Mariánské Lázně

Mariánské Lázně () jsou lázeňské město okrese Cheb v Karlovarském kraji, 27 km jihovýchodně od Chebu. Město má rozlohu 51,78 km². Žije zde  obyvatel. Mariánské Lázně jsou nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst. Od roku 2021 jsou na seznamu Světového dědictví UNESCO s Františkovými Lázněmi a Karlovými Vary v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy.

Historie města náhled|220px|vlevo|Kolonáda Ferdinandova pramene

Historie lázeňství Místo, na kterém dnes leží druhé největší lázeňské město v Čechách, Mariánské Lázně, bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté.

Šlechtic Hroznata založil v roce 1197 premonstrátský klášter v osadě Teplá, pod jehož správu patřilo i území dnešních lázní. Řeholníci byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen ve svých lesích a dokonce se zde snažili odpařováním získávat sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo.

O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim. První pokusy založit lázně se však nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády císařovny Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad.

O vznik lázní se významně zasloužil doktor Johann Josef Nehr – klášterní lékař, který v roce 1779 přesvědčil opata a několik řeholníků, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil poté, že voda v nepatrném množství několikrát denně podávaná upravila trávení, povzbudila chuť do jídla a přinesla opatovi a řeholníkům osvěžující spánek. Klášter však musel bojovat o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1812 byl Marienbad vyčleněn jako samostatná obec z dosavadní obce Úšovice a v roce 1818 získal status lázeňského místa.

Název Marienbad získaly podle první lázeňské budovy postavené u Mariina pramene. Tento pramen byl dávno předtím kvůli pronikavému zápachu nazýván Smradlavý, svůj dnešní název však dostal podle Mariánského obrazu, který blízko pramene údajně připevnil voják vracející se z války jako poděkování za to, že si zde vyléčil svá zranění. O další rozvoj lázní se zasloužil tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, který počátkem 19. století začal s výstavbou lázeňských domů a pavilonů.

V roce 1820 navštívil Mariánské Lázně německý básník Johann Wolfgang Goethe, který sem zavítal ještě dvakrát a prožil zde v roce 1823 svůj pozdní milostný román s mladou šlechtičnou Ulrikou von Levetzow. Byl velmi nadšen zdejšími přírodními podmínkami a povzbuzoval opata Reitenbergera, aby nepolevoval ve výstavbě lázeňských domů. Také doporučil zdejším lékařům, aby kromě tradiční lázeňské péče prosazovali moderní léčebné metody. Přítomnost Goetha v Mariánských Lázních měla velmi příznivý dopad na návštěvnost. Lázně začala navštěvovat majetnější klientela.

Operní skladatel Richard Wagner našel v Mariánských Lázních klid a inspiraci. Pracoval zde na dvou významných operách, a to Lohengrin (v létě 1845) a Mistři pěvci norimberští.

V roce 1897 poprvé do Mariánských Lázní zavítal budoucí britský panovník Eduard VII. Co rozhodlo, že princ navštívil právě tyto lázně, není známo. Avšak hned při první návštěvě si Eduard, vystupující pod titulem vévoda z Lancasteru, Mariánské Lázně zamiloval a celkově sem zavítal devětkrát. Britský král obrátil světovou pozornost na Mariánské Lázně, které se každou sezónu proměňovaly, aby dokázaly pojmout stále větší počet hostů. Většina budov byla v tomto období přestavěna a rozšířena a neustále se otevíraly nové hotely.Hotely Arnolda Heymanna v Mariánských Lázních 1903-1911

Mariánské Lázně se staly také dějištěm několika politických jednání. V září 1899 se zde rozhodovalo v záležitostech předcházejících vzniku búrské války v jižní Africe. Dne 16. srpna 1904 se v hotelu Nové Lázně sešli při oficiálním setkání císař František Josef I. a britský král Eduard VII. V dalších letech zde proběhla jednání mezi Británií a Ruskem či Bulharskem. Král Eduard VII. zemřel v roce 1910, poté následovalo období první světové války a další rozvoj lázní byl pozastaven.

Po první světové válce a vzniku Československa se do lázní opět vrátili hosté. Prudký růst dopravy přilákal další návštěvníky a lázně musely řešit ubytovací problémy. Záhy však přišla ekonomická krize, která další rozvoj města opět zastavila. Druhá světová válka naštěstí město téměř ušetřila a tak lázeňský ráz města zůstal zachován. Během tzv. Křišťálové noci roku 1938 byla nacisty zničena židovská synagoga. Pozemek po zničené synagoze na Hlavní třídě zůstal prázdný až do dnešní doby.

Po poválečném odsunu německých obyvatel nastala výměna obyvatelstva, která přinesla chátrání části budov. Lázně připadly Státním lázním a lázeňský provoz fungoval dále. V roce 1986 je realizována Zpívající fontána. Rok 1989 přinesl nové možnosti revitalizace budov. Na druhé straně mnoho historických objektů posloužilo spekulantům, kteří odmítali do státem chráněných budov investovat. Důsledkem např. bylo vyhoření a následná demolice architektonicky významného hotelu Rozkvět (Halbmayr Haus) z roku 1848 na Mírovém náměstí v roce 2014, resp. 2015. Nebo zřícení stropu v rezidenci Kavkaz z roku 1821 na Goethově náměstí. Pozitivním příkladem je významný hotel Lesní mlýn (později ozdravovna ROH Donbas) s tradicí od roku 1833, který po letech chátrání a změnách majitelů získali 8. srpna 2018 noví majitelé, kteří ihned započali s rekonstrukcí a objekt již částečně zpřístupnili. Některé historické lázeňské budovy však zůstávají opuštěny dodnes, jako například lázeňský komplex Kavkaz na Goethově náměstí, ve kterém pobýval britský král Eduard VII.

Významní návštěvníci náhled|upright|Britský král Eduard VII. náhled|upright|František Josef I.

Mariánské Lázně pravidelně navštěvovalo mnoho významných hostů, kteří se zasloužili o jejich věhlas ve světě.

František Josef I. – rakouský císař Eduard VII. – britský král Ema Destinnová – česká operní pěvkyně Antonín Dvořák – český hudební skladatel Thomas Alva Edison – americký vynálezce Sigmund Freud – vídeňský psycholog a zakladatel psychoanalýzy Jurij Gagarin – ruský kosmonaut Johann Wolfgang Goethe – jeden z nejvýznamnějších německých básníků a filozofů Miroslav Horníček - herec, spisovatel, dramatik, výtvarník Fryderyk Chopin – polský hudební skladatel Franz Kafka – pražský německy píšící spisovatel Rudyard Kipling – anglický spisovatel, nositel Nobelovy ceny Mary Toddová Lincolnová – první dáma USA, manželka prezidenta Lincolna T. G. Masaryk – první československý prezident John Pierpont Morgan – americký magnát, jeden z nejbohatších návštěvníků Mariánských Lázní, financoval stavbu Panamského průplavu Jan Neruda – básník a spisovatel Friedrich Nietzsche – německý spisovatel a filozof Eduard Petiška – básník a spisovatel Louis Renault – francouzský průmyslník a zakladatel automobilky Renault Ada Sari – polská operní pěvkyně Jaroslav Seifert – básník a nositel Nobelovy ceny Albert Schweitzer – humanista, nositel Nobelovy ceny Johann Strauss – rakouský hudební skladatel Karel Sudimír Šnajdr – obrozenecký básník Václav Beneš Třebízský – český kněz a spisovatel Mark Twain – americký spisovatel Richard Wagner – německý hudební skladatel Carl Maria von Weber – německý hudební skladatel

Současnost města Město dnes opět žije především lázeňstvím a cestovním ruchem. Mezi další ekonomická odvětví patří zemědělství, lesnictví a potravinářství (velmi známé jsou Lázeňské oplatky od firmy Opavia).

Mariánské Lázně leží přímo na železniční i silniční trase Plzeň – Cheb, což umožňuje dobré spojení se světem. V Mariánských Lázních, v místní části Skláře je také bývalé letiště, které za doby největší slávy fungovalo jako spojení s Ruskem, ale po únosu letadla v 70. letech 20. století bylo letiště uzavřeno. Dnes slouží pro rekreační účely a pro podnikání vyhlídkových letů nad městem.

náhled|Zpívající fontána Dominantou Mariánských Lázní jsou především lázeňské parky, díky kterým město patří mezi nejkrásnější zahradní města v Evropě. O tyto přírodní skvosty se postaral Václav Skalník, který zde byl zaměstnán tepelským klášterem jako zahradní architekt. Velmi významnou stavbou v městě je Kolonáda Maxima Gorkého z let 1888–1889 (dle projektu architektů Miksche a Niedzielského). Litinová konstrukce byla odlita v železárnách Blansko. Unikátní výzdoba – dřevěný kazetový strop a nástropní fresky – pocházejí z roku 1979, jejich autorem je akademický malíř Josef Vyleťal. Na lázeňské promenádě lze také najít Zpívající fontánu, která každou lichou hodinu hraje jednu z mnoha známých a slavných skladeb, ve večerních hodinách je hudba doplněna světelnými efekty.

V bohatém kulturním životě současných Mariánských Lázní dominuje činnost nejstaršího symfonického orchestru v českých zemích založeného roku 1821 – Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně.

Přírodní poměry Město se nachází v údolí jižně od CHKO Slavkovský les. Parky v centru města protéká ze severu na jih Úšovický potok, který je veden v regulovaném korytě. V jedné části města je sveden do tunelu pod zástavbu. Z východních svahů do města přitéká také Pstruží potok. Na území města se nachází Kladské rašeliny s Naučnou stezka Kladská, Přírodní rezervace Smraďoch, Přírodní rezervace Hamrnický mokřad a Koňský pramen.

Klima Klima ve městě a v okolí ovlivňuje vyšší nadmořská výška a poloha výrazně na západě, tedy blíže k oceánskému podnebí. Léta zde bývají relativně chladnější a vlhčí, zimy jsou středně studené. Průměrná roční teplota je +6,4 °C, přičemž v nejteplejším měsíci červenci je to +16 °C a v nejchladnějším lednu -3,1 °C. Tyto údaje jsou dlouhodobými průměry za léta 1901–1950. Délka slunečního svitu je 1670 hodin ročně. Roční srážky činí 702 mm, což je na horní hranici celorepublikového průměru. Jednoznačně zde převažují západní větry, které tvoří 46 % proudění. Naopak nejméně, cca 5 %, proudí vzduch během roku ze severu. Vliv na mikroklima má velké množství parků a lesů jak ve městě, tak v blízkém okolí. Stromy čistí vzduch, regulují vlhkost, zmírňují extrémy a obohacují vzduch kyslíkem.

Flóra Zdejší květenu zkoumal při svých návštěvách i Johann Wolfgang von Goethe. Roku 1835 připravil saský princ Friedrich August II. herbář, jenž zachycoval 512 druhů rostlin. Na jeho vztah k přírodě odkazuje i pamětní deska osazená do balvanu v Malém Švýcarsku. náhled|Rožec kuřičkolistý Ke zdejším rostlinám patří lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), vřesovec pleťový (Erica carnea), podběl lékařskýčivý (Tussilago farfara) či plicník lékařský (Pulmonaria officinalis). Nalézt zde lze i prvosenku vyšší (Primula elatior), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), rozchodník skalní (Sedum reflexum), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) či konvalinku vonnou (Convallaria majalis). Ke chráněným druhům zdejší flóry patří vstavač plamatý (Orchis maculata), kosatec sibiřský (Iris sibirica), náprstník červený (Digitalis purpurea) nebo upolín evropský (Trollius europaeus). Okolí města zamořuje z kynžvartského zámku vycházející bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), jehož jedinci dosahují výšky i čtyř metrů.

Podrosty lesů tvoří vřesovec pleťový (Erica carnea), zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) nebo endemický rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium). Vyskytuje se tu také prha arnika (Arnica montana), která bývala ve znaku chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, dále silenka nadmutá (Silene vulgaris), sleziník netíkový (Asplenium adiantum-nigrum), sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium), sleziník nepravý (Asplenium adulterinum), vratička měsíční (Botrychium lunaria) či brusinka (Vaccinium vitis-idaea) a třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea).

Pod vrchem Martinovem bývala před druhou světovou válkou malá botanická zahrada.

Fauna