Břetislav Hůla (31. března 1894 Polička – 2. dubna 1964 Dobřichovice) byl československý sociálně-demokratický a komunistický politik a novinář, v letech 1921–1924 působil ve vedení Komunistické strany Československa.
Život Břetislav Hůla byl nejmladší ze čtyř sourozenců. Jeho otec, strážmistr, zemřel roku 1896, rodina se pak přestěhovala z Poličky do Prahy. Roku 1913 odmaturoval a zahájil studium práv na Karlově (tehdy Karlo-Ferdinandově) univerzitě. Po vypuknutí první světové války byl mobilizován do armády, bojoval na srbské a ruské frontě, kde roku 1916 padl do zajetí. Vstoupil do československých legií, vykonával funkci redaktora časopisu Čechoslovan vycházejícího v Kyjevě, spřátelil se s Jaroslavem Haškem a spolu přešli k bolševikům. Podílel se na vedení Českoslovanské komunistické strany na Rusi.
Koncem roku 1918 se Hůla vrátil do Prahy ke studiu práv, které však nedokončil. Místo toho se zapojil do politiky v řadách sociální demokracie, vedl list Svoboda vycházející v Kladně. V létě 1920 se účastnil II. kongresu Kominterny, roku 1920 se přidal k levicové většině sociální demokracie, která se v květnu 1921 přejmenovala na Komunistickou stranu Československa (KSČ). Na Slučovacím sjezdu KSČ v říjnu až listopadu 1921 byl zvolen náhradníkem výkonného výboru KSČ. Ve vedení KSČ patřil k umírněnému proudu kolem Bohumíra Šmerala, oponujícímu radikální levici Bohumila Jílka. V letech 1922–1923 v Moskvě reprezentoval KSČ ve vedení Kominterny. Na I. sjezdu KSČ v únoru 1923 byl opětovně zvolen náhradníkem výkonného výboru a o několik dnů později, začátkem března 1923, byl zvolen i do sedmičlenného užšího výkonného výboru, vrcholného vedení strany (místo Aloise Neuratha, který odjel do Moskvy jako představitel KSČ v Kominterně). Nadále působil ve stranickém tisku. Na II. sjezdu KSČ v listopadu 1924 už nebyl zvolen do ústředního výboru, němž získalo převahu levé křídlo stranického vedení. V roce 1925 se zapojil do politických debat v KSČ na straně kritiků levicové většiny ve vedení strany. Byl proto roku 1926 z KSČ vyloučen.
Poté vystudoval filozofii na Karlově univerzitě (studium dokončil roku 1928), pracoval jako tajemník Umělecké besedy, překládal z ruštiny a němčiny (Dostojevského, Schopenhauera). Za druhé světové války byl zaměstnancem Českého červeného kříže a pak Zemského ústředí péče o mládež. Po válce se věnoval vyhledávání a identifikaci dosud neznámých textů Jaroslava Haška. Za podporu nacismu byl roku 1948 odsouzen k trestu jednoho roku odnětí svobody, odvolal se a do vězení nenastoupil, roku 1950 byl trest zrušen. Od roku 1948 pobíral invalidní důchod, od roku 1950 žil v Dobřichovicích u Prahy.
Odkazy
Reference
Literatura
Kategorie:Náhradníci výkonného výboru KSČ Kategorie:Členové SOCDEM Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Českoslovenští novináři Kategorie:Vyloučení z KSČ Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození 31. března Kategorie:Narození v Poličce Kategorie:Úmrtí v roce 1964 Kategorie:Úmrtí 2. dubna Kategorie:Úmrtí v Dobřichovicích Kategorie:Muži