Moták pochop (Circus aeruginosus) je druh ptáka z řádu dravců a společně s motákem lužním a pilichem jediný druh motáka pravidelně hnízdící na území střední Evropy. Areál druhu je však o poznání širší a zahrnuje severní Afriku, většinu Evropy a velkou část Asie. Moták pochop je částečně tažným ptákem se zimovišti převážně v jižní a západní Evropě, Africe a na Indickém subkontinentu.
Pochop je velký moták dosahující přibližně velikosti káně lesní a vykazující patrný pohlavní dimorfismus. Charakteristický je pro něj potácivý klouzavý let nízko nad zemí nebo vodní hladinou, typicky nad rákosinami, ve kterých většinově hnízdí. Za potravu mu slouží široké spektrum živočichů a občas i mršiny, ale nejvíce loví malé savce a ptáky. Hnízdo umisťuje typicky v rákosinách nebo jiné husté litorální vegetaci do mělké vody nebo na zem, avšak v posledních dekádách přibývá též případů hnízdění na zemědělské půdě s obilím a řepkou. Snůška čítá obvykle 3–6 světlých vajec a jejich inkubaci zajišťuje takřka výhradně samotná samice, které samec – podobně jako malým mláďatům – zajišťuje potravu.
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) motáka pochopa z globálního pohledu považuje za málo dotčený druh. V minulosti byl ohrožován zejména pronásledováním ze strany lidí. Současně pro druh představuje největší hrozbu ztráta přirozeného habitatu způsobená úbytkem a znehodnocováním mokřadních stanovišť.
Systematika Druh prvně formálně popsal švédský přírodovědec Carl Linnaeus v roce 1758 v desátém vydání svého díla Systema Naturae pod binomickým jménem Falco aeruginosus. Současný rod Circus byl popsán francouzským přírodovědcem Bernardem Germain de Lacépèdem roku 1799. Rodové jméno v latině, Circus, je odvozeno ze starořeckého kirkos, které odkazuje na dravého ptáka pojmenovaného podle krouživého letu (kirkos, neboli „kruh“). Druhové jméno, aeruginosus, pak v latině znamená „rezavý“.
Ve starší české literatuře je druh označován pouze jednoslovným názvem pochop (podobně jako jeho příbuzný pilich), zatímco jméno moták je používáno jako synonymum pro motáka lužního (C. pygargus). Například v českém překladu Brehmova Života zvířat (1888) se celý rod Circus označuje jako luňáci polní. Někteří autoři užívali s odkazem na jeho typický habitat rovněž název pochop rákosní.
Vnitřní systematika rodu Circus, do něhož je moták pochop řazen, dodnes podléhá diskusím, následkem nichž v něm bývá rozlišováno (v závislosti na konkrétních autorech) 13–16 druhů dravých ptáků typických svým pomalým krouživým („motajícím se“) letem nevysoko nad otevřeným terénem. V rámci uvedeného rodu se rozlišují dvě skupiny „mokřadních“ a „stepních“ motáků, přičemž moták pochop náleží do první zmiňované skupiny společně s motákem africkým (C. ranivorus), motákem východním (C. spilonotus), motákem tichomořským (C. approximans), motákem madagaskarským (C. macrosceles) a motákem réunionským (C. (macrosceles) maillardi). Všechny ostatní druhy motáků vyskytující se ve střední Evropě, tj. moták lužní a moták pilich (C. cyaneus), jsou součástí druhé skupiny „stepních“ motáků.
Poddruhy U motáka pochopa jsou aktuálně popsány 2 poddruhy:
C. a. aeruginosus (Linnaeus, 1758) – hnízdící v Evropě a na Středním východě po střední Asii; C. a. harterti Zedlitz, 1914 – hnízdící v severozápadní Africe.
Dříve byl za poddruh považován i moták východní (C. spilonotus), který svým areálem rozšíření navazuje na výskyt motáka pochopa ve střední Asii na východ až po Tichý oceán. Toto tradiční vnímání uvedeného taxonu jako jednoho z poddruhů motáka pochopa narušily až nedávné genetické studie, které prokázaly podstatné rozdíly mezi těmito dvěma taxony a vedly k reklasifikaci motáka východního jako samostatného druhu.
Popis Velký druh motáka, přibližně velikosti káně lesní, ale štíhlejší a s odlišným stylem letu. Délka těla je 48–56 cm (z toho na ocas připadá 18–20 cm) a rozpětí křídel 115–130 cm. Hmotnost samce dosahuje v průměru 540 (400–670) a samice 740 (540–800) g. Podobně jako všichni motáci je i obličej pochopa rámován prstencem krátkých per. Ten zřejmě slouží ke zlepšení sluchu podobně jako je tomu u obličejového závoje sov. Díky uvedené adaptaci jsou motáci schopni lokalizovat kořist v husté vegetaci pouze sluchem.
U motáka pochopa je nápadně vyvinutý pohlavní dimorfismus daný velikostí (samice je v průměru o 5 % větší a minimálně o 16 % těžší než samec) a hlavně zbarvením. Dospělý samec má hřbet a pláštík tmavě hnědý, křídla šedá s černými „prsty“ na konci a ocas světle šedý; hlava a hrdlo jsou světle rezavě žluté s tmavě hnědým žíháním, zatímco břicho a kalhotky rezavě hnědé. Duhovky a nohy má žluté. Dospělá samice je v porovnání se samcem tmavší, vesměs jednobarevně tmavě hnědá se žlutobílým temenem, hrdlem a částí křídel. Konkrétní zbarvení variuje s věkem, ale je odlišné i individuálně. Barva duhovky samice se pohybuje od hnědé přes jantarovou až po světle žlutou a s přibývajícím věkem postupně světlá. Velmi vzácně se objevují i velmi tmaví (melanističtí) jedinci.
Mladý pták je zpočátku dosti tmavý, až černohnědý, později tmavě hnědý, s variabilním zbarvením hlavy. Většina jedinců má žlutavě okrové temeno a hrdlo oddělené tmavou maskou kolem očí, ale část ptáků má pouze nažloutlé temeno nebo dokonce jenom zátylek, a nejmenší část má hlavu kompletně tmavou bez žluté barvy. Během první zimy černohnědé opeření přechází do tmavě hnědé a jasně žlutavě okrové temeno se mění na téměř bělavé. Pohlaví lze v tomto období odlišit na základě velikosti a siluety s tím, že samice působí statněji, robustněji a mají širší křídla než štíhlejší samci; v terénu je však takové rozlišování často náročné a mnohdy předpokládá předchozí zkušenost nebo i porovnání zástupců obou pohlaví vedle sebe.
Každoroční přepeřování dospělých ptáků je úplné. Částečné pelichání u mladých ptáků probíhá na zimovištích, přičemž část mladých samic může už v době jarní migrace mít vzhled dospělého ptáka. Samci získávají znaky dospělého ptáka postupně během 2. letního cyklu. Jako první se objevují nově vypelichané vnitřní ruční letky, které jsou zespodu světlé s výraznou černou špičkou. S postupujícím pelicháním začíná spodní strana křídel čím dál více světlat, zatímco svrchní část zůstává často nadále převážně jednolitě hnědá. Ještě v období podzimního tahu (srpen–září) mají samci vypelichanou asi polovinu letek, přičemž vnější ruční letky zůstávají pořád celé hnědé tak, jako je tomu u mladých ptáků.
Záměna Motáka pochopa lze při nedobře viditelném zbarvení zaměnit hlavně s jinými druhy motáků, od kterých se liší robustnější postavou a širšími, na konci zaoblenějšími křídly. Od ostatních dravců jej lze vesměs odlišit podle typického klouzavého jakoby potácivého letu nízko nad terénem, při kterém drží svá dlouhá široká křídla nad úrovní těla (ve tvaru mělkého písmene V). Z nepříbuzných dravců podobné velikosti hrozí záměna zejména s luňákem hnědým, orlem nejmenším či tmavými barevnými variantami včelojeda lesního a káňat.
Rozšíření a stanoviště Hnízdní areál motáka pochopa zahrnuje velkou část palearktické oblasti přibližně mezi 67° a 30° s. š., od severozápadní Afriky, přes Evropu po střední Asii. V severozápadní Africe hnízdí v Maroku a na východ po Tunisko, v Evropě od Pyrenejského poloostrova, Francie, Britských ostrovů (převážně jejich jihovýchodní části) a Irska severně po polární kruh ve Fennoskandinávii a východně přes prakticky všechny země kontinentu až k Turecku. Asijský areál rozšíření pokračuje z jihu od Íránu a Ázerbájdžánu v širokém, ale zužujícím se pruhu přes střední Asii do severozápadního Mongolska a po jezero Bajkal. V Evropě se areál rozšíření od 19. století zvětšoval, a to i směrem na sever (první zdokumentované hnízdění v jižním Finsku například pochází až z roku 1922 s tím, že teprve v 50. letech 20. století druh obsadil svá dosud nejseverněji položená hnízdiště ležící na severním konci Botnického zálivu). left|thumb|Letící samec v typickém prostředí s charakteristickou siluetou s křídly drženými ve tvaru písmene V
Moták pochop náleží mezi částečně tažné druhy se zimovišti převážně v afrotropické a indomalajské oblasti. Ptáci hnízdící v severní Africe jsou stálí, zatímco severo– a východoevropské populace, stejně jako většina asijských populací, jsou vesměs tažné. Ptáci z jižní a západní Evropy jsou buď stálí, přelétaví, nebo na zimu migrují na krátké vzdálenosti. Evropští ptáci zimují nejvíce v západních a jižních částech kontinentu a v západní Africe, přičemž ptáci hnízdící nejdále na severu mají tendenci zimovat nejdále na jihu a ptáci hnízdící nejdále na západě zase nejdále na západě. Motáci ze západní Asie se na zimu přesouvají převážně do údolí Nilu a východní Afriky a ti ze střední Asie na Indický subkontinent.
K hnízdění vyhledává otevřené mokřady s porosty vysoké litorální vegetace, nejčastěji rákosu a orobince. Typicky jde o mělká, sladká nebo brakická jezera, rybníky, močály, bažiny, delty a okraje velkých pomalu tekoucích řek, obvykle s nízkým nebo pouze rozptýleným zastoupením stromů. Preferuje místa s rozlehlou a souvislou příbřežní vegetací o rozloze 50 ha a větší, ale běžně hnízdí i v menších rákosinách nebo dokonce jenom v rákosem zarostlých příkopech. Druhotně využívá podmáčené pastviny a v posledních dekádách na území Evropy čím dál častěji rovněž suchá pole s obilím a řepkou či dokonce lesní mýtiny. Na většině areálu hnízdí od hladiny moře do zhruba 400 m, ale například v severní Africe vystupuje až do 1800 m n. m. Na tahu a na zimovištích se vyskytuje v různých typech otevřené krajiny, a to jak na vlhkých stanovištích, tak dosti daleko od vody, přičemž během migrace v Africe byl zaznamenán v nadmořské výšce až 3000 m.
Výskyt v Česku V Česku pravidelně hnízdí v rybničnatých a bažinatých oblastech na velké části území a v posledních dekádách čím dál častěji i na netypických místech typů polí, polních rákosin a jiných suchých stanovišť. Většina populace je soustředěna do nižších nadmořských výšek, ale hnízdění bylo prokázáno rovněž na Českomoravské vrchovině v 580 m, v Krušných horách v 850 m na Šumavě dokonce v 1000 m n. m.
První hnízdění motáka pochopa na území Česka bylo prokázáno teprve v roce 1940 (ačkoli zde na některých místech pravděpodobně hnízdil po dlouhou dobu i předtím) s tím, že již v období let 1943 až 1950 bylo známo skoro ze všech nejvhodnějších oblastí, a šíření druhu pokračovalo i nadále. Zatímco při sčítání v letech 1973–77 byl moták pochop v rámci celého území zaznamenán ve 22 % mapovacích kvadrátů, v období let 1985–89 to bylo již v 59 % kvadrátů.
České populace jsou takřka výlučně tažné a dle dat od kroužkovaných ptáků se jejich hlavní zimoviště nachází až na africkém kontinentu. Nejvzdálenější hlášení v Česku kroužkovaného ptáka pochází ze zimoviště v západoafrickém Beninu nacházejícím se 4988 km od hnízdiště. Přílet na území Česka začíná již počátkem března, ale většinově se odehrává až koncem března a během dubna, odlet pak následuje v červenci až srpnu. Přes území Česka rovněž pravidelně protahují severněji hnízdící ptáci.
Biologie a ekologie thumb|Dospělá samice pochopa v letu při pohledu zepředu Moták pochop se po většinu roku vyskytuje jednotlivě, ale na hřadovištích v mimohnízdním období může vytvářet malá i relativně početná (vzácně až 300členná) hejna, ke kterým se někdy připojují další příbuzné druhy (typicky moták lužní). Jednotlivě se vyskytuje většinou také na tahu.
Vokalizace Až na období rozmnožování tichý pták. Samice se při přebírání potravy od samce ozývá tenkým hvízdavým „psii–ii“. Samec při zásnubních letech vydává naříkavé nosové „vej–i“ opakované dvakrát za sebou s pauzou v délce dvou sekund. Poplašný hlas je rychlé „kvek–ek–ek–ek–ek“.
Rozmnožování