Hans-Werner Sinn (* 7. březen 1948 Brake u Bielefeldu) je německý ekonom a veřejný intelektuál. Je emeritním profesorem Mnichovské univerzity a v letech 1999 až 2016 byl prezidentem Institutu ifo pro hospodářský výzkum. Ve své vědecké tvorbě se věnuje mj. teorii rozhodování za nejistoty, neoklasické ekonomii, německému znovusjednocení, systémové soutěži mezi státy, euru, klimatickým změnám a rovněž hospodářskopolitickým rozhodnutím.
Život
Hans-Werner Sinn se narodil jako syn Karla-Heinze Sinna a jeho manželky Käte, rozené Maskeové, v Brake u Bielefeldu. Jeho otec podnikal v taxislužbě se dvěma vlastními taxíky, byl členem SPD a pocházel z Brake. Sinnova matka pocházela z Kolbergu v Pomořansku. Jeden ze Sinnových dědečků byl jako sociální demokrat pronásledován nacisty a zemřel ve koncentračním táboře. Jako dítě byl Sinn členem organizace Falken, navíc byl několik let až přibližně do roku 1970 členem SPD.
Po maturitě na bielefeldském Helmholtz-Gymnasium v roce 1967 studoval Sinn v letech 1967 až 1972 obecnou ekonomii na Westfälische Wilhelms-Universität Münster. Pak přešel na Univerzitu v Mannheimu, kde v roce 1977 u Hanse Heinricha Nachtkampa získal doktorát prací Ökonomische Entscheidungen bei Ungewißheit o ekonomickém rozhodování při nejistotě; druhým oponentem byl Heinz König. V roce 1984 se Sinn rovněž v Mannheimu habilitoval studií o zdanění kapitálových příjmů Kapitaleinkommensbesteuerung. Eine Analyse der intertemporalen, internationalen und intersektoralen Allokationswirkungen.
Od července 1984 do února 1994 zastával Sinn profesuru pro obecnou ekonomii, zejména pojistnou vědu, na Mnichovské univerzitě. Poté přešel na profesuru národního hospodářství a veřejných financí, kde až do své emeritace v roce 2016 vyučoval finance. Mezi jeho bývalé doktorandy patří mimo jiné ekonomové Kai A. Konrad a Marcel Thum.
Dvakrát po dobu jednoho roku působil jako hostující profesor na University of Western Ontario v Kanadě, jako hostující profesor na London School of Economics a dále na univerzitách Bergenu, Stanfordu, Princetonu, Oslu a Jeruzalémě. Jako zatím jediný Němec přednášel v rámci přednáškových řad Yrjö Jahnsson Lectures v Helsinkách a Tinbergen Lectures v Amsterdamu. Od roku 1988 je Sinn navíc čestným profesorem Vídeňské univerzity.
V letech 1997 až 2000 byl předsedou odborného sdružení ekonomů z německy mluvících zemí Verein für Socialpolitik, které zásadně reformoval. Sinn se výrazně zasazoval o internacionalizaci obecné ekonomie v německy mluvících zemích.M. Schnitzer: Hans-Werner Sinn und sein Beitrag zur Internationalisierung des Forschungsstandorts Deutschland. In: G. Felbermayr et al. (Hrsg.): Hans-Werner Sinn und 25 Jahre deutsche Wirtschaftspolitik. S. 268–269 Během svého funkčního období založil dva časopisy,German Economic Review a Perspektiven der Wirtschaftspolitik, vytvořil Gossenovu cenu pro mladé ekonomy publikující mezinárodně a zavedl rozsáhlý program odměn za přednášky mladých vědců z německy mluvících zemí na mezinárodních odborných konferencích.Michael Burda anlässlich der Verleihung der Gustav-Schmoller-Medaille an Hans-Werner Sinn, zitiert in: http://www.cesifo-group.de/DocDL/HWS25Jahre-2016-Schnitzer-Forschungsstandort-Deutschland.pdf, S. 269. V letech 2006 až 2009 byl Sinn prezidentem International Institute of Public Finance, světové asociace odborníků na veřejné finance. Kromě toho je od roku 1998 členem (Fellow) National Bureau of Economic Research v Cambridge (USA).
Sinn založil v roce 1991 Center for Economic Studies Mnichovské univerzitě,hanswernersinn.de Präsentation 2015 PDF jehož úkolem bylo v podstatě zvát na ekonomickou fakultu hostující vědce z ciziny. Na bázi CES založil pro všechny doktorandy fakulty povinný postgraduální program pro ekonomy, první toho druhu v Německu. V roce 1999 vytvořil spolu s ifo Institut für Wirtschaftsforschung, jehož předsednictví převzal ve stejném roce, v rámci společnosti CESifo GmbH mezinárodní výzkumnou síť CESifo.
Od února 1999 byl Sinn prezidentem ifo Institut für Wirtschaftsforschung. Během jeho funkčního období získal institut decentralizovanou strukturu s osmi vedoucími oddělení, kteří zároveň na snížený úvazek působí jako profesoři ekonomické fakulty Mnichovské univerzity. Pod jeho vedením byl institut v lednu 2010 zpětně přeměněn ze servisní instituce (instituce, která plní převážně úkoly vědecké infrastruktury) na výzkumnou instituci, jejíž výzkumné výkony byly při pravidelném hodnocení ifo Institutu zahájeném v roce 2012 senátem Leibniz-Gemeinschaft označeny jako „velmi dobré, v částech dokonce vynikající“. Leibniz-Gemeinschaft zdůraznila, že se Hansi-Wernerovi Sinovi opakovaně dařilo podněcovat důležité veřejné debaty k nejrůznějším tématům. Funkční období Hanse-Wernera Sinna jako prezidenta ifo skončilo v březnu 2016, kdy dovršil 68 let a odešel na odpočinek. Od roku 2017 byl „stálým hostujícím profesorem“ na Univerzitě v Lucernu.
Hans-Werner Sinn dále byl v letech 2000 až 2010 členem dozorčí rady HypoVereinsbank.Ifo-Chef Sinn ersetzt Martini im Aufsichtsrat Manager Magazin, 4. Januar 2000 V roce 2016 se účastnil konference Bilderberg v Drážďanech.
Sinn žije v Gautingu u Mnichova a má tři dospělé děti. Byl od roku 1971 až do její smrti v roce 2023 ženatý s ekonomkou a lektorkou Gerlinde Sinnovou, kterou poznal během svého studia.
Dílo
Sinn se zpočátku zabýval především ekonomickou teorií rizika. Těžiště těchto prací spočívalo v prohloubení teorie očekávaného užitku, principu nedostatečného důvodu, v psychologickém zdůvodnění funkcí rizikových preferencí a především v analýze rozhodování za rizika s omezenou odpovědností. Podle názoru Martina Hellwiga Sinn tímto předběhl práci Stiglitze a Weisse z roku 1981, která je dosud považována za základní dílo.M.Hellwig, Vorwort zu: Hans-Werner Sinn, Risk-Taking, Limited Liability, and the Banking Crisis. Selected Reprints, Ifo Institute for Economic Research at the University of Munich, December 2008, ISBN 978-3-88512-482-5, Online
Zvláštní důraz kladl Sinn na problémy dlouhodobého hospodářského růstu. Ještě před Abelem, Blanchardem a Chamleym formuloval ekonomický model centrálního plánování hospodářského růstu v tradici Roberta Solowa jako intertemporální model všeobecné rovnováhy s decentralizovaně optimalizujícími aktéry a podmínkami čištění trhů.Vgl. Andrew B. Abel, Olivier J. Blanchard, „An Intertemporal Model of Saving and Investment“, Econometrica 51, No. 3, 1983, S. 675–692; Christophe Chamley, „The Welfare Cost of Capital Income Taxation in a Growing Economy“, The Journal of Political Economy 89, No. 3, 1981, S. 468–496; Hans-Werner Sinn, Besteuerung, Wachstum und Ressourcenabbau. Ein allgemeiner Gleichgewichtsansatz, in: H. Siebert, Hrsg., Erschöpfbare Ressourcen, Duncker und Humblot: Berlin 1980, S. 499–528; Hans-Werner Sinn, „Taxation, Growth, and Resource Extraction: A General Equilibrium Approach“, European Economic Review 19, 1982, S. 357–386.
V roce 1987 vyšla Sinnova habilitační práce o motivačních účincích zrychlených odpisů a různých složek zdanění kapitálových příjmů na intertemporální, mezinárodní a intersektorální alokaci zdrojů.Capital Income Taxation and Resource Allocation, North Holland: Amsterdam, New York, Oxford und Tokio 1987.
V roce 1991 vydal Hans-Werner Sinn spolu se svou manželkou Gerlinde Sinnovou knihu Kaltstart (Studený start), která nabízí analýzu chyb sjednocovací politiky. Autoři kritizují „rozhazovačnou politiku“ instituce Treuhandanstalt na úkor východoněmeckého obyvatelstva a pod vlivem západních zaměstnavatelských svazů a odborů prosazovanou politiku rychlého sladění mezd, která předbíhala vývoj trhu a měla sloužit jako ochrana západních aktérů, tedy jako brzda k odvrácení přímých zahraničních investic. Kniha byla přeložena do několika jazyků.
Sinn spatřuje základní zdůvodnění sociálního státu v jeho funkci jako pojišťovací instituce.Sinn, Hans-Werner, A Theory of the Welfare State. Scandinavian Journal of Economics 97, 1995, S. 495–526. Státní přerozdělování pojišťuje občany před životními riziky, která soukromé pojišťovny nepojišťují, a tím, že tak činí, zvyšuje ochotu lidí podstupovat rizika, což má produktivní ekonomické účinky.
Sinnova kniha Ist Deutschland noch zu retten? (Dá se Německo ještě zachránit?) vydaná v roce 2003 vyvolala debatu o nahromaděných potřebách reforem v Německu a podle názoru tehdejšího předsedy Rady expertů může být považována za zdroj inspirace pro plán Agenda 2010.siehe W. Wiegard, "HWS: 'Falscher Prophet' oder Ideengeber für die Agenda 2010?', in: Gabriel Felbermayr et al., Hrsg., „Hans-Werner Sinn und 25 Jahre deutsche Wirtschaftspolitik“ S. 96–97. V centru knihy stojí návrh zavést takzvanou aktivující sociální pomoc. Ta využívá osobních mzdových příspěvků pro nízce kvalifikované pracovníky, aby zajistila, že již nikdo nemusí žít pouze z toho, co si sám vydělá, a že součet těchto příspěvků a mzdy čistící trh vytvoří ze sociálního hlediska přijatelný celkový příjem nad sociokulturním existenčním minimem. S více než 100 000 výtisky patří kniha k nejúspěšnějším ekonomickým monografiím současnosti. Anglický překlad byl v časopise Journal of Economic Literature oceněn přehledovým článkem, neboť představuje „důležitý příspěvek k otázce, jak by měl být sociální stát reformován, aby bylo možné využít výhod globalizace a pomoci chudým.“Alessio J. G. Brown, Christian Merkl and Dennis J. Snower, “Globalization and the Welfare State: A Review of ‘Can Germany Be Saved?’”, Journal of Economic Literature 47, Nr. 1, März 2009, S. 136–158, hier S. 18: “Hans Werner Sinn’s book is an important contribution to the question how welfare states should be reformed to reap the benefits of globalization, while helping the poor.”
V knize Der Kasino-Kapitalismus (Kasinový kapitalismus, 2009) popisuje Sinn, jak v roce 2007 v důsledku selhání politiky a trhu došlo k globální finanční krizi. Vznáší obvinění, že banky kvůli nedostatečné regulaci mohly ručit příliš malým vlastním kapitálem, a proto tíhly k „hazardním hrám“. Deník Handelsblatt označil tuto knihu za jednu z 50 nejdůležitějších ekonomických knih všech dob.siehe Handelsblatt vom 12./13./14. Oktober 2012 (Wochenendausgabe), S. 50 und S. 62.
Postoje
Sinn sám označuje svou hospodářskopolitickou pozici jako „veřejnofinanční“, tedy jako směr myšlení, který zdůrazňuje aktivní roli státu při překonávání distribučních a alokačních problémů tržní ekonomiky. Vyjádřil se však také kladně o ordoliberalismu ve smyslu Ludwiga Erharda a Waltera Euckena, podle něhož má stát především definovat institucionální rámec tržní ekonomiky.Sinn weist darauf hin, dass „Ordo-“ und „Neoliberalismus“ identische Begriffe sind. Antwort von Hans-Werner Sinn auf einen Diskussionsbeitrag von Rudolf Hickel, 29. Juli 2009, abgerufen am 4. Juni 2011.Zitat: „Leider gibt es immer wieder Versuche, den Begriff ‚Neoliberalismus‘ zu diskreditieren. So werfen linke Politiker die beschriebenen Ideen gerne in einen Topf mit den radikalen Konzepten der Chicagoer Schule um Milton Friedman, um alle zusammen als ‚neoliberal‘ verteufeln zu können.“
Krátce před německými volbami do spolkového sněmu v roce 2005 podepsal Sinn spolu s 242 dalšími německými ekonomy veřejnou výzvu, Hamburskou výzvu, za „hospodářskopolitické reformy“ v Německu.
Dluhová krize v eurozóně
Sinn byl jedním z prvních z 279 profesorů ekonomie, kteří během dluhové krize v eurozóně podepsali výzvu iniciovanou v červenci 2012 Walterem Krämerem společně se Stefanem Hoderleinem (Boston) a Manfredem Deistlerem (Vídeň), která se staví proti „sdílení bankovních dluhů“ prostřednictvím společného pojištění vkladů v rámci eurozóny. V tiskovém prohlášení institut ifo uvedl, že Sinn přes zprávy v části tisku nepatřil mezi autory této výzvy.