Vranov nad Dyjí (do konce roku 1985 Vranov, ) je městys v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji. Rozkládá se pod přehradní nádrží Vranov v údolí řeky Dyje ve značně rozčleněném terénu. Samotný městys je spojen silnicí druhé třídy Lesná–Šafov, která se v zákrutách svažuje do městečka v údolí a následně jej opouští směrem k zámku umístěném na vysokém skalním ostrohu. Historické jádro obce, Benátky a osady Přední Hamry a Zadní Hamry (Alter Hammer a Unterer Hammer) se nachází v údolí na levém říčním břehu, kdežto ostatní mladší zástavba jako Leopoldovo město (Leopoldau) byla situována severně od historického jádra na pravém břehu do jihovýchodního svahu. Řeka Dyje v údolí a zalesněné svahy kolem ní limitují do jisté míry rozvoj stavební zástavby. Žije zde obyvatel.
Z dálky dominuje celé krajině mohutná stavba zámku na vysoké skále, při vjezdu do města upoutá rozlehlé koryto Dyje a mírně svažité historické náměstí s morovým sloupem, na jehož vrcholu stojí na zeměkouli Panna Marie Neposkvrněná. Další historické zákoutí v centru městečka vytváří farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s farou a areálem bývalého hřbitova s karnerem. Panorama Vranova poničila necitlivá socialistická zástavba bytových a rodinných bytů nad pravým břehem v lokalitě „Zátiší“. Městys postrádá samostatné výrobní území a současná průmyslová výroba je součástí zastavěného městyse. Na katastru Vranova se nachází dva brownfields areály. Předválečná zemědělská výroba na vranovském statku (Frainer-Hof) nebyla obnovena a jeho schátralé budovy s okolními pozemky by měly být podle územního plánu využity ke smíšené zástavbě. Zrovna tak bývalá keramická manufaktura (ve 20. století podnik Tesla) má do budoucnosti sloužit občanské vybavenosti.
Na místě původní zámecké zahrady se nachází sportovní areál, severně nad městečkem hřbitov a hned v sousedství navazují rekreační budovy. Za první republiky vybudovaná přehrada podnítila zvláště za socialismu rozvoj nevábné rekreační zástavby, která celkový urbanistický ráz značně narušuje jako například některá větší rekreační zařízení přímo v zástavbě města nebo samostatné rekreační středisko „Klatovka“ na „Ptačím vrchu“. „Vranovská pláž“ se nachází zčásti v katastru Vranova, zčásti na katastru obce Štítary. Chaty individuální rekreace lemují břehy „Lančovské zátoky“ a další přehradní lokality.Územní plán Vranov nad Dyjí, 2014 Od roku 2002 je Vranov nad Dyjí součástí krajinné památkové zóny Vranovsko-Bítovsko.
Názvy Název obce Původ místního jména Vranov by mohl podle Šrámka s LuttereremLUTTERER Ivan, ŠRÁMEK Rudolf: Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. 2. vyd. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2004. s. 283–284. být odvozen přivlastňovací příponou -ov z osobního jména Vran (ze základu vran, vraný-černý-tmavý) a vyjadřuje »Vranův (majetek)«. Český název městečka byl tak následně přejat do němčiny v podobě Wren (1239), kde koncovka -ov odpadla. V německém nářečí měl pak Vranov podobu Frain (něm. úřední název do roku 1945). Erbovní právo bylo Vranovu uděleno v roce 1568DŘÍMAL Jaroslav: Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček. 1. vyd. Brno: Blok, 1979. s. 366 a od roku 1668 je jeho součástí černý (vraný) pták. Původnímu erbu také dominovala černá barva.ANDERLE Willy, SCHMIDT Walter: Frain, einst die Perle im Thayatal: ein deutscher Ort in Südmähren. Band I. Stadtschlaining: Anderle, 2002. s. 16. Citace: „Es zeigt in einem roten Schild eine zweitürmige silberne Burg mit drei offenen Toren, das mittlere mit einem hochgezogenen schwarzen Fallgitter versehen. Die beiden dreifenstrigen Zinnentürme tragen je ein schwarzes Spitzdach mit goldenem Knauf. Über dem Haupttor sitzt auf gemauertem Sockel ein linkshin gewendeter, goldbewehrter Vogel.“
Názvy tratí a pomístní názvy do roku 1945 Grenzfelsen, Raubschütz, Drei Wiesen, Gelber Stein, Alter Hammer (Unterhammer, Oberhammer), Waldbreiterwies, Waldwies, Schmierofenwies, Hochstand, Kuhberg, Mühldicken, Smetana Mais, Granatengraben, Scheideg, Uhufelsen, Weiberleiten, Kaiserwald, Spiegel nebo Ziegelbreite, Gräfinwiese, Maria Schutz (Diana Tempel), Pöllerplatz, Kalkofen, Philosophenhäuschen, Frainer Hof (Wolfshof), Kreuzberg, Einnehmer-Marterl, Galgenberg, Auerkreuz, Kumpa-Marterl, Clary-Kreuz, Pfefferberg, Bründelgraben, Hammergraben, Saugraben, Toter Mann, Schindergrube, Eisleiten/Obelisk, Czelothberg, Engelsitz, Martinswand, Kessel, Pastete, Breitauer, Lusthaus, Hubertuswiese, Schwalbenfelsen, Mitterngarten, Breitau (Bratau), Kreuzallee, Kleineallee, Saathübel, Häuselmais, Bindergraben, Hammerköpfl, Batschibach (Helenental), Feliziental, Holzschlag, Sulz, Helenenwarte, Mittermühle (Villa Navratil), Pointnermühle, Marktmühle, Wagenremisen, Villenviertel, Römerbrücke, Helenenkapelle, Mater Dolorosa, Josefskapelle, Windschauer Berg, Mniszek Kreuz, Römerbrücke, Phölizien Bach, Kainzengrabenbach, Kainzengraben, Felizienbrunn, Tanzplatz (Pöllerplatz, Böllerplatz), Rosen Hain.Archivní mapy Ústředního archivu zeměměřictví a katastru.
Pomístní názvy po roce 1945 Křížová alej (Malá alej, U Malé aleje, Zámecká alej), Babylon (Helenina vyhlídka, Zikkurat), Benátky, U veteriny, Kourkův val, Braitava, Hambálkova branka, Bunkr na Statku, Cihelna pod přehradou, Do cihelny, Leopoldova čtvrť, Jelenův vodárenský domeček, Domov, Dům filozofů, Růžičkový dům, Zahradníkův dům, Dvorek (Kočárovna, Malý dvůr, Přední dvůr), Vlčí dvůr (Statek, Státní statek, Vranovský statek, Zámecký statek), Pod elektrárnou, U vedení, Fóglštós (Ptačák, Ptačí vrch), Dolní Hamry (Zadní Hamry), Horní Hamry (Přední Hamry), Stará hasičárna, Havličák, U Herolda, Na hraběnce (Helenina louka, Hraběnčina louka), Dianin chrám, Na Ippu, Sněžná jáma, U Jelena, Poustevníkova jeskyně, Kameňák (Kamenný most, Římský most), Kaple svaté Heleny, Kaple výběrčího (Kaplička Nejsvětější Trojice), Kaplička na Kozině, Kaplička u benzinky (Poklona svatého Josefa), Katovna, Klatovka, Dvořákův komunál, Na Kopalce (Kopalova louka), Onšovský kopec, Vraní věž, Kourkův kopeček, Kozí stezka, Krojcperk, Klaryho kříž, Mniszkův kříž, Braitavský letohrádek, U letohrádku, Pod lípama, Helenina louka (Hraběnčina louka, Na hraběnce), Maleniště, Mlíkárna, Barokní mlýn (Grundův mlýn, Panský mlýn), Jelenův mlýn (Pointnerův mlýn), Kumpova muka (Kumpova poklona), Nebesák (Nebeský rybníček), Obelisk (Helenin obelisk, Obelisk nad slujema, Zikkurat), U Palů, Paštika, Pětice, Pionýrák, Felicitin potok, Junácký potok, Junácké údolí (Kočičí údolí), Na rafandě, Farská zahrada, Serpentiny, Ledové sluje, Martinská stěna, Felicitina studánka, Tanečnice (Vyhlídka nad silnicí), Helenino údolí (Felicino údolí), Čelotův vrch, Šibeniční vrch, Hallamasskova vyhlídka.Kaláb Michal: Toponymie Vranova nad Dyjí s ohledem na stav před rokem 1945, diplomová práce, 2012
Poloha Městys Vranov nad Dyjí leží v jihozápadní části Jihomoravského kraje a je od Znojma vzdálen cca dvacet kilometrů a to po silnici II/398, II/408 a I/38. Do krajského města Brna vede nejkratší cesta po silnici I/38 do Znojma a pokračuje po silnici I/53, tato vzdálenost činí cca devadesát kilometrů. Dálnice D1 je dosažitelná po šedesáti kilometrech ve Velkém Meziříčí a dálnice D2 po cca osmdesáti kilometrech.
Historie První písemná zmínka o Vranově pochází z Kosmovy kroniky v roce 1100 (Wranow). Jedná se o období, kdy měl na hradě pražský kníže Břetislav II. shromažďovat síly proti svému bratranci Litoldovi Znojemskému. Hrad založili pravděpodobně moravští Přemyslovci v poslední třetině 11. století po vítězné bitvě u Mailberka. Původní hrad se podle archeologických výzkumů nacházel v meandru u dochovaného jádra románského kostela Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1183 bylo území svěřeno Řádu maltézských rytířů. Ke stavbě hradu na protilehlém skalním výběžku došlo snad počátkem 13. století po kolonizaci osadníků z Podunají na žádost markraběte Vladislava Jindřicha, což dokládají markraběcí listiny, v kterých svědčí jistý Berther de Vrene (1220–1221). Královské listiny Přemysla Otakara I. a Václava I. zmiňují vranovské purkrabí: Bohuslava (1224–1232), Albrechta (1234) a Viléma Šenka (1239), bývalého komorníka bítovského. Kostel s farářem a jedním kaplanem je doložen v roce 1259. Za správy purkrabích Vikarta z Trnavy (1254–1262), Albrechta (1267–1278) a Kuny z Kunštátu (1278) za vlády Přemysla Otakara II. došlo pravděpodobně k budování nového kamenného hradu.Jiří Kacetl – Petr Lazárek – David Molík: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem. Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals. náhled|Vranov nad Dyjí v roce 1848, rytina Františka Alexandra Hebera náhled|Pohled na farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s farou náhled|Morový sloup na náměstí Krátce po nástupu Jana Lucemburského na český trůn se hradu zmocnil Jindřich z Lipé. Jindřichovu držbu potvrdil král zástavní listinou v roce 1323, kde je město také poprvé zmíněno. Za vlády markraběte Jošta (1375–1411) byl hrad odevzdán do zástavy Mikuláši Pillungovi z rakouského Jilkova (Gilgenberg). Vzhledem k tomu, že hrad sloužil jako základna pro loupeživé jízdy do sousedního Rakouska, rozhodl se v roce 1406 Jošt společně s hrabětem Janem z Hardeka donutit Mikulášovu dceru Markétu k vydání hradu. Roku 1421 získal hrad „Fron“ od krále Zikmunda do dědičné zástavy Smil Bítovský z Lichtenburka. Lichtenburkové nechali v letech 1423–1431 město obehnat hradbami. Důvodem bylo pravděpodobně v roce 1425 dobytí hradu husity.
Novověk Roku 1516 prodal Albrecht z Lichtenburka vranovské panství Archlebovi z Boskovic. Majitelé panství se poté velmi rychle střídali: roku 1525 Jan z Pernštejna, roku 1528 Zdeněk Meziříčský z Lomnice, roku 1552 Volf a Jiří Krajířové z Krajku (připojili sousední panství Nový Hrádek) a roku 1560 Petr Čertorejský z Čertorej. Za jeho držení obdrželo město v roce 1568 právo pečetní a erbovní. Po roce 1568 panství koupila Estera z Ditrichštejna, která nechala založit doly na železnou rudu a hamry s několika tavicími pecemi. Syn Adama z Ditrichštejna Maxmilián prodal panství roku 1601 pánovi na Uherčicích a Bítově Hanuši Volfartovi Štrejnovi ze Švarcenavy. Po smrti Hanuše Volfarta se panství roku 1617 dostalo prodejem do majetku bavorského rodu Volfa Dětřicha z Althannu na Jaroslavicích a po něm roku 1629 do rukou válečníka Jana Arnošta ze Šerfenberka (Scherfenberg). Po bitvě u Jankova v roce 1645 městečko obsadila a pustošila švédská vojska, která dobývání hradu nakonec po několika měsících vzdala. V roce 1665 panství s hradem odkoupili dolnorakouští Starhemberkové. Městečko se nacházelo v dezolátním stavu po ničivém hradním požáru a poválečné panství bylo zpustlé a zčásti vylidněné. Na základě soudního rozhodnutí museli panství v roce 1680 přenechat císařskému tajnému radovi Michalu Janovi II. z Althannu. V roce 1685 přikročilo město k nové stavbě zničeného kostela Nanebevzetí Panny Marie a o rok později započal Michal Jan II. z Althannu s barokní přestavbou zámku, na které se podepsal architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu. V roce 1713 nechal postavit na tržním náměstí morový sloup.