Tokio (, ), oficiálním názvem Metropolitní město Tokio (), je hlavní město a nejlidnatější japonská prefektura. Rozkládá se u Tokijského zálivu a tvoří region Kantó, ležící na centrálním tichomořském pobřeží hlavního japonského ostrova Honšú. Tokio je politické a ekonomické centrum státu, stejně jako je sídlem japonského císaře a národní vlády. K roku 2022 žilo v prefektuře 13 988 129 obyvatel. Velké Tokio je největší metropolitní oblastí na světě a k roku 2022 v ní žilo 40,7 milionu obyvatel.
Na místě dnešního Tokia stála rybářská vesnice Edo. Jakožto město se roku 1603 stala sídlem vlády nově vzniklého Tokugawského šogunátu. V polovině 18. století bylo Edo s jedním milionem obyvatel jedním z nejvíce obydlených měst na světě. Po reformách Meidži v roce 1868 se hlavním městem císařství stalo Kjóto a Edo bylo přejmenováno na Tokio, což v překladu znamená Východní hlavní město. Tokio bylo značně poničeno velkým zemětřesením v Kantó roku 1923 a následně také spojeneckým bombardováním během druhé světové války. Na začátku 50. let 20. století prošlo město rychlou rekonstrukcí a rozšířením a stálo v čele poválečného hospodářského oživení. Od roku 1943 spravuje metropolitní vláda Tokia 23 speciálních městských čtvrtí (dříve Tokio), několik měst a vesnic a dvoje souostroví.
Tokio má podle hrubého domácího produktu největší městskou ekonomiku na světě a instituce Globalization and World Cities Research Network jej označuje jako globální město Alpha+. Je součástí průmyslového regionu, který dále tvoří města Jokohama, Kawasaki a Čiba, a je japonským centrem obchodu a financí. V roce 2019 bylo sídlem 36 společností, které se umístily v žebříčku Fortune Global 500. V roce 2020 se Tokio umístilo na čtvrtém místě za New Yorkem, Londýnem a Šanghají v žebříčku finančních center Global Financial Centres Index. V Tokiu stojí nejvyšší věž světa, Tokyo Skytree, a nachází se zde i největší podzemní protipovodňový systém na světě zvaný G-Cans. Linka Ginza tokijského metra je nejstarší podzemní linkou metra ve východní Asii (1927).
V Tokiu se konalo několik mezinárodních událostí, například Letní olympijské hry 1964, odložené Letní olympijské hry 2020 a tři summity skupiny G7 (v letech 1979, 1986 a 1993). Město je také mezinárodním centrem výzkumu a vývoje a je reprezentováno několika významnými univerzitami, zejména Tokijskou univerzitou. Železniční stanice Tokio je ústředním uzlem vysokorychlostní sítě železnic Šinkansen, městu navíc slouží rozsáhlá síť železnic a metra. Známými čtvrtěmi Tokia jsou Čijoda, kde se nachází císařský palác, Šindžuku, administrativní centrum, a Šibuja, komerční, kulturní a obchodní čtvrt.
Etymologie Tokio bylo původně známé jako Edo (), slovo spojené z kandži 江 (e, v překladu „zátoka, přítok“) a 戸 (to, v překladu „vchod, brána, dveře“). Název, který je možné přeložit jako „estuár“, odkazuje na umístění vesnice u ústí řeky Sumida do Tokijského zálivu. Po reformách Meidži v roce 1868 se město stalo hlavním sídlem císařství a jeho název byl změněn na Tokio (, kdy 東 tó znamená „východ“ a 京 kjó znamená „hlavní“), a to v souladu s východoasijskou tradicí, kdy je slovo hlavní () vkládáno do názvů hlavních měst (například Kjóto (), Peking (), Nanking () a Si-ťing (). Během raného období Meidži bylo město někdy nazýváno jako „Tókei“, což je alternativní výslovnost stejných znaků představujících „Tokio“.
Historie města Tokio se do roku 1868 jmenovalo Edo a jeho vývoj při kterém se z malé rybářské vesničky stalo během zhruba tisíce let současné velkoměsto se v něm událo mnoho událostí a katastrof.
Zde jsou některé historické milníky historie Tokia:
Období před založením šógunátu Tokugawa (do roku 1603) 628 – Poté co dva bratři rybáři vylovili z řeky zlatou sošku bohyně milosrdenství Kannon, je založen buddhistický chrám Sensó-dži v Asakuse 1180 – Pro místo kde se dnes nachází Tokio se poprvé použil název Edo 1457 – Samuraj, buddhistický mnich a básník Óta Dókan staví a opevňuje hrad Edo 1590 – Na místě hradu Óty Dókana zahajuje Iejasu Tokugawa stavbu nové pevnosti
Období hlavního města Edo (1603–1868) 1603 – Oficiálně započíná období šógunátu Tokugawa a Edo se stává sídlem jeho vlády, tedy de facto hlavním městem, avšak císařovo sídlo a formální hlavní město zůstalo v Kjótu 1657 – Velký požár (asi 100 000 obětí) 1707 – Po sopečné erupci hory Fudži je Edo zasypáno sopečným prachem 1742 – Série bouří a povodní (4000 obětí) 1780 – Odhadovaný počet obyvatel města dosahuje 1,3 milionu 1853 – Lodě komodora Matthewa Perryho připlouvají do Tokijského zálivu – konec izolace Japonska od okolního světa 1855 – Velké zemětřesení (7000 obětí)náhled|Hrad Edo v první polovině 17. stoletínáhled|Vlak na první železniční trati v Japonsku u nádraží Šimbaši v Tokiu (1875)
Období Meidži (1868–1912) 1868 – Edo je oficiálně přejmenováno na Tokio 1869 – Císařský dvůr císaře Meidžiho se přesouvá do Tokia 1872 – Byla uvedena do provozu první železniční trať v Japonsku vedoucí z Jokohamy do tokijské čtvrti Šimbaši 1890 – První zasedání Císařské rady
Období Taišó a Šówa (1912–1989) 1920 – Stavba šintoistické svatyně Meidži-džingú 1923 – Velké zemětřesení v Kantó, při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 1927 – Otevření první linky metra ve východní Asii (dnešní úsek linky Ginza z čtvrti Ueno do čtvrti Asakusa) 1932 – Tokio je rozšířeno na současných 23 městských obvodů náhled|Tokijská čtvrť Júrakučó po velkém zemětřesení v Kantó (1923)
1945 – Bombardování 9. a 10. března 1945 letectvem Spojených států pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel. Byl to nejsmrtelnější letecký útok v historii. Zcela zničena byla oblast o rozloze přes 40 km², tj. zhruba čtvrtina území města.
1945–53 – Období americké okupace. Generál MacArthur zřídil v Tokiu své velitelství. 1955 – Je založena Liberárně-demokratická strana – vítězí ve volbách a je v Japonsku vládnoucí stranou od té doby téměř nepřetržitě 1964 – V Tokiu se poprvé konají olympijské hry
Období Heisei (1989–2019) 1989 – Po smrti císaře Hirohita se stává japonským císařem Akihito – počátek éry Heisei 1990 – Splasknutí japonské ekonomické bubliny – prudký pokles cen pozemků v Tokiu 1995 – 20. března zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. (12 mrtvých a tisíce zraněných) Vůdce sekty Asahara Šókó byl odsouzen k smrti. 2002 – V Tokiu se hraje MS ve fotbale, jež poprvé v historii uspořádaly dva státy (Japonsko a Jižní Korea) 2011 – Zemětřesení a vlna tsunami v Tóhoku a havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě 2012 – Veřejnosti je otevřena druhá nejvyšší budova světa Tokyo Skytree
Období Reiwa (od roku 2019) 2019 – 1. května se po abdikaci japonského císaře Akihita stává císařem jeho syn Naruhito – začíná období Reiwa 2021 – 23. července byly slavnostně zahájeny letní olympijské hry v Tokiu 2020 – jejich zahájení bylo přesunuto z 24. července 2020 kvůli pandemii koronaviru
náhled|střed|900px|Panoráma Tokia roku 1867
Obyvatelstvo náhled|Věž Tokyo Tower Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací jde o největší město na světě (38 milionů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat bude.
Kultura
Pamětihodnosti Významnými památkami jsou císařský palác Kókjo či chrám Sensódži s bránou Kaminarimon. Hojně navštěvované jsou i 2 věže: Tokyo Skytree z roku 2012 (nejvyšší věž na světě a druhá nejvyšší stavba na světě) a Tokyo Tower z roku 1957. K muzeím patří například Tokijské muzeum současného umění a Národní muzeum západního umění, Tokijské národní muzeum, Tokijské národní vědecké muzeum nebo Edo-Tokyo muzeum. Známý je také most Rainbow Bridge a moderní čtvrti Šindžuku, Šibuja, Ikebukuro, Akihabara a Roppongi. Nejnavštěvovanější buddhistický chrám Tokia je Sensó-dži ve čtvrti Asakusa a nejnavštěvovanější šintoistické svatyně jsou svatyně Meidži a Jasukuni. Příkladem starých tradičních čtvrtí Tokia je čtvrt Janaka. Nachází se tu několik botanických zahrad jako je například Tropický skleník Jumenošima nebo Botanická zahrada Koišikawa. Najdeme tu tři zoologické zahrady, a to zahrady Ueno Zoo ve čtvrti Ueno, která je nejstarší zoologickou zahradou v Japonsku, Tama Zoo a Inokašira Zoo. Je tu plno japonských zahrad, z nichž bychom mohli jmenovat například Hama-rikjú, Kjú-Šiba-rikjú, Kórakuen, Rikugien, Kjú-Furukawa, Kijosumi, Tonogajato nebo Národní zahrady Šindžuku. Za návštěvu stojí i budova Tokijského nádraží a nádraží Šimbaši, které je nejstarším nádražím v Japonsku. Ve městě se nachází dva velké rybí trhy Adači a Tojosu. Nejluxusnější čtvrť Tokia je Ginza, která leží v západní části čtvrti Čúó-ku. ve které najdeme i divadlo Kabuki-za pro tradiční divadlo Kabuki. Ze zábavních parků se tu pak nachází Tokyo Disneyland, Tokyo Dome city nebo Sanrio Puroland, což je svět Hello Kitty.
Slavnosti náhled|259x259pixelů|Slavnost Sandža Macuri Ke kulturním slavnostem v Tokiu patří například slavnost Sandža Macuri v tokijské čtvrti Asakusa, kde při této slavnosti lidé nosí po čtvrti přenosné šintoistické svatyně mikoši. Slavnost trvá tři dny a během nich se na tuto slavnost přijedou každoročně podívat až 2 miliony turistů. Mikoši se také nosí na slavnosti Kanda Macuri, na které se jich každoročně nosívá přes 200. Lidé na těchto slavnostech tančí tradiční tance a zpívají tradiční písně. Další slavností je také třeba slavnost Sannó ve svatyni Hie. Poslední sobotu v červenci se v Tokiu nad řekou Sumidou konají každoročně ohňostroje, na které se přijde podívat přes milion diváků. Velkou slavností je v Tokiu rovněž období květu třešní neboli hanami, kdy spousty lidí vyrážejí do parků a zahrad Tokia, aby tam obdivovali kvetoucí třešně a dělali si pod nimi pikniky. Touto slavností jsou známé kupříkladu parky Ueno, Inokašira nebo Národní zahrady Šindžuku.
Znečištění
Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy. Toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřit horu Fudži. V Tokiu se ale nedá koupat, ještě kilometry od Tokia je znečištění pláží patrné.
Správa
Členění Sídlo prefekturální vlády je v Šindžuku. Administrativně je prefektura rozdělena na 62 obecních jednotek: 23 speciálních čtvrtí (区, ku), 26 velkých měst (市, ši), 5 malých měst (町, mači/čó) a 8 vesnic (村, son). Součástí prefektury Tokio je také 1 okres (郡, gun) a 4 ostrovní administrativní jednotky (支庁, šičó) a patří k ní i ostrovy Izu a ostrovy Ogasawara.
Speciální městské čtvrti Adači (足立) Arakawa (荒川) Bunkjó (文京) Čijoda (千代田) Čúó (中央) Edogawa (江戸川) Itabaši (板橋) Kacušika (葛飾) Kita (北) Kótó (江東) Meguro (目黒) Minato (港) Nakano (中野) Nerima (練馬) Óta (大田) Setagaja (世田谷) Suginami (杉並) Sumida (墨田) Šibuja (渋谷) Šinagawa (品川) Šindžuku (新宿) Taitó (豊島) Tošima (台東)
Města Akiruno (あきる野) Akišima (昭島) Čófu (調布) Fučú (府中) Fussa (福生) Hačiódži (八王子) Hamura (羽村) Higašijamato (東大和) Higašikurume (東久留米) Higašimurajama (東村山) Hino (日野) Inagi (稲城) Kijose (清瀬) Kodaira (小平) Koganei (小金井) Kokubundži (国分寺) Komae (狛江) Kunitači (国立) Mačida (町田) Mitaka (三鷹) Musašimurajama (武蔵村山) Musašino (武蔵野) Nišitókjó (西東京) Óme (青梅) Tačikawa (立川) Tama (多摩)
Panoráma