Kostel Panny Marie od Jezera (francouzsky Église Notre-Dame-du-Lac) je románský farní kostel nalézající se ve francouzské obci Le Thor v departementu Vaucluse v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur).

Od roku 1840 je kostel zapsán na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury. spolu s dalšími 1033 objekty.

Tento kostel z 12. století představuje jeden z nejvýznamnějších příkladů provensálského románského umění inspirovaného antikou. Svým významem a stylem se řadí po bok staveb, jako jsou kaple svatého Quenina ve Vaison-la-Romaine, Převorství Val des Nymphes, katedrála Notre-Dame-des-Doms v Avignonu, kaple Notre-Dame d'Aubune v Beaumes-de-Venise.

Historie Podle legendy vděčí kostel za své jméno „zázračné sošce Panny Marie nalezené v rybníce, na kterou upozornil býk“. Správu nad kostelem vykonávalo opatství svatého Ondřeje ve Villeneuve-lès-Avignon.

Přestože jde o románskou stavbu, je její hlavní loď zaklenuta gotickými klenbami. Kvůli nedostatku financí během výstavby zůstala zvonice po několik století nedokončena. V roce 1834 k ní byla přistavěna lucerna a během 30. let 19. století prošla několika opravami. Zvonice je tak vzhledem k celkové velikosti budovy nápadně malá.

V kostele působila nejméně čtyři bratrstva (svatého Ducha, Nejsvětější svátosti, Panny Marie Karmelské a svaté Anny). Členství v nich přinášelo výsadu pohřbu pod podlahou hlavní lodi, což bylo využito u celkem 80 osob. Jelikož byla podlaha lodi v pozdější době vybetonována, je dnes obtížné tyto hroby dohledat.

Krádež soch V interiéru se nacházelo jedenáct pozlacených dřevěných a sádrových soch ze 17. a 18. století (včetně madon, svaté Cecílie či svaté Barbory). V noci z 3. na 4. března 1994 byly sochy z kostela ukradeny. Zloději vnikli do budovy bez poškození zámků, zřejmě se v ní nechali před uzavřením zamknout. Díky mezinárodní databázi kradených předmětů se v Itálii podařilo v letech 1999 a 2001 dohledat pět z jedenácti soch. Jednu z nich zakoupil sběratel od neapolského starožitníka v přepočtu za zhruba 50 000 eur. Nalezené sochy byly zrestaurovány a v roce 2013 znovu instalovány v kostele za zvýšených bezpečnostních opatření.

Architektonické detaily Kostel je výjimečný výskytem kamenických značek, kterých lze v interiéru i na exteriéru kostela napočítat celkem 3500. Jde o nejvyšší počet v rámci celé Provence. náhled|střed|redresse=1.25|Jižní předsíň (portikus) s bohatou sochařskou výzdobou

Exteriér

Jižní předsíň náhled|Jižní předsíň připomínající antický vítězný oblouk| náhled|Detail pravého sloupu s dekorem pletence náhled|Detail levého sloupu s kosočtvercovým dekorem

Jižní předsíň svou monumentalitou evokuje antický vítězný oblouk. Vyznačuje se bohatou dekorací inspirovanou antikou, která kombinuje kanelované pilastry, přízední sloupy, hlavice s palmetami a vlysy s motivy palmet, meandrů (řecký vzor) a vejcovců.

Předsíň tvoří rizalit, který je po stranách vymezen dvěma vysokými kanelovanými pilastry. Jejich hlavice jsou silně erodované a jejich původní výzdoba je dnes již nečitelná. Na těchto hlavicích spočívá profilovaná římsa nesená geometrickými konzolami (modillony).

V rizalitu je prolomen mohutný portál, jehož kanelované ostění lemují přízední sloupy. Dříky těchto sloupů jsou zdobeny tesaným dekorem: vlevo motivem kosočtverců, vpravo motivem pletence (copánku).

Hlavice ostění zdobí rostlinné motivy (např. palmety), z nichž vystupují lidské tváře: Hlavice pravého sloupu zobrazuje anděly s rozepjatými křídly, kteří obklopují lidskou postavu, nad níž jsou vytesány kopretiny. Hlavice levého sloupu znázorňuje orly s rozepjatými křídly, nad nimiž se nacházejí drobné vousaté lidské obličeje.

Abakus (krycí deska neboli náběžník) všech čtyř hlavic je zdoben rostlinným motivem s šípovitými listy, které jsou propleteny do pravidelného vlysu.

Tyto hlavice nesou polokruhový oblouk, jehož bohatá archivolta je zdobena (směrem zevnitř ven): oblounem (torem), meandrem, dvojitým akantovým vlysem, vejcovcem, rostlinným vlysem (shodným s motivem na abaku).

Vnitřní strana oblouku je vyzdobena rozetami a dalšími reliéfními motivy. Na zdivu jsou opět patrné četné kamenické značky.

Monumentální kříž Naproti jižní předsíni stojí monumentální kovaný kříž vztyčený 4. září 1743. Během Velké francouzské revoluce byl sražen k zemi, ale krátce poté byl znovu osazen na své místo.

Západní portál Západní portál je sice skromnější, ale i on vykazuje antickou dekoraci zahrnující kanelované pilastry, přízední sloupy a trojúhelníkový štít (fronton).

Po stranách jej vymezují dva vysoké přízední sloupy nesoucí trojúhelníkový štít, jehož horní hrany zdobí dvojitá řada konzol (modillonů). Tyto sloupy mají rozmanité žlábkování (cik-cak, spirálové nebo kosočtverečné) a vrcholí hlavicemi s rostlinnými motivy (vlevo) a orly s rozepjatými křídly (vpravo – motiv shodný s jižním portálem).

Mezi těmito sloupy se nacházejí kanelované pilastry (pravděpodobně se jedná o využití staršího materiálu), které rámují samotný vchod. Ten tvoří dvě postranní a jeden středový sloupek nesoucí překlad a vyzděný tympanon s reliéfem žehnající ruky.

Transept a zvonice náhled|Křížení lodí se zvonicí a apsidou v pozadí. Čtvercový transept má čtyři zkosené rohy, které zajišťují plynulý přechod na osmibokou (oktogonální) zvonici. Zvonice se skládá ze dvou velmi odlišných pater.

První patro pochází z románského období. Rohy osmiúhelníku zdobí sloupy zakončené kvalitními hlavicemi s motivy lidských tváří nebo zvířecích hlav. Každá ze stěn tohoto patra je prolomena dvojicí velmi hlubokých slepých oken.

Druhé patro je znatelně menší a je postaveno v novorománském slohu. Jak bylo uvedeno v sekci o historii budovy, zvonice byla kvůli finančním potížím dokončena až o několik století později než zbytek chrámu. Každá stěna tohoto patra je prolomena otevřeným oknem opatřeným zvukovými okenicemi (žaluziemi). I zde jsou rohy zdobeny sloupy, tentokrát s rostlinnými hlavicemi. Zvonici zakončuje výrazná profilovaná římsa a nízká střecha krytá břidlicí.

Na protější (západní) straně průčelí se nachází malý sanktusník s jedním zvonovým oknem. náhled|střed|redresse=1.25|Zvonice kostela

Interiér náhled|Pohled do chóru kostela náhled|Detail klenby s unikátním svorníkem

Interiér působí monumentálním dojmem; klenba dosahuje výšky 16 metrů, přičemž celá stavba je 35 metrů dlouhá a 10 metrů široká. Tyto rozměry jsou u běžného vesnického kostela zcela výjimečné.

Chór Chór kostela se vyznačuje elegantním rytmem osmi sloupů. Jejich dříky jsou unikátní tím, že jsou v polovině své výšky šestiboké a ve druhé polovině válcové, přičemž šestiboké části se střídavě nacházejí v horní a dolní polovině sloupu.

Sloupy jsou zakončeny sochařsky zdobenými hlavicemi, které nesou polokruhové arkády.

Chór je vymezen mírně lomeným vítězným obloukem. Klenba chóru je členěna kamennými žebry, která vyrůstají z vlysu s motivem zubořezu a sbíhají se k unikátnímu svorníku. Na něm je zobrazen Beránek Boží (Agnus Dei) obklopený pěti orly. náhled|střed|Zaměření svorníku v apsidě kostela Notre-Dame-du-Lac z roku 1909

Křížení a kopule náhled|Pohled do vnitřní části kopule.

Přestože kostel nemá skutečnou příčnou loď (transept), je vybaven křížením, které zakrývá elegantní kopule. Ta spočívá na čtyřech trompách zdobených symboly evangelistů; jde o vzácný a mimořádně kvalitně zpracovaný tetramorf.

Kopule je nesena mohutnými postranními odlehčovacími oblouky, z nichž vybíhají zmíněné trompy. Samotná klenba kopule je členěna osmi kamennými žebry, která se sbíhají k centrálnímu kruhovému otvoru (oculu).

Prostor křížení osvětluje velký oculus proražený v jižní stěně. náhled|střed|Oculus v klenbě kopule nad křížením lodi

Hlavní loď náhled|Pohled do hlavní lodi s ranými žebrovými klenbami.

Ačkoliv je kostel Notre-Dame-du-Lac románskou stavbou, je jeho hlavní loď zaklenuta lomenými klenbami s prvními křížovými žebrovými klenbami v celém regionu.

Boční stěny lodi člení velké polokruhové odlehčovací oblouky. Ty se opírají o mohutné pilíře, ze kterých zároveň vybíhají klenební žebra a lomené pasy.

V západní části tvoří patro prostorná kruchta (tribuna). Původně na ni po obou stranách navazovaly dřevěné balkony, které byly vyhrazeny výhradně mužům. Na žádost místního abbého byly v roce 1950 demontovány.

Jižní stěna je prolomena několika okny, zatímco severní stěna zůstává zcela plná (slepá).

Literatura Eugène Lefèvre-Pontalis, L'Église Notre-Dame du Thor (Vaucluse), Congrès archéologique de France, LXXVIe session tenue à Avallon en 1909, Paris/Caen, A. Picard / H. Delesques, sv. 76,‎ 1910, s. 275-298 (ISSN 0069-8881) Victor Lassalle, L'Église du Thor (Vaucluse) et la fin de la protorenaissance romane en Provence, Mémoires de l'académie de Nimes, IXe série Tome LXXXIX Année 2015, Nimes, Académie De Nimes / 16 rue Dorée,‎ 27 février 2015, s. 297-323) Andreas Hartmann-Virnich, Le Thor, église Notre-Dame-du-Lac, dans Congrès archéologique de France. Monuments d'Avignon et du Comtat Venaissin. Empreinte et influence de la papauté (XIVe – XVIIIe siècle). 175e session. 2016, Société française d'archéologie, Paris, 2018, s. 209-224, (ISBN 978-2-901837-76-3)

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Provence-Alpes-Côte d'Azur Kategorie:Vzniklo ve 12. století Kategorie:Stavby v departementu Vaucluse Le Thor Kategorie:Románské stavby v Provence-Alpes-Côte d'Azur