Oberleithnerův palác (rovněž označovaný jako Oberleithnerův palác III., Oberleithnerův klasicistní palác nebo nájemní dům Eduarda Oberleitnera staršího) je reprezentativní klasicistní či empírová budova městského paláce v Šumperku na adrese Starobranská 249/20. Stavba z let 1840–1842, postavená v sousedství městských hradeb pro textilního podnikatele Eduarda Oberleithnera staršího, je dílem stavitele Ignáce Richtera a dokumentuje vzestup a bohatství textilní podnikatelské rodiny Oberleithnerů v první polovině 19. století. Od roku 1964 je objekt chráněn jako kulturní památka. V přízemí domu působila v 90. letech 20. století a ještě v 10. letech 21. století prodejna železářství, kterou ve 20. letech nahradilo květinářství.
Historie Počátky rodu a podnikání v Šumperku Rodinná historie Oberleithnerů v Šumperku započala v roce 1723, kdy do města přišel jako barvířský tovaryš Johann Oberleithner (1706–1778). V roce 1727 odkoupil barvírnu s měšťanským domem a položil tak základy rodinného jmění. Skutečný rozmach pozdějšího textilního impéria však nastal až s jeho vnukem Eduardem Oberleithnerem starším (1791–1849). Ten v roce 1817 začal budovat rozsáhlý plátenický podnik, v roce 1824 zahájil výrobu cvilichu a mezi lety 1826 a 1827 zprovoznil moderní bělidlo. Eduard starší se stal významnou postavou hospodářského i veřejného života města, kde působil v letech 1828–1849 jako magistrátní radní.
Stavba paláců vlevo|náhled|Pohled na Starou bránu od předměstí s Oberleithnerovým palácem (vlevo) na rytině ze 40. let 19. století První velké reprezentativní sídlo nechal Eduard starší postavit v roce 1831 na předměstí u své manufaktury.Šumperské proměny (1992). S. 69. V letech 1840–1842 však přistoupil k realizaci dalšího významného objektu přímo ve vnitřním městě. Palác na Starobranské 20 vyrostl na parcele v těsné blízkosti městských hradeb u tehdejší Staré brány. Stavba reflektovala rostoucí status rodiny, která v roce 1837 získala zemské tovární oprávnění.
Ignác Richter, podle jehož návrhu palác vznikal, působil ve 30. a 40. letech 19. století jako dvorní architekt rodiny Oberleithnerů. Jeho rukopis je spojen s pozdním barokem, klasicismem a raným empírem. Kromě paláce ve Starobranské ulici mu je připisován i první palác Oberleithnerů z roku 1831.
Další generace Po smrti Eduarda staršího převzali firmu synové Eduard mladší (1813–1892) a Karl I. (1828–1898). Pod jejich vedením se podnik Ed. Oberleithner’s Söhne stal jedním z největších lnářských závodů v monarchii. Za své zásluhy byli oba bratři v roce 1873 povýšeni do prostého šlechtického stavu s přídomkem Edler von. Karl I. byl navíc nadaným hudebníkem a pod pseudonymem Carlo Nero skládal populární skladby.
Stavební aktivita rodu pokračovala i v dalších letech. V roce 1887 si Eduard mladší nechal postavit novobarokní palác v dnešní ulici Generála Svobody 6, jen asi 50 metrů od prvního paláce.Šumperské proměny (1992). S. 64. Významnou stopu zanechala i Eduardova dcera Marie Oberleithnerová, která s manželem Adalbertem von Eisensteinem iniciovala stavbu neorenesančního paláce na dnešní Hlavní třídě 6 podle návrhu architekta Karla Seidla.Šumperské proměny (1992). S. 90 a 119. Posledním významným členem rodiny sídlícím v domě byl Max Oberleithner (1868–1935), syn Karla I., vystudovaný právník a hudební skladatel. Po roce 1945 byly rodinné firmy znárodněny a majetek přešel pod národní podnik Moravsko-slezské lnářské závody.
Popis vlevo|náhled|upright|Oberleithnerův palác ve Starobranské ulici v létě 2021 Oberleithnerův palác je dvoupatrový zděný řadový objekt s okapovou orientací a částečně obytným podkrovím. Hlavní budova zaujímá přibližně obdélný půdorys o šířce 23,6 m a hloubce 16,7 m, na kterou navazuje dvorní pavlačové křídlo o rozměrech 8,8 m x 5,6 m. Uliční průčelí o sedmi okenních osách je horizontálně členěné kordonovou římsou mezi přízemím a prvním patrem a bohatým kladím. To se skládá z profilovaného architrávu, hladkého vlysu a výrazně předsazené konzolové korunní římsy, kterou vynáší dvacet volutových konzol. náhled|Balkony s dórskými sloupy v patrech uličního průčelí Dominantním prvkem fasády je plochý středový rizalit s hlubokou vpadlinou. V jejím parteru jsou osazená vrata průjezdu, v patrech pak balkony/lodžie. Vpadlina je po stranách doplněna kanelovanými dórskými sloupy, které prostupují všemi podlažími, přičemž se v každém vyšším poschodí zkracují. Balkon v prvním patře nesou štukové krakorce s protáhlým vyžlabením, zatímco balkon ve druhém patře vynášejí krakorce litinové. Ocelové zábradlí kombinuje motivy rozet s prostými svislými příčkami. Okna v prvním patře jsou zvýrazněná profilovanými parapety a nadpražím s profilovaným architrávem, v patře druhém jsou doplněná ozdobným zrcadlem se zapuštěným kosočtvercem. Dvorní fasáda zůstala hladká, členěná pouze dvěma úrovněmi pavlačí na jednoduchých ocelových krakorcích.
Vnitřní dispozici tvoří podélný dvoutrakt, který je v ose protnutý příčným průjezdem se segmentovou klenbou. V uličním traktu se nacházejí obchodní prostory sklenuté mírně stlačenou valenou klenbou s lunetami. Mimořádně hodnotné je monumentální empírové schodiště situované v pravé části dvorního traktu. Je tvořené dlouhými kamennými stupni, které jsou do stěny osazené jako konzoly, což vyvolává dojem subtilnosti a lehkosti. Schodiště je půlkruhově zatočené a vyúsťuje na dlouhé podesty, které jsou v každém podlaží podepřené párem dórských sloupů. Objekt je podsklepený dvěma oddělenými systémy s cihelnými valenými klenbami; jeden je v levé části uličního traktu a pod průjezdem, druhý v pravé části je přístupný pokračováním hlavního schodiště. náhled|Samostatně stojící zahradní pavilon původně přiléhal k hradební zdi K paláci původně náležela rozsáhlá okrasná zahrada, která byla založena v místech bývalého městského vodního příkopu. Zahrada se táhla podél městských hradeb od Starobranské ulice jižním směrem k dnešní ulici Radniční. Do 21. století se z této plochy dochoval pozdně barokní až klasicistní zahradní altán. Zahradu však přetnula vlivem urbanizačních zásahů během nacistické okupace nová spojnice Radniční ulice s předměstským prostorem u kina Saxinger (později Svět) a ze zahradního pavilonu přimknutého k hradbám se stal solitér.
Památková ochrana Budova paláce je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 46739/8-1263. K zápisu došlo 10. dubna 1964. Předmětem ochrany je činžovní dům s příslušnou přístavbou. Budova se zároveň nachází na území městské památkové zóny Šumperk, která byla vyhlášena 22. září 1995. Památková hodnota paláce spočívá zejména v jeho ojediněle řešeném monumentálním schodišti a celkovém architektonickém výrazu, který představuje vzácnou ukázku empírové městské architektury v regionu. Samostatně chráněnou památkou je zachovalý zahradní pavilon s rejstříkovým číslem 37665/8-1275, který je chráněn spolu s celým pozemkem.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Oberleithnerův palác III. na webu Po stopách Malé Vídně Činžovní dům s přístavbou v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu
Kategorie:Domy v Šumperku Kategorie:Bytové domy v Česku Kategorie:Klasicistní domy v Česku Kategorie:Empírové domy v Česku Kategorie:Kulturní památky v Šumperku