Příkaz ve výpočetní technice je vysokoúrovňová instrukce přijatá přes externí rozhraní, která ovlivňuje chování počítačového programu. Příkazy se často zadávají v prostředí příkazového řádku, mohou ale být součástí skriptu, síťového protokolu nebo mohou být vyvolány určitou událostí v grafickém uživatelském rozhraní.

Příkazy často umožňují použití argumentů pro zadání, na jaké objekty se mají provést, a pro upřesnění nebo změnu implicitního chování. Syntaxe příkazů a terminologie je různá v různých prostředích, ale existují některé společné prvky. Přepínač () nebo volba () je parametr obvykle tvořený jedním znakem uvozeným pomlčkou nebo lomítkem, který mění implicitní chování příkazu. Za přepínačem někdy následuje argument. Novější programy často mívají tolik přepínačů, že by nestačila všechna písmena abecedy a proto mají přepínače tvořené jedním nebo více slovy oddělenými pomlčkami; přepínač sám začíná dvěma pomlčkami. Další parametry udávají jména objektů, se kterými má příkaz pracovat (nejčastěji jména souborů). Význam parametrů může záviset na jejich pořadí v příkazovém řádku; například v příkazu COPY (v unixových systémech cp) udává první parametr jméno souboru, který se má kopírovat, a poslední parametr kam se má kopírovat nebo pod jakým jménem.

V angličtině existuje pro příkaz více termínů: je bližší českému povel a obvykle označuje samostatně zadávaný příkaz, který se má provést ihned po zadání; se používá především v programovacích jazycích, kde označuje jednu z akcí, která se má provést při provádění programu; v některých programovacích jazycích se příkazy dále rozlišují na (výraz), (vyvolání podprogramu nebo funkce) nebo (podmíněný příkaz).Maurizio Gabbrielli, Simone Martini (2010). Programming Languages - Principles and Paradigms. Springer London, 6.3.2 Conditional Commands, p. 140 Pro výpis textu se například v interpretu příkazů bash používá příkaz printf, zatímco v jazyce Python je to funkce print(). Některé aspekty příbuzných technologií se navíc zaměňují s příkazy. Například podmíněné provádění se v Bashi a Pythonu nazývá , ale v jazyce Java .

Příklady Jedním z míst, kde se používají příkazy, je prostředí příkazového řádku shellu (interpretu příkazů) operačního systému. Shell obvykle v reakci na zadání příkazu vyvolá program se shodným jménem, jako je první slovo příkazu. V unixovém shellu (jako je např. bash a jeho varianty), se jméno musí přesně shodovat včetně použití malých a velkých písmen. Následující bash příkaz nastaví pracovní adresář na /home/pete vyvoláním program cd: cd /home/pete

Následující příkaz vypíše „Tady jsem“ pomocí programu echo na standardní výstup (typicky na obrazovku). Uvozovky znamenají, že obě slova se mají považovat za jeden parametr (parametry jsou oddělovány mezerou).

echo "Tady jsem"

Další příklad ukazuje, jak lze implicitní chování příkazu změnit pomocí přepínače. Přepínač -e způsobí, že příkaz bude znaky, před kterými je zpětné lomítko, interpretovat jako řídicí znaky. V tomto případě \n znamená odřádkování:

echo -e "Jeden řádek\ndruhý řádek"

V příkazových interpretech v systémech MS-DOS, Microsoft Windows a OS/2 některé příkazy provádí přímo příkazový interpret (takovým příkazů se říká vnitřní příkazy); pokud však příkaz není vnitřní, shell vyvolá program, jehož vlastní jméno se shoduje s prvním slovem příkazu a má některou z přípon proveditelných programů (např. .exe). Následující příkaz vypíše obsah souboru readme.txt pomocí vnitřního příkazu type.

type readme.txt

Další příkaz vypíše seznam souborů v aktuálním adresáři pomocí vnitřního příkazu dir. Přepínač /Q zajistí vypsání vlastníků souborů.

dir /Q

Odkazy Reference

Související články Formální gramatika Rozpoznávání gest Seznam posixových nástrojů Seznam příkazů DOSu

Externí odkazy command na FOLDOC Windows Commands | Microsoft Docs

Kategorie:Uživatelské rozhraní Kategorie:Počítačová terminologie