Vodní dílo Křivoklát je uvažované vodní dílo na řece Berounce.
Historie projektu První návrhy na stavbu přehrady na Berounce sahají k začátku 20. století. První projekt zadal v roce 1911 Ústav ku podpoře průmyslu obchodní a živnostenské komory a dokončen byl v roce 1913. Předkládal dva návrhy na umístění přehrady: u obce Roztoky nebo u obce Týřovice. Cílem bylo splavnění Berounky a využití její vodní síly. Kvůli vysokým finančním nákladům však nakonec nedošlo k realizaci ani jedné z variant.
První varianta stavby hráze u Roztok byla výhodná co do množství zadržované vody, až 565 mil. m3, a z tohoto důvodu zůstala atraktivní i později. Instalovaný výkon turbín by byl přibližně 10 MW. Hráz by byla dlouhá 335 metrů a výška by dosahovala 64 metrů. Splavnění takové výšky by umožnil systém tří plavebních komor ve výškách 12, 15 a 15 metrů. Zároveň bylo kvůli dalšímu splavnění v plánu vybudovat vyrovnávací nádrže u Zbečna a hráz u Plané u ústí řeky Třemošná. Podmínkou výstavby těchto hrází by byla úprava koryt řek Třemošná a Střela tak, aby nedocházelo ke kolísání jejich hladin.
Druhá varianta byla stavba hráze u Týřovic, která by využila skalního masivu Čertova skála. Tento návrh má však nevýhodu v tom, že se nachází blíže k Plzni a bylo by tak možné zadržet pouze kolem 420 mil. m³ vody, což je menší množství než v první variantě. Hráz by v tomto případě dosahovala výšky 60 metrů a délky 292 metrů. Další nevýhodou této varianty jsou nevhodné geologické poměry, jejichž úprava by byla moc drahá.
Dalším projektem, který uvažoval výstavbu vodního díla Křivoklát, byl návrh splavnění Berounky z roku 1923 nazvaný „Vodní cesta Praha – Plzeň – Řezno“. Vycházel přitom z přechozích návrhů. Pro splavnění by bylo v úseku od Prahy k vodnímu dílu Křivoklát zajištěno malými vodními díly a zbývající část Berounky do Plzně by byla splavněna vyrovnávací nádrží u Zbečna a vnitřní nádrží u Plané. Zbývající část by tvořil průplav Plzeň – Řezno.
V období Protektorátu Čechy a Morava Němci plánovali zlepšit průtok již splavné Labe tak, aby došlo k rozšíření možností tamní lodní dopravy. Tyto plány taktéž vycházely z projektu z roku 1913, zahrnovaly však jenom výstavbu přehrady u Roztok, nikoliv splavnění celé Berounky. Projekt se však do konce druhé světové války nepodařilo dokončit.
Pro padesátá a šedesátá léta 20. století byla typická tendence k výstavbě velkých vodních děl. Na projektu vodního díla Křivoklát se začalo znovu pracovat v letech 1962–1963 v rámci státního výzkumného úkolu „Výzkum koncepce nových vodních elektráren“ Ministerstva zemědělství a lesního vodního hospodářství. Protože cílem byla zejména výroba elektrické energie, byla pro přehradu navržena přečerpávací vodní elektrárna s kapacitou 718 MW. V roce 1966 vznikl další projekt, tentokrát s kapacitou elektrárny 500 MW.
V sedmdesátých letech se začal řešit zdroj užitkové vody pro chladící systém plánované jaderné elektrárny Temelín. Zároveň by se splavnost Berounky hodila pro uvažovanou velkovýrobu jaderných reaktorů v plzeňské Škodě a jejich vývoz do zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci. Hlavním cílem k vybudování vodního díla Křivoklát u Zbečna byla ale výstavba přečerpávací vodní elektrárny Červený kámen. Dalšími cíli bylo snížení rizika povodní nebo vybudování rekreačního místa pro plzeňskou a pražskou aglomeraci. V roce 1974 byly tedy Hydroprojektem Praha vypracovány čtyři varianty projektu, nazvané Velký Křivoklát, Střední Křivoklát, Malý Křivoklát a Přehrada Liblín, s různou kombinací stavby hráze u Roztok, vyrovnávací nádrže u Zbečna a vnitřní nádrže u Liblína. Jednotlivé projekty se taktéž lišily konkrétní podobou hráze u Roztok a tím i výkonem elektrárny. Výška hráze se v těchto projektech uvažovala v rozmezí 15–60 metrů a výkon elektrárny 855 nebo 923 MW. Pro realizaci těchto projektů by však bylo nutné vystěhování mnoha vesnic a přebudování několika desítek kilometrů silniční sítě včetně výstavby nových mostů. Ze strany Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko také zaznívaly obavy o zachování jedinečného zájmového území. V roce 1976 bylo definitivně rozhodnuto, že se na Berounce stavět přehrady nebudou.
Po Sametové revoluci se uvažuje zejména o stavbě retenční nádrže jako ochrany před povodněmi. Pro tento účel byla vytipována čtyři místa – Roztoky, Branov, Nezabudice a Čertova skála u Týřovic. K výstavbě však zatím nedošlo z důvodu kritiky místních obyvatel a ekologickým dopadům.
Reference
Kategorie:Přehradní nádrže ve Středočeském kraji Kategorie:Záměry staveb ve Středočeském kraji