Joy Adamsonová (20. ledna 1910 Opava – 3. ledna 1980 Shaba, Keňa) byla spisovatelka, malířka a ochránkyně zvířat. Světoznámou se stala zejména díky knihám o lvici Else. V roce 1977 jí byl udělen rakouský čestný odznak Za vědu a umění.

Život Narodila se jako Friederike Victoria Gessnerová v Opavě, v ulici Na Rybníčku čp. 48. Byla druhorozená dcera ing. Viktora Gessnera (19. listopadu 1881 Opava – 15. června 1930 Praha), který byl stavebním radou na technickém oddělení zemského úřadu v Opavě a Friederiky Gertrudy (Traute), roz. Greipelové (1888–1974). Měla ještě dva sourozence – starší sestru Traute (* 1908) a mladší Dorle (1918–1993). Jejím pradědečkem byl rakouský podnikatel Carl Weisshuhn.

V Opavě a v údolí řeky Moravice u Kružberku strávila dvanáct let, ale její dětství nebylo šťastné. Atmosféra v rodině byla chladná a ona citově strádala.. Po rozvodu rodičů v roce 1922 se přestěhovala k babičce do Vídně. Zde vystudovala školu se zaměřením na učitelství, absolvovala kurz pro módní návrhářky, přivydělávala si jako modelka. Poznala prvního manžela baronaViktora Rittera von Klarwill (zv. Ziebel; 2. června 1902 Vídeň – ? 1984 , Lower Beeding, Velká Británie), za kterého byla provdána v letech 1935–1937.

S ním odcestovala roku 1937 do Afriky, kde poznala svého druhého muže, švýcarského přírodovědce Petera Ballyho, který ji prvně začal říkat Joy.http://www.freiheit.cz/2-freiheit---je-hezky-cesky-Svoboda-nad-Upou/299-bily-kur-a-lvice-elsa.html Vzali se v roce 1938. Díky němu začala malovat a stala se z ní výborná kreslířka. Kromě botanických námětů začala od roku 1945 kreslit místní obyvatele. Na objednávku britské vlády vytvořila během osmnácti měsíců cyklus 132 portrétů příslušníků keňských kmenů, který tvoří dnes stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi. Portrétování se věnovala i v příštích letech, celkem vzniklo na sedm set kreseb. Ve volném čase jezdila na výpravy po okolní krajině. V roce 1939 vystoupila na Kilimandžáro.

Její poslední muž, George Adamson, kterého si vzala roku 1944, patřil k zakladatelům afrických národních parků. Byl zaměstnán jako správce hranice okrsku v Keni a naučil Joy mnoho o africké fauně. Jeho prostřednictvím se začala starat o tři malá opuštěná lvíčata a jedno z nich se rozhodli odchovat a zkusit navrátit do přírody. Po velkém úsilí se jim oběma nakonec podařilo lvici Elsu zčásti „znovuzdivočet“. Její životní příběh popsala v knižní trilogii Born Free, Living Free a Forever Free, která v češtině vyšla souhrnně pod názvem Příběh lvice Elsy.Kniha Příběh lvice Elsy vyšla opakovaně, poprvé roku 1968. Knihy opakovaně inspirovaly filmaře, snímek Volání divočiny (Born Free, 1966) získal 2 Oscary a Zlatý glóbus. Navazující knihu Queen of Shaba: The Story of an African Leopard dokončil až spisovatelčin asistent a vyšla v roce 1980, česky pak v roce 1988 pod názvem Příběh levhartice Penny. Kromě lvice Elsy se Joy starala o levhartici Penny a odchovala mládě gepardice jménem Pippa, kterou se jí podařilo také navrátit přírodě. Uskutečnila tak výzkum chování všech tří velkých afrických koček.Zde myšleno vzrůstem, nikoli jako podčeleď velké kočky. Taxonomicky totiž gepard patří mezi malé kočky. Mezi známé knihy patří také autobiografie The Searching Spirit: An Autobiography z roku 1978, která česky vyšla v roce 1984 pod názvem Volání divočiny.Je sice pravda, že film Born free z roku 1966 byl pojmenován po slavné knižní předloze z roku 1960, to platí ale pouze pro původní anglické názvy. V tomto případě ale český název knihy byl naopak inspirován českým názvem tohoto filmu.

Založila nadaci Elsa Wild Animal Appeal, která má dodnes pobočky v USA, Kanadě, Japonsku a Keni. Prostřednictvím této nadace byly například založeny národní parky Meru a Samburu.

Její život ukončil v roce 1980 bývalý zaměstnanec Paul Nakware Ekai, kterého propustila za krádež. Podle pitvy ji ubodal dvěma desítkami bodných ran nožem, on sám tvrdil, že ji zastřelil. Za tuto vraždu byl poslán do vězení na doživotí, v roce 2009 byl ale propuštěn na svobodu. Trestu smrti se vyhnul jen proto, že byl v době spáchání vraždy nezletilý. Tvůrcům českého životopisného dokumentu Zrozena pro Afriku (2023), kterým se podařilo jej najít a natočit s ním rozhovor, dokonce tvrdil, že je nevinný a Joy zabil její domorodý asistent Pieter Mawson, který ji našel zraněnou.

Manžel George Adamson o ní v roce 1986 napsal knihu Můj život s Joy.

Dílo kniha rok ISBN české vydání rok překladBorn FreetrilogieBornFree1960Příběh lvice Elsy1968Milena PerglerováLiving Free: The story of Elsa and her cubs1961Forever Free: Elsa's Pride1962Elsa: The Story of a Lioness1961The Spotted Sphinx1969Pippa: The Cheetah and her Cubs1970Joy Adamson's Africa1972Pippa's Challenge1972Peoples of Kenya1975The Searching Spirit: An Autobiography1978Volání divočiny1984Milena PerglerováQueen of Shaba: The Story of an African Leopard1980Příběh levhartice Penny1988Milena PerglerováFriends from the Forest1980

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. . S. 13.

Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. . S. 67.

BERANOVÁ, Zuzana. Setkání se smrtí. [s.l.]: [s.n.], 2007. 320 s. .

Externí odkazy

Z Opavy do Keni: v Nairobi ožívá příběh Joy Adamsonové Joy Adamsonová v souborném katalogu Akademie věd ČR Joy Adamsonová v Biografickém slovníku českých zemí Dokument Zrozena pro Afriku (2023). Dostupné online.

Kategorie:Britští spisovatelé Kategorie:Britští ilustrátoři Kategorie:Narození v roce 1910 Kategorie:Narození 20. ledna Kategorie:Narození v Opavě Kategorie:Úmrtí v roce 1980 Kategorie:Úmrtí 3. ledna Kategorie:Zavraždění spisovatelé Kategorie:Ženy