i pro množné číslo.
Etymologie a změny významu náhled|Právo lidu 1893 (oslovení čtenářů „Soudruzi“) V češtině je slovo soudruh slovanského původu a znamenalo nejprve společník, druh ve společné věci.Např. Koncem 19. století se slovo soudruh začalo též používat i v politickém smyslu, pro příslušníky politické levice (sociální demokracie).
Význam slova se dále posunul v době komunistického režimu v Československu, kde byl nejen obvyklým oslovením mezi příslušníky komunistické strany, ale také povinným oslovením ve služebním styku, což novější jazykové slovníky označují za hlavní významy a původní nezmiňují.
Později se začalo používat hovorově i jako synonymum k výrazu komunista, případně k označení komunistického režimu („za soudruhů“).https://www.novinky.cz/clanek/historie-17-listopad-kde-soudruzi-vidi-chybu-aneb-30-let-od-revoluce-ocima-komunistu-40303450 Zvláště u pravicově smýšlejících lidí pak často nese slovo soudruh nádech urážky.
Politické užití Vzorem oslovení soudruh v politickém kontextu je francouzský termín (původně „člen komory“), který se ujal podle podobné praxe ve Velké francouzské revoluci mezi francouzskou levicí na konci 18. století. Od průmyslové revoluce se oslovení tradičně používá v některých socialistických, sociálně demokratických a komunistických stranách. Oslovení soudruhu používali i členové prvorepublikové Československé sociální demokracie, odkud jej převzala i KSČ, když se z ní vyčlenila.
V Sovětském svazu znamenalo slovo (tovarišč) původně obchodní společník nebo spolucestující (od tovar, zboží), obecněji kamarád, kolega. Po Říjnové revoluci v roce 1917 si oslovení osvojili bolševici. V současném Rusku se již neužívá, až na výjimky, jako v relativně častém užití v armádě (např. ve spojení – tovarišč lejtěnant, soudruhu (pane) poručíku).
V západoevropských zemích se většinou užívalo slov odvozených od téhož románského základu jako , např. , nebo . Někde ale užití takových termínů nacistickým (například v písni Horst-Wessel-Lied) nebo fašistickým režimem zdiskreditovalo podobně odvozená slova a ta byla nahrazena (v němčině místo užívali komunisté termín , v italštině místo termín ).
Po roce 1948 i komunistický režim v Československu převzal sovětský zvyk oslovování „soudruhu“ a „soudružko“ nejen mezi komunisty, ale i ve veškerém úředním a pracovním styku. Mezi komunisty a odboráři bylo všeobecně provázeno tykáním.
Po sametové revoluci se soudruh v politickém kontextu udržel v KSČM a menších komunistických organizacích; obnovená ČSSD místo něho zavedla oslovení příteli, ale to se příliš neujalo.
V Africe se termín používal často v souvislosti s původně demokratizačními či protirasistickými proudy. Oslovení tak užívali třeba příznivci a členové Afrického národního kongresu v Jihoafrické republice nebo zimbabwské vládní strany ZANU (PF) Roberta Mugabeho. V Číně používali stejné oslovení (, tchung-či) jak komunisté, tak nacionalisté ze strany Kuomintang.
V Albánii se používal termín „shok“, což má podobný význam jako v češtině.
Soudruh v umění
Vzhledem k běžné praxi v komunistických režimech se oslovení objevuje, často jako neutrální, v tehdejší oficiální literatuře a jiných druzích umění. V neoficiálních uměleckých textech a ve tvorbě po roce 1989 však bývá předmětem humoru a ironie, např. v románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni. Řidčeji a především ve starší tvorbě se objevuje i v původním významu souputník, společník (viz např. báseň Jiřího Wolkera Věci či Nerudova Romance o Karlu IV.)
Oslovení soudruh (v originále ) užívají i postavy v politické satiře George Orwella Farma zvířat.
Odkazy
Související články komunismus
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Komunismus