Chronologie událostí 22. listopad 1963 (časové údaje jsou uváděny v CST) 11.40 – letadlo Air Force One přistává na dallaském letišti Love Field 11.51 – prezidentská kolona opouští letiště a vydává se na cestu do centra Dallasu 11.51–12.29 Prezidentská kolona se pomalu blíží přes Main Street k prostoru Dealey Plaza 12.30 – kolona vjíždí na náměstí Dealey Plaza. Na prezidenta jsou vypáleny pravděpodobně 3 střely 12.32 – policista Marion Baker vchází do Budovy Texaského knižního velkoskladu, nevědomky míjí muže popíjejícího Coca-Colu (Lee H. Oswalda) a kontaktuje ředitele skladu Roye Trullyho. 12.33 – Oswald opouští Texaský knižní velkosklad hlavním vchodem a nastupuje do linkového autobusu. 12.40 – Oswald vystupuje z autobusu na křižovatce ulic Elm Street a Murphy Street. 12.38 – limuzína s těžce raněným prezidentem přijíždí k nemocnici Parkland Memorial Hospital 13.38 – zastupující tiskový mluvčí Bílého Domu oficiálně oznamuje úmrtí prezidenta Kennedyho. 13.45 – Oswald je zatčen v kině Texas

Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán v pátek 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas ve 12.30 místního času (18.30 UTC). John F. Kennedy byl dle závěrů komise k vyšetření atentátu, takzvané Warrenovy komise, smrtelně raněn střelou z pušky Carcano M91/38, když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze. Byl doprovázen svou manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connally, atentát však přežil.

Vyšetřování Warrenovy komise (1963–1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (zkr. HSCA) (1976–1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států. Sněmovní komise navíc konstatovala, že vražda byla výsledkem „rozsáhlého spiknutí“. Povaha tohoto spiknutí ovšem nebyla vyjasněna a existuje pouze řada podezření. V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra, Sovětský svaz, kubánské komunity na území USA, mafie a další. Podezření se nevyhnulo ani složkám americké vlády jako FBI, CIA a dokonce ani viceprezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi, který ve shodě s ústavou po Kennedyho smrti převzal úřad hlavy státu. Pravděpodobný střelec Lee Harvey Oswald se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení.

Atentát na mimořádně populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas. Pohřeb se konal 25. listopadu 1963 a účastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho silně zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států, takže většina pamětníků dodnes ví, co dělali ve chvíli, kdy se zprávu o atentátu dozvěděli. Jedná se doposud o poslední úspěšný atentát na amerického prezidenta.

Historický kontext události

Vnitropolitický náhled|vlevo|„Rozhodli jsme se letět na Měsíc…“ – Kennedyho projev v americkém kongresu při příležitosti spuštění programu Apollo, 25. květen 1961 náhled|thumbtime=5|vlevo|Záznam Kennedyho projevu v Západním Berlíně, během něhož zazněly slavné věty „Ich bin ein Berliner“ a „Lass' sie nach Berlin kommen“ (26. červen 1963)

Kennedyho politická kariéra započala v letech 1947–1953, během nichž zastupoval stát Massachusetts ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických jakožto demokrat. V letech 1953–1960 zastupoval tentýž stát v Senátu Spojených států amerických. Kennedy ohlásil svůj záměr kandidovat na post prezidenta 2. ledna 1960. V demokratických primárních volbách („primárkách“) stanul proti senátorovi Hubertovi Humphreymu ze státu Minnesota a dále proti Waynovi Morsemu z Oregonu. Po vítězství nad oběma protikandidáty se jeho hlavním oponentem v demokratické straně stal texaský senátor Lyndon B. Johnson. Na jednom ze shromáždění Demokratické strany Kennedy přednesl svůj slavný projev o „Nové hranici“ (New frontier), ohlašující změny, jimiž by měly projít Amerika i zbytek světa. 13. června 1960 se Demokratická strana rozhodla nominovat Kennedyho jako svého kandidáta do prezidentských voleb. Jelikož většinově protestantská americká společnost měla jisté obavy z jeho římskokatolického vyznání, rozhodl se Kennedy pronést dne 12. září 1960 projev, během něhož zazněla slavná věta: „Nemluvím za svou církev do věcí veřejných a má církev nemluví za mě.“ V září a říjnu 1960 byly poprvé v historii USA televizí přenášeny debaty mezi prezidentskými kandidáty Kennedym a republikánem Richardem Nixonem. Od té doby začala televize hrát významnou roli v politice USA. V prezidentských volbách roku 1960 Kennedy svého protikandidáta Nixona porazil jedním z nejtěsnějších výsledků v historii a stal se tak prvním katolickým a ve věku 43 let druhým nejmladším prezidentem v dějinách USA (po Theodoru Rooseveltovi). Kennedy se také jako jediný prezident stal držitelem Pulitzerovy ceny. Svůj vnitrostátní program označoval jako Nová hranice, jehož cílem bylo zlepšení financování školství, zdravotní péče a jenž zahrnoval ekonomická opatření k zastavení ekonomické recese. V roce 1963 navrhl daňovou reformu, která zahrnovala i daňové škrty, návrh však prošel kongresem až po jeho smrti v roce 1964. Kennedy se během své vlády zasazoval o integraci černošské populace, bojoval proti diskriminaci menšin a snažil se také zlepšit postavení amerických žen. Za vlády Kennedyho také došlo k významné změně v imigrační politice, neboť vydal zákon později známý jako „Immigration and Nationality Act of 1965“, který zlepšil podmínky pro přistěhovalce z Jižní Ameriky. Prezident Kennedy zformuloval záměr vyslat pilotovanou misi na Měsíc: „Rozhodli jsme se letět na Měsíc. Chceme v tomto desetiletí letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to obtížné.“

Kennedy se nikdy netajil negativním postojem vůči komunismu, který mimo jiné potvrdil svým výrokem během návštěvy Západního Berlína těsně po rozdělení města na západní a východní část: „Na světě je mnoho lidí, kteří nechápou nebo tvrdí, že nechápou, v čem spočívá rozpor mezi svobodným světem a komunistickým světem. Ať přijdou do Berlína! Jsou lidé, kteří říkají, že komunismus je vlna budoucnosti. Ať přijdou do Berlína! A jsou lidé, kteří říkají, že v Evropě i jinde můžeme spolupracovat s komunisty. Ať přijdou do Berlína! A je několik lidí, kteří říkají, že komunismus je zlý systém, ale umožňuje nám hospodářský vzestup. Lass' sie nach Berlin kommen – ať přijdou do Berlína!“

Mezinárodní Atentát byl spáchán ve složitém období studené války, v němž došlo mimo jiné k neúspěšnému vylodění v Zátoce Sviní, pokusu o svržení režimu Fidela Castra, po kterém svět vzápětí stál na pokraji jaderného konfliktu kvůli Karibské krizi. Kennedy se ocitl před dilematem: pokud USA vojensky zasáhnou, mohla by situace vést k jadernému konfliktu se Sovětským svazem; pokud však situaci nevyřeší, byly by USA ohroženy sovětskými jadernými zbraněmi na Kubě. Kennedy začal se Sovětským svazem vyjednávat a s jeho vůdcem Nikitou Chruščovem dospěli po týdenním vyjednávání k dohodě, která uchránila svět od válečného konfliktu. Tehdy byla také vybudována Berlínská zeď a začaly první střety války ve Vietnamu, která naplno propukla za vlády Kennedyho nástupce Lyndona Johnsona. Po Kennedyho smrti dále pokračoval vesmírný závod mezi USA a SSSR, korunovaný úspěchem americké mise Apollo 11 roku 1969, během níž lidská noha poprvé stanula na Měsíci.

Zákulisí návštěvy Prezident Kennedy si Dallas pro svou návštěvu vybral ze tří hlavních důvodů: náhled|Přivítání prezidentského páru na dallasském letišti Love Field náhled|Prezidentská limuzína projíždí ulicí Main Street, lemovanou davem přihlížejících. Usmívající se Jacqueline mhouří oči z důvodu ostrého slunečního svitu. aby začal s volební kampaní jako takovou, kvůli zajištění dalších financí na svou předvolební kampaň pro prezidentské volby v listopadu 1964, zároveň chtěl svou kampaň zahájit ve městě, kde v prezidentských volbách v roce 1960 získal velmi malou podporu.

Rozhodnutí o listopadové návštěvě Dallasu padlo během setkání Kennedyho s viceprezidentem Johnsonem a texaským guvernérem Johnem Connallym 5. června 1963.

V souvislosti s cestou do Dallasu vznikly obavy o bezpečnost prezidenta, především poté, co zde byl davem demonstrujících pravicových radikálů během oslav Dne OSN, konaných 24. října 1963, fyzicky i slovně napaden Adlai Stevenson, vyslanec Spojených států amerických při OSN. Znepokojení vyvolávala také možnost útoku skrytého odstřelovače, čehož se obával i sám Kennedy.Zifčák, str. 77 Trasa prezidentské kolony Dallasem byla popsána již 19. listopadu 1963 oběma dallaskými novinami, o dva dny později byl zveřejněn plánek trasy. Prezidentská kolona, sestávající z celé řady vozů a doprovodných motocyklů, měla svou cestu začít na letišti Love Field, pokračovat do centra Dallasu, projet parkem Dealey Plaza a prezident měl přednést projev v budově Dallas Trade Mart. Automobil, ve kterém John F. Kennedy cestoval, byla speciálně upravená limuzína Lincoln Continental ročník 1961 s otevřenou střechou a kódovým označením SS-100-X.Tento kód používala Tajná služba Spojených států amerických výhradně pro označení Kennedyho prezidentské limuzíny s poznávací značkou District of Columbia GG 300 Prezidentská limuzína jela v první třetině kolony. Původně ji měli poklusem doprovázet dva členové prezidentovy tělesné stráže, ti ovšem byli během výjezdu kolony z letiště odvoláni. Během jízdy do centra Dallasu nechal prezident kolonu dvakrát zastavit. Poprvé se tak stalo ve chvíli, kdy spatřil houf malých dětí, které společně nad hlavami držely transparent s nápisem: „Pane prezidente, prosíme, zastavte a potřeste si s námi rukou.“ Podruhé zastavil u skupinky řádových sester, které pozdravil a prohodil s nimi pár slov. Na rohu Reaganovy ulice zahlédl Kennedy v davu lidí kněze s bílým kolárkem, zvedl se ze sedadla a široce se na něj usmál. Tímto knězem byl shodou okolností Oscar Hubert z dallaského Kostela Nejsvětější trojice, který o několik desítek minut později Kennedymu udělil poslední pomazání.

Dealey Plaza – místo činu Dealey Plaza je náměstí parkového charakteru pojmenované podle vydavatele prvních dallaských novin The Dallas Morning News George Bannermana Dealeyho. Jeho dnešní podoba pochází z roku 1940. Nachází se v západní části centra Dallasu a z jihu, východu a severu je ohraničeno více než třicet metrů vysokými budovami. V době atentátu se jednalo o budovy Texaského knižního velkoskladu ( Texas School Book Depository),Český překlad názvu této budovy se často liší, lze se setkat i s názvy: Texaský sklad školních učebnic, Texaský sklad učebnic, Texaský sklad školních knih apod. společnosti Dal-Tex, okresního archivu, Dallaského trestního soudu, přilehlého starého soudu, rodného domu zakladatele Dallasu Johna Neely Bryana a o budovu Poštovního úřadu Spojených států. V západní části Dealey Plaza se nachází travnatý pahorek (anglicky ) lemovaný betonovou pergolou a z části též dřevěným plotem. Pomyslnou jižní hranici náměstí tvoří trojitý železniční viadukt, pod nímž se ulice Elm, Main a Commerce street spojují v jeden velký silniční tok.

V současnosti je Dealey Plaza obvykle zaplněno množstvím turistů, kteří navštěvují i místní Muzeum Sixth Floor nacházející se ve dvou nejvyšších patrech Texaského knižního velkoskladu. V muzeu, které bylo od svého vzniku roku 1989 navštíveno více než šesti miliony turistů, se nachází rozsáhlé expozice věnující se okolnostem atentátu a rovněž je možné zde zhlédnout množství autentického fotografického či audiovizuálního materiálu.

Atentát

Oficiální verze náhled|Plánek trasy jízdy prezidentské kolony Pozn.: Tato podkapitola popisuje průběh atentátu dle závěrů Warrenovy komise a komise HSCA