Nobelova cena za fyziku

Nobelova cena za fyziku je jedna z Nobelových cen, je udělována za zásadní vědecký výzkum či vynález v oboru fyziky. Uděluje ji každoročně od roku 1901 Královská švédská akademie věd (výjimečně nebyla cena udělena v letech 1916, 1931, 1934, 1940, 1941 a 1942). Ocenění může v jednom roce získat několik lidí, nejvýše však tři.

Držitelé Nobelovy ceny za fyziku Rok Jméno Udělena 1901 Wilhelm Conrad Röntgen za objev záření následně pojmenovaného jeho jménem 1902 Hendrik Antoon Lorentz a Pieter Zeeman za výzkum vlivu magnetismu na záření1903 Antoine Henri Becquerel za objev spontánní radioaktivity Pierre a Marie Curie za výzkum záření objeveného prof. Henri Becquerelem 1904 Lord Rayleigh (John William Strutt) za výzkum hustot nejdůležitějších plynů a s tím související objev argonu 1905 Philipp Lenard za výzkum katodových paprsků 1906 Joseph John Thomson za výzkum vodivosti plynů 1907 Albert Abraham Michelson za jeho přesné optické přístroje a výzkum prováděný pomocí nich 1908 Gabriel Lippmann za metodu fotografické reprodukce barev pomocí interference 1909 Guglielmo Marconi a Karl Ferdinand Braun za jejich příspěvky k rozvoji bezdrátové telegrafie 1910 Johannes Diderik van der Waals za práci na stavové rovnici plynů a tekutin 1911 Wilhelm Wien za objevy zákonů vyzařování tepla 1912 Nils Gustaf Dalén za objev automatických regulátorů používaných v plynových akumulátorech pro osvětlení majáků a bójek 1913 Heike Kamerlingh Onnes za výzkum vlastností hmoty za nízkých teplot, což vedlo, kromě jiného, k výrobě kapalného hélia 1914 Max von Laue za objev rozptylu rentgenových paprsků na krystalech 1915 William Henry Bragg a William Lawrence Bragg za výzkum týkající se analýzy krystalových struktur pomocí rentgenových paprsků 1916 (Cena nebyla udělena, finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) 1917 Charles Glover Barkla za objev charakteristického rentgenového záření prvků 1918 Max Planck za objev energetických kvant 1919 Johannes Stark za objev Dopplerova jevu u kanálových paprsků a štěpení spektrálních čar 1920 Charles Edouard Guillaume za objev anomálií v niklové oceli, což přispělo k rozvoji přesných měření 1921 Albert Einstein za příspěvky k teoretické fyzice, zejména za objev zákonitostí fotoelektrického jevu 1922 Niels Bohr za výzkum struktury atomů a jimi vydávaného záření 1923 Robert Andrews Millikan za výzkum elementárního elektrického náboje a fotoelektrického jevu 1924 Manne Siegbahn za výzkum v oblasti rentgenové spektroskopie 1925 James Franck a Gustav Ludwig Hertz za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem 1926 Jean Baptiste Perrin za výzkum nespojitých stavů hmoty, zejména za objev sedimentační rovnováhy1927 Arthur Holly Compton za objev po něm pojmenovaného jevu Charles Thomson Rees Wilson za objev metody zobrazování trajektorií elektricky nabitých částic pomocí kondenzace vlhkosti 1928 Owen Willans Richardson za výzkum tepelné emise, zejména za objev po něm pojmenovaného zákona 1929 Louis de Broglie za objev vlnové povahy elektronů 1930 Chandrasekhara Venkata Raman za výzkum světelného rozptylu a objev po něm pojmenovaného jevu 1931 (Cena nebyla udělena, finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) 1932 Werner Heisenberg za vytvoření kvantové mechaniky, jejíž aplikace vedla kromě jiného k objevu alotropických forem vodíku 1933 Erwin Schrödinger a Paul Dirac za objev nových forem atomové teorie 1934 (Cena nebyla udělena, finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) 1935 James Chadwick za objev neutronu1936 Victor Franz Hess za objev kosmického záření Carl David Anderson za objev pozitronu 1937 Clinton Joseph Davisson a George Paget Thomson za experimentální objev rozptylu elektronů na krystalech 1938 Enrico Fermi za potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a s tím spojený objev jaderných reakcí způsobených pomalými neutrony 1939 Ernest Orlando Lawrence za vynález cyklotronu a jím získané výsledky, zejména týkající se umělých radioaktivních prvků 1940 (Cena nebyla udělena, finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) 1941 1942 1943 Otto Stern za příspěvek k vývoji metody molekulárních paprsků a objev magnetického momentu protonu 1944 Isidor Isaac Rabi za jeho rezonanční metodu pro zjišťování magnetických vlastností atomových jader 1945 Wolfgang Pauli za objev Pauliho vylučovacího principu 1946 Percy Williams Bridgman za vynález přístroje pro vytvoření extrémně vysokého tlaku a s ním učiněné objevy v oboru vysokotlaké fyziky 1947 Edward Victor Appleton za výzkum fyziky vyšších vrstev atmosféry, zejména za objev tzv. Appletonovy vrstvy 1948 Patrick Maynard Stuart Blackett za rozvoj Wilsonovy metody mlžné komory a s tím spojené objevy v oblasti jaderné fyziky a kosmického záření 1949 Hideki Jukawa za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil 1950 Cecil Frank Powell za vývoj fotografické metody výzkumu jaderných procesů a pomocí ní učiněné objevy týkající se mezonů 1951 John Douglas Cockcroft a Ernest Thomas Sinton Walton za průkopnický výzkum transmutace atomových jader pomocí uměle urychlených atomových částic 1952 Felix Bloch a Edward Mills Purcell za rozvoj nových metod pro přesná měření jaderného magnetismu a s tím spojené objevy 1953 Frits Zernike za objev fázově kontrastní metody, zejména za vynález fázově kontrastního mikroskopu 1954 Max Born za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce Walther Bothe za vynález koincidenční metody a s ní učiněné objevy 1955 Willis Eugene Lamb za objevy týkající se jemné struktury vodíkového spektra Polykarp Kusch za přesné určení magnetického momentu elektronu 1956 William Bradford Shockley, John Bardeen a Walter Houser Brattain za výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu 1957 Jang Čen-ning a Li Čeng-tao za průlomový výzkum zákonů parity, který vedl k důležitým objevům týkajícím se elementárních částic 1958 Pavel Alexejevič Čerenkov, Ilja Frank a Igor Jevgeněvič Tamm za objev a interpretaci Čerenkovova jevu 1959 Emilio Gino Segrè a Owen Chamberlain za jejich objev antiprotonu 1960 Donald Arthur Glaser za vynález bublinkové komory 1961 Robert Hofstadter za průkopnický výzkum rozptylu elektronů na atomových jádrech a tím dosažené objevy týkající se struktury nukleonů Rudolf Ludwig Mössbauer za výzkum rezonanční absorpce gama záření a s tím spojený objev po něm pojmenovaného jevu 1962 Lev Davidovič Landau za průkopnický výzkum kondenzovaných stavů hmoty, zejména tekutého hélia 1963 Eugene Paul Wigner za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména objev a aplikaci fundamentálních principů symetrie Maria Göppertová-Mayerová a J. Hans D. Jensen za jejich objevy týkající se orbitalů v atomových jádrech 1964 Charles Hard Townes, Nikolaj Gennadijevič Basov a Alexandr Michajlovič Prochorov za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů 1965 Šin’ičiró Tomonaga, Julian Schwinger a Richard P. Feynman za zásadní práci na kvantové elektrodynamice s hlubokými důsledky pro fyziku elementárních částic 1966 Alfred Kastler za objev a rozvoj optických metod pro studium hertzovských rezonancí v atomech 1967 Hans Albrecht Bethe za příspěvky k teorii jaderných reakcí, zejména objevy týkající se získávání energie ve hvězdách 1968 Luis Walter Alvarez za rozhodující příspěvky k fyzice elementárních částic, zejména objev velkého množství rezonančních stavů, umožněné jeho předchozím rozvojem technik vodíkové bublinkové komory a datové analýzy 1969 Murray Gell-Mann za příspěvky a objevy ohledně klasifikace elementárních částic a jejich interakcí 1970 Hannes Olof Gösta Alfvén za zásadní práci a objevy v oboru magnetohydrodynamiky, s plodným uplatněním v různých částech plazmové fyziky Louis Néel za zásadní práci a objevy týkající se antiferromagnetismu a ferrimagnetismu, které vedly k důležitým aplikacím ve fyzice pevné fáze 1971 Dénes Gábor za objev a rozvoj holografie 1972 John Bardeen, Leon Cooper a John Robert Schrieffer za jejich společnou teorii supravodivosti, obvykle nazývanou BCS teorie 1973 Leo Esaki a Ivar Giaever za experimentální objevy týkající se tunelování v polovodičích a supravodičích Brian David Josephson za teoretické předpovědi vlastností proudu vedeného skrz tunelovanou bariéru, zejména jevu známého jako Josephsonův jev 1974 Martin Ryle a Antony Hewish za průkopnický výzkum v oblasti rádiové astrofyziky: Ryle za pozorování a vynálezy, zejména techniku aperturové syntézy, Hewish za rozhodující úlohu při objevu pulsarů 1975 Aage Niels Bohr, Ben Roy Mottelson a James Rainwater za objev vztahů mezi pohybem jádra a pohybem částic uvnitř jádra a rozvoj teorie struktury atomových jader na základě těchto vztahů 1976 Burton Richter a Samuel Ting za průkopnickou práci při objevu nového druhu těžké elementární částice 1977 Philip Warren Anderson, Nevill Mott a John Hasbrouck van Vleck za zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů 1978 Pjotr Leonidovič Kapica za zásadní vynálezy a objevy v oblasti fyziky nízkých teplot Arno Allan Penzias a Robert Woodrow Wilson za objev reliktního mikrovlnného záření 1979 Sheldon Lee Glashow, Abdus Salam a Steven Weinberg za příspěvky k teorii sjednocené elektroslabé interakce mezi elementárními částicemi, včetně předpovědi neutrálních proudů 1980 James Watson Cronin a Val Logsdon Fitch za objev narušení fundamentálních principů symetrie při rozpadu neutrálních K-mezonů 1981 Nicolaas Bloembergen a Arthur Leonard Schawlow za příspěvky k rozvoji laserové spektroskopie Kai Siegbahn za příspěvek k rozvoji elektronové spektroskopie s vysokým rozlišením 1982 Kenneth G. Wilson za teorii kritických jevů v souvislosti s fázovými přechody 1983 Subrahmanyan Chandrasekhar za teoretický výzkum fyzikálních procesů důležitých pro strukturu a vývoj hvězd William Alfred Fowler za teoretický a experimentální výzkum jaderných reakcí důležitých pro vývoj chemických prvků ve vesmíru 1984 Carlo Rubbia a Simon van der Meer za rozhodující příspěvky k rozsáhlému projektu vedoucímu k objevu intermediálních částic W a Z, zprostředkovatelů slabé interakce 1985 Klaus von Klitzing za objev kvantového Hallova jevu 1986 Ernst Ruska za zásadní práci v elektronové optice a za návrh prvního elektronového mikroskopu Gerd Binnig a Heinrich Rohrer za návrh řádkovacího tunelového mikroskopu 1987 Johannes Georg Bednorz a Karl Alexander Müller za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech 1988 Leon Max Lederman, Melvin Schwartz a Jack Steinberger za metodu neutrinového svazku a demonstraci existence leptonových dubletů objevem mionového neutrina 1989 Norman Foster Ramsey za vynález metody separovaných oscilujících polí a její použití ve vodíkových maserech a jiných atomových hodinách Hans Georg Dehmelt a Wolfgang Paul za vývoj metody iontové pasti 1990 Jerome Isaac Friedman, Henry Way Kendall a Richard Edward Taylor za průkopnický výzkum týkající se hlubokých nepružných rozptylů elektronů na protonech a vázaných neutronech, který měl zásadní význam pro vývoj kvarkového modelu částicové fyziky 1991 Pierre-Gilles de Gennes za objev, že metody vyvinuté pro studium jevů v jednoduchých uspořádaných systémech lze zobecnit na složitější formy hmoty, zejména tekuté krystaly a polymery 1992 Georges Charpak za vynález a vývoj částicových detektorů, zejména drátěné komory 1993 Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor Jr. za objev nového typu pulsaru, který otevřel nové možnosti pro studium gravitace 1994 Bertram Neville Brockhouse a Clifford Glenwood Shull za příspěvky k rozvoji studia kondenzovaných stavů hmoty pomocí spektroskopie neutronů: Brockhouse za rozvoj neutronové spektroskopie, Shull za rozvoj techniky difrakce neutronů 1995 Martin Lewis Perl a F