Candidozyma auris (původně popsána jako Candida auris) je druh houby, která roste jako kvasinka. Je to jeden z mála druhů rodu Candidozyma, které u lidí způsobují kandidózu. C. auris se může šířit v nemocnicích, protože přežívá na nemocničním vybavení, stěnách apod. Rezervoáry C. auris v životním prostředí nejsou zcela známy. C.auris může způsobit invazivní kandidózu (fungémii), při které dochází k infekci krevního oběhu, centrálního nervového systému a vnitřních orgánů. Přitahuje širokou pozornost kvůli své mnohočetné rezistenci na léky. V případech, kdy se houba rozšíří do krevního oběhu nebo distálních orgánů, je úmrtnost 30–60 %. U některých pacientů je C. auris identifikována pozdě, nebo je zaměňována s jiným druhém téhož rodu, což komplikuje léčbu.
Candidozyma auris byla poprvé popsána v roce 2009 poté, co byla izolována ze zvukovodu 70leté Japonky v Tokijské metropolitní geriatrické nemocnici. V roce 2011 zaznamenala Jižní Korea první případy onemocnění způsobeného C.auris. Druh se rozšířil po Asii a Evropě a v USA se poprvé objevil v roce 2013. V České republice byl první případ zaznamenán v roce 2019 a v roce 2024, bylo hlášeno šest pacientů v pražských nemocnicích.
Candidozyma auris se daří v teplejším prostředí s vysokým obsahem soli (na rozdíl od jiných druhů Candida) a předpokládá se, že se v důsledku globálního oteplování stala lidským patogenem. Je rozdělena do pěti různých subtypů, z nichž každý má odlišné genetické a klinické (např. virulence či antimykotická rezistence) vlastnosti, stejně jako odlišné geografické rozšíření.
Analýza DNA čtyř odlišných, ale rezistentních kmenů C. auris naznačuje evoluční divergenci, k níž došlo nejméně před 4 000 lety, přičemž společný skok mezi těmito čtyřmi varietami k rezistenci na léky pravděpodobně souvisel s rozšířeným používáním azolových antimykotických látek v zemědělství. Vysvětlení jeho vzniku však zůstávají spekulativní.
V roce 2022 Světová zdravotnická organizace zařadila C. auris mezi 19 prioritních patogenů (plísňových patogenů, které představují hrozbu pro globální zdraví), a Candida auris byla WHO označena za „kriticky prioritní“.
Identifikace a morfologie C. auris byla poprvé identifikovaná v roce 2009, jako druh vřeckovýtrusných hub rodu Candidozyma, která roste jako kvasinka. Jako pučící kvasinka zřídka tvoří hyfy nebo pseudohyfy. Její název pochází z latinského slova pro klas, aus (genitiv auris). Na růstových médiích tvoří hladké, lesklé, bělavě šedé, viskózní kolonie. Mikroskopicky mají buňky elipsoidní tvar.
Klinický význam Candidozyma auris přitahuje zvýšenou klinickou pozornost kvůli své mnohočetné lékové rezistenci.
Více než 90 % in vitro C. auris izolátů je rezistentní vůči flukonazolu a v rozmezí 3–73 % případů izolátů jsou rezistentní vůči vorikonazolu, zatímco jiné triazoly (posakonazol, itrakonazol a isavukonazol) vykazují lepší aktivitu. Z izolátů bylo 13 % až 35 % hlášeno jako rezistentních na amfotericin B, ale většina izolátů je citlivá na echinokandiny.
Léčba je komplikovaná, protože C. auris lze snadno zaměnit za jiné druhy rodu Candida.
Je známo, že C. auris má specifický adhezní protein zvaný povrchový kolonizační faktor (Scfl1), který usnadňuje houbě přilnutí k lidské kůži, neživým povrchům, tvorbu biofilmů a šíření v krevním řečišti. Předpokládá se, že houbový adhesin Sclf1, poprvé pozorovaný u Candida auris, a další adhesin pozorovaný u jiných hub (Iff4109) jsou hlavními faktory virulence kvasinek.
Úmrtnost lidí s infekcí krevního řečiště druhem C. auris se pohybovaly od 30 do 60 %. Infekce krevního oběhu mohou vést k infekci orgánů kvasinkami. Mnoho z těchto lidí mělo další závažná onemocnění a stavy (komorbidity), které zvyšovaly riziko úmrtí.
Peroxid vodíku účinně ničí C. auris na površích v nemocnicích a zabraňuje jeho šíření. Agentura pro ochranu životního prostředí Spojených států rovněž uvádí seznam antimikrobiálních čisticích prostředků na povrchy, které jsou účinné při eradikaci C. auris.
Vývoj vakcín K říjnu 2025 není známa žádná vakcína proti Candidozyma auris. Experimenty s vakcínou NDV-3A úspěšně imunizovaly myši proti této houbě. Vakcína také zlepšila ochrannou účinnost antimykotického léku mikafungin proti infekci C. auris v krevním řečišti myší.
Genom Bylo publikováno několik návrhů genomů ze sekvenování celého genomu. C.auris má velikost genomu 12,3–12,5 s obsahem GC 44,5–44,8 %. Bylo zjištěno, že genom C. auris kóduje několik genů pro rodinu transportérů ABC, což je hlavní nadrodina facilitátorů, což pomáhá vysvětlit jeho mnohočetnou rezistenci na léky. Jeho genom také kóduje genové rodiny související s virulencí, jako jsou lipázy, oligopeptidové transportéry, mannosyltransferázy a transkripční faktory, které usnadňují kolonizaci, invazi a získávání železa. Dalším faktorem přispívajícím k rezistenci na antimykotika je přítomnost souboru genů, o kterých je známo, že se podílejí na tvorbě biofilmu. Je zapotřebí dalších studií, aby se zjistilo, zda fylogenetická divergence klonů C. auris vykazují specifické vzorce invazivity, virulence, nebo rezistence na léky v jednotlivých oblastech.
Diagnóza Houbová kultura se používá v diagnostice klinické infekce nebo kolonizace Candida auris. Na rozdíl od jiných druhů Candida může Candida auris růst v kultuře při neobvykle vysokých teplotách (40–42 stupňů Celsia). Pro růst C. auris v kultuře jsou zapotřebí specializovaná růstová média. Pro infekci C. auris v krvi jsou k dispozici testy polymerázové řetězové reakce (PCR), ale nejsou k dispozici žádné PCR stěry pro detekci kolonizace kůže.
Léčba Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) kolonizace kůže C. auris bez klinické infekce není důvodem k léčbě. Amfotericin B je preferovaným antimykotikem pro infikované kojence mladší 2 měsíců, protože může procházet hematoencefalickou bariérou do mozkových plen a mozkomíšního moku a účinně léčit plísňovou meningitidu. Kojenci mají zvýšené riziko plísňové meningitidy. U dětí od 2 měsíců a dospělých jsou preferovaným antimykotikem pro léčbu echinokandiny. Antimykotika se obvykle podávají 2 týdny po vymizení infekce z krevního řečiště, aby se zajistila účinná eradikace. Pro posouzení odpovědi na léčbu jsou nutné sériové hemokultury. Deoxycholát amfotericinu B se doporučuje v oblastech s omezenými zdroji, kde echinokandiny a testování citlivosti na antimykotika obvykle nejsou k dispozici. C. auris má ve srovnání s jinými druhy kandidy vyšší míru selhání léčby a recidivy infekce po léčbě.
Chronicky zavedené zdravotnické prostředky, jako jsou centrální žilní katetry nebo katétry do močového měchýře, by měly být během léčby co nejvíce odstraněny, aby se zabránilo zanesení dalšího množství kvasinek do těla z infikovaných biofilmů.
Osoby s očními příznaky by měly být vyšetřeny na endoftalmitidu a pokud je přítomna, je nutná specifická léčba vzhledem k omezenému pronikání echinokandinů do oka.
Prevence Strategie pro prevenci ohnisek infekce C. auris souvisejících se zdravotní péčí jsou založeny na názorech odborníků a nejsou podloženy rozsáhlými nebo randomizovanými kontrolovanými studiemi. Odborníci doporučují screening pacientů na kolonizaci C. auris při přijetí do pečovatelských zařízení, používání kontaktních opatření a oddělení pacientů kolonizovaných nebo s invazivní infekcí v určité části zařízení a rutinní dezinfekci povrchů s čištěním podlah jako možné strategie pro prevenci ohnisek ve zdravotnických zařízeních. Pokud je to možné, zdravotnické vybavení (například manžety na měření krevního tlaku) by neměly být sdíleny mezi osobami infikovanými/kolonizovanými C. auris a těmi, kteří nejsou postiženi. Pokud je toto vybavení sdíleno, mělo by být před použitím dezinfikováno.
Epidemiologie
Geografická diferenciace Fylogenetika C.auris naznačuje existenci odlišných genotypů v různých geografických oblastech s podstatnou genomovou rozmanitostí.
Sekvenování celého genomu a analýzy izolátů z Pákistánu, Indie, Jižní Afriky, Venezuely, Japonska a dříve sekvenovaných genomy uložené v archivu sekvencí Národního centra pro biotechnologické informace identifikovaly odlišné geografické rozšíření genotypů. Byly identifikovány čtyři odlišné klady oddělené desítkami tisíc jednonukleotidových polymorfismů. Distribuce těchto kladů se geograficky rozdělila do jižní Asie (Indie a Pákistán), Jižní Afriky, Venezuely a Japonska s minimální pozorovanou genetickou diverzitou v rámci regionu.
Analýza polymorfismu délky amplifikovaných fragmentů u C. auris izolátů ze Spojeného království, Indie, Japonska, Jižní Afriky, Jižní Koreje a Venezuely naznačují, že londýnské izoláty tvořily ve srovnání s ostatními odlišný shluk.
Porovnání sekvencí ribozomální DNA izolátů z Izraele, Asie, Jižní Afriky a Kuvajtu zjistilo, že kmeny z Izraele se fylogeneticky lišily od kmenů z ostatních regionů. Chatterjee a kol. v roce 2015 napsali: „Jeho skutečné globální rozšíření zůstává nejasné, protože současné komerční metody klinické diagnostiky jej mylně identifikují jako C.haemulonii."
Dějiny Candidozyma auris byla poprvé popsána v roce 2009 poté, co byla izolována ze zvukovodu 70leté Japonky v Tokijské metropolitní geriatrické nemocnici v Japonsku. Byla izolována na základě své schopnosti růst v přítomnosti fungicidu mikafunginu, fungicidu třídy echinokandinů. Fenotypové, chemotaxonomické a fylogenetické analýzy prokázaly C.auris jako nový kmen rodu Candida.
První tři případy onemocnění způsobujícího C.auris byly v roce 2011 hlášeny z Jižní Koreje. Dva izoláty byly získány během studie z roku 2009 a třetí byl objeven v uskladněném vzorku z roku 1996. Všechny tři případy měly perzistující fungémii, tj. infekci krevního řečiště, a dva z pacientů následně zemřeli na komplikace. Je pozoruhodné, že izoláty byly zpočátku chybně identifikovány jako Candida haemulonii a Rhodotorula glutinis pomocí standardních metod, dokud je sekvenční analýza správně neidentifikovala jako C.auris. Tyto první případy zdůrazňují důležitost přesné identifikace druhu a včasné aplikace správného antimykotika pro účinnou léčbu kandidózy způsobené C.auris.
Během let 2009–2011, bylo získáno 12 C. auris izolátů od pacientů ve dvou nemocnicích v Dillí v Indii. Stejný genotyp byl nalezen v odlišných prostředích – na jednotkách intenzivní péče, chirurgických, interních, onkologických, neonatologických a pediatrických odděleních, kde nepůsobil stejný zdravotnický personál. Většina pacientů měla perzistující kandidemii a byla pozorována vysoká úmrtnost. Všechny izoláty však byly stejného klonálního kmene a byly pozitivně identifikovány pouze analýzou sekvence DNA. Stejně jako dříve byl kmen chybně identifikován zavedenými diagnostickými laboratorními testy. Indičtí vědci v roce 2013 napsali, že C.auris byl mnohem častější, než naznačují publikované zprávy, jelikož většina diagnostických laboratoří nepoužívá pro identifikaci kmenů metody založené na sekvenci.
Houba se rozšířila na další kontinenty a nakonec byl začátkem roku 2016 v zemích jihovýchodní Asie objeven kmen rezistentní vůči více léčivům.
První zpráva o C. auris v Evropě došla v říjnu 2016 z londýnské Royal Brompton Hospital. V dubnu 2017 jej ředitelka CDC Anne Schuchat označila za „katastrofickou hrozbu“. Ke květnu 2017 hlásilo CDC ve Spojených státech amerických 77 případů. Z nich 69 pocházelo ze vzorků odebraných v New Yorku a New Jersey.
V roce 2019 se počet infikovaných tímto druhem zvýšil ve Spojených státech na 806 s tím, že 388 případů bylo hlášeno z New Yorku, 137 z New Jersey a 227 z Illinois.
Od prvního pozorování ve Spojeném království se rozšířil do více než 20 nemocnic NHS Trust a nakazil 200 lidí.