Kostel sv. Prokopa v Čehovicích je jednolodní barokní stavba stojící uprostřed obce Čehovice v okrese Prostějov. V jeho sousedství je fara, škola a obecní úřad. Byl postaven v letech 1788 až 1789. Je registrován v Památkovém katalogu pod číslem 1000140848. Kulturní památkou byl vyhlášen 3. 5. 1958, rejstříkové číslo ÚSKP 29470/7-5478.
Historie První písemná historická zmínka o obci Čehovice (dříve Číhovice, Cziehowicz, Cyhowicz, Czyhowicz) je z roku 1299 ( v roce 2026 727 let) a pak 1343. Původní obec stála na kopci zvaném Stráž. Ve středověku vlastnily obec šlechtické rody. Po roce 1848 se Čehovice staly samostatnou obcí. náhled|Exteriér kostela v Čehovicích Původní obec Čehovice stála na kopci Stráž v místě dnešní kaple sv. Prokopa. Pravděpodobně v průběhu třicetileté války byla obec vypálena, to naznačuje datum 1634 uvedený na kapli.
Po vypálení starých Čehovic se část obyvatel přestěhovala do nově založené obce, kterou si vystavěli asi 1,5 km na severovýchod v rovině u potoka Vřesůvky. Vedla je k tomu zejména blízkost zdroje vody. Druhá část obyvatel zůstala v původní obci, opravili své usedlosti a po určité období zůstávala na svých pozemcích v původní obci. Tak až do konce 18. století existovaly vedle sebe dvě obce. Na kopci staré a v údolí Vřesůvky nové Čehovice. Kostel sv. Prokopa, stojícího v původní obci společnými silami opravili a pravidelně do něho docházeli na bohoslužby obyvatelé obou osad. Křtili zde své potomky, konali zde svatby a na starém hřbitově kolem kostela pohřbívali své zemřelé. Je doloženo, že občané obou částí Čehovic nechali pořídit pro kostel sv. Prokopa dva nové zvony, které byly odlity v letech 1666 a 1667. Vážily 60 a 20 liber, tj. 30 a 10 kg. Na větším zvonu byla písmena: R: P: M“ T“ /!/ A“ P“ T“. Znamenají asi: „ Rev. Pater Mathaeus Franciscus Nesyta Parochus Tovaczovicensis". Tyto zvony posvětil dne 10. září 1698 v požárem zničeném kostele Povýšení sv. Kříže v Prostějově olomoucký biskup Schrōffel, spolu se třemi novými zvony kostela Povýšení svatého Kříže po požáru z 27. dubna 1697.
Během času obyvatel obce na původním místě ubývalo a nové Čehovice svým počtem převýšily počet obyvatel v původní obci. Začalo se uvažovat o stavbě kostela v nové obci včetně zřízení nového hřbitova. Jako první byl v obci v roce 1784 zřízen nový hřbitov. Ver stejném roce původní kostel sv. Prokopa zbořili. Použitelná část jeho zdiva a dalšího materiálu byla použita při stavbě kostela nového do kterého byla přenesena i použitelná část mobiliáře včetně dvou nových zvonů. Na místě původního kostela byla na paměť budoucím generacím v roce 1804 vybudována kaple sv. Prokopa.
Farnost Čehovice Farnost Čehovice je poprvé uváděna v roce 1423 a 1480 (“ Kirch. Top. I/II.G. Wolny s.92). Farnost zanikla v roce 1639 a obec patřila do farnosti Klenovice. V roce 1784 byla v obci zřízena kuracie a v roce 1870 samostatná farnost.
V roce 1820 dne 15. května byly nové Čehovice zničeny velkým požárem. Při požáru byly zničeny i oba zvony, přenesené do nového kostela z původního kostela. V roce 1865 byla zvýšena věž a nad lodí byla postavena sanktusová věžička. Při opravě kostela silně poškozeného za 2. světové války v roce 1946 až 1947 však byla zrušena. Během totalitního režimu se konala jen nezbytná údržba kostela. Stavba chátrala.
V roce 2009 byl kostel ozvučen firmou František Petřík –SOUND OF INNOVATION. Byla provedena oprava vnitřního osvětlení a oprava varhan. Velké opravy se kostel dočkal až v roce 2013, kdy byla odstraněna břízolitová ve velkých plochách opadávající omítka z doby 1. republiky, kostel i věž byly nově omítnuty, opraven a zakryt vzduchový kanál kolem kostela a odborně odstraněna vlhkost kostela, provedena oprava sedlové střechy.
Architektura vlevo|náhled|Kostel sv. Prokopa Kostel byl postaven v barokním slohu typu venkovské sakrální architektury dané oblasti v letech 1788 až 1789 nákladem patrona Františka Josefa Jana, hraběte z Khũnburgu, tehdejšího vlastníka tovačovského panství. (G. Wolny I/V. s. 92-93.) Kostel stojí uprostřed návsi (hanácké okrouhlice) na zelené ploše. Tvoří dominantu obce. Kostel je jednolodní orientovaná stavba, obdélníkovitého půdorysu s půlkruhovým závěrem presbytáře a sakristií na obdélníkovém půdorysu. Interiér Loď má po dvou oknech na každé straně, zasklených katedrálním sklem. V presbytáři jsou dvě okna. Na evangelní straně je vitráž s poprsím sv. Terezie Ježíškovy a na epištolní straně je poprsí sv. Aloisie (dar slečny Silné). Vitráže vyrobil v roce 1934 Jan Říha z Brna. Byly za 2. světové války zničeny a již neobnoveny. Loď je oddělena od presbytáře pilíři, bez vítězného oblouku. Varhany jsou z roku 1944. Vyrobila je firma Jana Tučka z Kutné Hory. V roce 1888 kostel vymaloval Gustav Přeček ze Šternberka. Na stropě presbytáře byl obraz Nejsvětější Trojice a na stropě lodi byl obraz, znázorňující příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Kostel byl nově vymalován v roce 1934. Malbu provedli bratři Zelíkové z Kunovic u Uherského Brodu. Obraz Nejsvětější Trojice v presbytáři byl opraven a zachován. Obraz v lodi na stropě byl přemalován prostějovským malířem Josefem Vyjídáčkem (1877-1943). Nový obraz znázorňuje Pannu Marii sedící na trůnu, s Ježíškem na klíně. Ve spodní části obrazu jsou poprsí světců: sv. Anežky, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Václava. Strop lodi a presbytáře je rovný. Kůr je zaoblený na čtyřech sloupech, spojených třemi oblouky. Na konci 2. světové války byl kostel silně poškozen ruskou armádou při přechodu fronty dne 4. 5. 1945, střelbou z oblasti Čelčic. Věž musela být zbořena a také střecha byla silně poškozena. Výbuch bomby téměř zničil i sakristii. Obnova kostela byla provedena v letech 1946-47. Nová čtyřboká věž je vysoká 34 m. V makovici je pamětní spis z roku 1865 a nový spis z roku 1947. Hodiny jsou z roku 1888.
Hlavní oltář sv. Prokopa náhled|Hlavní oltář Nejstarší oltář pocházel z blíže neurčeného zrušeného kláštera z roku 1789. Měl zděný stůl a oltářní kámen byl z roku 1780. Obnoven byl v roce 1870 kameníkem Václavem Beckem z Prostějova. Svatostánek byl dubový z roku 1863 se dvěma dřevěnými sochami adorujících andělů. Vedle nich byly relikviáře z let 1880-9. Jeden je kovový. Jde o dar M. Kašparové. Obsahuje ostatky sv. Prokopa. darovaný pražským arcibiskupem. Jde o stříbrné ostensorium s autentikem, podepsaným 21. 12. 1888 pražským arcibiskupem Františkem de Paula, hrabětem Schönbornem. Dřevěný relikviář obsahuje ostatky sv. Jana Sarkandera (dnes v úschově na Arcibiskupství olomouckém). V roce 1906 byly oltář i menza vyměněny a zhotoveny z mramoru firmou Františka Semeráka z Olomouce. Nový oltář posvětil dne 28. 10. 1906 František Saleský Bauer, olomoucký arcibiskup.
Za oltářem je na zdi štukové retabulum s dvojicí mramorovaných sloupů se zlacenými kompozitními hlavicemi, římsou a kladím, spojeným obloukem. Na něm jsou dvě stojící sošky andílků a pod obrazem dvě putti. Původně byly na retabulu dva oltářní obrazy. Očišťování Panny Marie a nad ním obraz sv. Prokopa, který kostelu věnoval Fabián Letocha. V roce 1870 byly oba obrazy nahrazeny novými. Dole je hlavní oltářní obraz sv. Prokopa znázorněného v mnišském rouchu s knížetem Oldřichem, oblečeným v královském oděvu. Horní obraz znázorňuje sv. Prokopa v opatském rouchu mezi dvěma anděly jak vymítá ďábla. Obrazy jsou od loštického malíře Františka Havelky (1817-1882). Bohatý, pozlacený rám na spodní obraz věnoval v roce 1870 Antonín Prokop Dvořák, majitel pivovaru v Prostějově.
Vedle obrazů jsou na retabulu dvě dvojice soch. Vnitřní, dřevěné a zlacené sochy jsou starší a pocházejí asi z doby stavby kostela. Na evangelní straně je to socha sv. Augustina, držícího v pravé ruce berlu a v levici srdce. Na epištolní straně je to socha sv. Norberta, s monstrancí v pravici a dvojitým, patriarším křížem v levici. Vnější dvojice soch je z roku 1881. Zhotovil je Karel Sommer z Kroměříže. Na evangelní straně je to socha sv. Metoděje a na epištolní straně socha sv. Cyrila. Na bocích kněžiště jsou ještě dvě dřevěné polychromované sochy sv. Antonína Paduánského na epištolní straně a sv. Josefa na evangelní straně. Sochy byly objednány v roce 1908 v Grödenu v Tyrolsku a při misiích téhož roku byly posvěceny.
V přední části presbytáře je na epištolní straně dřevěná, polychromovaná socha Srdce Panny Marie od sochaře Stádníka z Olomouce z roku 1937. Tato socha dříve stávala na menze bočního oltáře svatého Kříže a na evangelní straně sádrová socha Božského srdce Páně z dílny paní Nedomové z Olomouce z roku 1927, která dříve stávala na menze bočního oltáře na epištolní straně kostela.
Boční oltáře Jsou dřevěné, v roce 1888 byly obnoveny.
Oltář sv. Kříže vlevo|náhled|Boční oltář sv. Kříže Na pilastru na evangelní straně kostela je umístěn oltář sv. Kříže. Pochází z roku 1796. Na oltáři je kříž s korpusem, který z donucení spoluobčanů, přinesl z Brna jako pokání nejmenovaný osadník, který odepřel pomoc při stavbě nového kostela. Kříž pochází pravděpodobně z některého brněnského kláštera. Oltář má v menze oltářní kámen. Sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty po bocích oltáře jsou od sochaře Augustina Přečka z r. 1888.
Oltář Bolestné Panny Marie náhled|Boční oltář Bolestné Panny Marie Oltář Bolestné Panny Marie je na epištolní straně lodi a pochází z r. 1889. V sepulchru je mramorový oltářní kámen s ostatky. Před retabulem je dřevěná, polychromovaná pieta Bolestné Panny Marie s tělem Ježíše na klíně z roku 1882. Byla zhotovena v Grödenu. Na oltáři je zasklený obrázek Panny Marie ustavičné pomoci.
Betlém Betlém byl pořízen z darů věřících v roce 1929.
Kazatelna Je na evangelní straně lodi, dřevěná, mramorovaná, z roku 1863. Na spodu je pozlacený hrozen, na stříšce je holubice, sošky dvou andílků a desky Desatera v paprscích.
Křtitelnice Je na epištolní straně se nachází, dřevěná, mramorovaná křtitelnice z roku 1882. Zhotovil ji Josef Sonover z Grödenu v Tyrolsku. Má dřevěné víko. Nad křtitelnicí je na zdi řezba, znázorňující Křest Páně v Jordánu.
Křížová cesta Původní křížová cesta z roku 1862 byla prodána v roce 1934 farnímu úřadu v Bílé Lhotě za 500,- Kč. Nová Křížová cesta byla věnována farníkem Ludvíkem Konarem. Byla zhotovena v dílně Nedomová Olomouc. Posvěcena byla dne 23. 7. 1934.
Zvony náhled|Zvon s datací Čehovice 1971|vlevo Dle G. Wolného měl starý kostel v roce 1672 jen jeden zvon. V roce 1698 byly dne 10. 9. posvěceny dva nové zvony Ferdinandem Schröffelem ze Schröffenhaimu, světícím biskupem olomouckého biskupa Karla Lotrinského. Tyto zvony byly přeneseny do nového kostela. Při požáru v roce 1820 se roztavily. Později pořízené zvony byly zrekvírovány za 1. a 2. světové války. V roce 1928 byly zakoupeny tři nové zvony: sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a sv. Vojtěcha. I tyto zvony byly v roce 1942 zrekvírovány pro válečné účely. Na věži zůstal jen ocelový zvonek z roku 1920 a v roce 1946 byl z Prahy vrácen jeden zrekvírovaný zvon z roku 1888 o váze 92 kg.
Současné zvony byly pořízeny v roce 1971.
Farní budova náhled|Pohled na kostel s budovou fary Byla postavena v roce 1789. V roce 1881 byl přistavěno druhé patro. V roce 2000 byla provedena nová fasáda za pomoci Obecního úřadu. (Pomoc obce za prodej farní zahrady, na jejímž pozemku byly vystavěny nové rodinné domky). Přehled duchovních správců farnosti Od vzniku samostatné farnosti v roce 1870:
1870–1901: Antonín Hanslián, první farář (za něj byl pořízen obětní kalich z roku 1873 a stříbrná pozlacená monstrance 1878) 1901: Václav Vlach, administrátor, kaplan v Kralicích 1901–1920: Vilém Kolář, farář (farář v Hošťálkové) 1920: Josef Klečka, administrátor, kaplan v Kralicích na Hané 1920–1932: Ludvík Koncer, farář (děkan a farář z Halenkova) 1932–1933: Josef Laciga, exkurendo z Klenovic na Hané 1933–1945: František Schwarz, farář (předtím farář ve Vysoké na Osoblažsku) 1945–1946: Alois Ženčák, administrátor z Klenovic na Hané 1946–1978: Josef Studnička, farář 1978–1992: Vojtěch Ondřej, SJ, farář