náhled|Schematické znázornění rozložení počasí při El Niño|360x360pixelů náhled|Normální stav. Rovníkové větry odtlačují teplou vodu k západu. Podél pobřeží Jižní Ameriky vystupují studené vody. (NOAA/PMEL/TAO) náhled|Stav El Niño. Teplé vody jsou poblíž jihoamerického pobřeží. Chybí výstupy studených vod u pobřeží Jižní Ameriky. El Niño (španělsky: [elˈni.ɲo]) je teplá fáze jevu nazvaného ENSO (El Niño Southern Oscillation, resp. El Niño a jižní oscilace), provázená zápornou fází jižní oscilace. Jev je spojen s pásmem teplé oceánské vody, které vzniká ve středním a východním rovníkovém Pacifiku (přibližně mezi Datovou hranicí a 120° z. d.), včetně oblasti u tichomořského pobřeží Jižní Ameriky. Za normálního stavu je tato teplá voda odnášena větrem (pasáty) na západ a na její místo se dostává hlubokomořská chladná voda. To má výrazný vliv na podnebí v celém tropickém Pacifiku. V uvedené východní části Pacifiku je podnebí beze srážek a vysoký atmosférický tlak. Na západě Pacifiku je tomu naopak. Teplá povrchová voda způsobuje v oblasti Indonésie a okolí časté tropické bouře. Kromě tohoto normálního stavu vznikají v oblasti tropického Pacifiku další dva jevy: El Niño a La Niña. Střídání těchto tří stavů/fází se nazývá ENSO. Ve fázi El Niño jsou uvedené pasáty slabší nebo žádné, teplá povrchová voda zůstává víceméně ve východní oblasti Pacifiku, což zde mezi zářím a listopadem způsobuje zde neobvyklé deštivé bouřkové podnebí. Je známo, že fáze El Niño trvají většinou čtyři roky, záznamy však ukazují, že mohou trvat dva až sedm let. Opačnou anomálií oproti normálnímu stavu je vlastně zesílení normálního stavu a nazývá se La Niña. Při ní dochází k tomu, že ve východním Pacifiku jsou teploty povrchové mořské vody podprůměrné a tlak vzduchu je velmi vysoký. Naopak v západním Pacifiku jsou teploty povrchové vody nadprůměrné a tlak vzduchu velmi nízký. Cyklus ENSO způsobuje globální změny teplot a srážek.
Rozvojové země, které jsou závislé na vlastním zemědělství a rybolovu, zejména ty, které sousedí s Tichým oceánem, jsou obvykle postiženy nejvíce. Ve španělštině výraz El Niño psaný s velkým písmenem znamená „chlapeček“. V této fázi oscilace bývá bazén teplé vody v Tichém oceánu poblíž Jižní Ameriky nejteplejší kolem Vánoc. Původní slovní spojení El Niño de Navidad vzniklo před několika staletími, kdy peruánští rybáři pojmenovali tento meteorologický jev podle novorozeného Krista. La Niña, jako „opak“ El Niña, znamená ve španělštině „holčička“.
náhled|Smyčka El Niño 1997-98 ukazující extrémní anomálie teploty povrchu moře (SST) ve východním tropickém Pacifiku.
Popis Původně se termín El Niño vztahoval na každoroční slabé teplé oceánské proudění, které probíhalo na jih podél pobřeží Peru a Ekvádoru v době kolem Vánoc, postupem času se však používání termínu posunulo a nyní označuje teplou a negativní fázi ENSO a představuje oteplení povrchu oceánu nebo nadprůměrné teploty povrchu moře ve střední a východní části tropického Tichého oceánu. Toto oteplení způsobuje změnu atmosférické cirkulace, kdy nad Indonésií, Indií a Austrálií ubývá srážek, zatímco nad střední a východní tropickou částí Tichého oceánu srážek přibývá a dochází k tvorbě tropických cyklón. Přízemní pasáty, které obvykle vanou podél rovníku od východu na západ, buď slábnou, nebo začínají vanout z opačného směru.
Předpokládá se, že El Niño se vyskytuje již tisíce let. Uvažuje se například, že El Niño ovlivnilo močickou kulturu v dnešním Peru. Vědci také nalezli chemické stopy vyšší teploty mořské hladiny a zvýšených srážek způsobených El Niñem v exemplářích korálů starých přibližně 13 000 let. Když kolem roku 1525 Francisco Pizarro přistál v Peru, zaznamenal srážky v pouštích, což je první písemný záznam o dopadech El Niña. Díky moderním výzkumům a technikám reanalýzy se od roku 1900 podařilo najít nejméně 26 událostí El Niño, přičemž události z let 1982–83, 1997–98 a 2014–16 patří k nejsilnějším v historii.
V současné době mají různé země různá kritéria pro stanovení toho, co je událost El Niño – dle svých specifických zájmů: Například australský meteorologický úřad před vyhlášením El Niña zkoumá pasáty, SOI, meteorologické modely a teplotu povrchu moře v oblastech Niño 3 a 3.4. V případě, že se jedná o událost El Niño, je třeba zvážit, zda se jedná o událost El Niño. Centrum pro klimatické předpovědi Spojených států (CPC) a Mezinárodní výzkumný institut pro klima a společnost (IRI) se zabývají teplotami povrchu moře v oblasti Niño 3.4, atmosférou tropického Pacifiku a předpovídají, že index ONI (Oceanic Niño Index) Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) bude několik sezón po sobě rovný nebo vyšší než +0,5 °C. Japonská meteorologická agentura však prohlašuje, že událost El Niño začala, když průměrná pětiměsíční odchylka teploty povrchu moře pro oblast NINO.3 regionu je po dobu šesti po sobě jdoucích měsíců nebo déle teplejší o více než 0,5 °C. Peruánská vláda prohlašuje, že probíhá pobřežní El Niño, pokud se odchylka teploty povrchu moře v regionech Niño 1 a 2 rovná nebo přesahuje 0,4 °C po dobu alespoň tří měsíců.
Neexistuje shoda v tom, zda změna klimatu bude mít nějaký vliv na výskyt, sílu nebo trvání jevů El Niño, protože výzkumy potvrzují, že jevy El Niño budou silnější, delší, kratší a slabší. Nedávné vědecké poznatky však ukázaly, že změna klimatu zvyšuje četnost extrémních jevů El Niño.
Výskyty
Předpokládá se, že k jevům El Niño dochází již po tisíce let. Například se předpokládá, že El Niño ovlivnilo Moche v dnešním Peru, kteří obětovali lidi, aby se pokusili zabránit dešťům.
Předpokládá se, že od roku 1900 došlo k nejméně 30 událostem El Niño, přičemž události z let 1982–83, 1997–98 a 2014–16 patří k nejsilnějším v historii. Od roku 2000 byly události El Niño pozorovány v letech 2002–03, 2004–05, 2006–07, 2009–10, 2014–16, 2018–19, a počínaje rokem 2023.
Významné události ENSO byly zaznamenány také v letech 1790–93, 1828, 1876–78, 1891, 1925–26, 1972–73, 1982–83, 1997–98 a 2014–16.
Obvykle k této anomálii dochází v nepravidelných intervalech dvou až sedmi let a trvá devět měsíců až dva roky, průměrná délka období je pět let. Pokud toto oteplení trvá sedm až devět měsíců, klasifikuje se jako „podmínky“ El Niño; pokud je jeho trvání delší, klasifikuje se jako „epizoda“ El Niño.
Během silných epizod El Niño někdy po počátečním vrcholu následuje sekundární vrchol teploty povrchu moře v dálkovém východním rovníkovém Tichém oceánu. náhled|Průměrné teploty v rovníkovém Pacifiku, zveřejněné v roce 2009
Kulturní dějiny a prehistorické informace Podmínky ENSO se v posledních 300 letech objevují ve dvou až sedmiletých intervalech, většinou však byly slabé. Silné důkazy existují také pro události El Niño během rané holocenní epochy před 10 000 lety.
El Niño mohl vést k zániku Moche a dalších předkolumbovských peruánských kultur. Nedávná studie naznačuje, že silný vliv El Niña v letech 1789–1793 způsobil špatnou úrodu v Evropě, což následně pomohlo vyvolat Francouzskou revoluci. Extrémní počasí způsobené El Niñem v letech 1876–77 bylo příčinou nejsmrtelnějších hladomorů 19. století. Jen hladomor v severní Číně v roce 1876 zabil až 13 milionů lidí.
První zaznamenaná zmínka o termínu „El Niño“ pro označení klimatu se objevila v roce 1892, kdy kapitán Camilo Carrillo sdělil na kongresu geografické společnosti v Limě, že peruánští námořníci pojmenovali teplé jižní proudění „El Niño“, protože bylo nejvíce patrné kolem Vánoc. Ačkoli předkolumbovské společnosti o tomto jevu jistě věděly, domorodé názvy pro něj se ztratily do historie. Jev byl dlouho předmětem zájmu kvůli jeho vlivu na guáno a další podniky, které jsou závislé na biologické produktivitě moře. Je zaznamenáno, že již v roce 1822 si kartograf Joseph Lartigue z francouzské fregaty La Clorinde pod velením barona Mackaua všiml „protiproudu“ a jeho užitečnosti při cestování na jih podél peruánského pobřeží.
Charles Todd v roce 1888 naznačil, že sucha v Indii a Austrálii mají tendenci se vyskytovat ve stejnou dobu; Norman Lockyer zaznamenal totéž v roce 1904. Souvislost El Niña se záplavami uvedl v roce 1894 Victor Eguiguren (1852–1919) a v roce 1895 Federico Alfonso Pezet (1859–1929). V roce 1924 Gilbert Walker (po němž je pojmenována Walkerova cirkulace) vytvořil termín „jižní oscilace“ a jemu a dalším (včetně norsko-amerického meteorologa Jacoba Bjerknese) se obecně připisuje zásluha na identifikaci efektu El Niño.
Silné El Niño v letech 1982–83 vedl k nárůstu zájmu vědecké komunity. Období 1990–95 bylo neobvyklé v tom, že El Niňo se jen zřídka vyskytovalo v tak rychlém sledu za sebou. Zvláště intenzivní událost El Niňo v roce 1998 způsobila podle odhadů odumření 16 % světových útesových systémů. Tato událost dočasně oteplila teplotu vzduchu o 1,5 °C oproti obvyklému nárůstu o 0,25 °C spojenému s událostmi El Niño. Od té doby se masové bělení korálů stalo běžným jevem po celém světě, přičemž ve všech regionech došlo k „silnému bělení“. náhled|Mapa zobrazující Niño3.4 a další indexové oblasti
Diverzita Předpokládá se, že existuje několik různých typů jevů El Niño, přičemž největší pozornost se věnuje kanonickému typu ve východním Pacifiku a typu Modoki ve středním Pacifiku. Tyto různé typy jevů El Niño se klasifikují podle toho, kde jsou anomálie teploty povrchu moře (SST) v tropickém Pacifiku největší. Například nejsilnější anomálie teploty povrchu moře spojené s kanonickou událostí ve východním Pacifiku se nacházejí u pobřeží Jižní Ameriky, nejsilnější anomálie spojené s událostí ve středním Pacifiku Modoki se nacházejí v blízkosti mezinárodní datové linie, nicméně během trvání jedné události se oblast s největšími anomáliemi teploty povrchu moře může měnit.
Tradiční Niño, nazývané také východopacifické El Niño, zahrnuje teplotní anomálie ve východním Pacifiku. V posledních dvou desetiletích však bylo pozorováno atypické El Niňo, při kterém není zasaženo obvyklé místo teplotní anomálie (Niňo 1 a 2), ale anomálie vzniká ve středním Pacifiku (Niňo 3.4). Tento jev se nazývá centrální pacifický (CP) El Niño, „Datový“ El Niño (protože anomálie vzniká v blízkosti mezinárodní datové linie) nebo El Niño „Modoki“ (Modoki je japonský výraz pro „podobný, ale jiný“).
Účinky středopacifického El Niño se liší od účinků tradičního EP El Niño – např. nedávno objevený El Niño vede k častějším hurikánům v Atlantiku.
Vedou se také vědecké debaty o samotné existenci tohoto „nového“ ENSO. Řada studií totiž zpochybňuje reálnost tohoto statistického rozlišení nebo jeho rostoucí výskyt, případně obojí, a to buď s argumentem, že spolehlivé záznamy jsou příliš krátké na to, aby bylo možné takové rozlišení zjistit, s použitím jiných statistických přístupů žádné rozlišení ani trend nezjistila, nebo že by se měly rozlišovat jiné typy, např. standardní a extrémní ENSO.
První zaznamenané El Niño, které vzniklo ve středním Pacifiku a pohybovalo se směrem na východ, bylo v roce 1986. Nedávná El Niña ve středním Pacifiku se vyskytla v letech 1986–87, 1991–92, 1994–95, 2002–03, 2004–05 a 2009–10. V roce 2010 bylo zaznamenáno El Niño ve středním Pacifiku. Dále se vyskytly „Modoki“ v letech 1957–59, 1963–64, 1965–66, 1968–70, 1977–78 a 1979–80. Některé zdroje uvádějí, že El Niños v letech 2006–07 a 2014–16 byly také středopacifickými El Niños.
Vliv na globální klima
El Niño ovlivňuje globální klima a narušuje normální průběh počasí, což může na některých místech vést k intenzivním bouřím a na jiných k suchu.
Tropické cyklóny Většina tropických cyklón se formuje na straně subtropického hřebene blíže k rovníku, poté se přesouvá směrem k pólu kolem osy hřebene a poté se vrací do hlavního pásu západních větrů. Oblasti západně od Japonska a Koreje mají tendenci zažívat mnohem méně nárazů tropických cyklón od září do listopadu během let El Niño a neutrálních let. Během let El Niño má zlom subtropického hřebene tendenci ležet poblíž 130° v. d., což by bylo příznivé pro japonské souostroví.