Bhútán

Bhútán, plným názvem Bhútánské království, je vnitrozemský stát v jižní Asii. Leží ve východním Himálaji mezi Tibetem na severu a Indií na jihu, přičemž od blízkého Nepálu jej odděluje indický stát Sikkim. Území tvoří převážně strmé a vysoké hory protkané hlubokými údolími (Bhútán je nejhornatější země na světě), podnebí se mění v závislosti na nadmořské výšce, od vlhkého subtropického na jihu až po polární na severu. Bhútán se dělí na 20 správních jednotek, na ploše 38 000 km² žije 777 000 obyvatel. Hlavním a největším městem je Thimphu, mezi další velká města patří Phuentšoling a Paro. Většinu obyvatel země tvoří Ngalopové a Šarlopové, největší etnickou menšinou jsou Lhotšampové. Úředním jazykem je dzongkha, přibližně tři čtvrtiny obyvatel se hlásí k buddhismu, necelá čtvrtina k hinduismu.

Bhútán a sousední Tibet zažily šíření buddhismu, který vznikl na indickém subkontinentu za Buddhova života. V prvním tisíciletí se do Bhútánu rozšířila škola vadžrajánového buddhismu z jihu bengálské říše Pála. V 16. století sjednotil Ngawang Namgjal údolí Bhútánu do jednoho státu. Namgjal přemohl tři tibetské invaze, podrobil si konkurenční náboženské školy, kodifikoval právní systém Tsa Jig a vytvořil vládu teokratických a civilních správců. Namgjal se stal prvním žabdrung rinpočhem a jeho nástupci působili jako duchovní vůdci Bhútánu, podobně jako dalajláma v Tibetu. Během 17. století Bhútán kontroloval velké části severovýchodní Indie, Sikkim a Nepál; měl také významný vliv v indickém knížecím státě Kuč Behar.

Přestože Bhútán v minulosti usiloval o užší vztahy s Velkou Británií, nikdy nebyl kolonizován. Během duarové války v 19. století Bhútán postoupil bengálské duary Britské Indii. Z dynastie Wangčhugů vzešla monarchie, která usilovala o užší vztahy s Británií na subkontinentu. V roce 1910 smlouva z Punákhy zaručila britskou kontrolu nad zahraniční politikou výměnou za vnitřní autonomii Bhútánu. Toto ujednání pokračovalo na základě nové smlouvy s Indií z roku 1949 (podepsané v Dárdžilingu), v níž obě země vzájemně uznaly svou svrchovanost. V roce 1971 se Bhútán stal členem Organizace spojených národů. Bhútán sice zůstal závislý na indické armádě, ale udržuje si vlastní vojenské jednotky.

Bhútán je demokratická konstituční monarchie s dračím králem jako hlavou státu a dvoukomorovým parlamentem. Je rozvojovou zemí, od prosince 2023 už nefiguruje na seznamu nejméně rozvinutých zemí; podle hrubého domácího produktu dle parity kupní síly je na 94. místě na světě. Bhútánská ekonomika je založena převážně na zemědělství, lesnictví, cestovním ruchu a prodeji elektřiny z vodních elektráren. V indexu lidského rozvoje mu patří třetí místo v jižní Asii po Srí Lance a Maledivách; figuruje na 21. místě světového indexu míru jako nejmírumilovnější země v jižní Asii k roku 2024 a zároveň jako jediná jihoasijská země v první čtvrtině tohoto seznamu. Mezi zeměmi jižní Asie vyniká také v oblasti ekonomické svobody, snadnosti podnikání, míru a absence korupce. Stále větším problémem Bhútánu je tání ledovců způsobené změnou klimatu. Bhútán je zakládajícím členem Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci, je také členem Hnutí nezúčastněných zemí, Iniciativy Bengálského zálivu pro víceodvětvovou technickou a hospodářskou spolupráci (BIMSTEC), Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, UNESCO a Světové zdravotnické organizace; nejtěsnější vztahy udržuje s Indií.

Název Přesná etymologie slova „Bhútán“ není známa, i když je pravděpodobné, že pochází z tibetského endonyma „Böd“ pro Tibet. Tradičně se má za to, že jde o přepis sanskrtského Bhoṭa-anta (भोट-अन्त) „konec Tibetu“ přes nepálské Bhuṭān (भुटान), což je odkaz na polohu Bhútánu jako jižního výběžku tibetské náhorní plošiny a kultury.

Od 17. století je oficiální název Bhútánu Druk jul (doslova „země Drukpa Kagjü“ nebo „země Hromového draka“, což odkazuje na dominantní buddhistickou sektu v zemi); „Bhútán“ se objevuje pouze v anglicky psané oficiální korespondenci. Podobně je odvozeno i označení pro krále Bhútánu Druk Gyalpo („Dračí král“) a bhútánské endonymum Drukpa, „Dračí lid“.

Jména podobná Bhútánu – včetně Bohtan, Buhtan, Bottanthis, Bottan a Bottanter – se v Evropě začala objevovat kolem 80. let 15. století. V knize Jeana-Baptisty Taverniera Šest cest z roku 1676 je jako první zaznamenáno jméno Boutan. Zdá se však, že tato jména se nevztahovala k současnému Bhútánu, ale k Tibetskému království. Moderní rozlišování mezi nimi začalo až v době expedice skotského badatele George Bogleho v roce 1774. Když si uvědomil rozdíly mezi oběma oblastmi, kulturami a státy, ve své závěrečné zprávě pro Východoindickou společnost oficiálně navrhl nazývat království Druk Desi „Bútán“ a království pančhenlamy „Tibet“. Generální zeměměřič této společnosti James Rennell nejprve poangličtil francouzský název jako „Bootan“ a poté zpopularizoval rozdíl mezi ním a Velkým Tibetem."History of Bhutan: How Europe heard about Bhutan". Kuensel. 24 August 2003. Retrieved 28 September 2011.

Poprvé se na západní mapě objevilo samostatné království Bhútán, a to pod místním názvem „Broukpa“. Mezi další názvy patří Lho Mon („Temná jižní země“), Lho Tsendenjong („Jižní země cypřišů“), Lhomen Khazhi („Jižní země čtyř přístupů“) a Lho Menjong („Jižní země bylin“).

Dějiny Region byl patrně osídlen již 2000 let před naším letopočtem a již v 7. století př. n. l. možná existovala státní organizace. Nicméně pro dějiny před 9. stoletím neexistují žádné historické prameny a historici jsou odkázáni jen na legendy. Doba historická začíná až s příchodem buddhistických mnichů z Tibetu v 9. století, iniciovaným chaosem, který tam vypukl. V 11. století zde vytvořily vlastní stát. Ve 12. století v Bhútánu vznikla škola Drukpa Kagjü, která dodnes zůstává dominantní formou buddhismu v Bhútánu.

V 17. století se Bhútán stal knížectvím, které bylo závislé na Tibetu, později jej ovládli Číňané. Ke sjednocení Bhútánu došlo v roce 1616, když Ngawang Namgyal, láma ze západního Tibetu, porazil tři tibetské invaze, podrobil si všechny náboženské školy, kodifikoval složitý a komplexní systém práva zvaný Tsa Jig a etabloval se jako vládce nad záležitostmi církevními i světskými. Po jeho smrti vypukla občanská válka, která narušila moc vládců (zvaných podle jejich náboženského titulu Žabdrung Rimpoče). Rozvrat trval 200 let. V roce 1772 se rozhořel spor s Východoindickou společností, který i přes mír uzavřený v roce 1777 vedl k vyvlastnění osmnácti údolí (v roce 1865) a hlavních dopravních cest. Tím byla země fakticky anektována Velkou Británií. Kmenové boje pokračovaly až do 19. století, kdy se k moci dostal po vítězné bitvě v roce 1885 Ugjan Wangčhug, který byl pak v roce 1907 jmenován světskými velmoži a vysokými lámami dědičným panovníkem („dračím králem“) Bhútánu.

V roce 1907 byl Ugjan Wangčhug zvolen dědičným panovníkem („dračím králem“) Bhútánu. V roce 1910 podepsal s Brity smlouvu z Punákhy, podle níž britská Indie nesmí zasahovat do vnitřních záležitostí Bhútánu, pokud se ji podrobí v zahraničních vztazích. Když Indie získala nezávislost v roce 1947, nová indická vláda uznala Bhútán jako nezávislou zemi. V roce 1949 Indie a Bhútán podepsaly Smlouvu o míru a přátelství, která obnovila starý britský model – Indie nebude zasahovat do vnitřních záležitostí Bhútánu, ale bude řídit její zahraniční politiku.

V roce 1952 nastoupil na trůn král Džigme Dordže Wangčhug, který vyvedl zemi z mezinárodní izolace a připravil řadu modernizačních projektů. Bylo ustaveno Národní shromáždění, zřízena armáda a Královský soudní dvůr. V roce 1956 bylo zrušeno nevolnictví. Bhútán se v roce 1971 stal členem OSN. V roce 1972 nastoupil na trůn jeho syn Džigme Singgjä Wangčhug. Reformoval školství, vsadil na rozvoj cestovního ruchu a vodních elektráren, k čemuž má horské království dobré podmínky. Stal se mezinárodně známým svým konceptem hrubého národního štěstí, který nabídl jako alternativu k hrubému domácímu produktu a indexu lidského rozvoje. V roce 1998 král vydal nařízení, ve kterém omezuje své pravomoci ve prospěch vlády. V letech 1990–1999 zde platil zákaz sledování zahraničních televizních stanic. Až v roce 2000 byl zpřístupněn internet. Od roku 2004 je v zemi zakázán prodej tabáku a platí zde zákaz kouření.

V roce 2008 pak abdikoval ve prospěch svého syna Džigme Khesar Namgjel Wangčhuga, který vládne dosud a jako první bhútánský král se zřekl mnohoženství. Toho roku se také uskutečnily první parlamentní volby v historii země, jimiž byl dovršen proces pozvolné demokratizace.

Státní symboly Vlajka Bhútánská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 diagonálně děleným od dolního rohu k hornímu cípu. Horní trojúhelníkové pole je žluté, dolní je oranžové. Uprostřed vlajky je umístěn bílý drak hledící k vlajícímu okraji, a jehož osa těla je rovnoběžná s diagonálou.Bhútánská vlajka na Flags of the World

Znak Bhútánský státní znak je kulatý a skládá se z diamantu-blesku (dorje), který se nachází nad květem lotosu, kolem toho je šperk a na rozích znaku jsou dva draci.

Hymna Bhútánská hymna je píseň Druk tsendhen (). Hudbu písně složil Aku Tongmi a slova napsal Dasho Gyaldun Thinley.

Geografie náhled|Topografická mapa země Bhútán se nachází na jižních svazích východního Himálaje, je uzavřen mezi Tibetem na severu a indickými státy Sikkim, Západní Bengálsko, Ásám na západě a jihu a indickým státem Arunáčalpradéš na východě. Leží mezi 26° s. š. a 29° s. š. a 88° v. d. a 93° v. d. Území tvoří převážně strmé a vysoké hory protkané sítí prudkých řek, které vytvářejí hluboká údolí a poté vtékají do indických nížin. Ve skutečnosti 98,8 % rozlohy Bhútánu pokrývají hory, což z něj činí nejhornatější zemi na světě. Nadmořská výška stoupá od 200 m na jižním úpatí až po více než 7 000 m. Tato velká geografická rozmanitost v kombinaci se stejně rozmanitými klimatickými podmínkami přispívá k výjimečné biodiverzitě a ekosystémům v Bhútánu.

Severní oblast Bhútánu tvoří oblouk východo himálajských horských křovin a luk sahající až k zaledněným horským vrcholům s extrémně chladným klimatem v nejvyšších polohách. Většina vrcholů na severu přesahuje 7 000 m n. m.; nejvyšším bodem je 7 570 m vysoký Gangkhar Puensum, který se pyšní titulem nejvyšší neslezené hory světa. Nejnižší bod, 98 m, se nachází v údolí Drangme Čchu, kde řeka protíná hranici s Indií. Vysokohorská údolí v této oblasti, napájená ledovcovými řekami, poskytují pastviny pro dobytek, o který se stará nepočetná populace kočovných pastevců. vlevo|náhled|Sněhové srážky v Bhútánu Černé hory v centrální oblasti Bhútánu tvoří rozvodí mezi dvěma hlavními říčními systémy: Mo Čchu a Drangme Čchu. Vrcholy v Černých horách se pohybují v nadmořské výšce od 1 500 do 4 925 m a rychle tekoucí řeky vyhloubily v nižších horských oblastech hluboké soutěsky. Lesy centrálního bhútánského pohoří se skládají z východohimálajských subalpínských jehličnatých lesů ve vyšších polohách a východohimálajských listnatých lesů v nižších polohách. Lesy centrální oblasti zajišťují většinu bhútánské lesní produkce. Torsa, Raidák, Sankoš a Mánas jsou hlavní bhútánské řeky, které protékají touto oblastí. Většina obyvatel žije v centrální vysočině.

Na jihu se rozkládá pohoří Siválik, které pokrývají husté himálajské subtropické listnaté lesy, aluviální údolí nížinných řek a hory do výšky přibližně 1 500 m n. m. V horách se vyskytují i stromy, které se nacházejí v horách. Podhůří sestupuje do subtropické nížiny Duars, která je stejnojmennou branou ke strategickým horským průsmykům (známým také jako dwars nebo dooars; v ásámštině, bengálštině doslova „dveře“). Většina Duars se nachází v Indii, ale 10 až 15 km široký pás zasahuje do Bhútánu. Bhútánský duar se dělí na dvě části, severní a jižní duar.