Sezóna Formule 1 1978 byla 29. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 16. mistrovských a 1 nemistrovský závod. Mistrovství světa se konalo mezi 15. lednem a 8. říjnem.
Mario Andretti vyhrál mistrovství světa jezdců za tým JPS-Lotus,World Championship of F1 Drivers 1978 & International Cup for F1 Constructors 1978, 1979 FIA Yearbook, Grey section, pages 86–87 čímž zůstává posledním americkým jezdcem, který dokázal vyhrát mistrovství světa. Jeho vítězství při Grand Prix Nizozemska je pro americké jezdce zároveň posledním vítězstvím v závodě Formule 1. Ronnie Peterson získal druhé místo v mistrovství jezdců posmrtně, zemřel na zdravotní komplikace po nehodě v Monze během Grand Prix Itálie. Lotus také naposledy vyhrál pohár mezi konstruktéry Formule 1.
Obhájci titulu Niki Lauda a Ferrari se rozešli koncem roku a obě strany se snažily zopakovat úspěchy, které si užívaly v předchozích sezónách. Carlos Reutemann skončil třetí v šampionátu s Ferrari, zatímco Lauda skončil čtvrtý s Brabhamem. Kromě Petersonovy smrti došlo v sezóně k další tragédii, kdy Petersonův švédský krajan Gunnar Nilsson zemřel na rakovinu, když byl kvůli nemoci nucen po předchozí sezóně přerušit kariéru.
Týmy a jezdci Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Číslo Jezdci Závody Parmalat Racing Team Brabham-Alfa Romeo BT45CBT46BT46BBT46C Alfa Romeo 115-12 3,0 F12 1 Niki Lauda Vše 2 John Watson Vše 66 Nelson Piquet 16 First National CIty Elf Team Tyrrell Tyrrell-Ford 008 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 3 Didier Pironi Vše 4 Patrick Depailler Vše John Player Team Lotus Lotus-Ford 7879 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 5 Mario Andretti Vše 6 Ronnie Peterson 1–14 55 Jean-Pierre Jarier 15–16 Marlboro Team McLaren Löwenbräu Team McLaren McLaren-Ford M26 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 7 James Hunt Vše 8 Patrick Tambay 1–5, 7–16 33 Bruno Giacomelli 6, 9–10, 13–14 ATS Racing Team F&S Properties ATS Racing Team ATS-Ford HS1D1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 9 Jochen Mass 1–13 Michael Bleekemolen 14–16 10 Jean-Pierre Jarier 1–5, 11 Alberto Colombo 6–7 Keke Rosberg 8–10, 15–16 Hans Binder 12 Michael Bleekemolen 13 Harald Ertl 14 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312T2312T3 Ferrari 015 3,0 F12 11 Carlos Reutemann Vše 12 Gilles Villeneuve Vše Fittipaldi Automotive Fittipaldi-Ford F5A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 14 Emerson Fittipaldi Vše Équipe Renault Elf Renault Elf RS01 Renault-Gordini EF1 1,5 V6 t 15 Jean-Pierre Jabouille 3–16 Villiger Shadow Shadow-Ford DN8DN9 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 16 Hans-Joachim Stuck Vše 17 Clay Regazzoni Vše Durex Team Surtees Beta Team Surtees Surtees-Ford TS19TS20 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 18 Rupert Keegan 1–13 "Gimax" 14 René Arnoux 15–16 19 Vittorio Brambilla 1–14 Beppe Gabbiani 15–16 Walter Wolf Racing Wolf-Ford WR1WR3WR5WR6 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 20 Jody Scheckter Vše 21 Bobby Rahal 15–16 Team Tissot Ensign Ensign-Ford N177 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 22 Danny Ongais 1–2 Lamberto Leoni 3–4 Jacky Ickx 5–8 Derek Daly 9–10, 12–16 Nelson Piquet 11 23 Lamberto Leoni 1–2 Bernard de Dryver 6 Brett Lunger 15 Mario Deliotti Racing N175 Geoff Lees 10 Sachs Racing N177 Harald Ertl 11–14 Olympus Cameras with Hesketh Racing Hesketh-Ford 308E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 24 Divina Galica 1–2 Eddie Cheever 3 Derek Daly 4–6 Team Rebaque Lotus-Ford 78 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 25 Héctor Rebaque Vše Ligier Gitanes Ligier-Matra JS7JS7/9JS9 Matra MS76 3,0 V12Matra MS78 3,0 V12 26 Jacques Laffite Vše Williams Grand Prix Engineering Williams-Ford FW06 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 27 Alan Jones Vše Centro Asegurador F1 McLaren-Ford M25/M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 28 Emilio de Villota 7 Patrick Nève March-Ford 781S Ford Cosworth DFV 3,0 V8 29 Patrick Nève 6 BS Fabrications Liggett Group with BS Fabrications McLaren-Ford M23M26 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 29 Nelson Piquet 12–14 30 Brett Lunger 1–14 Automobiles Martini Martini-Ford MK23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 31 René Arnoux 3, 5–6, 9–13 Theodore Racing Hong Kong Theodore-Ford TR1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 32 Eddie Cheever 1–2 Keke Rosberg 3–7 Wolf-Ford WR3WR4 11–14 Team Merzario Merzario-Ford A1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 34 Alberto Colombo 14 37 Arturo Merzario Vše Arrows Racing Team Warsteiner Arrows Racing Team Arrows-Ford FA1A1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 35 Riccardo Patrese 3–14, 16362 Rolf Stommelen 3–16 Interscope Racing Shadow-Ford DN9 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 39 Danny Ongais 4, 13 Melchester Racing McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 40 Tony Trimmer 10
Změny před sezónou Úřadující šampion Niki Lauda se s Ferrari rozešel před koncem sezóny .Tom Rubython: In the Name of Glory – 1976 Myrtle Press, 2011, , p. 187 Gilles Villeneuve ho nahradil v jeho domácím závodě a zůstal pro sezónu 1978.Donaldson (2003) pp.95–104Donaldson (2003) pp.107–108 Lauda nahradil Hanse-Joachima Stucka v Brabhamu, který se následně přesunul do Shadow. Připojil by se k Alanu Jonesovi, ale ten podepsal novou smlouvu s Williamsem. Williams používal své první vlastnoručně vyrobené šasi pro rok 1978. Clay Regazzoni přestoupil do Shadow z týmu Ensign, zatímco jeho týmový kolega Patrick Tambay v roce 1977 podepsal smlouvu s McLarenem. To znamenalo, že tým Ensign musel najít dva nové jezdce a našel Dannyho Ongaise ze složeného týmu Penske a nezkušeného Lamberta Leoniho. Bývalý jezdec McLarenu Jochen Mass našel místo u týmu ATS, postaveného na pozůstatcích týmů Penske a March. Ronnie Peterson překvapivě přešel k Lotusu a nahradil svého kolegu Švéda Gunnara Nilssona. Petersonovo místo u Tyrrellu obsadil debutant Didier Pironi. Nilsson podepsal smlouvu s novým týmem Arrows, ale kvůli diagnostikované rakovině varlat odešel ještě před sezónou. Bývalý jezdec Shadow Riccardo Patrese a veterán Rolf Stommelen nakonec závodili za Arrows. Tři týmy (kromě výše zmíněného Williamsu a Arrows) debutovaly s vlastním šasi: Martini, Merzario a Theodore. Tým BRM skončil po sezóně 1977.
Změny během sezóny Debut Eddieho Cheevera v týmu Theodore se ukázal jako předběžný a vrátil se do Formule 2. Jeho místo zaujal budoucí šampion Keke Rosberg, dokud nepřestoupil k ATS. Když Theodore vyřadil své vlastnoručně vyrobené šasi ve prospěch soukromého šasi od Wolf, Rosberg se vrátil, ale sezónu ukončil s ATS. Bruno Giacomelli řídil třetí vůz McLarenu, kdykoli to jeho závodní kalendář dovolil. V roce 1978 se totiž stal mistrem světa Formule 2. Hesketh Racing skončil po šesti závodech. Když tým Martini skončil tři závody před koncem sezóny, našel jejich jezdec René Arnoux nové působení u Surtees. Po startu Grand Prix Itálie se James Hunt snažil vyhnout Riccardu Patresemu a srazil se s Ronniem Petersonem. V následném boji havarovalo dalších osm jezdců, Petersonův Lotus najel tvrdě do svodidel a začal hořet. Peterson byl vytažen z vraku s lehkými popáleninami, ale těžkými zraněními nohou. Tu noc mu byla v nemocnici diagnostikována tuková embolie a následné selhání ledvin pro něj bylo smrtelné. Při nehodě byl Vittorio Brambilla zasažen pneumatikou do hlavy a zůstal v bezvědomí ve svém voze. Uzdravil se a o rok později se vrátil do Formule 1. Jean-Pierre Jarier zaujal místo v Lotusu a Beppe Gabbiani zaskočil v Surtees. Nelson Piquet vstoupil do posledního závodu sezóny ve třetím voze Brabhamu před svým celosezónním debutem v roce .
Kalendář Pořadí Grand Prix Okruh Datum 1 Grand Prix Argentiny Autodromo de Buenos Aires, Buenos Aires 15. leden 2 Grand Prix Brazílie Jacarepaguá, Rio de Janeiro 29. leden 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 4. březen 4 Grand Prix USA Západ Long Beach Street Circuit, Kalifornie 2. duben 5 Grand Prix Monaka Circuit de Monaco, Monte Carlo 7. květen 6 Grand Prix Belgie Zolder, Heusden-Zolder 21. červen 7 Grand Prix Španělska Circuito Permanente Del Jarama, Madrid 4. červen 8 Grand Prix Švédska Scandinavian Raceway, Anderstorp 17. červen 9 Grand Prix Francie Paul Ricard Circuit, Le Castellet 2. červenec 10 Grand Prix Velké Británie Brands Hatch, Kent 16. červenec 11 Grand Prix Německa Hockenheimring, Hockenheim 30. červenec 12 Grand Prix Rakouska Österreichring, Spielberg 13. srpen 13 Grand Prix Nizozemska Circuit Zandvoort, Zandvoort 27. srpen 14 Grand Prix Itálie Autodromo Nazionale di Monza, Monza 10. září 15 Grand Prix USA Watkins Glen Grand Prix Course, New York 1. říjen 16 Grand Prix Kanady le Notre-Dame Circuit, Montréal 8. říjen
Změny v kalendáři Grand Prix Brazílie byla pro rok 1978 přesunuta z okruhu Interlagos v São Paulu do Jacarepaguá v Rio de Janeiru. Grand Prix Španělska byla přesunuta ze začátku května na začátek června. Grand Prix Francie byla přesunuta z Dijon-Prenois na okruh Paula Ricarda v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta ze Silverstone na Brands Hatch. Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mosport Parku na Île Notre-Dame Circuit kvůli bezpečnosti trati a organizačním problémům s kopcovitou tratí Mosport Park. Grand Prix Japonska byla původně naplánována na 16. dubna na Suzuka Circuit poté, co byla smlouva okruhu Fudži zrušena, ale nakonec byla z bezpečnostních a finančních důvodů zrušena.
Výsledky a pořadí
Grands Prix Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Výsledky 1 Grand Prix Argentiny Mario Andretti Gilles Villeneuve Mario Andretti Lotus-Ford Výsledky 2 Grand Prix Brazílie Ronnie Peterson Carlos Reutemann Carlos Reutemann Ferrari Výsledky 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Niki Lauda Mario Andretti Ronnie Peterson Lotus-Ford Výsledky 4 Grand Prix USA Západ Carlos Reutemann Alan Jones Carlos Reutemann Ferrari Výsledky 5 Grand Prix Monaka Carlos Reutemann Niki Lauda Patrick Depailler Tyrrell-Ford Výsledky 6 Grand Prix Belgie Mario Andretti Ronnie Peterson Mario Andretti Lotus-Ford Výsledky 7 Grand Prix Španělska Mario Andretti Mario Andretti Mario Andretti Lotus-Ford Výsledky 8 Grand Prix Švédska Mario Andretti Niki Lauda Niki Lauda Brabham-Alfa Romeo Výsledky 9 Grand Prix Francie John Watson Carlos Reutemann Mario Andretti Lotus-Ford Výsledky 10 Grand Prix Velké Británie Ronnie Peterson Niki Lauda Carlos Reutemann Ferrari Výsledky 11 Grand Prix Německa Mario Andretti Ronnie Peterson Mario Andretti Lotus-Ford Výsledky 12 Grand Prix Rakouska Ronnie Peterson Ronnie Peterson Ronnie Peterson Lotus-Ford Výsledky 13 Grand Prix Nizozemska Mario Andretti Niki Lauda Mario Andretti Lotus-Ford Výsledky 14 Grand Prix Itálie Mario Andretti Mario Andretti Niki Lauda Brabham-Alfa Romeo Výsledky 15 Grand Prix USA Mario Andretti Jean-Pierre Jarier Carlos Reutemann Ferrari Výsledky 16 Grand Prix Kanady Jean-Pierre Jarier Alan Jones Gilles Villeneuve Ferrari Výsledky
Bodový systém Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a sedm nejlepších výsledků z kol 9-16.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Umístění1.2.3.4.5.6.Body964321Zdroj:
Pořadí jedzců