Jan Pivec (19. května 1907 PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze – 10. května 1980 Praha) byl český herec, dlouholetý člen Národního divadla v Praze. Hrál v téměř padesáti filmech a v televizi vytvořil více než dvacet rolí. Výrazně se uplatnil i v rozhlase. V roce 1963 mu byl udělen titul národní umělec.
Život Narodil se jako jediný syn v rodině nožíře a zámečníka Jana Pivce (*1879 Rychnov nad Kněžnou) a jeho ženy Františky v Praze na Vinohradech.Konskripční přihlášky pražského obyvatelstva NA ČR Lásku k divadlu mu předal jeho otec, který v mládí sám chtěl být hercem. S matkou od dětství navštěvoval divadlo, učil se hře na housle a zpěv.
Reálné gymnázium nedokončil, vystudoval dvouletou obchodní školu. Měl se stát účetním v obchodě, ale odtud sběhl. Rád říkal, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii. Otec ho upozornil na inzerát, ve kterém kočovná divadelní společnost hledala herce. Po prvním angažmá ve vinohradskému ochotnickému spolku VAVŘÍN se rozhodl přidat ke kočovné divadelní společnosti Karla Hroudy,B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 45, 48 kde trávil část roku 1926 a jaro roku 1927 a pak přešel ke společnosti Jana Drobného a později společnosti Oldřicha Nádhery. Stal se tedy divadelním hercem a posléze i hercem filmovým.
Ještě ve společnosti Oldřicha Nádhery si jej povšiml Jaroslav Hurt, v tu dobu bývalý člen činohry ND a profesor konzervatoře. Hurt jej doporučil a přijal ke studiu a vymohl mu státní stipendium z Vojanovy nadace. V letech 1927 až 1930 tedy Jan Pivec navštěvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Jeho třídním učitelem byl např. i Rudolf Deyl.B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 55, 202 K jeho spolužákům patřili např. Vlasta Fabianová, Marie Glázrová, Miloš Nedbal, Nelly Gaierová a Hana Vítová.B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58
Po vystřídání několika divadelních scén (mj. Osvobozené divadlo, žižkovská Akropolis, v letech 1930–1934 Slovenské národní divadlo)B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 62–5 zakotvil na pozvání K.H.Hilara v roce 1934Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 370 v pražském Národním divadle, ve kterém setrval bezmála čtyřicet let. Vrcholem Pivcova divadelního herectví byla role Falstaffa v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Exceloval také jako Jago v Othellovi a Mefisto ve Faustovi. Práci v divadle kladl ve svém uměleckém životě na první místo.
Ve filmu proslul jako tradiční milovník, jako například ve snímcích režiséra Vladimíra Slavínského Poznej svého muže nebo Muži nestárnou. Spoluúčinkovali například Zita Kabátová, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk anebo Marta Fričová. Jeho hereckou generaci tvořily hvězdy jako byl Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jiřina Štěpničková anebo Stanislav Neumann.
Po druhé světové válce se prosadila i v herectví nová vlna civilního projevu, a proto nebyl tolik žádán zejména v divadle, ve kterém se navíc stále střídalo vedení. Ve filmu mu úspěch přinesla postava krále Zikmunda Lucemburského, kterého ztvárnil například ve filmech Vávrovy husitské trilogie Janu Hus (1954), Jan Žižka (1955).
Více pracovních příležitostí mu poskytla televize. Zahrál si v televizním snímku Láska jako trám (1967) a seriálu F.L.Věk (1971). Nezapomenutelná je také, mimo jiné, jeho nádherná role panského správce v televizním filmu se zpracováním Jiráskovy Lucerny. V rozhlase se zase uplatnil jeho sytý, basový hlas s typickou dikcí a vypravěčský talent. K nezapomenutelným patří jeho interpretace románu Osudy dobrého vojáka Švejka.
Herectví v divadle se ve stáří musel vzdát, protože trpěl srdečním astmatem a ucpáváním cév, s bércovými vředy na nohou. Z Národního divadla odešel na vlastní žádost do penze v roce 1970. Ještě řadu let až do své smrti čekal na další svou roli alespoň ve filmu, ale nedočkal se. Naposledy hrál v televizním snímku Klobouk plný deště režiséra Františka Filipa. Jan Pivec zemřel 19. května 1980 v 72 letech ve Vinohradské nemocnici v Praze. Je pochován na Vinohradském hřbitově.
Rodina Dlouhá léta žil se svou matkou. Poté se třikrát oženil. Nebyl příznivcem společenských večírků, účastnil se jich málokdy. Raději si četl a maloval. Byl silným kuřákem, rád pil kávu a víno. Sledoval box, hokej a byl velkým fanouškem Slavie Praha.
Jeho první ženou byla od roku 1943 herečka Jana Romanová (nar. 1920), půvabná brunetka s drobnou tváří a výraznýma očima, do které se zamiloval při jejich společném natáčení filmu Muži nestárnou (1942), kde ona hrála prostřední z generace tří žen z jedné rodiny, do kterých se on v roli Stáni Jarského opakovaně zamilovával. Jeho manželkou zůstala až do svého odchodu do emigrace do Anglie po únoru 1948, v cizině se údajně v roce 1949 znovu provdala. Její další osudy nejsou známé. Jediným svědectvím z té doby je zmínka herečky Adiny Mandlové v autobiografické knize „Dneska už se tomu směju“: v Anglii se setkaly v polovině 50. let 20. století, kdy Jana měla stát Adině modelem pro sochu, když se dotyčná učila sochařství.
Jeho druhou ženou byla Taťána (Pivcová), kterou Pivcova maminka prý neměla ráda, a tak se časem rozešli. Veřejnosti nejznámější byla Věra, se kterou žil až do smrti. Potkal ji v Národním divadle, kde byla zaměstnána jako účetní.
Citáty
náhled|Hrob Jana Pivce na Vinohradském hřbitově v Praze
Ocenění 1955 Státní cena 1958 titul zasloužilý umělec 1963 titul národní umělec Vybrané divadelní role 1928 A. Jirásek: Jan Žižka, role: Vilém Kostka z Postupic, Jiří, biskup pasovský, Zbyněk Buchovec z Buch, Národní divadlo (ND), režie Vojta Novák 1929 Stanislav Lom: Svatý Václav, Svojmír, ND, režie K. H. Hilar 1932 Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Jeník, Národní divadlo, režie K. H. Hilar 1932 Sofoklés: Král Oidipus, Kněz Diův, Náčelník sboru, ND, režie K. H. Hilar 1933 A. Jirásek: Jan Hus, Patriarcha aquilejský, Stašek, Jan, Biskup augšpurský, ND, režie Jiří Frejka 1933 W. Shakespeare: Sen noci svatojanské, Oberon, ND, režie K. H. Hilar 1934 W. Shakespeare: Cokoli chcete čili Večer tříkrálový, Antonio, ND, režie K. H. Hilar 1934 A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi, Gaston Rieux, Stavovské divadlo, režie Z. Rogoz 1934 M. Achard: Migo z Montparnassu, Ribadeau, Stavovské divadlo, režie J. Frejka 1934 I. Vojnovič: Smrt matky Jugovićů, Jiný posel, ND, režie J. Kvapil 1935 E. Bourdet: Časy se mění, Bob Laroche, Stavovské divadlo, režie K. Dostal 1936 W. Shakespeare: Julius Caesar, Titinius, Příštipkář, ND, režie J. Frejka 1937 K. Čapek: Bílá nemoc, První asistent, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1937 Frank Tetauer: Svět, který stvoříš, Václav Linhart, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský 1938 W. Shakespeare: Romeo a Julie, Mercutio, Valdštejnská zahrada, režie J. Frejka 1938 J. Hilbert: Falkenštejn, Hynek z Dubé, Stavovské divadlo, režie J. Frejka 1938 Karel Čapek: Loupežník, Loupežník, Stavovské divadlo, režie J. Frejka 1939 K. Čapek: R. U. R. , Dr. Hallemeier, Stavovské divadlo, režie K. Dostal 1939 J. W. Goethe: Faust, Mefisto, Národní divadlo, režie K. Dostal 1939 W. Shakespeare: Macbeth, Ross, ND, režie Jan Bor 1940 W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Beneš, Prozatímní divadlo, režie Aleš Podhorský 1940 W. Shakespeare: Othello, Roderigo, ND, režie Jan Bor 1941 O. Kerhart: Josef Mánes, Karel Turkyně, 1941, Prozatímní divadlo, režie Aleš Podhorský 1942 Jan Bor: Zuzana Vojířová, Jan Budař, ND, režie Jan Bor 1943 bří Mrštíkové: Maryša, Francek, ND, režie Aleš Podhorský 1944 S. Lom: Člověk Odysseus, Hélios, ND, režie J. Frejka 1945 Alois Jirásek: Lucerna, Sejtko, Národní divadlo, režie Vojta Novák 1945 N. V. Gogol: Ženitba, Kočkarev, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský 1946 J. Kolár: Pražský žid, Vojtěch Choltic, Stavovské divadlo, režie J. Honzl 1946 František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, Ferdyš Pištora, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák 1948 L. M. Leonov: Jabloňové sady, Jurij, Tylovo divadlo režie M. Nedbal 1949 E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, Ragueneau, Tylovo divadlo, režie Fr. Salzer 1949 A. Zápotocký: Vstanou noví bojovníci, Valdek, Národní divadlo, režie Jaroslav Průcha 1950 C. Goldoni: Sluha dvou pánů, Truffaldino Gdebizzopopad, Tylovo div. , režie Karel Dostal 1950 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Alamír, Tylovo divadlo, režie František Salzer 1950 W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Grumio, Tylovo divadlo, režie Fr. Salzer 1951 William Shakespeare: Othello, Jago, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda 1952 A. Jirásek: Lucerna, Klásek, ND, režie L. Boháč 1953 L. Stroupežnický: Naši furianti, Valentin Bláha, Tylovo divadlo, režie Zdeněk Štěpánek 1953 O. Šafránek: Vlastenec, Krumlovský, Tylovo divadlo, režie František Salzer 1954 D. Berg: Matka Riva, Benny Mendelson, Tylovo divadlo, režie Fr. Salzer 1955 H. Zinnerová: Ďábelský kruh, Ernst Röhm, Tylovo divadlo, režie A. Radok 1955 A. P. Čechov: Tři sestry, Andrej Sergějevič Prozorov, Tylovo divadlo, režie Zdeněk Štěpánek 1956 bří Mrštíkové: Maryša, Vávra, Národní divadlo, režie Z. Štěpánek 1957 K. Čapek: Bílá nemoc, Baron Krüg, Národní divadlo, režie Fr. Salzer 1958 N. V. Gogol: Revizor, Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovský, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot 1960 A. P. Čechov: Racek, Boris Alexějevič Trigorin, Tylovo divadlo, režie O. Krejča 1962 W. Shakespeare: Veselé windsorské paničky, Rytíř Jan Falstaff, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot 1962 M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, Makar Nagulnov, Národní divadlo, režie J. Strejček 1963 J. Průcha: Hrdinové okamžiku, Josef Frankovský, Tylovo divadlo, režie Jiří Dohnal 1967 J. Toman: Don Juan, Padre Gregorio, ND, režie Karel Jernek 1967 L. Aškenazy: Rasputin, Rasputin, Národní divadlo, režie Evžen Sokolovský 1968 Karel Čapek: Bílá nemoc, Maršál, Tylovo divadlo, režie E. Sokolovský
Diskografie 1971 Jan Pivec, bez líčidla – Panton
Filmografie
20. léta Pancéřové auto (1929) – bankovní úředník
30. léta Příklady táhnou (1939) – podvodník Kolář Hvězda z poslední štace (1939) – Melichar Neporažená armáda (1938) – Vladimír Bouchal Svět, kde se žebrá (1938) – strážník Děvčata, nedejte se! (1937) – Václav Roubal Filosofská historie (1937) – filosof Frýbort Rozkošný příběh (1937) – Dobeš Divoch (1936) – prokurista Velbloud uchem jehly (1936) – Fred Milan Rastislav Štefánik (1935) – Král
40. léta Divá Bára (1949) – správce Sláma Dnes neordinuji (1948) – MUDr. Johánek Ves v pohraničí (1948) – Pilař Nerozumím (1947) – kapitán Václav Černý Nevíte o bytě? (1947) – Vejvoda Průlom (1946) – Vojta Velký případ (1946) – role neurčena Rozina sebranec (1945) – Potměbílý U Pěti veverek (1944) – Jan Rezek Tanečnice (1943) – Borský Muži nestárnou (1942) – Stáňa Jarský Okouzlená (1942) – malíř Karas Hotel Modrá hvězda (1941) – hudebník Jirka Tůma Pantáta Bezoušek (1941) – Králiš Preludium (1941) – oponář Tonda Pro kamaráda (1941) – horní Pešek Minulost Jany Kosinové (1940) – medik Karel Poznej svého muže (1940) – Ing. Koval Štěstí pro dva (1940) – dr. Karel Svoboda
50. léta Dům na Ořechovce (1959) – Karel Mareš Hlavní výhra (1959) – ředitel Vacek Mstitel (1959) – kupec Konopník Kasaři (1958) – por. Rybák Občan Brych (1958) – Saska Povodeň (1958) – lékař Případ ještě nekončí (1957) – Hába Proti všem (1957) – Zikmund Lucemburský Štěňata (1957) – Josíf Vina Vladimíra Olmera (1956) – Hradec Zaostřit, prosím! (1956) – Pošahal Jan Žižka (1955) – Zikmund Lucemburský Jan Hus (1954) – Zikmund Lucemburský Nejlepší tip (1954) – Načeradec Jestřáb kontra Hrdlička (1953) – Romanov Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952) – starosta
60. léta Zločin a trik II. (1967) – role neurčena vlastním přičiněním Blbec z Xeenemünde (1962) – major