Učkuduk (, ) je město na severu Navojského vilájetu v Uzbekistánu. Leží uprostřed pouště Kyzylkum, správní centrum oblasti Navoiy je vzdáleno asi 240 km vzdušnou čarou. Žije zde obyvatel.
Historie Území dnešního Učkuduku bylo až do poloviny 20. století jen řídce osídlenou částí pouště Kyzylkum. Název „Učkuduk“ („tři studny“) označoval několik tradičních vodních zdrojů, které sloužily kočovným skupinám jako orientační body a zastávky na trasách mezi oázami.
1950–1958: pracovní osada V 50. letech zahájily sovětské geologické expedice rozsáhlý průzkum Kyzylkumu, které vyústily v objevení významných ložisek uranu. V souvislosti s tím byla v roce 1958 založena pracovní osada () Učkuduk, určená jako zázemí pro těžební a průzkumné týmy Navojského těžebně-metalurgického kombinátu (NMMC). Osada byla budována plánovitě, s ubytovnami, technickými objekty a základní infrastrukturou pro zaměstnance.
1958–1980: zakázané město Kvůli strategickému významu uranového průmyslu byla osada zařazena mezi uzavřená města (ZATO – ). Tento status znamenal: omezení vstupu pro civilní obyvatelstvo, kontrolu pohybu osob a zvláštní bezpečnostní režim, nepřítomnost v běžných mapách a statistikách a přímé řízení průmyslových a infrastrukturních projektů ústředními orgány.
V této době se Učkuduk stal jedním z center sovětského jaderného programu ve Střední Asii a těžba uranu metodou podzemního loužení se stala dominantní činností v regionu.
Od roku 1980 V roce 1980 získal Učkuduk status města. V následujících letech pokračovala výstavba obytných čtvrtí, škol, kulturních zařízení a dopravní infrastruktury.
Ke katastrofálnímu leteckému neštěstí došlo 10. července 1985, kdy se letoun Tu-154 letící na trase Taškent – Kárší – Ufa – Leningrad zřítil v ploché vývrtce a ve vzdálenosti 51 kilometrů severovýchodně od města narazil do země. Zahynulo všech 200 lidí na palubě. Co do počtu obětí je neštěstí největší leteckou katastrofou v bývalém Sovětském svazu.
I po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zůstal Učkuduk významným těžebním centrem nezávislého Uzbekistánu. Navojský těžebně-metalurgický kombinát zde nadále provozuje těžbu uranu, která tvoří hlavní hospodářský pilíř města.
Na konferenci COP 2024 v Baku byla uzavřena smlouva, dle které bude v okolí města vybudován větrný park o výkonu 1 000 MW.
Podnebí Podnebí Učkuduku je kontinentální pouštní, s velmi horkými léty a chladnými zimami. Letní teploty běžně přesahují 40 °C, zimní mohou klesat pod −10 °C. Srážky jsou minimální a soustředěné do krátkého jarního a podzimního období. Podle Köppenovy klasifikace spadá oblast do typu BWk – studená poušť, charakterizovaná extrémně nízkými srážkami a výraznými sezónními teplotními rozdíly.
Odkaz v kultuře náhled|Poštovní známka vydaná k padesátému výročí skupiny Jalla V Učkuduku složil v roce 1981 Farruch Zakirov na slova Jurije Entina píseň Tři studny () pro svou vokálně-instrumentální skupinu Jalla. Píseň patří k nejznámějším hitům sovětské popkultury, v roce 1982 vyšla na stejnojmenném albu, Sovětská ústřední televize ji poprvé odvysílala 1. dubna 1983.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Města v Uzbekistánu Kategorie:Sídla založená roku 1958 Kategorie:Uzavřená města