Čáp bílý (Ciconia ciconia) je velký druh ptáka z čeledi čápovitých (Ciconiidae), který je v Evropě široce znám díky stavění velkých hnízd na lidských stavbách jako jsou opuštěné komíny, střechy budov, kostelní věže nebo sloupy vysokého napětí. Čáp bílý se dělí na dva poddruhy. Subsp. ciconia hnízdí v Evropě včetně Česka, severozápadní Africe a Západní Asii, a zimuje v Africe, v menší míře i na jihu Evropy nebo západní Asii. Oproti tomu subsp. asiatica hnízdí ve střední Asii a zimuje na jihu Asie. Celková populace se odhaduje na cca 700 tisíc dospělých čápů, z čehož jen minimum (přes 2 tisíce) představují čápi středoasijského poddruhu asiatica. V Česku žije kolem 3000 čápů. Populace českých čápů je stabilní, světová populace je dokonce na vzestupu, nicméně místní populace mohou vykazovat klesavé trendy. Čápi jsou ohroženi hlavně nárazy do drátů elektrického napětí, dále např. úbytkem biotopu či nelegálním lovem. V minulosti čápi vymizeli z řady zemí včetně Spojeného království, Švýcarska, Švédska nebo Belgie. Do některých z těchto zemí se ale vrací díky reintrodukčním programům.
Opeření čápů je převážně bílé, letky jsou černé a dlouhý špičatý zobák spolu s tenkýma dlouhýma nohama jsou nápadně červené. Délka těla dosahuje 95–110 cm a rozpětí křídel 180–218 cm. Čáp je potravní oportunista a složení jeho potravy se liší v závislosti na oblasti výskytu. Do jeho jídelníčku patří menší savci (hraboši, krtci), hmyz, žáby a žížaly, méně také plazi, plži, ryby, měkkýši, ptačí vejce i ptáčata jiných druhů ptáků nebo mršiny. Kořist vyhlíží za pomalé rozvážné chůze, na hlodavce někdy nehybně čeká u nor. K jeho hlavním predátorům patří velké druhy dravců, ve střední a východní Evropě je to hlavně orel mořský.
Čápi tvoří monogamní páry, které se rozmnožují každý rok. Staví si velká hnízda z klestí, jež se většinou nacházejí na lidských stavbách, méně na stromech nebo skalních římsách. Hnízdí jednou ročně od dubna do srpna. Snůška čítá nejčastěji 3–5, výjimečněji 1–7 bílých vajec o rozměrech 73×53 mm. Inkubuje samec i samice po dobu cca 33 dní. K prvnímu letu čápat dochází mezi 54.–70. dnem, úplné osamostatnění nastává za další 1–3 týdny. Může se dožít více než 39 let. Jediným hlasovým projevem čápů je syčení, mnohem typičtější je klapání zobáky, které čápi často používají na hnízdištích.
Zejména díky tomu, že čápi hnízdí v blízkosti lidských sídlišť, se již od pradávna objevují ve folklóru a pověstech. Snad nejznámější evropskou pověrou je, že čápi nosí děti. Česká pranostika konstatuje, že „na svatého Řehoře čáp letí za moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře“. Čáp bílý je národním ptákem Litvy, Polska, Běloruska a Ukrajiny a objevuje se ve znaku Haagu i řady jiných evropských měst. Pták široce pronikl rovněž do literatury a je ztvárněn na četných uměleckých dílech.
Systematika O čápu bílém psal již v 17. století anglický ornitolog Francis Willughby. Willughby čápa popsal na základě náčrtku zaslaného jeho přítelem, anglickým přírodovědcem Thomasem Brownem, který ptáka pozoroval na pobřeží anglického Norfolku. Willughby čápa pojmenoval Ciconia alba, čili doslova „čáp bílý“. Za první „vědecký“ popis a první platné jméno se však považuje až popis švédského zoologa Carla Linného z roku 1758; Linné dal čápu jméno Ardea ciconia. Rok 1758 se totiž považuje za formální počátek zoologické taxonomie a jména před tímto datem nebývají zohledňována pro určení prvních jmen a popisů.
O dva roky později (1760) francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson přeřadil druh do rodu Ciconia, čímž vzniklo současné pojmenování Ciconia ciconia. Slovo „ciconia“ pochází z latinského a podle antických autorů má nejspíš původ ve slovese canere (zpívat, zvučet), odkazujícím na čapí klapání zobákem. Staročeský ekvivalent czap (čáp) se objevuje již v latinských pramenech ze čtrnáctého století a vznikl pravděpodobně odvozením od názvu czapľa, označujícího nohatého ptáka.
Rozlišují se dva poddruhy:
čáp bílý evropský (Ciconia ciconia ciconia (Linnaeus, 1758)) – hnízdí v Evropě, severozápadní Africe a Západní Asii, zimuje v Africe. čáp bílý středoasijský (Ciconia ciconia asiatica Severtsov, 1873) – hnízdí ve střední Asii, zimuje na jihu Asie.
Dříve byl mezi poddruhy čápa bílého uváděn také čáp východní (Ciconia boyciana), avšak moderní taxonomie jej považuje za samostatný druh.
Na ostrově Rusinga na Viktoriině jezeře v Keni byly nalezeny fosilní pozůstatky čápa staré 6 až 24 milionů let. Podle kosti není nicméně možné určit, zda patří čápu bílému nebo černému, jelikož si jsou oba druhy osteologicky extrémně podobné.
Popis náhled|Čáp bílý v letu s patrným bílým opeřením, černými letkami a červeným zobákem a nohama Jedná se o velkého ptáka s dlouhým krkem, zobákem, křídly i nohama. Délka těla dosahuje 95–110 cm a rozpětí křídel 180–218 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,3–4,4 kg. Zobák je dlouhý 14–19 cm. Samec i samice jsou vzhledově stejní, avšak samec je v průměru o trochu větší a mívá mohutnější zobák.
Většina opeření je bílá, letky jsou černé, zobák a nohy červené. Duhovky jsou tmavě hnědé nebo šedé. Peří na hrudi je prodloužené a utváří jakýsi límec, který se může během námluv ztopořit. Nohy jsou někdy spíše šedé až bílé, což je způsobeno světle zbarveným trusem, který čápi záměrně vylučují na své nohy, čímž se ochlazují.
První opeření čápat po narození je krátké, řídké a krémově bíle zabarvené. V prvním týdnu jejich života se začíná objevovat hustší a nadýchanější, čistě bílé opeření. Váha čerstvě narozených čápat je 70–77 g. Kolem třetího týdne se začínají objevovat tmavě zbarvené letky. Nedospělí čápi mají matněji zbarvené opeření (letky jsou převážně světle černé), nohy a zobák jsou matně červené a zobák má navíc ještě černou špičku. Jedinec subsp. asiatica je v tu dobu navíc o něco větší než subs. ciconia.
Vedle červeného zobáku a nohou mají čápi i červeně zbarvenou kůži v oblasti brady a krku. Toto zbarvení je způsobeno astaxanthinem, přírodním koretoneidovým barvivem, které se přirozeně vyskytuje v potravě. Nohy čerstvě vylíhlých čápat jsou růžové a po narození postupně tmavnou do šedočerna. Matně červené zbarvení nohou, které je typické pro nedospělé jedince, se objevuje až po opuštění hnízda. Ve výjimečných případech se může stát, že pokud mají mladí čápi k dispozici stravu bohatou na karotenoidy, mohou mít ptáčata své zobáky a nohy zbarvené skoro tak sytě červeně jako dospělí jedinci. Čápata některých populací mohou mít šedočerně zbarvené nohy se světle žlutými až naoranžovělými skvrnami.
Díky velikosti čápů a jejich výraznému opeření je lze na zemi jen těžko zaměnit za jiné druhy. V letu lze čápa zaměnit s některými jinými velkými druhy ptáků jako je pelikán bílý, oproti kterému má čáp bílý natažený krk, nohy dalece přesahují tělo a čáp se déle pohybuje ve vzduchu krouživými pohyby bez mávání křídel. Oproti jeřábům mají čápi kratší krk a jejich nohy tolik nepřesahují tělo. Sup mrchožravý má podobnou velikost i zbarvení těla, avšak dlouhý krk čápa a nohy přesahující tělo jsou jasně identifikovaným znakem čápů.
Rozšíření a populace Subsp. ciconia hnízdí v mnohých oblastech střední, východní i západní Evropy. Hnízdiště sahají na sever až k Pobaltí a do jižního Švédska, avšak ve Finsku a Norsku se vyskytují jen zatoulanci. K mimoevropským hnízdištím patří hlavně severní Afrika a západní Asie. V roce 1933 bylo poprvé zaznamenáno hnízdění čápů i v Jihoafrické republice u Calitzdorpu a od 60. let 20. století i u jihoafrického Bredasdorpu. Populace čápů hnízdících v tomto státě je však minimální (nižší desítky čápů). V roce 2020 čápi poprvé po 606 letech zahnízdili i v Británii. Poddruh ciconia zimuje primárně v sub-saharské Africe, avšak částečně i Indii, Izraeli, severní Africe či Jižní Evropě.
Většina evropské populace je soustředěna do východní části Evropy. Nejvíce párů hnízdí v Polsku (cca 47 000), Španělsku (33 000), na Ukrajině (28 000), v Bělorusku (21 000), Litvě (20 000), Lotyšsku (10 000), Portugalsku (11 000) a Rusku (10 000). Stavy v některých západoevropských zemích zůstávají i přes intenzivní ochranná opatření nízké – např. ve Francii podle odhadů z let 2007–2011 hnízdilo 1300–1900 párů, v Německu se celkový počet párů v letech 2005–2009 odhadoval na cca 1300–3200.
Subsp. asiatica hnízdí ve střední Asii (oblast Turkestánu, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, jižní Kazachstán). K roku 2005 se celková populace čápů subsp. asiatica odhadovala na 2230–2500 jedinců. Zimují od Íránu po severní Indii.
Celková populace čápů se odhaduje na cca 700–704 tisíc jedinců, počet čápů hnízdících v Evropě se odhaduje na 447–495 tisíc.
Výskyt v Česku náhled|Hnízdo na komíně pivovaru v Třebnici u Sedlčan Na území Česka hnízdí čápi bílí už od pradávna – první zmínka o čápech pochází již z roku 1336. Čáp v oblasti Česka však nikdy nebyl hojným druhem a až do konce 19. století vzácně hnízdil prakticky pouze na Třeboňsku, Písecku a jižní Moravě. Šířit se začal až na počátku 20. století; při prvním sčítání v roce 1934 bylo na celém tehdejším českém území 194 hnízd s mláďaty, roku 1958 byla velikost celkové populace odhadnuta na 459 párů a v roce 1984, kdy začalo pravidelné každoroční sčítání, již na 648 párů. V roce 2001 bylo v Česku zaznamenáno 1282 hnízd, z čehož bylo obsazeno celým párem 901 hnízd a alespoň jedno mládě bylo vyvedeno z 634 hnízd.
K roku 2021 bylo v Česku zaznamenáno hnízdění na 571 hnízdech, na kterých čeští čápi vyvedli 1567 mláďat. Celkově se na území Česka nachází přes 1400 hnízd. Čápi vůbec nehnízdí v oblasti Prahy a Brna, naopak největší populace jsou soustředěny v Moravskoslezském kraji. Podle sčítání z roku 2014 byl dominantním podkladem hnízda českých čápů vysoký komín (49 %), ostatní hnízda se nacházela na nižších komínech, střechách budov, sloupech vysokého napětí, čapích podložkách (deska zvláště připravená pro hnízdění čápů) a nejméně hnízd bylo na stromech. Populace českých čápů je považována za stabilní, nicméně na lokální úrovni se může lišit. Celkový počet českých čápů se odhaduje na cca 3000.
Biologie a chování Čápi hřadují ve stoje na jedné noze se zobákem zabořeným v peří. Tento postoj omezuje tepelnou ztrátu skrze zobák a nohu. I když čápi dovedou plavat, pouze výjimečně tak činí.náhled|Čáp bílý v trávě|vlevo Stanoviště Čápi vyhledávají otevřenou krajinu s rozmanitými vlhkostními podmínkami bez hustého zalesnění s pouze řídce rozmístěnými stromy. V severních částech areálu rozšíření jsou čápi spojováni hlavně s vlhkými biotopy jako jsou mokřady, vlhké louky, bažiny, záplavová území, rybníky, jezera či okolí pomalu tekoucích vodních toků. V jižních částech areálu se čápi běžně vyskytují v suchých oblastech savan a stepí. Pro čápy je důležitá nízká vegetace, která jim umožňuje lov potravy, jako jsou větší bezobratlí a menší obratlovci. Většinou obývají nížiny (Polsko, Pobaltí), avšak mohou se vyskytovat i ve vysokých nadmořských výškách do 3500 m n. m. (Kavkaz) a migrující jedinci byli zaznamenáni v nadmořských výškách 4300 m n. m. (Himálaj). Čápi se vyhýbají hustým lesům a studeným oblastem i oblastem s vysokým množstvím srážek, neboť chladné počasí spolu s vysokými srážkami mívá negativní vliv na hnízdní úspěšnost čápů.
Komunikace
Jediným vokálním projevem dospělých a nedospělých čápů je syčení, ke kterému dochází na hnízdě. Mláďata žebrají o jídlo zvukem, jenž připomíná mňoukání kočky. Hlavním zvukovým projevem čápů je rychlé klapání zobáků. Tento zvuk vyprodukovaný narážením horní a spodní poloviny zobáku byl přirovnán ke vzdálenému zvuku kulometu. Ke klepání zobáku dochází u čápat již od prvního dne po vylíhnutí, avšak jejich měkké zobáky vydávají jen měkký, tichý zvuk. Ke klapání dochází hlavně na hnízdě jako vítací signál pro čápa vracejícího se na hnízdo. Čápi hodně klapou i během námluv. Během klapání čáp často zvrátí hlavu dozadu, občas až na záda, a načepýří prodloužená pera na krku.
Tah vlevo|náhled|Tahy čápů mezi hnízdišti (žlutě) a zimovišti (modře) s tahovými cestami vyznačenými červenou linkou