Šalomounovy ostrovy či Šalamounovy ostrovy jsou ostrovní stát tvořený šesti hlavními ostrovy a více než 1 000 menšími ostrovy v Melanésii v Oceánii, severovýchodně od Austrálie. Na západě sousedí s Papuou Novou Guineou, na jihovýchodě s Novou Kaledonií a Vanuatu, na východě s Fidži, Tuvalu a Wallis a Futunou a na severu s Federativními státy Mikronésie a Nauru. Drtivou většinu území Šalomounových ostrovů tvoří řada hornatých sopečných ostrovů ze souostroví Šalomounových ostrovů. Panuje zde tropické rovníkové podnebí, po celý rok mimořádně vlhké. Dělí se do 10 administrativních oblastí, na ploše 29 000 km² žije 829 000 obyvatel, což z nich činí čtvrtý nejrozlehlejší stát Oceánie. Hlavním a největším městem je Honiara, která se nachází na největším ostrově Guadalcanal. Drtivá většina obyvatel jsou Melanésané, největší menšinou jsou s 3 % Polynésané. Oficiálním jazykem je sice angličtina, ale v běžném hovoru se užívá pidžin, drtivá většina se hlásí ke křesťanství.
Ostrovy byly osídleny nejméně v období mezi 30 000 a 28 800 př. n. l., přičemž pozdější vlny migrantů, zejména lapitská kultura, se smísily a vytvořily moderní domorodé obyvatelstvo Šalomounových ostrovů. V roce 1568 je jako první Evropan navštívil španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira. Ačkoli je Mendaña tyto ostrovy nejmenoval, má se za to, že je „Šalomounovými ostrovy“ pojmenovali ti, kteří se později dozvěděli o jeho plavbě a zaznamenali jeho objev na mapách. Mendaña se vrátil o několik desetiletí později, v roce 1595, a další španělská výprava pod vedením portugalského mořeplavce Pedra Fernandese de Queiróse navštívila Šalomounovy ostrovy v roce 1606.
V červnu 1893 prohlásil britský kapitán Herbert Gibson jižní Šalomounovy ostrovy za britský protektorát.Commonwealth and Colonial Law by Kenneth Roberts-Wray London, Stevens, 1966. P. 897 Během druhé světové války došlo v rámci tažení na Šalomounových ostrovech (1942–1945) k těžkým bojům mezi Spojenými státy americkými, britskými imperiálními silami a Japonským císařstvím, včetně bitvy o Guadalcanal. Oficiální název tehdejší britské správy byl v roce 1975 změněn z „Britský protektorát Šalomounových ostrovů“ na „Šalomounovy ostrovy“ a v následujícím roce bylo dosaženo samosprávy a v roce 1978 země získána úplnou nezávislost.
Šalomounovy ostrovy jsou unitární parlamentní konstituční monarchie, v níž je hlavou státu král Šalomounových ostrovů, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má vláda a jednokomorový parlament. Patří mezi nejméně rozvinuté země, jednu ze tří v Oceánii, a více než 75 % její pracovní síly se živí samozásobitelským zemědělstvím a rybolovem. Nejvýznamnější exportní položkami je dřevo, ryby a drahé kovy. V indexu lidského rozvoje zaujímají 156. místo.Přes tři čtvrtiny území jsou pokryté lesem a hostí řadu endemitů, především ptačích a savčích. Šalomounovy ostrovy jsou členem Organizace spojených národů, Společenství národů, Fóra tichomořských ostrovů, Tichomořského společenství, Mezinárodního měnového fondu a Organizace afrických, karibských a tichomořských států.
Etymologie V roce 1568 byl španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira prvním Evropanem, který navštívil souostroví Šalomounových ostrovů. Pojmenoval je Islas Salomón („Šalomounovy ostrovy“) po bohatém biblickém králi Šalomounovi.Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (Podle ekumenického vydání z r. 1985). Biblická společnost v ČSR 1990. Kapitola Přísloví. S. 586.Bible, 2. kniha Paralipomenon. (Český ekumenický překlad.) Česká biblická společnost, . Domníval se, že se jedná o onu bájnou zemi, odkud Šalomoun vozil poklady a zlato, které mělo být použito na stavbu chrámu v Jeruzalémě.
Během většiny období britské nadvlády bylo území oficiálně pojmenováno „Britský protektorát Šalomounových ostrovů“. Dne 22. června 1975 bylo území přejmenováno na „Šalomounovy ostrovy“. Když se Šalomounovy ostrovy staly nezávislými v roce 1978, zachovaly si tento název.
V českých textech se název ostrovů vyskytuje ve dvou variantách: Šalomounovy i Šalamounovy ostrovy. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR uvádí ve Slovníku spisovné češtiny jako spisovné obě tyto varianty. V Internetové jazykové příručce je obsažena poznámka s odkazem na Standardizační příručku Jména států a jejich územních částí. Název „Šalomounovy ostrovy“ je podle ní závazný pro některé státní instituce. V neoficiální komunikaci nepovažují za chybnou ani frekventovanější podobu „Šalamounovy ostrovy“. Český úřad zeměměřický a katastrální uvádí v příručce Jména států a jejich územních částí a v Indexu českých exonym jen název „Šalomounovy ostrovy“.
Historie Předkoloniální dějiny Ostrovy byly poprvé osídleny kolem 30 000 let př. n. l. Papuánci. Austrálci kolonizovali souostroví okolo roku 4000 př. n. l. V rozmezí 1200–800 př. n. l. přijeli na ostrovy Polynésané. Pro Evropu ostrovy objevil roku 1568 španělský mořeplavec Álvaro Mendaña de Neyra, který plul z Peru.
Koloniální období V 18. a 19. století ostrovy kolonizovaly Velká Británie a Německé císařství, tehdy zde začala i misionářská činnost. Kolonizace byla spojena s rozvojem zemědělství. Velice časté bylo nelidské zacházení s otroky, masakry a represe vůči místnímu obyvatelstvu. Roku 1885 byl nad severními ostrovy vyhlášen německý protektorát Německá Nová Guinea, v roce 1893 vyhlásili Britové nad jižní částí souostroví Britský protektorát Šalomounovy ostrovy. K protektorátu byly postupně připojeny okolní vzdálenější ostrovy. V roce 1900 přešly pod britskou správu některé z německých severních Šalomounových ostrovů, ostrovy Buka a Bougainville však zůstaly pod kontrolu Německa. Britský protektorát tak dostal zhruba hranice dnešního státu.
Druhá světová válka náhled|vlevo|Japonský postup v jihozápadním Pacifiku, včetně obsazení Šalomounových ostrovů náhled|vlevo|Významné bitvy šalomounské kampaně 1942 - 1943 Po vypuknutí druhé světové války byla většina obyvatel evakuována do Austrálie. Zemi obsadili Japonci a začali odtud letecky útočit na zásobovací lodě plující z USA do Austrálie a Nového Zélandu. Spojenci znepokojeni tímto vývojem se rozhodli toto strategické místo vrátit pod svou kontrolu. Ráno 7. srpna 1942 se Spojenci vylodili na ostrově Guadalcanal a tím začala jedna z nejdůležitějších a nejkrvavějších bitev mezi japonskými a spojeneckými silami v Tichomoří. Po krvavých bojích byli Japonci 7. února 1943 z ostrova vytlačeni. Byla to první pozemní bitva, ve které Spojenci porazili Japonce. Spojenci poté zahájili postup na západ přes Šalomounovo souostroví směrem k Rabaulu. Na některých ostrovech zůstaly japonské posádky izolované až do konce války.
Nezávislost Po válce se na ostrovy vrátili Britové. Od roku 1948 začíná na Šalomounových ostrovech působit organizace Maasina Ruhu. Tato skupina organizovala stávky a občanské nepokoje po celých ostrovech. Během 50. let však důležitost organizace začala klesat. V roce 1960 byl ustaven první politický systém na ostrovech a v roce 1974 byly přijaty všechny základní svobody a země byla nasměrována k parlamentní demokracii. Autonomie byla udělena v roce 1976 a v roce 1978 Šalomounovy ostrovy vyhlásily nezávislost. V roce 1980 se konaly první svobodné volby. Země se stala členem Commonwealthu.
Od vyhlášení nezávislosti Od roku 1998 začalo panovat napětí mezi dvěma hlavními etniky na ostrovech, které vyvrcholilo v násilné střety. Vláda ztratila kontrolu nad většinou území a země se ocitla v chaosu. Mezinárodní síly vedené Austrálií ukončily nepokoje v roce 2003. Napětí však v zemi trvá dál. V roce 2006 se konaly nové volby.
Dne 2. dubna 2007 zasáhlo Šalomounovy ostrovy zemětřesení, které zapříčinilo následnou vlnu tsunami. Ostrovy byly zcela odříznuty od světa. Místní obyvatelé utekli před tsunami do hor. Celkové ztráty na životech činily přes 50 lidí.
Státní symboly Vlajka
Vlajka Šalomounových ostrovů je tvořena listem o poměru stran 1:2, rozděleným šikmým žlutým (zezdola nahoru) pruhem na horní modré a dolní tmavě zelené trojúhelníkové pole. V modrém poli je u žerdi umístěno pět bílých pěticípých hvězd (2+1+2).Vlajka Šalomounových ostrovů na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 4, duben 2002
Znak
Státní znak Šalomounových ostrovů je tvořen žlutým štítem, rozděleným zeleným ondřejským křížem na čtyři pole. V levém i pravém poli je v přirozených barvách mořská želva. Přes kříž je položen hnědý, melanéský štít na dvou zkřížených harpunách a luku se dvěma šípy. V modré hlavě štítu je zlatý orel na větvi mezi dvěma černými, letícími fregatkami. Štítonoši jsou zelený aligátor (z pohledu seshora) a modro-stříbrný žralok (z pohledu zespoda). Nad štítem je přilba s modro-stříbrnými přikryvadly a točenicí, v klenotu je průřez domorodého člunu a zlato-oranžové, stylizované slunce. Pod štítem je stylizovaná, černá silueta dvouhlavé fregatky, pod ní červeně podšitá stuha s černým mottem TO LEAD IS TO SERVE v angličtině ().
Geografie náhled|Politická mapa Šalomounových ostrovů vpravo|náhled|Letecký pohled na Šalomounovy ostrovy náhled|Ostrov Malaita Šalomounovy ostrovy jsou ostrovní země v Tichém oceánu ležící východně od Papuy Nové Guineje, která se skládá ze šesti hlavních ostrovů a více než 1 000 menších ostrovů v Melanésii v Oceánii, severovýchodně od Austrálie. Na západě sousedí s ostrovem Bougainville (součást Papuy Nové Guineje), na jihovýchodě s Novou Kaledonií a Vanuatu, na východě s Fidži, Tuvalu a francouzským územím Wallis a Futunou a na severu s Federativními státy Mikronésie a Nauru. S celkovou rozlohou 28 896 km² jsou Šalomounovy ostrovy čtvrtým nejrozlehlejším (po Austrálii, Papui Nové Guineji a Novém Zélandu) stát Oceánie. Země leží mezi 5° a 13° jižní šířky a 155° a 169° východní délky. Vzdálenost mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším ostrovem je 1 450 km. Ostrovy Santa Cruz (k nimž patří i Tikopia) leží severně od Vanuatu a jsou obzvláště izolované, protože jsou vzdáleny více než 200 km od ostatních ostrovů.
Hlavní souostroví se skládá ze dvou řad hornatých sopečných ostrovů. Horské hřebeny, dosahující výšek 1 500 až 2 000 m, procházejí hlavními ostrovy s jihovýchodním směru. Hlavní ostrovy jsou Guadalcanal (hora Mount Popomanaseu je s 2 235 m nejvyšším vrcholem státu), Malaita, Santa Isabel, Makira, Choiseul a New Georgia, které tvoří dohromady necelé tři čtvrtiny plochy státu. Další horské sopečné ostrovy jsou Kolombangara, Shortlandovy ostrovy, Russellovy ostrovy, Nggela, Tulagi, Maramasike, Ulawa, Owaraha (Santa Ana), Makira (San Cristobal). Šalomounovy ostrovy zahrnují také menší, izolované nízké atoly a sopečné ostrovy, jako jsou Sikaiana, ostrov Rennell, ostrov Bellona, ostrovy Santa Cruz a malé odlehlé ostrovy, jako jsou Tikopia, Anuta a Fatutaka. U pobřeží bývají korálové útesy. Drtivou většinu území Šalomounových ostrovů patří do stejnojmennného souostroví Šalomounových ostrovů. Pouze na severozápadě leží největší ostrov souostroví, Bougainville, který je částí státu Papua Nová Guinea. Naopak ostrovy Santa Cruz již do souostroví nepatří. Panuje zde tropické rovníkové podnebí, po celý rok mimořádně vlhké. Převážná část plochy ostrovů je porostlá bujným tropickým rostlinstvem, především hustými deštnými lesy.
Geologie Souostroví Šalomounových ostrovů vzniklo v důsledku tektonických procesů a hlavních fází sopečné činnosti, k nimž došlo mezi eocénem a středním miocénem, avšak jeho geologické složení je poměrně rozmanité. K obnovení sopečné činnosti došlo nejdříve před zhruba 8 miliony let a aktivita přetrvává dodnes, a to na několika sopkách, včetně Kavachi a ostrova Savo.
Podnebí