Tanvald (, v překladu „jedlový les“) je město v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Včetně částí Šumburk nad Desnou a Žďár žije obyvatel.
Město sousedí na severu s Desnou (k. ú. Desná I a Desná II; železniční stanice Desná je na území Tanvaldu) a s obcí Albrechtice v Jizerských horách, na severozápadě přes řeku Kamenici s obcí Jiřetín pod Bukovou, na jihozápadě přes Kamenici s městem Smržovka, na jihu s městem Velké Hamry (k. ú. Velké Hamry a Bohdalovice) a na východě s katastrálním územím Příchovice (obec Kořenov).
Historie První písemná zmínka o dřevařské osadě na levém břehu Kamenice pochází z druhé poloviny 16. století, kdy pravděpodobně byla součástí Smržovky. Samostatnou vsí se stal začátkem 17. století.
Zpočátku se obyvatelstvo živilo poddanskou lesnickou a zemědělskou prací. Začátkem 18. století se zde začal pěstovat len a vyrábět příze, v polovině 18. století se v Tanvaldě uchytilo i tkalcovství. Osídlena byla tehdy oblast dnešního Horního Tanvaldu. Počátkem 19. století byly v Tanvaldě i dva mlýny, dvě brusírny skla a dvě bělidla prádla. V roce 1828 ke zdejšímu textilnímu průmyslu přibyla strojová přádelna bavlny, poháněná vodním kolem. Opravárenská dílna přádelny se stala základnou místní strojírenské výroby. V roce 1845 zahájila provoz první tanvaldská mechanická tkalcovna. V rámci konjunktury po prusko-rakouské válce (1866) došlo k dalšímu rozvoji textilní, sklářské a strojírenské výroby, ke snižování pracovní doby z patnácti na dvanáct hodin a snižování podílu dětských dělníků. Hospodářská krize roku 1870 vyvolala vlnu nezaměstnanosti a stávek, z nichž nejznámější byla svárovská stávka (Svárov tehdy patřil k Šumburku). Zchudnutí oblasti bylo způsobeno nedostatkem bavlny za první světové války a protržením přehrady na Bílé Desné roku 1916. Roku 1918 byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba. Vysokou nezaměstnanost a zastavení výroby v některých továrnách způsobila světová hospodářská krize v letech 1929–1933.
V roce 1869 měl Tanvald i s osadou Žďár asi 2 400 obyvatel, počátkem 20. století asi 3 500 obyvatel, převážně Němců. V letech 1848–1928 byl Tanvald samosprávným okresem, od roku 1848 soudním okresem. V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys a v roce 1905 na město. Od roku 1897 měla hlavní ulice Tanvaldu a Šumburku elektrické veřejné osvětlení. Od roku 1908 byla v Krkonošské ulici budova okresního soudu s věznicí a roku 1909 byla dokončena secesní budova radnice. Z roku 1930 pochází městské koupaliště a z roku 1931 městské kino. Roku 1942 byl nařízením německých říšských úřadů Šumburk připojen k Tanvaldu a zároveň byl od Šumburku odtržen Svárov a připojen k Velkým Hamrům.
Mezi převážně německým obyvatelstvem Tanvaldu získala ve třicátých letech vliv Sudetoněmecká strana, v rámci Sudet byl Tanvald roku 1938 připojen k Německu a bylo zrušeno české vyučování. Místní textilní firmy vyráběly výstroj pro německou armádu a od roku 1942 zde byl pracovní tábor pro nuceně nasazené Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince.
Po roce 1945 byla většina původního obyvatelstva vysídlena a domy obydleli Češi z vnitrozemí. Znárodněním zde vznikla textilní firma SEBA, strojírenská firma TOTEX a elektrotechnická firma Elektro-Praga.
V Tanvaldu bylo 23. března 1948 novinářům předvedeno techniky Československého rozhlasu a Vojenského technického ústavu, kteří navázali na pokusy německých výzkumníků z továrny Palme-Stumpe, první československé televizní vysílání. Uskutečnilo se do protější restaurace U Müllerů koaxiálním kabelem. Další vývoj pak převzal podnik Tesla a další výzkumné ústavy. Ve znárodněných Riedlových sklárnách se vyráběly první československé televizní obrazovky.
V šedesátých až osmdesátých letech 20. století vzniklo panelové sídliště Výšina a v osmdesátých letech panelové sídliště Šumburk (144 bytů).
Po roce 1989 byla průmyslová výroba privatizována a utlumena, na významu nabývá turistický ruch. Na Špičáku ve směru od Albrechtic a Jiřetína pod Bukovou (na jehož území je železniční zastávka Tanvaldský Špičák) je lyžařské středisko se sedačkovou lanovkou a několika lyžařskými vleky. Jeden lyžařský vlek je také nad Českým Šumburkem.
Obyvatelstvo
Městská správa Části města Šumburk nad Desnou (východní část města, levý břeh Desné, k Tanvaldu připojen 1942), zahrnuje sídelní lokality Český Šumburk, Kamenné Mlýny, Popelnice) Tanvald (pravý břeh Desné a levý břeh Kamenice před jejich soutokem), zahrnuje při Kamenici sídelní lokality Horní Tanvald a Výšina, kopec Špičák a severozápadně od něj sídelní lokalitu Valašsko Žďár (v severní části katastrálního území Tanvald, k Tanvaldu připojen 1848)
Městské symboly Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 5. dubna 2001.
Doprava náhled|Celkový pohled na město
V letech 1847–1850 byla přes Tanvald vybudována státní silnice Liberec–Trutnov (silnice I/14). Silnice I/10 (po níž je v tomto úseku vedena mezinárodní silnice E65) vede do Tanvaldu od Turnova a Železného Brodu a pokračuje v souběhu se silnicí I/14 směrem na Harrachov. Ve městě zastavují regionální i dálkové autobusové linky, jedna nepříliš frekventovaná okružní linka plní roli městské dopravy. Autobusové nádraží (Tanvald Centrum) se nachází u křižovatky v dolní části Tanvaldu, některé spoje jezdily přes Šumburk k vlakovému nádraží Tanvald. Což se ale změnilo v roce 2012, kdy město nechalo vybudovat Terminál u železniční stanice za 2 126 588 korun. Teď tam jezdí 90% spojů a navazují i na vlakové spoje Liberec – Harrachov a Tanvald – Železný Brod – Turnov – Praha.
V roce 1875 byla do Šumburku přivedena železniční trať z Železného Brodu a v roce 1894 trať od Liberce a Jablonce nad Nisou. V létě 1902 byl zahájen provoz na ozubnicové železniční trati z Šumburku do Kořenova a ještě téhož roku až do Hirschbergu (dnes Jelení Hora v Polsku). V letech 1945–2010 byl provoz přes hranice dlouhodobě přerušen.
V současnosti má Tanvald spojení rychlíky společnosti ARRIVA vlaky s Turnovem a Prahou a četnými osobními vlaky s Jabloncem a Libercem, dále se Železným Brodem a s Kořenovem/Harrachovem, odkud lze několikrát denně pokračovat do polské Szklarské Poręby. Dopravu na této trati zajišťují České dráhy.
Pamětihodnosti Tanvaldská ozubnicová dráha Pomník dělnických manifestací na vrchu Špičák Kaplička svaté Anny Působiště Josefa Hartiga
Osobnosti Rudolf Anděl (1924–2018), historik a pedagog, narozen v místní části Tanvaldu Otto Josef von Berndt (1865–1957), polní podmaršálek a důstojník c. k. jezdectva Helmut Borufka (1918–2003), generál Lidové armády NDR (Nationale Volksarmee) Wilhelm Dreßler (* 1893), politik za NSDAP Josef „Joe“ Kuna – zakladatel Turistického oddílu mládeže (TOM) v Tanvaldě s více než 50letou tradicí, držitel ocenění Stříbrný hořec Arnold Hartig (1878–1972), sochař a medailér Adalbert Hartmann (1895–1949), právník a politik František Nechvátal (1905–1983), básník a překladatel (zemřel v Tanvaldě) Josef Pavlata (1949), politik Krystyna Rataj Černá (1941–2016), řezbářka, výtvarnice, malířka, spisovatelka Egon Schwarz (1907–1980), právník a politik Rudolf Staffen (1898–1965), inženýr a chemik Hana Šebková (1952 v Tanvaldu – 2004 v Praze), romistka, přeložila do romštiny básně, mimo jiné od J. W. von Goetha, Suchého nebo Karla Hynka Máchy, ve městech a osadách sbírala romský folklór, přítelkyně a spolupracovnice Mileny Hübschmannové
Partnerská města Burbach, Německo Lubomierz, Polsko Marcinowice, Polsko Wittichenau, Německo
Odkazy Reference Tanvald – historie města a okolí, web města
Externí odkazy
Kategorie:Sídla v Jizerských horách Kategorie:Sídla v CHKO Jizerské hory Kategorie:Města v Čechách Kategorie:Města v okrese Jablonec nad Nisou Kategorie:Města v Euroregionu Nisa Kategorie:Obce v okrese Jablonec nad Nisou Kategorie:Obce s rozšířenou působností Kategorie:Obce s pověřeným obecním úřadem Kategorie:Tanvaldsko Kategorie:Sídla na Kamenici (přítok Jizery)