Jan Cimický (* 23. února 1948 Praha) je český psychiatr, prozaik, básník, překladatel, dramaturg a scenárista. V roce 2026 byl odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody za sexuální útoky a vydírání, kterých se dopustil na svých pacientkách, studentkách a umělkyních nejméně v rozmezí let 1979–2019.
Život Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1972) a od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii. Pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde byl od roku 1981 až do svého odvolání a propuštění v roce 1996 primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. Učil také na pražské střední zdravotnické škole.
Důvodem jeho propuštění v roce 1996 bylo podle jeho tehdejšího nadřízeného Zdeňka Bašného zneužití lékařského postavení, jak vyplývalo ze dvou podání, která jej vinila ze sexuálního obtěžování. Jednoznačné důkazy však Bašný v rukou neměl, formálně byl tedy pracovní úvazek ukončen dohodou. Poté podle Bašného následovala vlna intervencí vlivných lidí, zejména z České televize a z Českého rozhlasu, kteří se rozhodnutí snažili zvrátit.
Poté si Cimický otevřel privátní zdravotnické zařízení Modrá laguna Centrum duševní pohody, kde jeho spolupracovnicemi byly Helena Suková a Jiřina Sámková.
Přes 50 let spolupracoval s Českým rozhlasem, mimo jiné na stanici Český rozhlas Dvojka moderoval pořad Noční Mikrofórum a příležitostně také Nedělní Dobré ráno. Často také vystupoval v televizi jako odborník nebo jako herec v drobných rolích, měl postavení lékařské celebrity.
Byl čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury (AIEP), členem Obce spisovatelů, členem Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně a také francouzské psychiatrické společnosti (FIFP).
Od října 1988 byl veden Státní bezpečností jako prověřovaná osoba a následně jako důvěrník (registrační číslo svazku 46 485, krycí jméno Pinel). Spis byl počátkem listopadu 1989 zničen.
Literární činnost Cimického próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou – např. Případy doktora Dvořáka (1976), Poslední zastávka smrt (1980), Klíč k pachateli (1981), Případ Bílá skála (1981), Případ zatoulané pohlednice (1982), Gang smrtících snů (1985), Rána z milosti (1995), Dívka z přehrady (1997), Oddychový čas (1998), Popraviště v parku (2001), Vražedná past (2004), nebo Diagnóza: Náhlá smrt (2005). Problematikou stáří, generačních vztahů, morální lability a kriminality mládeže se autor zabýval v psychologické novele Poslední návrat (1988) a v románové reportáži Útěk do klece (1990). V povídkové sbírce Podivný host (1993) se zaměřil na sociální a psychologické problémy české společnosti po roce 1990.
Vydal několik sbírek vlastní poezie – Psychoterapie slov (1992), Stopami dláždění (1993), Lásko šílená (1996), Rákosová flétna (2001), Pro Tebe, má lásko (2003) a Ty a já (2007).
Je také autorem publikací pro veřejnost ze své odborné problematiky – Neznáme my se odněkud? (1990), Našinec v ohrožení (1994), Psychiatr v kapse (1995), Minimum o stresu (1996). Vydal též knihu vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak (1995) a cestopis Nefritový drak (2000). Překládal díla francouzských dramatiků (např. Jean Anouilh) a básníků (např. Jacques Prévert).
Kauza sexuálního obtěžování, násilí a vydírání Cimický se dlouhodobě dopuštěl sexuálních útoků na svých pacientkách, studentkách a umělkyních, s nimiž spolupracoval. K prvnímu známému útoku došlo v roce 1979 a k poslednímu v roce 2019. Jednání nejčastěji spočívalo v osahávání prsou a intimních partií, svlékání žen a líbání, v některých případech zahrnovalo také závažnější sexuální jednání. Část skutků se odehrála během vyšetření nebo léčby, přičemž Cimický v řadě případů sexuální kontakt spojoval s aplikací akupunktury či jiným údajným lékařským úkonem. Některé poškozené byly v době skutku nezletilé. Podle jejich výpovědí využíval mimo jiné jejich psychických obtíží, důvěry v postavení lékaře nebo situace, kdy byly při vyšetření částečně svlečené. Část jeho okolí o těchto jeho aktivitách věděla (včetně jeho nadřízených), několik jeho spolupracovníků později vypovědělo, že se o Cimickém vědělo, že má divný vztah k pacientkám a v rámci své praxe vůči nim vystupuje nevhodným způsobem.
Cimického konexe a postavení lékařské autority a celebrity mnohé poškozené odrazovaly, aby jeho útoky jakkoliv řešily. V roce 1996 byl propuštěn v souvislosti s podezřením na nevhodné jednání z místa lékaře a primáře v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Tehdejší ředitel však trestní oznámení ani podnět na lékařskou komoru v souvislosti s tímto chováním nepodal. Z důvodu nedovolených sexuálních kontaktů se studentkami měl být také propuštěn z místa učitele na pražské střední zdravotnické škole, když však tento záměr zjistil, sám svůj pracovní poměr ukončil.
Do roku 2021 V roce 1999 měl být cílem investigativní reportáže publicistického pořadu TV Nova Na vlastní oči. Byla na něj nasazena figurantka, které se již při prvním setkání vyptával na její sexuální život a stetoskopem jí „vyšetřoval“ ňadra. Návštěvu se nepodařilo zaznamenat z důvodu selhání skryté nahrávací techniky. Při další návštěvě se choval naprosto odměřeně, podle týmu reportérů měl být na figurantku upozorněn někým z televize. Reportéři se také spojili s několika ženami, které Cimický zneužíval, v průběhu natáčení jim však někdo začal vyhrožovat, a tak se mnohé zalekly a dále s reportéry nemluvily. Vedení televize se rozhodlo reportáž nedokončit a neodvysílat.
V roce 2001 byl v časopise Týden vydán článek novinářky Krystyny Wanatowiczové s názvem Zneužita lékařem, ve kterém byly popsány důvody odchodu Cimického z bohnické léčebny v roce 1996 a některá svědectví zneužitých žen. Článek však nevzbudil žádnou velkou reakci, ani úřady na něj nijak nereagovaly.
Po roce 2021 Zpěvačka Jana Fabiánová v rámci jednoho z dílů pořadu 13. komnata, vysílaného v říjnu 2021, mimo jiné uvedla, že ji její psychiatr sexuálně napadl, neuvedla však jeho jméno. V reakci na chystané ocenění Cimického prezidentem České republiky medailí Za zásluhy, ke kterému mělo dojít v lednu 2022, zveřejnila 28. října 2021 na sociální síti Facebook příspěvek, ve kterém za výše uvedeného psychiatra označila Cimického. Poté se ozvalo několik dalších žen, které nezávisle na sobě uváděly podobnou zkušenost. Jedno z napadení popsala na Instagramu a v interview DVTV 10. listopadu 2021 i moderátorka České televize Martina Hynková Vrbová, která s Cimickým spolupracovala na pořadu Co mám dělat, když. Policie uvedla, že na základě informací z médií zahájila prověřování případu, kriminalisté začali provádět prvotní úkony v rámci trestního řízení a vyzvaly možné poškozené ženy i svědky, aby se ozvali přímo vyšetřovateli.Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy: Sexuální obtěžování, 9. 11. 2021
Ve výpovědích napadených pacientek zaznívalo, že je Cimický často sexuálně napadal. Jedné z pacientek měl vyhrožovat elektrošoky, pokud by o napadeních promluvila. Pacientky obtěžoval jako lékař a primář psychiatrie v Psychiatrické nemocnici Bohnice, poté i ve své soukromé ordinaci v centru Modrá laguna. K působení Cimického v Bohnicích tehdejší ředitel ústavu Zdeněk Bašný, který ho kvůli podezřením propustil, uvedl, že o sexuálním obtěžování věděl, ale že byl překvapený jeho rozsahem a charakterem.
V reakci na kauzu premiér Andrej Babiš 8. listopadu 2021 prohlásil, že by Cimický státní vyznamenání neměl obdržet. Následující den prezident Miloš Zeman uvedl, že své rozhodnutí nezměnil. O dva dny později Andrej Babiš zaslal prezidentovi dopis, aby Cimického nevyznamenával. Cimický posléze oznámil, že vyznamenání nepřevezme a že se chce proti nařčení soudně bránit.
Advokátce Lucii Hrdé, která zastupuje oběti sexuálního násilí, se ozvalo přes 30 žen, které Cimického obvinily ze sexuálního napadení. Podle advokátky ani starší případy nemusí být promlčeny, pokud se prokáže kontinuální jednání.
Policie na jaře 2022 obvinila Cimického z 29 případů znásilnění a vydírání. Případy se měly stát mezi lety 1980 až 2016. Cimický byl během března 2022 vyloučen z České lékařské společnosti a ze všech jejích organizačních složek, včetně Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Česká lékařská komora ale Cimického nevyloučila, a proto mohl nadále vykonávat svou profesi. Prezident komory Milan Kubek uvedl, že s případným vyloučením počká na výsledek vyšetřování. Lékařské komora v roce 2025 kvůli Cimickému upravila svůj Etický kodex, do kterého doplnila, že sexuální zneužívání nebo nátlak vůči pacientům a pacientkám jsou ze strany lékaře nepřípustné. Cimický však z komory nebyl vyloučen ani po nepravomocném rozsudku ve věci v dubnu 2026.
V červnu 2023 policie uvedla, že dokončila vyšetřování Cimického a navrhla jej obžalovat. Státní zástupce obžaloval Cimického ze čtyř znásilnění a 35 případů vydírání, kterých se dopustil v letech 1979 až 2019.
Soudní proces Hlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 8 v případu bylo naplánováno na listopad 2023. Cimického obhájci žádali o odročení jednání, neboť Cimický byl na konci října převezen ve vážném stavu do Ústřední vojenské nemocnice po otravě léky, ale mluvčí soudu uvedla, že jednání se bude konat 7. listopadu. Následně ale bylo líčení odročeno na 4. ledna 2024 z důvodu onemocnění předsedy senátu. Během soudního líčení 4. ledna 2024 soudce Petr Novák upozornil novináře, že všem poškozeným přiznal postavení zvlášť zranitelných obětí. Zakázal zveřejnění jejich osobních údajů a uvedl, že za porušení zákazu je připraven ukládat pořádkové pokuty. Státní zástupkyně Martina Adámková přečetla všechny body obžaloby a zabývala se do detailu každým jednotlivým případem. Dle obžaloby se jednalo o bývalé pacientky z bohnické léčebny, ze zařízení Modrá laguna i praktikantky z vysokých škol. Pro Cimického navrhla obžaloba trest odnětí svobody na 3 roky a zákaz výkonu lékařské profese. Cimický jakoukoliv vinu odmítl a zpochybnil postup policie. Podle obžaloby měl kromě jiných v letech 1979 a 1996 napadnout nebo zneužít šest dívek mladších 18 let. První případ sexuálního útoku uvedený v obžalobě se měl odehrát v roce 1979 v Psychiatrické léčebně Bohnice a týkal se šestnáctileté dívky hospitalizované po neúspěšné sebevraždě.
Dne 15. listopadu 2024 byl nepravomocně odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody nepodmíněně a desetiletému zákazu výkonu lékařské praxe za téměř čtyři desítky případů sexuálního vydírání a znásilnění. Skutky se staly v letech 1979 až 2019, většina skutků byla kvalifikována jako vydírání, když předchozí trestní zákon znásilnění definoval jako donucení k souloži či obdobnému pohlavnímu styku násilím nebo pod pohrůžkou násilí. V aktuálním trestním zákoníku, účinném od roku 2010, již definice znásilnění zahrnuje i pohrůžku těžkou újmou, poslední čtyři skutky tak byly označeny za znásilnění. Cimickému také přitížila nulová sebereflexe, když se obětem za své skutky ani neomluvil.
Celý případ byl znovu otevřen v září 2025 poté, co se proti verdiktu odvolal Cimického obhájce. Podle odvolacího senátu byl odsuzující rozsudek zmatečný a formálně nepřehledný. V lednu 2026 pro Cimického navrhla státní zástupkyně pětiletý trest odnětí svobody a desetiletý zákaz vykonávání psychiatrické praxe. V dubnu 2026 jej Obvodní soud pro Prahu 8 nepravomocně odsoudil k pětiletému trestu odnětí svobody. I během soudního procesu nadále vykonával svou lékařskou praxi. V září 2026 verdikt obvodního soudu potvrdil Městský soud v Praze, čímž se rozhodnutí stalo pravomocným.
Ostatní Cimický měl také podle vyšetřovatele spisu Krakatice vytvořit falešnou zprávu o možné nepříčetnosti pro kontroverzního podnikatele Radovana Krejčíře, kdyby došlo k jeho zadržení a nemožnosti případného úplatku. Sám Krejčíř vypověděl, že se u Cimického léčil z deprese.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Jan Cimický na Pitaval.cz Doktor agresor v pořadu 168 hodin České televize
Kategorie:Čeští lékaři Kategorie:Čeští psychiatři