Dakar je hlavní město Senegalu, které se nachází na Zeleném mysu na pobřeží Atlantského oceánu. Žije zde obyvatel. Dakar je nejzápadnějším městem Afriky, je výhodným výchozím bodem pro transatlantický a evropský obchod. Město je nejvýznamnějším přístavem regionu, administrativním centrem země, sídlem národního shromáždění Senegalu a prezidenta. Je hlavním a finančním centrem i pro značnou část západní Afriky. Sídlí zde banka BCEAO (), centrální banka pro CFA frank a dále také řada mezinárodních organizací a výzkumných center nebo nevládních organizací.
Název Název města pochází ze slova dakhar, což ve wolofštině označuje dřevo tamarindu indického, místního stromu. Tento název použil kmen Lebu, který žil jižně od dnešního Dakaru a kde dnes stojí přístav.
Přírodní poměry
Podnebí a vodstvo Podnebí je polopouštní. Období dešťů je relativně krátké, zato období sucha trvá déle. Prší mezi měsíci červencem a říjnem a dalších osm měsíců pak je většinou sucho. Průměrný úhrn srážek pro Dakar je 540 mm za celý rok. Zatímco mezi prosincem a dubnem je poměrně příjemné teplo, od května do listopadu teploty běžně překračují 30 °C. Vliv moře mírní teplotní extrémy, vlny veder nejsou tak silné, jako v senegalském vnitrozemí.
Změna klimatu Podle dokumentu, který byl zveřejněn v roce 2019 v časopisu PLOS One se předpokládá nárůst průměrné roční teploty pro město a jeho okolí do roku 2050 o 1,5 °C. Tím by se klimatické poměry posunuly zhruba tam, kde jsou ve městě Praia na ostrovech Kapverdy. Podle výzkumu Mezinárodního panelu pro klimatické změny z roku 2022 je Dakar jedním z dvanácti afrických měst, které budou nejvážněji změnami klimatu postiženy. Celkové škody se počítají na vyšší desítky miliard dolarů. Vzestup mořské hladiny by měl pro město, které je významný přístav a které obklopují vody Atlantského oceánu, rovněž nedozírné důsledky.
Historie
Koloniální období vpravo|náhled|Město ve 30. letech 20. století. vpravo|náhled|Nákladní loď v místním přístavu roku 1956. vpravo|náhled|Univerzitní kampus, rok 1962. vpravo|náhled|Letecký pohled v 1. desetiletí 21. století. První Evropané, kteří spatřili lokalitu dnešního města, byli Portugalci, kteří se plavili na Zelený mys a na ostrově Gorée zbudovali menší osídlení. To mělo za úkol sloužit hlavně jako místo, kde bylo možné opravovat lodě po dlouhé plavbě. Od roku 1536 byl ostrov využíván mimo jiné i jako místo pro obchod s otroky. V roce 1588 Gorée obsadili Nizozemci (od nich bylo také převzato současné pojmenování, které se váže k obci Goeree-Overflakkee v dnešním Nizozemsku). Ty v roce 1644 vystřídali Britové a nakonec roku 1677 i Francouzi, kteří také získali celý Senegal. V této době žilo na poloostrově, který spojoval Zelený mys s africkým vnitrozemím okolo deseti tisíc lidí (původních obyvatel).
Druhá polovina 19. století Město Dakar bylo založeno oficiálně v roce 1857, kdy francouzská armáda nechala v místě současného Náměstí nezávislosti () postavit opevnění. Důvod pro stavbu na pevnině byl prostý – rozrůstající se tržiště na břehu moře vyžadovalo ochranu koloniálních sil. Do roku 1862 byl zbudován i ochranný val v místním přístavu. A právě ten, spolu s tržištěm, představují základ, ze kterého se rozrůstal moderní Dakar. Émile Pinet-Laprade nechal vypracovat první územní plán pro město a brzy byly pojmenovány i jednotlivé ulice. Ty směřovaly tak, že mezi sebou svíraly pravé úhly. Roku 1885 na ulici Rue Blanchot vyrostla i první mešita, neboť místní obyvatelstvo bylo muslimské.
Postaveno bylo zázemí pro zásobování parníků uhlím. V tom nahradil město Mintelo na Kapverdách. V roce 1866 byla dokončena i železniční trať, která končila v Dakaru. Vedla do města Saint-Louis a umožnila rozvoj pobřeží, především pro zemědělství (pěstovaly se zde arašídy).
Gorée, včetně Dakaru, bylo v roce 1872 prohlášeno obcí dle francouzského práva. Samotný Dakar byl od ostrova Gorée správně oddělen v roce 1887 jako nová obec. Obyvatelé města si zvolili vlastního starostu (tím se stal Jean Alexandre) a radu města a mohli vyslat vlastního voleného zástupce do francouzského Národního shromáždění. V roce 1902 nahradil Dakar zmíněný Saint-Louis jako hlavní město Francouzské Západní Afriky. V té době měl necelých deset tisíc lidí.
20. století Na přelomu století byly zbudovány některé stavby, které dodnes představují koloniální architekturu ve městě. Jedná se např. o palác republiky, původně palác guvernéra, vycházely první noviny a dokončeno bylo i místní nádraží, které se dochovalo do současnosti.
V roce 1914 zasáhla město epidemie moru, která vyústila v to, že koloniální úřady vyhnaly původní obyvatelstvo za hranice města do lokality zvané Medina (původní, předevropské osídlení). Mezi oběma existoval tzv. sanitární kordon, území, které mělo oddělovat obě populace. Město se tak rozdělilo na dvě části – Medinu a přímořskou rovinu (). Rozvíjející se koloniální město se stalo úspěšným předobrazem pro další francouzské metropole v západní Africe, např. Bamako, Conakry nebo Brazzaville.
V době první světové války dakarský přístav nabyl na významu, neboť nedaleko ležely německé kolonie Togoland a Kamerun.
Po válce byl zvolen starostou města Blaise Diagne. Z blízkého východu se sem usídlila libanonská komunita, která si velmi rychle vytvořila monopol v oblasti obchodu. Dakar zůstal Francii i nadále jako kolonie. Budována byla i druhá železniční trať a to na území dnešního Mali (tehdy Francouzský Súdán). Dokončena byla roku 1924. Vše vyústilo ve vyšší ekonomickou aktivitu pro místní přístav. Ten byl rozšířen v 30. letech 20. století. Dakar se rozrostl do jednoho z největších měst na území francouzských kolonií, srovnatelný byl s Hanojí nebo Bejrútem. Žilo zde okolo třiceti tisíc lidí. Usídlila se v něm řada poboček francouzských společností a vyrostly zde byly různé továrny. Mimo rafinérie na arašídový olej to byla i ropná rafinérie, konzervárna, pivovar a další. Letiště Mermoz (které dnes již neexistuje), umožnilo spojení s Francií a ostatními koloniemi. V roce 1929 byla obec na ostrově Gorée, která tehdy čítala jen několik stovek obyvatel administrativně sloučena s Dakarem do jednoho města.
V závěru 30. let byla dostavěna katedrála , sídlo arcibiskupství a otevřela se zde i pobočka Francouzského institutu Černé Afriky ().
Během druhé světové války Senegal a celá Francouzská Západní Afrika uznaly legitimitu Vichistické Francie. Západní spojenci Dakar osvobodili od kolaborantské vlády až v roce 1943. Do té doby nicméně generál Charles de Gaulle pomýšlel, že by se africké město mohlo stát jeho základnou pro hnutí odporu. Jeho plán (krycí název Operation Menace) počítal s podporou britského námořnictva. Kvůli zpožděním a úniku informací druhé straně dokázala vláda ve Vichy celou akci překazit. Pokus o vylodění narazil na tuhý odpor a po třídenní bitvě (od 23. do 25. září 1940) byla operace odvolána. De Gaullovy jednotky se přesunuly do přístavu Douala v dnešním Kamerunu.
V listopadu 1944 se západoafričtí branci francouzské armády vzbouřili z důvodu nevyhovujících podmínek v táboře Thiaroye, který stál na okraji města. Vzpoura byla vnímána jako symbol boje proti koloniální nadvládě a stal se klíčovou událostí pro místní hnutí za nezávislost a dekolonizaci.
Do války byla v Dakaru postavena i rafinerie pro arašídový olej, který byl vyvážen do Francie a měl pomáhat s nedostatky, které byly způsobeny válečnou situací. Průmyslový rozvoj metropole pokračoval i po skončení konfliktu, nicméně v roce 1961, kdy se celá kolonie rozpadla na osm nezávislých států, zanikl i jednotný trh a došlo k ekonomickým těžkostem. Dakar byl v letech 1959 až 1960 hlavním městem krátkodobě existující Federace Mali a poté se stal hlavním městem Republiky Senegal. Rozvoj průmyslový následoval i nárůst velikosti města, které mělo v okamžiku nezávislosti okolo tří set padesáti tisíc obyvatel.
Město si následně prošlo rozsáhlou transformací z koloniální metropole do hlavního města nezávislého státu. Básník, filozof a první prezident Senegalu Léopold Sédar Senghor se pokusil proměnit Dakar v „Atény subsaharské Afriky“ (). Nová doba otevřela dveře moderní architektuře. Nejen projekty pro nové úřady, muzea, náboženské stavby (např. velká mešita) a kulturní instituce, ale také dramatický růst počtu obyvatel, který provází mnohdy živelnou urbanizaci celé západní Afriky, ovlivnily jeho podobu. Díky tomu, že územní plánování bylo navrženo poměrně robustně již v době koloniální správy, dokázal Dakar o něco lépe tento nárůst ustát, než jiná města v regionu. Již v 50. letech 20. století byla založena organizace, která měla budovat systematickým způsobem bytovou výstavbu tak, aby bylo možné bourat rozšiřující se slumy. Již tehdy vznikl plán, který předpokládal rozšíření souvislé zástavby až k areálu dnešního mezinárodního letiště.
Před koncem 20. století překonal Dakar metu jednoho milionu obyvatel, trend růstu se však i nadále zrychloval a město se rozrůstalo všemi možnými směry, mnohdy i podobou nelegálních čtvrtí a slumů. Ty vznikaly např. v lokalitách Pikine nebo Yeumbeul, ale i jinde. Docházelo ale i k různým násilnostem, např. v 60. letech 20. století, nebo v roce 1989.
V roce 1996 byla provedena správní reforma metropole, která rozdělila Dakar na 19 obvodů ().
21. století V roce 2006 hostil Dakar Africké mistrovství v plavání. O několik let později byl slavnostně odhalen Monument znovuzrození Afriky.
Ve 3. desetiletí 21. století je Dakar významným finančním centrem, kde sídlí desítky národních a regionálních bank (včetně již zmíněné BCEAO), a také řada mezinárodních organizací, nevládních organizací a mezinárodních výzkumných center. Ve snaze snížit míru přelidnění vznikají nové čtvrti na okrajích Dakaru. V roce 2013 sem byla otevřena dálnice, která vede z Dakaru do jeho předměstí a dále na východ do zbytku Senegalu. Atraktivita místa rostla do té míry, že došlo k přetížení místního trhu s bydlením, což i zde učinilo bydlení pro řadu lidí nedostupným. Do města se sestěhovávají i občané z dalších západoafrických zemí regionu ECOWAS. Rozšířena je např. i praxe, kdy v restauracích často pracují Nigerijci, jako taxikáři potom působí Guinejci apod.
V roce 2025 město přejmenovávalo některé ulice, které nesly název podle Francouzů z dob koloniální správy.
V letech 1978 až 2007 byl Dakar cílem Rallye Dakar.
Obyvatelstvo
Struktura obyvatelstva Obyvatelstvo je velmi mladé; v 2. dekádě 21. století bylo 40 % lidí, kteří v hlavním městě žijí, mladších 20 let.
Již od roku 1920 zde žije početná libanonská komunita, která se věnuje především obchodu, stejně jako komunita Maročanů, kteří jsou zde známí podnikatelé. Z cizích pracovníků lze zmínit také obyvatele Mauritánie, Guiney a Kapverd. 20 000 obyvatel Dakaru jsou rovněž potomci Francouzů ještě z doby, kdy město bylo součástí francouzské kolonie.
Náboženský život Ve městě je sídlo katolického arcibiskupství. Jsou zde chrámy, které patří církvi římskokatolické ale i několika dalším křesťanským církvím. Velká mešita je jednou z nepřehlédnutelných dominant města. Nese název po Massalikoulovi Djinanovi.
Většina obyvatel Dakaru je nicméně muslimské víry. Dakar byl zvolen Islámskou vzdělávací, vědeckou a kulturní organizací (ISESCO) jako Hlavní město islámské kultury v roce 2007. Je zde velký počet mešit, např. zmíněná Velká mešita v Dakaru a nápadná Omariennská mešita, která má minarety zdobené zelenými koulemi.
Administrativní dělení Dakar se dělí na 19 místních částí seskupených do 4 okresů, a to následujícím způsobem:
Okres Počet obyvatel (2013) Rozloha Místní části Almadies 211 315 30,1 Mermoz-Sacré-Cœur • Ngor • Ouakam • Yoff Dakarská plošina (Plateau) 189 486 14,7 Dakar-Plateau • Fann-Point E-Amitié • Gueule Tapée-Fass-Colobane • Medina Velký Dakar 306 728 18,9 Biscuiterie • Dieuppeul-Derklé • Grand Dakar • Hann Bel-Air • HLM • Sicap-Liberté Parcelles Assainies 438 527 14,7 Cambérène • Grand Yoff • Parcelles Assainies • Patte d’Oie Celkem 1 030 594 78,4