Jan Mukařovský (11. listopadu 1891 PísekMatriční záznam o narození a křtu – 8. února 1975 Praha) byl český estetik a literární teoretik, čelný představitel českého strukturalismu a Pražského lingvistického kroužku, akademik ČSAV.Malá československá encyklopedie. Svazek 4., M–Pol. 1. vyd. Praha: Academia, 1986, 989 s. [Heslo „Jan Mukařovský" je na str. 364.]
Život Narodil se v Písku jako prvorozený syn středoškolského profesora a školního rady Jana Mukařovského a jeho manželky Magdalény, rozené Trubačové. Maturoval na píseckém gymnáziu. Roku 1910 se rodina přestěhovala do Prahy,Pobytová přihláška rodiny u pražského policejního ředitelství téhož roku Jan nastoupil ke studiu slovanské filologie a dějin moderních literatur na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde studium úspěšně zakončil roku 1915.BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé dvacátého století: slovníková příručka. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Viz str. 379.] Doktorát získal roku 1923 poté, co 22. prosince 1922 obhájil disertační práci na téma Příspěvek k estetice českého verše.Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inventární číslo 5, Matrika doktorů Univerzity Karlovy V., strana 2144 Poté až do roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Plzni. Od roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze. V roce 1926 spoluzakládal Pražský lingvistický kroužek, kde se brzy stal jednou z vůdčích postav. Roku 1929 se habilitoval jako docent estetiky na Karlově univerzitě. V letech 1931–1937 působil na Komenského univerzitě v Bratislavě, kde byl v roce 1934 jmenován profesorem. Řádným profesorem Univerzity Karlovy se stal v roce 1948.
Po 2. světové válce se politicky angažoval ve prospěch KSČ a zřekl se svých dřívějších strukturalistických „pochybení“. Svůj podpis připojil pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla zveřejněna dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu. Nejen to mu umožnilo, aby se v roce 1948 stal rektorem Univerzity Karlovy, kterým zůstal až do roku 1954.Příruční slovník naučný. Díl 3. M–Ř. 1. vyd. Praha: Academia, 1966, 959 s. [Heslo „Jan Mukařovský" je na str. 232.] Už dne 26. února 1948 byl členem akčního výboru Národní fronty v Syndikátu českých spisovatelů (spolu s Janem Drdou, Marií Majerovou, Václavem Řezáčem a dalšími); výbor se už na prvním zasedání vyslovil např. pro znárodnění tiskáren a nakladatelství, schválení tiskových zákonů… a už na prvních dvou schůzích začal provádět čistky (např. vyloučil ze Syndikátu Ferdinanda Peroutku). Na vypovězení řady kvalitních pedagogů z Univerzity Karlovy měl Mukařovský také svůj podíl.
V letech 1951–1962 byl ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd.BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé dvacátého století: slovníková příručka. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Viz str. 379.] Od roku 1948 až do své smrti působil v mírovém hnutí, byl členem byra Světové rady míru a předsedou Československého výboru obránců míru. náhled|hrob Jana Mukařovského; Střešovický hřbitov
Tvorba Napsal desítky článků, ale nikdy své myšlenky neshrnul do souborného díla. Mezi jeho nejvlivnější práce patří například studie „Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty“. Zprvu ho ovlivnil ruský formalismus, později se inspiroval sémiotikou a fenomenologií. Zabýval se problémy obecné estetiky, a to hlavně vztahem estetična k ostatním oblastem, povahou estetické funkce a hodnoty, estetických norem a významem estetična pro společnost. Rovněž se věnoval charakteru uměleckých děl, které chápe jako autonomní znak, strukturu, a vždy směřoval k postižení jejich specifického estetického účinku. Vedle teoretických úvah napsal také několik analytických studií, například o tvorbě Karla Hynka Máchy, Karla Čapka, Vítězslava Nezvala nebo Vladislava Vančury.
Estetická funkce, norma a hodnota
Estetická funkce Vysvětluje ji ve vztahu k ostatním funkcím. Ve stati Místo estetické funkce mezi ostatními na problematiku funkcí nahlíží z pohledu subjektu.MUKAŘOVSKÝ, J.: Místo estetické funkce mezi ostatními. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 169-184 Věci podle něj nemají předem stanovené a nikdy neměnné funkce, ale mohou plnit jakékoliv funkce. Pro žádnou oblast lidského jednání nejsou vyhrazeny jen některé. Rozhodující je, jaký postoj člověk ke skutečnosti zaujme. Takto nahlížené funkce Mukařovský definuje jako "způsob sebeuplatnění subjektu vůči vnějšímu světu."MUKAŘOVSKÝ, J.: Místo estetické funkce mezi ostatními. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 177. Podle toho, jestli se subjekt skrze funkci uplatňuje vůči skutečnosti bezprostředně nebo znakově, Mukařovský rozlišuje čtyři typy funkcí: Funkce praktická – subjekt se vůči skutečnosti uplatňuje bezprostředně, snaží se jí zasáhnout, přetvořit Funkce teoretická – subjekt se vůči skutečnosti uplatňuje bezprostředně, jejím cílem je promítnout skutečnost do vědomí subjektu Funkce symbolická (magicko-náboženská) – subjekt se vůči skutečnosti uplatňuje znakově, jde o účinnost vztahu mezi symbolizovanou skutečností a symbolickým znakem Funkce estetická – subjekt se vůči skutečnosti uplatňuje znakově, skutečnost se v estetickém znaku se sjednocuje podle jednoty subjektu
Mezi ostatními funkcemi zaujímá estetická ojedinělé postavení. Jako jediná se soustředí na znak sám, zatímco ostatní (včetně funkcí praktické a teoretické, pokud znak užívají) se víc zajímají o to, co znak označuje.MUKAŘOVSKÝ, J.: Význam estetiky. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 67. Jev, jehož se chopí estetická funkce, resp. k němuž člověk zaujme estetický postoj, se stává samoúčelným estetickým znakem. Estetická funkce podle Mukařovského "činí z věcí nebo aktů, na kterých se projevuje, autonomní znak, vyvázaný z jednoznačné souvislosti se skutečností, ke které ukazuje."MUKAŘOVSKÝ, J. Umění. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 185. Jako vnímatelé se zajímáme o způsob, jakým se skutečnost v estetický znak zformovala, tj. o jeho výstavbu. Skutečnost se v estetickém znaku sjednocuje "podle obrazu jednoty subjektu."MUKAŘOVSKÝ, J.: Místo estetické funkce mezi ostatními. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 179.
V rozsáhlé studii Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty dodává, že oblast estetična vymezuje sociální kontext, který stabilizuje její rozložení ve světě.MUKAŘOVSKÝ, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 85. Rozsah její účasti v jednotlivých sférách skutečnosti se liší například společnost podle kolektivu nebo doby. Například důraz na estetickou stránku odívání se může lišit historicky a geograficky. Estetická funkce dominuje pouze v umění, resp. umění je tu od toho, aby bylo v první řadě nositelem estetické funkce. Mukařovský ale nevylučuje, naopak spíš zdůrazňuje, že dílo může časem svůj estetický potenciál ztratit, později znovu nabýt nebo třeba zaujmout něčím jiným než prvně.
Estetické normy Regulují estetickou oblast. Mukařovský je chápe jako obecná pravidla, která má být aplikována na každý konkrétní případ. Jejich existenci umisťuje do kolektivního vědomí, v němž přebývají také další sociální fakty, například jazyk, náboženství nebo věda.MUKAŘOVSKÝ, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 100. Norma osciluje mezi bezvýjimečnou platností a pouhou potencí, u níž je myslitelná porušitelnost. Tomuto pohybu – Mukařovský mluví o dialektické antinomii – nejsou ušetřeny ani normy estetické. Naopak se díky němu vyvíjejí. Každá aplikace normy ji zároveň přetváří. Nejpatrnější to je v umění, kde se normy porušují záměrně. Každé umělecké dílo aktuálně platnou normu naplňuje neadekvátně.MUKAŘOVSKÝ, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 105. Na dějiny umění nahlíží jako na neustále revolty proti stávajícím normám.
Estetická hodnota Je cílem estetického postoje a může vyplynout jako shoda s normou. Situace v umění ale ukazuje, že esteticky hodnotné bývají také předměty, které normu překonávají. Na hodnotě estetické se podílejí také hodnoty mimoestetické obsažené v díle. Tyto mimoestetické hodnoty, jejichž nositeli mohou být v případě umění všechny složky díla, vstupují mezi sebou do různých vztahů. Estetická hodnota pak vystupuje jako úhrnné pojmenováním pro dynamickou celistvost těchto vztahů, spíná mimoestetické hodnoty díla do jednotného celku.MUKAŘOVSKÝ, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 143. Přínos takové estetické hodnoty spočívá v tom, že jednotlivé mimoestetické hodnoty vytrhává z bezprostředního vztahu se skutečnosti a uvádí je do souvislosti s celým souborem hodnot vnímajícího kolektivu. Tím uvádí do pohybu systém hodnot daného vnímatele: přináší mu jiný pohled na skutečnost a nově jej orientuje ve světě. Něco takového v běžné životní praxi kolektiva není možné, protože pohyb hodnot omezuje neustála nutnost jejich praktické aplikace.MUKAŘOVSKÝ, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 144.
Vzhledem k tomu, že se stejné složky mohou stát nositeli různých hodnot a že tyto hodnoty k sobě mohou zaujmout různé vztahy, může se proměňovat také estetická hodnota díla v závislosti na tom, jaký kolektiv, v jaké době a na jakém místě jej posuzuje. Dílo se navíc vnímateli dává jako úkol, tj. je na něm, aby se podílel na sjednocení mimoestetických hodnot, resp. na konkrétní realizaci či aktualizaci estetické hodnoty.MUKAŘOVSKÝ, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 145. Působnost díla nepodmiňuje dílo samé, ale také uzpůsobení společnosti, resp. "jejím sklonem k jisté oblasti hodnot i jejím způsobem hodnocení."MUKAŘOVSKÝ, J.: Básnické dílo jako soubor hodnot In: Studie II. Brno: Host, 2001, s. 13. Jedno umělecké dílo může rozdílené kolektivy vnímatelů zajmout odlišně v závislosti na jejich společenské praxi a aktuálním stavu jejich norem a hodnot.
Mukařovský ale odmítá přistoupit na absolutně relativistickou pozici a snaží se argumentovat pro možnost objektivní platnosti estetické hodnoty. Umělecké dílo, jehož materiální složky dokážou upoutat více mimoestetických hodnot, tím mohutněji také dokážou dynamizovat jejich vztah. Takové dílo bude neustále upoutávat pozornost a nezautomatizuje se. Bude nabízet víc možností sjednocení, a tak co nejdéle vytrvá ve svém úkolu působit na vztah mezi člověkem a skutečností. Nezávislá estetická hodnota je tedy trvalejší a vyšší, "čím méně snadno se dílo poddává doslovné interpretaci ze stanoviska obecně přijatého systému hodnot té které doby a toho kterého prostředí."MUKAŘOVSKÝ, J.: Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. In: Studie I. Brno: Host, 2000, s. 146 Jako příklad takového díla lze uvést Máchův Máj, o němž prohlašuje, že "mnohoznačnost vztahů mezi jednotlivými významovými jednotkami dovoluje, aby každá generace vložila do Máchova díla smysl, jakého sama potřebuje."MUKAŘOVSKÝ, J.: Genetika smyslu v Máchově poezii. In: Kapitoly z české poetiky. Díl III. Máchovské studie, Praha: Svoboda, 1948, s. 239.
Je zřejmé, že Mukařovský užívá termín estetická hodnota ve dvojím smyslu. Jednak mluví o estetické hodnotě aktuální, zažívané během konkrétní estetické zkušenosti s uměleckým dílem či něčím jiným. A dále estetické hodnotě potenciální, kdy má na mysli spíš bohatství možností, které nabízejí složky díla pro konkrétní realizace aktuální estetické hodnoty.
Umění jako znak a struktura