náhled|Jeff Wall a Jean-François Chevrier po konferenci v pařížském Centre Georges Pompidou podepisují Wallovu monografii napsanou Chevrierem, 2007 náhled|Jeff Wall: Socha Lost Luggage Depot (2001) v Rotterdamu
Jeffrey Wall (* Vancouver 29. září 1946) je kanadský fotograf známý především svými velkoformátovými zvětšeninami fotografií metodou cibachrome a jako spisovatel historicko-uměleckého slohu. Wall byl klíčovou postavou na umělecké scéně ve Vancouveru od počátku sedmdesátých let 20. století. Na počátku své kariéry pomáhal definovat Vancouverskou školu a publikoval eseje o práci svých kolegů a následovníků Vancouverites Rodney Graham, Ken Lum a Ian Wallace. Jeho fotografické obrazy často obsahují na pozadí kulisu vancouverské směsi přírodní krásy, městského rozpadu a postmoderní a průmyslové bezohlednosti.
Životopis Wall obdržel magisterský titul na Univerzitě Britské Kolumbie v roce 1970 s diplomovou prací nazvanou Berlin Dada and the Notion of Context.Téhož roku přestal Wall dělat umění. Se svou anglickou ženou Jeannette, se kterou se setkal jako student ve Vancouveru, a se svými dvěma mladými syny se přestěhoval do LondýnaArthur Lubow (25. února 2007), The Luminist New York Times. aby v letech 1970–73 absolvoval postgraduální práci na Courtauldově institutu, kde studoval u odborníka na Maneta T. J. Clarka.Newman, "Towards the Reinvigoration of the 'Western Tableau': Some Notes on Jeff Wall and Duchamp", str. 83Hochdörfer Jeff Wall: Photographs Wall byl docentem na Vysoké škole umění a designu (1974–75), docentem na Univerzitě Simona Frasera (1976–87), mnoho let vyučoval na Univerzitě Britské Kolumbie a přednášel na European Graduate School. Publikoval eseje o Danovi Grahamovi, Rodneymu Grahamovi, Roy Ardenovi, Kenovi Lumovi, Stephanovi Balkenholovi, Na Kawarovi a dalších současných umělcích.Wall, Jeff (2007). Jeff Wall: Selected Essays and Interviews. New York: Museum of Modern Art.
Dílo Wall experimentoval s konceptuálním uměním, již jako vysokoškolák na UBC.Newman, "Towards the Reinvigoration of the 'Western Tableau': Some Notes on Jeff Wall and Duchamp", str. 83 Až do roku 1977, kdy produkoval své první podsvícené transparentní snímky, nedělal žádné umění.Newman, "Towards the Reinvigoration of the 'Western Tableau': Some Notes on Jeff Wall and Duchamp", str. 85 Mnohé z nich jsou inscenovány a odkazují na dějiny umění a filozofické problémy. Tyto kompozice často odkazují na umělce jako Diego Velázquez, Kacušika Hokusai a Édouard ManetMerritt, Naomi Manet's Mirror and Jeff Wall's Picture for Women: Reflection or Refraction?, Emaj, issue 4, 2009, nebo spisovatele, jako jsou Franz Kafka, Jukio Mišima nebo Ralph Ellison.Newman, "Towards the Reinvigoration of the 'Western Tableau': Some Notes on Jeff Wall and Duchamp", str. 83-4
Wall představil svou první galerijní výstavu v roce 1978 jako „instalaci“ a nikoli jako fotografickou výstavu. Umístil The Destroyed Room (Zničenou místnost) do okna v průčelí Nova Gallery a uzavřel ji do sádrokartonové zdi.
Fotografie Mimic (1982) charakterizuje Wallův kinematografický styl a podle historika umění Michaela Frieda je "charakteristický pro Wallovu angažovanost v umění 80. let se sociálními problémy".,. "The Politics of a Good Picture: Race, Class, and Form in Jeff Wall's "Mimic"" PMLA 125, no. 1 (2010): 177-84. https://www.jstor.org/stable/25614447. 198 × 226 cm ukazuje bílý pár a Asiata při chůzi směrem k fotoaparátu. Chodník, lemovaný zaparkovanými automobily a obytnými a průmyslovými budovami, naznačuje severoamerické průmyslové předměstí. Žena má na sobě červené šortky a bílý top odhalující její bříško; její vousatý neupravený přítel má na sobě džínovou vestu. Asiat je ležérní, ale ve srovnání s bělochem dobře oblečený, v límečkové košili a kalhotách. Když pár míjí muže, přítel dává dvojsmyslné, ale zjevně obscénní a rasistické gesto, drží svůj vztyčený prostřední prst blízko kraje oka a „napodobuje“ své oči jako výsměch očím asijským. Obrázek se podobá záběru candid shot, který byl pořízen ve chvíli, kdy o tom subjekt neví. Ve skutečnosti je to však zrekonstruovaný záběr svědectví umělce, který zachycuje okamžik a jeho sociální napětí.
Dílo After "Invisible Man" by Ralph Ellison, the Preface bylo poprvé představené na výstavě documenta 11 a zobrazuje známou scénu z Ellisonova klasického románu. Wallova verze zobrazuje sklepní místnost „teplou a plnou světla“, ve které žije Ellisonův vypravěč, s 1.369 žárovkami.Jeff Wall, January 11, 2003 – April 13, 2003 Hammer Museum, Los Angeles.
Picture for Women (Fotografie pro ženy) je 142,5 × 204,5 cm velký transparentní cibachrom na lightboxu. Autorovou inspirací byl Manetův obraz Un bar aux Folies Bergère (Bar ve Folies Bergère). Společně s fotografií The Destroyed Room (Zničený pokoj) Wall považuje Picture for Women za svůj první úspěch v náročné fotografické tradici. Podle Tate Modern tento úspěch umožňuje Wallovi odkazovat na „populární kulturu (osvětlená písmena kina a reklamních nápisů) a smysl pro škálu, kterou obdivuje v klasické malbě. Jako trojrozměrné objekty získávají světelné boxy sochařský element, který ovlivňuje divákovu fyzickou orientaci ve vztahu k dílu.“ Na scéně jsou dvě postavy, Jeff Wall osobně a žena, která se dívá do kamery. V magazínu The New Republic, umělecký kritik Jed Perl popisuje obraz Picture for Women jako typický autorův rukopis, "neboť zdvojnásobuje portrét umělce z konce dvacátého století v jeho ateliéru." Historik umění David Campany nazval Picture for Women Wallovou důležitou ranou prací , protože stanoví ústřední témata a motivy nalezené ve většině jeho pozdějších děl.
Wallova práce podporuje argument potřeby obrazového umění.Newman, "Towards the Reinvigoration of the 'Western Tableau': Some Notes on Jeff Wall and Duchamp", str. 83-4 Některé z Wallových fotografií jsou složité kompoziční produkce s digitální postprodukcí. Ty jsou charakterizovány jako jednorámové filmové produkce, které chválí i umělecká kritička Susan Sontag ve své knize Regarding the Pain of Others (2003).
náhled|Wall se v roce 1993 pro svou fotografii A Sudden Gust of Wind (after Hokusai) inspiroval dřevotiskem Kacušiky Hokusaie Yejiri Station, Province of Suruga z roku 1832 náhled|Inspirací pro fotografii Picture for Women byl Manetův obraz Bar ve Folies-Bergère
Zatímco Wall je známý svými rozsáhlými fotografiemi současných každodenních žánrových scén s více postavami, od počátku 90. let se začal zajímat o zátiší.Jeff Wall, Diagonal Composition (1993) Christie's Sale, 14 November 2002, New York. Rozlišuje mezi nestacionárními „dokumentárními“ obrázky, jako je Still Creek, Vancouver, winter 2003 a „kinematografickými“ obrázky, které byly vytvořeny kombinací herců, setů a zvláštních efektů, jako je Sudden Gust of Wind (after Hokusai) ), 1993. Na základě inspirace obrazu Yejiri Station, Province of Suruga (asi 1832), dřevotisk Kacušiky Hokusaie, A Sudden Gust of Wind obnovuje vyobrazenou japonskou scénu z 19. století v současné Britské Kolumbii, využívá herce a zabralo mu více než rok, během něhož vyprodukoval 100 fotografií, aby "dosáhl plynulé montáže, která dává iluzi zachycení skutečného okamžiku v čase."
Od počátku devadesátých let používá Wall digitální technologie k sestavení různých negativů jednotlivců a jejich prolnutí do jedné jediné fotografie.Jeff Wall, October 25, 2008 to January 25, 2009 Vancouver Art Gallery, Vancouver. Jeho rukopisem jsou velké transparentní diapozitivy umístěné ve světelných boxech; říká, že tento formát vymyslel, když viděl podsvícené reklamy na autobusových zastávkách během cesty mezi Španělskem a Londýnem. V roce 1995 začal Wall vyrábět tradiční černobílé fotografie, které se byly stále více důležitější součástí jeho práce. Příklady byly vystaveny v Kasselu na výstavě documenta X.
Výstavy Wall se zúčastnil své první skupinové výstavy v roce 1969 v Seattle Art Museum ve Washingtonu a Vancouver Art Gallery a New Multiple Art v Whitechapel Gallery v Londýně v roce 1970. Jeho první samostatná výstava se konala v Nova Gallery ve Vancouveru v roce 1978.Jeff Wall Tate Collection.
Samostatné výstavy: ICA, Londýn (1984), Irské muzeum moderního umění, Dublin, Irsko (1993), Whitechapel Gallery, Londýn (2001), Kunstmuseum Wolfsburg, Wolfsburg, Německo (2001), Hasselblad Center, Göteborg, Švédsko (2002), Astrup Fearnley Museum, Oslo, Norsko (2004) a retrospektivy ve Schaulageru, Basileji (2005), Tate Modern (2005) a MoMA, New York (2007), Institut umění v Chicagu (2007), SFMoMA, San Francisco (2008), Muzeum Tamayo, Mexico City a Vancouver Art Gallery, Vancouver (2008) a Staatliche Kunstsammlungen, Dresden (2010). Wall se zúčastnil také výstav documenta 10 a 11.Jeff Wall White Cube, Londýn.
Pro retrospektivu v Palais des Beaux Arts v Bruselu v roce 2011 Wall vybral asi 130 děl svých oblíbených umělců, počínaje fotografem z počátku 20. století Eugènem Atgetem až po filmové ukázky (Fassbinder, Bergman, Bratři Dardennové) k dílům současníků Thomase Struth a Davida Claerbouta.. Byly zobrazeny vedle 25 jeho vlastních fotografií.Brigid Grauman (27. května 2011), Jeff Wall's 'Crooked Path' Wall Street Journal.
Ocenění V roce 2002 získala Wall cenu Hasselblad Award. V roce 2006 se stal členem Královské kanadské společnosti. Jeff Wall byl jmenován důstojníkem Kanadského řádu v prosinci 2007. V březnu 2008 byla Wallovi udělena cena Audain za celoživotní úspěch, výroční cena Britské Kolumbie za výtvarné umění.
1996 – Internationaler Kunstpreis Kulturstiftung Stadtsparkasse München 2002 – Hasselblad Award 2006 – Royal Society of Canada new_fellows_2006_citations 2008 – Audain Prize for Lifetime Achievement, British Columbia's annual award for the visual arts jeff-wall-awarded-audain-prize 2003 – Cena Roswithy Haftmann
Galerie
Odkazy
Reference
Související články Fotografie v Kanadě Museum of Modern Art Pouliční fotografie
Literatura Burnett, Craig. "Jeff Wall". London: Tate Publishing, 2005. Campany, David. "'A Theoretical Diagram in an Empty Classroom': Jeff Wall's Picture for Women." Oxford Art Journal 30.1 (2007): 7-25. Crow, Thomas. "Profane illuminations: Social History and the Art of Jeff Wall." ArtForum Vol. 31 No. 6 (Feb. 1993): 62-69. De Duve, Thierry, Arielle Pelenc, Boris Groys, Jean-François Chevrier and Mark Lewis, Jeff Wall: The Complete Edition, Phaidon, London, 2010. Lubow, Arthur. "The Luminist." The New York Times (February 25, 2007). Lütticken, Sven. "The Story of Art According to Jeff Wall." Secret Publicity: Essays on Contemporary Art. Rotterdam: NAi Publishers, 2005. 69-82. Martin, Stewart. "Wall’s Tableau Mort." Oxford Art Journal 30.1 (2007): 117-33. Merritt, Naomi. ‘Manet’s Mirror and Jeff Wall’s Picture for Women: Reflection or Refraction?’, Emaj (Electronic Melbourne Art Journal), Issue 4, 2009, https://web.archive.org/web/20100605094933/http://www.melbourneartjournal.unimelb.edu.au/E-MAJ/ Stallabrass, Julian. "Museum Photography and Museum Prose" New Left Review 65, Sept-Oct 2010, str. 93–125. Vasudevan, Alexander. "'The Photographer of Modern Life': Jeff Wall's Photographic Materialism." Cultural Geographies Vol. 14, No. 4 (2007): 563-588. Wagstaff, Sheena. The Labouring Eye. – introductory essay in Whyte, Murray. "Jeff Wall: The Visible Man." Canadian Art (11. května 2006).
Externí odkazy
Jeff Wall at Johnen + Schöttle Jeff Wall resources and exhibition at Tate Wall's work is discussed in "What is it About Vancouver Art?" Time article mentioning Jeff Wall Jeff Wall Exhibition in MoMA David Shapiro's interview with Jeff Wall in Museo (an annual magazine on contemporary visual art published by Columbia University) Jeff Wall - The Luminist Arthur Lubow, New York Times, February 25, 2007 Jeff Wall Exhibition - Art Institute of Chicago June 29–September 23, 2007 Jeff Wall - SFMOMA Exhibition
Kategorie:Kanadští fotografové Kategorie:Narození v roce 1946 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Narození 29. září Kategorie:Narození ve Vancouveru