Viktor von Latscher ( Victor Edler von Latscher) (18. března 1844 Jihlava – 15. listopadu 1928 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenských škol sloužil u různých jednotek pěchoty a působil také jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii. Později strávil řadu let v Čechách (Plzeň, Praha). V roce 1899 byl povýšen do šlechtického stavu a v závěru kariéry byl velitelem divize c. k. zeměbrany ve Štýrsku. V roce 1906 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra.

Životopis náhled|vlevo|Bratři Johann (1840–1935), Julius (1846–1909) a Viktor, fotografie z Wiener Salonblatt, 1906 náhled|vlevo|Erb Viktora von Latschera udělený při nobilitaci (1899) Narodil se jako prostřední ze tří synů důstojníka a majitele realit Johanna Latschera (1811–1890), který pocházel z Velkého Meziříčí a po odchodu z armády se usadil v Jihlavě.ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století; Praha, 2023; s. 387–388 Viktor studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1859–1863)SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 34 dostupné online a v roce 1863 vstoupil do armády jako poručík u 23. pěšího pluku. V roce 1866 se zúčastnil prusko-rakouské války a se svým plukem poté pobýval v Osijeku, kde byl v roce 1868 povýšen na nadporučíka.Militär Schematismus des östereichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 248 dostupné online Po roce 1869 působil jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii, kde vyučoval výcvikové předpisy a vedl praktická cvičení.Kais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1874; s. 180, 257 dostupné online V roce 1875 byl povýšen na kapitána a v letech 1874–1876 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.K. Kriegsschule) ve Vídni.Die K. Und K. Kriegsschule 1852-1902; Vídeň, 1903; s. 102 dostupné online Poté byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, služebně byl přidělen k pěšímu pluku č. 66 a jako štábní důstojník sloužil u 19. pěší divize v Plzni.Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 157 dostupné online

Po krátkém působení přímo na generálním štábu v kartografickém odděleníKais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 156 dostupné online sloužil znovu v Čechách, od roku 1882 byl důstojníkem u 73. pěšího pluku v PrazeKais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 412 dostupné online a Innsbrucku.Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň 1884; s. 414 dostupné online V roce 1885 byl povýšen na majora a v dalších letech pobýval u 35. pěšího pluku v Plzni.Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 173, 338 dostupné online V roce 1889 obdržel hodnost podplukovníka a do roku 1892 byl u plzeňských pětatřicátníků zástupcem velitele pluku, respektive velitelem 4. praporu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 378 dostupné online V hodnosti plukovníka se pak stal velitelem 91. pěšího pluku umístěného v Českých BudějovicíchSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 151, 500 dostupné online a následně v Praze v rámci 8. armádního sboru (1892–1897).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 243 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 162, 546 dostupné online V Praze trvale žil na tehdejším Ferdinandově nábřeží v domě č.p. 10Adressář královského hlavního města Prahy a sousedních obcí 1891; Praha, 1891; s. 372 dostupné online

K datu 1. listopadu 1897 byl povýšen do hodnosti generálmajoraSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 158 dostupné online a ve Velkém Varaždíně převzal velení 33. pěší brigády, která patřila pod 7. armádní sbor v Sedmihradsku (1897–1901).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1900; s. 125 dostupné online K datu 1. listopadu 1901 obdržel hodnost polního podmaršálaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 152 dostupné online a přešel k jednotkám c. k. zeměbrany, v letech 1901–1906 byl velitelem 22. zeměbranecké pěší divize ve Štýrském Hradci.Schematismus der K. K. Landwehr und der K. K. Gendarmerie 1902; Vídeň, 1902; s. 46 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1906; Vídeň, 1905; s. 160 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1905; s. 257 dostupné online Ke dni 1. 11.1906 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra,SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 101 dostupné online později mimo aktivní službu obdržel hodnost titulárního generála pěchoty (15. listopadu 1908).Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online

Po odchodu do penze žil trvale ve Vídni, kde zemřel 15. listopadu 1928 ve věku 84 let. Jeho posledním bydlištěm byl dům v ulici Hauptstraße 100 ve III. vídeňském městském obvodu Landstraße.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1927; Vídeň, 1927; s. 830 dostupné online

Rodina V roce 1885 se ve Vídni oženil s Rosalií Hoffmannovou, dcerou Heinricha Hoffmanna, lékárníka z Teplic. Rosalie přinesla do manželství věno ve výši 12 500 zlatých a také vysokou roční rentu.ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století; Praha, 2023; s. 389 Manželství zůstalo bezdětné, Viktor v roce 1916 adoptoval Karla Latku, manžela své neteře. Karl Latka byl právníkem a úředníkem na ministerstvu obchodu. Na přelomu let 1917–1918 získal potvrzení šlechtického stavu a na základě výnosu ministerstva vnitra užíval od roku 1918 příjmení von Latscher-Latka.ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 68 ISSN 0036-5246

V armádě dosáhli vysokých hodností také jeho bratři. Starší Johann (1840–1935) byl dlouholetým generálním inspektorem c. k. vozatajstva a dosáhl hodnosti generála jezdectva (1902). Mladší Julius (1846–1909) byl také polním zbrojmistrem, v závěru kariéry byl krátce velitelem 9. armádního sboru v Josefově (1905–1906) a rakouským ministrem zeměbrany (1906–1907).Julius von Latscher-Lauendorf in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné onlineČeskoslovenské dějiny v datech; Praha, 1987; s. 590 Wiener Salonblatt 8.12.1906; Vídeň, 1906; s. 3, 9 dostupné online

Tituly a ocenění V roce 1899 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Latscher. Obdržel erb s děleným štítem, v horním modrém poli vyrůstá zlatý lev s mečem v pravé tlapě, v dolním zlatém poli jsou dvě modré lilie a pod nimi modrá hvězda. Stejný znak obdržel Viktorův mladší bratr Julius, který byl nobilitován ve stejném roce 1899 o několik měsíců dříve. Viktor později několikrát usiloval o titul svobodného pána, který získali jeho bratři, císař František Josef I. jej ale stejně tak několikrát poslal do hajzlu s argumentem, že každej generál nemůže bejt baronem.ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století; Praha, 2023; s. 389–390 Při příležitosti odchodu do penze obdržel Viktor von Latscher titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1907; s. 234 dostupné online Během služby v armádě se stal nositelem několika vyznamenání.Schematismus der K. K. Landwehr und der K. K. Gendarmerie 1905; Vídeň, 1905; s. 56 dostupné online

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1883) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1896) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1905) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908)

Zahraničí 60x60pixelů komandér Řádu meče (Švédsko) 60x60pixelů komandér Řádu sv. Olafa (Norsko)

Odkazy

Reference

Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 256–263 ISBN 978-80-904241-80 VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 278–279 ISBN 978-80-905324-0-3

Externí odkazy Viktor von Latscher in: Österreichisches Biographisches Lexikon Viktor von Latscher na webu novanobilitas.eu Rodina Latscherů na webu Města Jihlavy

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu svatého Olafa Kategorie:Narození 18. března Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození v Jihlavě Kategorie:Úmrtí 15. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1928 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži