Adam Berzeviczy ( Adam Berzeviczy de Berzevicze et Kakas-Lomnitz, berzeviczei és kakaslomniczi Berzeviczy Ádám, Adam Berzeviczy z Brezovice a Veľkej Lomnice) (16. prosince 1841 Brezovica – 25. února 1924 Vídeň) byl uherský šlechtic, rakousko-uherský generál a dvořan. V c. k. armádě sloužil od roku 1859 a vyznamenal se jako důstojník jezdectva. Později byl ve funkci císařského podkoního přidělen k osobní službě u císařovny Alžběty a absolvoval s ní řadu cest po celé Evropě. V roce 1898 ji doprovázel i na její poslední cestě do Ženevy a po její smrti přepravil císařovninu rakev do Vídně. U dvora nakonec zastával funkci vrchního ceremoniáře (1897–1910) a v roce 1910 byl penzionován v hodnosti generála jezdectva. Byl také maltézským rytířem a v letech 1916–1923 diplomatickým zástupcem Maltézského řádu ve Vídni.
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Berzeviczyů Pocházel ze starého šlechtického rodu z Horních Uher, rodina nesla jméno podle hradu Brezovica nedaleko Prešova.Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996), s. 881 ISBN 80-7185-070-5 Později si postavili přímo v Brezovici dva menší zámky, na jednom z nich se Adam narodil. Vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích a do armády vstoupil v roce 1859 jako poručík u 4. husarského pluku, mezitím se zúčastnil války se Sardinií (1859).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 927 dostupné online Se svou jednotkou pobýval na různých místech v Uhrách a Rakousku a postupoval v hodnostech (nadporučík 1863,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 405 dostupné online rytmistr 1870). V roce 1873 se stal důstojníkem uherské královské gardyKais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1874; s. 66, 396 dostupné online a od roku 1874 souběžně sloužil u 1. hulánského pluku v Krakově. Později byl mimo jiné pedagogem na Vojenském jezdeckém institutu ve Vídni.Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 645 dostupné online V roce 1880 byl povýšen na majora a stal se velitelem eskadrony u císařské gardy rejtarů,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 26 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 73 dostupné online služebně byl ale nadále přidělen k 1. hulánskému pluku. V té době udivoval dvorskou společnost svými jezdeckými schopnostmi a zaujal císařovnu Alžbětu, která byla sama vášnivou jezdkyní.
náhled|vlevo|Zámek Brezovica, sídlo rodu Berzeviczyů V roce 1887 získal hodnost plukovníka a stal se velitelem 1. hulánského pluku v Krakově.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 18888; s. 293 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 134 dostupné online Fakticky ale nadále pobýval ve Vídni, takže skutečným velitelem pluku byl Albert Nostic-Rieneck.1. hulánský pluk na webu valka.cz dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 148, 640 dostupné online Od roku 1887 byl zároveň prvním štolbou (Erste Stallmeister) a v této funkci byl přidělen k osobní službě u císařovny Alžběty.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 45 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 145 dostupné online Doprovázel ji na cestách po Evropě i středomořských ostrovech. Navštívil například Neapol, Aix-les-Bains, Korsiku, Korfu nebo Alžír. Se svou vojenskou disciplínou se uplatnil jako schopný organizátor císařovniných cest, ať se jednalo o oficiální státní návštěvy nebo výlety, které absolvovala inkognito pod jménem hraběnka z Hohenembsu.RAISOVÁ, Eliška: Krása císařovny Alžběty očima jejího okolí; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2021; (bakalářská práce) s. 37–39 dostupné online
K datu 1. května 1893 byl povýšen na generálmajoraSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 132 dostupné online a nakonec od roku 1897 zastával funkci vrchního ceremoniáře císařského dvora (Oberststabelmeister).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1898; Vídeň, 1898; s. 16 dostupné online Ke dni 1. května 1898 obdržel hodnost polního podmaršála.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 153 dostupné online V září 1898 doprovázel císařovnu Alžbětu na její poslední cestě do Ženevy, její násilné smrti 10. září nebyl osobně přítomen, protože podle císařovnina přání zůstal v hotelu na opačné straně Ženevského jezera. Následně byl ale pověřen delikátním úkolem potvrzení její totožnosti, protože cestovala opět inkognito. Spolu s rakousko-uherským vyslancem ve Švýcarsku hrabětem Kuefsteinem dopravil 15. září její rakev zvláštním vlakem do Vídně.Wiener Salonblatt 17. září 1898; Vídeň, 1898; s. 7 dostupné onlineDas interessante Blatt 22. září 1898; Vídeň, 1898; s. 3 dostupné online V úřadu vrchního císařského ceremoniáře setrval i v dalších letechSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907, Vídeň, 1906; s. 162 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 16 dostupné online a penzionován byl 1. února 1910 v hodnosti generála jezdectva.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 15 dostupné onlinePřehled generálů c. k. armády 1890–1918 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online
Po odchodu do výslužby žil trvale ve Vídni, jeho bydlištěm byl dům v ulici Markartgasse 3.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1924; Vídeň, 1924; s. 86 dostupné online Nadále byl vysoce postaveným představitelem Maltézského řádu, obdržel čestné hodnosti u velkpřevorství pro Čechy a Rakousko, později byl pověřen správou majetku řádové komendy v Brně. S titulem chargé d'affaires byl v letech 1916–1923 diplomatickým zástupcem Maltézského řádu ve Vídni.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 1374 dostupné online V roce 1923 získal titul velkobailli a stal se tak nejvýše postaveným maltézským rytířem maďarského původu.
Zemřel 25. února 1924 ve věku 82 let a na základě své poslední vůle byl pochován v kostele Všech Svatých v Brezovici. Na jeho památku vznikla v kostele vitrážová mozaika vyobrazující Adama Berzeviczyho klečícího před patrony rodičů.
Jeho portrét v životní velikosti od rakouského malíře Victora Scharfa z období první světové války je uložen ve sbírkách Krajského muzea v Prešově.Biografie Adama Berzeviczyho na webu Krajského muzea v Prešově dostupné online
Tituly a ocenění Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1864 jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 119 dostupné online a ve funkci prvního císařského štolby obdržel v roce 1895 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 190 dostupné online Během služby v armádě a u dvora získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 17 dostupné onlineAdolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1918; Vídeň, 1918; s. 82 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1873) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky I. třídy (1889) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1890) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908)
Zahraničí 60x60pixelů velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko) 60x60pixelů Řád sv. Michaela II. třídy (Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Vojenského záslužného řádu (Bavorsko) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu dubové koruny (Lucembursko) 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (Německo) 60x60pixelů komandér Řádu italské koruny (Itálie) 60x60pixelů komandér Řádu meče (Švédsko) 60x60pixelů komandér Leopoldova řádu (Belgie) 60x60pixelů komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů komandér Řádu Takova (Srbsko) 60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko-Výmarsko)
Odkazy Reference
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Michaela (Bavorsko) Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného řádu (Bavorsko) Kategorie:Narození 16. prosince Kategorie:Narození v roce 1841 Kategorie:Úmrtí 25. února Kategorie:Úmrtí v roce 1924 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži