náhled|Kde domov můj?! původní Tylův zápis (.Píseň.), Praha, 1834
náhled|Pamětní deska v místě Josefských kasáren (dnes multifunkční komplex Palladium na pražském náměstí Republiky), kde Tyl napsal slova pozdější hymny Kde domov můj je původně píseň o dvou slokách, složená pro postavu slepého houslisty v divadelní hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka z roku 1834. Píseň brzy zlidověla a stala se českou vlasteneckou hymnou, poté se její první sloka stala českou částí československé státní hymny, v níž byla následována první slokou nynější hymny slovenské (Nad Tatrou sa blýska). Samostatně je hymnou České republiky. Již od 19. století k písni vznikalo také množství nejrůznějších doplňků i parafrází.
Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona České národní rady č. 3/1993 Sb. mezi státní symboly České republiky a ty lze podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní hymnu lze podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé.
Píseň Kde domov můj Historie Píseň pochází z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, lehké vlastenecké satiry na poněmčilé měšťanstvo, poprvé uvedené v Praze dne 21. prosince 1834. Zpívá ji ve čtvrtém jednání slepý houslista Mareš na ševcovské pouti – fidlovačce – v Nuslích. Hudbu k ní složil a Tylův text mírně upravil František Škroup. Fraška obsahovala 21 hudebních čísel od Františka Škroupa – písní, quodlibetů, duet i sborů – a píseň „Kde domov můj“ v ní byla obsažena pod číslem 19.
Prvním interpretem se stal basista pražského divadla Karel Strakatý, v Anglii a v Německu ji zpopularizoval barytonista Jan Píšek.
Zlidovělo několik písní z této divadelní hry (např. č. 3 „Vane větřík po lučinách“ nebo píseň ševce Kroutila „Staří Pražané“ pod číslem 17), píseň „Kde domov můj“ však mezi nimi vynikla a získala postavení neformální vlastenecké hymny. Píseň byla hned v březnu 1835 vydána také v časopise Věnec ze zpěvů vlasteneckých uvitý a obětovaný dívkám vlastenským s průvodem fortepiana, který vycházel v letech 1835–1839 a s Josefem Krasoslavem Chmelenským jej založil a redigoval František Škroup. Univerzitní profesor, divadelní a hudební kritik Anton Müller v Bohemii divadelní hru ostře zkritizoval (hlavně kvůli sprostotě jedné z postav, opilce Kroutila), ale vyzdvihl písně a píseň Kde domov můj v časopise celou přetiskl.Bohemia, č. 153, 23. 12. 1834 Samotná divadelní hra ovšem schytala kritiku z mnoha stran, mimo jiné od Josefa Jiřího Kolára, Karla Hynka Máchy nebo Karla Havlíčka Borovského.
Později cenzura například Josefu Kajetánu Tylovi zakázala zařadit píseň Kde domov můj do báchorky Lesní panna aneb cesta do Ameriky, Strakatý ji nesměl zpívat u příležitosti otevření divadla v Chrudimi, cenzura ji vyřezávala z pěveckých sborníků. Za doby bachovského absolutismu se údajně dostalo písni té cti, že byla zařazena do seznamu nebezpečných spisů, a ještě roku 1859 údajně pražský policejní ředitel Päumann vlastní rukou chytal studenty, kteří ji zpívali. S o to větším jásotem pak byla vítána po roce 1860, kdy represe polevily.
Původní text První sloka Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách. V sadě skví se jara květ zemský ráj to na pohled! A to jest ta krásná země země česká domov můj! Země česká domov můj! Druhá sloka Kde domov můj, kde domov můj. Znáte v kraji bohumilém duše outlé v těle čilém, mysl jasnou, znik a zdar a tu sílu, vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj!
Výklady textu
V Tylově textu byly nalézány například stopy vlivu české verze vídeňské frašky Alina, aneb Praha v jiném dílu světa (1825, původně Aline oder Wien in einem andern Welttheile) od Adolfa Bäuerleho a Václava Müllera, kde v českém překladu od Jana N. Štěpánka Češka Cilka zpívá píseň o touze po domově („…kýž vlast ještě spatřím svou, rozkošné ty české ráje, protýkané Moldavou…“).
Národní listy 28. listopadu 1890 uveřejnily zmínku, že se v Tylově popěvku zračí Mignonina píseň „Zda znáš ten kraj, kde citrýn vykvétá, révu oranže kde zlatem oplétá, vánek modravým blankytem kde věje kol a myrty dech se stápí v laurů dol“ z Goethova románu Mistr Vilém, která zřejmě brzy byla zhudebněna a kterou se inspiroval i František Ladislav Čelakovský v roce 1821 a zmínil ji pod názvem „Mignons Sehnsucht“ (Minonina touha). Známý, avšak nepříliš zdařilý překlad pocházel od Josefa Jungmanna („Znáš onu zem? Citrony kde kvetou…“; v přehledech Jungmannova díla je zmiňovaná názvem „Píseň milostničky“, pod kterým vyšla ve Spisech roku 1841). Karel Hynek Mácha si vytvořil vlastní nápěv i překlad („Znáš-li tu zem, kde citrýnový květ…“). V překladu románu, vydaném roku 1929, píseň zní: „Znáš-li tu zem, ty slunné, volné kraje, kde citronů a orančí plod zraje…“ Ač Tyl z němčiny někdy překládal, možnost, že by sám Tyl tuto píseň také přeložil nebo se jí přímo inspiroval, je v rovině spekulací.Překlad Goetha, Ptejte se knihovny, Národní knihovna ČR, 11. 12. 2012
Podle Ferdinanda Strejčka (1878–1963) Tylova píseň opěvuje konkrétní lokalitu Nuselského údolí, kde se poslední obraz Fidlovačky odehrává: „voda hučící po lučinách“ je Botič, „skaliny“ jsou skály pod hradbami Nového Města, které byly v 19. století porostlé borovicemi, „sadem“, v němž se „skví jara květ“, jsou dnes již neexistujícíVinohrady – Sady Wimmerovy , Soupis památek, 28. Politický okres vinohradský (1908), str. 149 Wimmerovy sady. Strejček dále doložil analogií z jiného textu Josefa Kajetána Tyla z téhož roku, že zpívá-li v písni o české zemi, nemá na mysli Čechy jako správní útvar, nýbrž území obývané lidem českého jazyka, tedy (podle tehdejšího pojetí) i Slováky.
Pojetí, kdy se „Kde domov můj“ chápe jako tázací věta a píše se s otazníkem, přetrvává už dlouhá desítiletí a proniká i do dalších jazyků. Podle názoru Karla Sekventa v časopise Kultúra slova z roku 2013 rozbor historického kontextu jejího vzniku, ideový a jazykový rozbor textu ukazuje, že je to neopodstatněné, protože nejde o tázací větu, ale o oznamovací vedlejší větu příslovečnou místní, a tedy psát otazník za názvem a prvními verši textu je zavádějící. Škroupův originál ovšem otazník obsahuje, a to v kombinaci s vykřičníkem („ǃ?“), a tedy se jedná o citově nabitou otázku, byť zpívanou slabě (piano).
Hudební motivy Nápěv údajně skládal František Škroup za tiché noci u lože nemocné manželky.
Nápěv verše Voda hučí po lučinách bývá někdy dáván do souvislosti s takřka shodným 8.–10. taktem Adagia z Mozartovy Koncertantní symfonie K 297b z roku 1779, těžko však lze mluvit o filiaci.Viz např.: 2. Adagio (audio) 0:40 a 5:43.
Hudební motiv písně Kde domov můj se později objevil i v Škroupově Chrudimské předehře složené k příležitosti slavnostního otevření divadla v Chrudimi (1854) a ve skladbě Antonína Dvořáka Můj domov, kterou složil jako předehru ke hře Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl (1882).
Motiv písně Kde domov můj použil Johann Strauss mladší ve skladbě Slovanské potpourri na melodie lidových písní a tanců op. 39.
Kritika Už ve své době píseň vyvolala kromě nadšení i mnoho kritiky, například že text je nelogický, že píseň je příliš cukrkandlová a málo bojovná atd. Výhrady k ní měl Jan Neruda, Tomáš Garrigue Masaryk, Antonín Švehla, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Ferdinand Peroutka, později například Pavel Landovský či Milan Uhde. Mezi zastánce hymny patřili například Josef Pekař, Otakar Hostinský nebo František Kožík.
Bedřich Smetana nebyl z písně nadšen, ale když byl Janem Nerudou požádán, aby složil něco lepšího, namítl, že sotva se stavět proti písni, kterou lid sám za svou hymnu povznesl.
Díla věnovaná písni František Kožík o písni a jejích autorech napsal knihu Píseň nejdražší, která vyšla v roce 1986.
Na téma vzniku písně Kde domov můj napsal Ladislav Smoljak v roce 1998 divadelní hru Hymna, kterou uvedlo Studio Jára. Hra byla zaznamenána i na CD.
Sborník Kde domov můj: Varianty a parafráze od Patrika Ouředníka, vydaný v roce 2004 nakladatelstvím Paseka, obsahoval kromě 66 variací na píseň také studie Martina Svatoše, Pavla Spunara a Vladimíra Macury, přednesené na symposiu o české hymně v roce 1993.
Část československé hymny První sloka písně se stala první částí dvoudílné československé hymny. Oproti původnímu zápisu byla mírně korigovaná (skví a je místo stkví a jest), redigována byla rovněž interpunkce.
Československé ministerstvo národní obrany vydalo 13. prosince 1918 výnos, že první sloka písně Kde domov můj se spolu s písní Nad Tatrou sa blýska má hrát při slavnostních příležitostech, hned poté ministerstvo školství výnosem zakázalo text měnit a v létě 1919 ministerstvo vnitra nařídilo, že při hymně se musí stát.Jan Mervart: Česká hymna byla původně divadelní šlágr , Brnožurnál, 21. 12. 2014
Německá a maďarská verze V letech 1918 až 1938 existovaly i oficiální verze československé hymny v němčině a maďarštině. Autorem německého textu je českoněmecký básník Karl Wenzel Ernst (1830–1910), rodák z dnešního Liščí ve Šluknovském výběžku,J. Melichar a kol. (ed.), Vlastivěda Šluknovského výběžku, Šluknov 2008, str. 226 maďarský překlad pořídil Géza Mészáros.Státní hymna České republiky v proměnách doby / The Czech republic's national anthem down the ages (Kde domov můj / Where is My Home), Úřad vlády České republiky, Národní muzeum, Národní divadlo, Český rozhlas, 2008, PDF na vlada.gov.cz, web vlády ČR
! style="text-align:left" |oficiální německá verze | rowspan=3 | ! style="text-align:left" |oficiální maďarská verze |- style="vertical-align:top" | Wo ist mein Heim, mein Vaterland? Wo durch Wiesen Bäche brausen, Wo auf Felsen Wälder sausen, Wo ein Eden uns entzückt, Wenn der Lenz die Fluren schmückt: Dieses Land, so schön vor allen, Böhmen ist mein Heimatland! Böhmen ist mein Heimatland! – Karl Wenzel Ernst | Hol a honom, hol a hazám? Hol a réten csermely csobog, hegyek hatán fenyves susog, szántóján ezer cirát, gyönyörü ott a villág. Földreszállot éden vagy te Csehországom, szép hazám! Csehországom, szép hazám! – Géza Mészáros |- style="vertical-align:top"
maďarská verze Hol van honom, hol a hazám? Hol patak zúg a hegyháton, Csörgedez a rónaságon. Üde virág a kertben, Mint egy földi édenben. Ez az istenáldotta föld, Csehszlovák föld a hazám, Csehszlovák föld a hazám. Zdroj: Jócsik Lajos: Két himnusz(hu) Nyugat: Jócsik Lajos: Két himnusz
Protektorát, Socialismus Během Protektorátu Čechy a Morava se česká hymna hrála, ale pouze v sepětí s německou Deutschland über alles, případně s nacistickou Horst-Wessel-Lied, aniž k tomu bylo zapotřebí úředního aktu.
Podobně se v 50. letech připojovala k československé státní hymně hymna sovětská, někdy též Píseň práce nebo Internacionála.
Česká hymna Zákon stanovuje, že jako hymna České republiky se užívá pouze první sloka, avšak před novelou z roku 1998 obsahovala příslušná příloha zákona v rámci faksimile notového záznamu i text druhé sloky; kromě toho bylo na třech místech první sloky znění archaičtější („stkví“, odlišná interpunkce).
První sloka Kde domov můj, kde domov můj. Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj!
Druhá sloka, publikovaná v rámci notového záznamu, který byl přílohou zákona z roku 1992 Kde domov můj, kde domov můj. V kraji znáš-li Bohu milém duše útlé v těle čilém, mysl jasnou vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj!
Instrumentace Instrumentaci skladby, která se dodnes hraje, provedl v letech 1930–1932 skladatel Otakar Jeremiáš – ve verzi pro velký orchestr (1930), malý orchestr (1932) a tzv. pastorální/vánoční varianta pro varhany a orchestr (1932).
Provedení