Zpráva o povaze a rozsahu problému sexuálního zneužívání nezletilých katolickými kněžími a jáhny ve Spojených státech ( ), známá jako The John Jay Report, je studie z roku 2004, kterou na zakázku Konference katolických biskupů USA vypracovala americká právní vysoká škola John Jay College of Criminal Justice na základě průzkumů provedených v katolických diecézích ve Spojených státech.John Jay College of Criminal Justice (2004), "Executive Summary" (PDF), The Nature and Scope of Sexual Abuse of Minors by Catholic Priests and Deacons in the United States 1950–2002, United States Conference of Catholic Bishops, ISBN 1-57455-627-4, retrieved February 7, 2012 Prvotní verze zprávy byla zveřejněna na internetu 27. února 2004 s dodatečnými opravami a revizemi zveřejněnými 16. dubna. V tištěné podobě vyšla v červnu 2004.

Pozadí V červnu 2002 se po skandálu se sexuálním zneužíváním v katolické církvi sešla v Dallasu Konference katolických biskupů Spojených států, která vydala Chartu na ochranu dětí a mládeže. Charta založila Národní etickou komisi, která byla pověřena vypracováním studie o povaze a rozsahu problému sexuálního zneužívání nezletilých duchovními, a to za spolupráce s diecézemi a eparchií. Národní etická komise pověřila John Jay College of Criminal Justice provedením studie analyzující obvinění ze sexuálního zneužívání v katolických diecézích ve Spojených státech. Studie se zabývala případy od roku 1950 až do roku 2002.

Výsledky zprávy Zpráva zjistila, že mezi lety 1950 a 2002 vzneslo celkem 10 667 lidí obvinění ze sexuálnímu zneužívání dětí proti církevním duchovním. Diecéze dokázaly v tomto období v USA identifikovat 6 700 jedinečných obvinění proti 4 392 duchovním, což představuje přibližně 4% ze všech 109 694 vysvěcených duchovních – kněží, jáhnů nebo členů řeholních řádů, kteří v době zahrnuté studií působili v USA. Z těchto 4 392 obviněných bylo pouze 252 (5,7% obviněných) odsouzeno. Počet údajných případů zneužívání se v 60. letech 20. století zvýšil, v 70. letech dosáhl vrcholu, v 80. letech klesl a v 90. letech se vrátil na úroveň z 50. let.Reese, Thomas J. (2004-03-22). "Facts, Myths and Questions". America. New York City. Archived from the original on 2010-04-20. Retrieved 2009-07-29.

Průzkumy skrývaly informace poskytnuté z diecézních spisů o duchovních obviněných ze sexuálního zneužívání a o obětech, aby výzkumný tým neměl přístup ke jménům obviněných duchovních ani k diecézím, kde působili. Diecéze byly vyzvány, aby na základě provedených průzkumů vydaly vlastní zprávy. Z celkových 4 392 obviněných duchovních nebylo 3 300 vyšetřováno, protože podezřelí byli po smrti. Zbývajících 1 021 podezřelých bylo nahlášeno na policii a z nich bylo 384 obviněno, což vedlo k 252 odsouzením a 100 trestům odnětí svobody; celkem bylo ze 109 694 dotazovaných kněží 100 uvězněno.Owen, Richard (2008-01-07). "Pope calls for continuous prayer to rid priesthood of paedophilia". Times Online UK edition. London: Times Newspapers Ltd. Archived from the original on January 9, 2008. Retrieved 2008-03-31.

Z 4 392 duchovních, proti nimž byla vznesena obvinění, bylo tedy odsouzeno 6% (celkem 252 kněží, tj. <0,25% všech duchovních) a přibližně 2% ze 4 392 obviněných kněží dostalo trest odnětí svobody.John Jay College of Criminal Justice (2004), The Nature and Scope of Sexual Abuse of Minors by Catholic Priests and Deacons in the United States 1950–2002 (PDF), United States Conference of Catholic Bishops, ISBN 1-57455-627-4, retrieved February 7, 2012 100 odsouzených duchovních představovalo méně než 0,1% z celkového počtu římskokatolických duchovních žijících v USA během zkoumaného období. Z vyšetřovaných obvinění bylo 93% nahlášeno. Z těchto hlášení vzešlo 37% obvinění. U 66% z těchto obvinění soud shledal pochybení na straně duchovních, a v 40% případů se soud přiklonil k trestu odnětí svobody.

Povaha problému

Obvinění Z 11 000 obvinění, která biskupové uvedli ve studii The John Jay Report, nebylo 3 300 vyšetřováno, protože byla vznesena až po smrti obviněného duchovního. 6 700 obvinění bylo prokázáno a 1 000 případů nebylo možné prokázat.

Podle The John Jay Report byla třetina obvinění vznesena v letech 2002 a 2003 a druhá třetina obvinění byla nahlášena mezi lety 1993 a 2001.

Povaha zneužívání The John Jay Report zjistil, že „mnozí (násilníci) zřejmě používají techniky groomingu, aby zmanipulovali děti k podrobení se, a ke zneužívání dochází v domě údajného násilníka nebo oběti.“ Studie popsala techniky groomingu, jako je kupování oběti drobné dárky, dovolení oběti řídit auto, nebo zařizování mládežnických akcí pro oběť. Mnoho kněží se také často stýkalo s rodinami obětí. K zneužívání docházelo na různých místech, nejčastěji však v bydlišti kněze.

The John Jay Report katalogizoval více než dvacet typů sexuálního zneužívání, od verbálního obtěžování až po penetraci penisem. Uvádí, že většina pachatelů se dopouštěla více typů zneužívání. Podle zprávy se pouze 9% obviněných zůstalo u nevhodného dotýkání oběti přes oblečení. Studie uvádí, že přes 27% obvinění se týkalo orálního sexu ze strany duchovního a 25% se týkalo penetrace penisem nebo pokusem o něj. Většina obvinění se týkala nevhodného dotýkání se přes nebo pod oblečením.

Studie uvádí, že sexuální zneužívání „zahrnuje kontakty nebo interakce mezi dítětem a dospělým, kdy je dítě využíváno jako objekt sexuálního uspokojení pro dospělého.“ Zpráva kategorizovala obvinění ze sexuálního zneužívání, i v případě, že nemělo dojít k násilí, či fyzickému nebo sexuálnímu kontaktu.

Údajné činy zneužívání byly specifikovány takto:John Jay College of Criminal Justice (2004), "4.4: Characteristics of acts of sexual abuse by Catholic priests" (PDF), The Nature and Scope of Sexual Abuse of Minors by Catholic Priests and Deacons in the United States 1950–2002, United States Conference of Catholic Bishops, ISBN 1-57455-627-4, retrieved February 7, 2012 Údajné chováníPočet chlapců%Počet dívek%Celkový počet%Slovní (sextalk)88511%21512%1 10011,6%Ukázání pornografie2232,9%90,5%2322,4%Ukázání pornografického vide1421,8%60,3%1481,6%Dotýkání duchovního přes oděv7049,1%1659,2%8699,2%Dotýkání oběti přes oděv2 86237,2%69138,6%3 55337,4%Dotýkání se oběti pod oblečením3 28042,6%70139,2%3 98142%Svlečení duchovního94412,3%1779,9%1 12111,8%Svlečení oběti1 11214,4%30316,9%1 41514,9%Fotografování oběti1692,2%321,8%2012,1%Sexuální hrátky961,2%80,4%1041,1%Objímání a líbání3244,2%1759,8%4995,3%Masturbace6638,6%714,0%7347,7%Vzájemná masturbace1 04913,6%291,6%1 07811,4%Orální sex ze strany duchovního1 18615,4%27415,9%1 46015,4%Orální sex ze strany oběti79910,4%1156,4%9149,6%Penetrace prstama1922,5%19510,9%3874,1%Penetrace objektem610,8%261,5%870,9%Penetrace penisem99012,9%21311,9%1 20312,7%Skupinový nebo sex pod nátlakem480,6%40,2%520,5%Nespecifikovaný sexuální akt94212,2%20411,4%1 14612,1%Ostatní4906,4%874,9%5776,1%

Profil oběti The John Jay report zjistil, že 81% obětí tvořili muži; a ze všech obětí bylo 22% mladších 10 let, 51% ve věku 11 až 14 let a 27% ve věku 15 až 17 let.John Jay College of Criminal Justice (2004), "4.3: Characteristics of children who alleged sexual abuse by Catholic priests" (PDF), The Nature and Scope of Sexual Abuse of Minors by Catholic Priests and Deacons in the United States 1950–2002, United States Conference of Catholic Bishops, ISBN 1-57455-627-4, retrieved February 7, 2012 Věk (v letech)Počet případůProcento všech případůProcento v součtu s předchozími věky140,0%0,0%2110,1%0,1%3220,2%0,3%4410,5%0,8%5821%1,8%61581,8%3,6%72202,5%6,1%83694,1%10,2%93624%14,2%107528,4%22,6%1189510%32,6%121 32314,7%47,2%131 14112,8%60%141 18813,2%73,2%151 04211,6%84,8%167698,6%93,4%17 let5776,5%100%

Profil pachatelů Polovina kněží byla v době prvního případu údajného zneužívání ve věku 35 let nebo mladší. Pod 7% kněží údajně zažilo fyzické, sexuální nebo emocionální zneužívání v dětství. Ačkoli 19% obviněných kněží mělo problémy se zneužíváním alkoholu nebo návykových látek, pouze 9% užívalo drogy nebo alkohol během údajných případů zneužívání. Téměř 70% násilných kněží bylo vysvěceno před rokem 1970.

Z kněží obviněných ze sexuálního zneužívání bylo 59% obviněno z jediného zneužití. 41% kněží bylo předmětem více než jednoho obvinění. Necelá 3% kněží byla předmětem deseti a více obvinění. 149 kněží, proti kterým bylo vzneseno více než 10 obvinění, bylo odpovědných za 2 960 případů z celkového počtu obvinění.

Povědomí diecéze o problému V reakci na kritiku, že katolické instituce měly jednat rychleji a rozhodněji, aby odvolaly kněze obviněné ze sexuálního obtěžování, tehdejší biskupové odpověděli, že církevní instituce si až do posledních let nebyly vědomy nebezpečí spojeného s přesouváním kněží mezi farnostmi a s utajováním problémů kněží před těmi, kterým sloužili. Například kardinál Roger Mahony z arcidiecéze Los Angeles řekl: „Opakovaně jsme říkali, že… naše chápání tohoto problému a způsob, jakým se s ním dnes zachází, se vyvíjelo a že v těch letech, před desítkami let, si lidé neuvědomovali, jak vážná je tato situace, a tak místo toho, aby lidi přímo a plně stáhli z úřadu, byli přesunuti.“

Reakce diecéze na obvinění Někteří biskupové byli ostře kritizováni za to, že přemisťovali kněze, kteří se dopustili sexuálního zneužívání, z farnosti do farnosti, kde stále měli osobní kontakt s dětmi, místo aby usilovali o jejich trvalé odvolání z kněžství. Místo nahlášení incidentů policii mnoho diecézí nařídilo kněžím, kteří se dopustili sexuálního zneužívání, vyhledat psychologickou léčbu. Podle John Jay Report se téměř 40% kněží, kteří byli obviněni ze sexuálního zneužívání, účastnilo léčebných programů. Čím více obvinění kněz měl, tím větší byla pravděpodobnost, že se léčby zúčastní.

Také církev byla široce kritizována, když se zjistilo, že někteří biskupové věděli o údajných zločinech, ale obviněné přeřadili, místo aby usilovali o jejich zbavení kněžství.Bruni, A Gospel of Shame (2002), p. 336Steinfels, A People Adrift (2003). pp. 40–6 Přeřazování kněží bylo ze strany diecéze obhajováno mimo jiné i upozorňováním na stejný postup v případech sexuálního zneužívání ze stran učitelů, nebo vedoucích amerických skautů.Scout's Honor: Sexual Abuse in America's Most Trusted Institution, Patrick Boyle, 1995

Někteří biskupové a psychiatři tvrdili, že tehdejší převládající psychologické teorie naznačovaly, že se lidé z takového chování dají vyléčit pomocí terapie. Mnoho z násilných kněží absolvovalo terapii před převelením.Frawley-ODea, Perversion of Power: Sexual Abuse in the Catholic Church (2007), p. 4

Z právního hlediska šla nejzávažnější kritika (kromě samotných případů sexuálního zneužívání dětí) na postupování biskupů, kteří nenahlásili obvinění policii. V reakci na nehlášení zneužívání policii politici měnili zákony po Spojených státech, aby bylo nahlašování případů sexuálního zneužívání povinné. Například v roce 2002 Massachusetts schválil zákon, který vyžaduje, aby náboženští představitelé hlásili zneužívání dětí.

Reference

Kategorie:USA v roce 2004 Kategorie:Sexuální zneužívání v katolické církvi