Georg Terramare, dříve Georg Eisler Edler von Terramare, PhDr. (2. prosince 1889 Vídeň – 4. dubna 1948 La Paz), byl rakouský spisovatel, režisér a divadelní ředitel. V meziválečném období působil v Rakousku, Německu a Československu. Po roce 1938 žil v emigraci v Bolívii.
Původ a studium Syn Josefa Eislera von Terramare (1855–1913), vídeňského průmyslníka a spolumajitele císařské a královské exkluzivně privilegované továrny na konzervy a polévkové extrakty Ig. Eisler & Comp. v Inzersdorfu,Alisa Douer, Ursula Seeber (Hrsg.): Qué lejos está Viena: Latinoamérica como lugar de exilio de escritores y artistas austríacos, Band 44 von Zirkular, Forschungs- und Dokumentationsstelle für Neuere Österreichische Literatur Wien, Centro de Documentación de la Literatura Austríaca Moderna, 1995, , S. 45 původem z MoravyVavřínek Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, 2010 a Angličanky Edith, rozené BlesSusanne Blumesberger, Michael Doppelhofer, Gabriele Mauthe (Hrsg.): Handbuch österreichischer Autorinnen und Autoren jüdischer Herkunft 18. bis 20. Jahrhundert, Saur, 2002, , S. 269. navštěvoval Schottengymnasium ve Vídni. Poté studoval v Cambridge a německy na filozofické fakultě ve Vídni a v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1913 získal ve Vídni doktorát disertační prací „ Andreas Gryphius ' Cardenio a Celinde v moderní literatuře“ .Dieter Martin: Barock um 1800, Band 26 von Das Abendland, Vittorio Klostermann, 2000, , S. 346, Fußnote 305 Po zákoně o zrušení šlechty z roku 1919 ztratila rodina Eislerů von Terramare právo používat svůj titul. V roce 1925 dostal od vídeňského magistrátu povolení používat své dřívější šlechtické jméno „Terramare“ jako své občanské jméno.Murray G. Hall, Gerhard Renner: Handbuch der Nachlässe und Sammlungen österreichischer Autoren (= Literatur in der Geschichte, Geschichte in der Literatur. Band 23), Böhlau, 1992, , S. 258.
Dílo a působení Už při studiu na prestižním Schottengymnasiu ve Vídni ho jako věřícího katolíka inspirovaly barokní náboženské hry. Mezi lety 1921–1928 je rekonstruoval a každoročně inscenoval o Vánocích a VelikonocíchBiografický slovník Slezska a severní Moravy. 1997. Ostrava: Ostravská univerzita, roč. 1997, č. 9, s. 107. s velmi úspěšnou amatérskou divadelní skupinu Wiener Schottenspiele.
Začínal jako básník a prozaik; literární průlom mu přinesl román Das Mädchen von Domrémy. Vídeňské dvorní divadlo (Burgtheater) uvedlo jeho dramatické prvotiny Die Erkillung a Die stille Stunde. Adaptoval lidovou biblickou hru Spiel von der Geburt des Herrn, den Hirten und Königen, a v roce 1929 se podílel na její inscenaci v Salcburku. V počátcích 30. let se vzdal literární tvorby a stal se režisérem; působil jako hlavní režisér v Bernu a od roku 1932 v Hamburku, kde inscenoval významná díla slavnostních her Johanna Wolfganga von Goetheho.
Opava a Praha Po nástupu nacismu v Německu roku 1933 emigroval. V sezoně 1933/34 byl hostujícím režisérem ve vídeňském Burgtheatru a kandidátem na funkci ředitele. Když nebyl jmenován, přijal 22. dubna 1934 jednoroční smlouvu na místo ředitele a hlavního režiséra činohry Městského divadla (Stadttheater) v Opavě, kde angažmá dvakrát prodloužil. Spolu s ním do Opavy přišla i jeho manželka, herečka Erna Terrelová. V Opavě Terramare dostal příležitost naplno realizovat své režijní vize – zlepšil umělecký ansámbl, prosazoval nové dílo (včetně českých autorů), vyvažoval vážný repertoár s komerčněji populárními kusy a své inscenace stavěl na pečlivě propracovaných hereckých výkonech.
Vrcholnými opavskými inscenacemi byly například Shakespearův Sen noci svatojanské a Laveryho První legie (1935), Schillerova Panna Orleánská (1936), Wildeův Ideální manžel a Langrova Jízdní hlídka. Od sezóny 1937/38 předal vedení divadla svému žákovi Franzi Stossovi a přesídlil do Prahy, kde jeho žena získala angažmá v Novém německém divadle.
Bolívie Po obsazení českých zemí v roce 1939 emigroval se svou manželkou do Bolívie. V exilu se opět věnoval literatuře, přičemž jeho tvorbu silně ovlivnila nostalgie po rodné Vídni. Mezi významná díla exilního období patří Hofopernballett, Therese Krones a vánoční legenda Uns ward ein Kind geboren, v níž Terramare umístil biblické události do prostředí vídeňského předměstí.
Proslavil se především svými katolicky ovlivněnými mysteriózními hrami (Hra smrti, Antikrist a poslední věci atd.).
V roce 1959 byla po něm pojmenována Terramaregasse ve Vídni -Liesingu .
Jeho manželka Erni Terrel (* 2. listopadu 1906, † 27. září 1985, rozená Erna Beutel) vstoupila do Kammerspiele v Montevideu s Fritzem – kterého se později provdala – a Ernstem Kalmarem po hostování na FDB (Freie Deutsche Bühne) v Buenos Aires.
Dílo Mutter Maria, 1916. Matthias Grandeggers Erlebnis, 1920. Ein Spiel von der Geburt des Herrn, den Hirten und den Königen, 1921. Ein Spiel vom Tode, dem Antichrist und den letzten Dingen, 1922. Ein Spiel vom Tode, 1923. Stimmen am Wege. Ein Buch um Franz von Assisi, 1924. Die Magd von Domrémy, 1925. Irmelin. 3 kleine Legenden, 1925. Eginhardt im Märchenland, 1927. Ein Spiel von den letzten Dingen, 1927. Die Auferweckte, 1932. Uns ward ein Kind geboren. Wiener Weihnachtslegenden, 1. Aufl. Ibera Verlag, Wien 1998, . Therese Krones. Schauspiel in 4 Bildern.
Literatura Eisler von Terramare, Georg, in: Werner Röder; Herbert A. Strauss (Hrsg.): International Biographical Dictionary of Central European Emigrés 1933–1945. Band 2,1. Saur, München 1983, S. 252. Terramare Georg in Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1997. Ostrava: Ostravská univerzita, roč. 1997, č. 9, s. 107.
Externí odkazy
Terramare, Georg; eigentl. Eisler Edler von Terramare (1889–1948), Schriftsteller und Regisseur Austria-Forum (im AEIOU-Österreich-Lexikon)
Reference
Kategorie:Rakušané Kategorie:Divadelní režiséři Kategorie:Rakouská literatura Kategorie:Německá literatura Kategorie:Spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1889 Kategorie:Úmrtí v roce 1948 Kategorie:Muži