Plakiny (Homoscleromorpha, syn. Microsclerophora, Carnosa) jsou jedna ze čtyř tříd kmene houbovců (Porifera).
Jakožto samostatná třída jsou rozlišovány teprve od roku 2012. Mezi ostatními houbovci jsou jedineční zejména přítomností pravých epitelů s kolagenní bazální laminou.
Charakteristika vlevo|náhled|Plakina monolopha Jde o relativně nepočetnou skupinu striktně mořských houbovců, která k roku 2023 zahrnovala přes 120 druhů. Většina zástupců žije v malých hloubkách, ačkoli existují i plakiny z hloubek více než 1 000 metrů. Rostou v podobě povlaků, anebo hrudek s hladkým povrchem.
Jejich tělo nikdy neobsahuje spongin, skleroprotein typický pro houbovce, jenž poskytuje oporu jejich tělům. Většinou také chybí minerální sklerity – jenom část zástupců má křemičité spikuly, které však netvoří dobře organizovanou vnitřní kostru. Jsou rovnoměrně rozptýlené a svou velikostí stejnocenné (což skupině vyneslo i odborné jméno Homoscleromorpha), většinou nedorůstají velikosti ani 100 μm. Typicky se rozbíhají do čtyř často nestejných paprsků a pro svůj charakteristický vzhled, jenž připomíná nášlapnou zbraň stejného jména, se jim říká kaltropy. Spikuly však mohou mít i rozmanitější tvary.
Samotná tělní dutina neboli spongocoel je buď tzv. typu leucon, či sylleibid, plakiny tedy představují houbovce se složitější tělní organizací reprezentovanou choanocytárními komůrkami (choanocyty houbovců jsou buňky vystélající vnitřní povrchy a umožňují přijímání potravy, jejich uzavření do komůrek trávicí plochu zvětšuje; pozn.). Oproti ostatním houbovcům plakiny vynikají některými charakteristikami podobajícími se spíše „vyšším“ živočichům, konkrétně jde o přítomnost pravých epitelů s kolagenní bazální laminou (kolagen je typu IV) či bičíkatých povrchových buněk pinakocytů. V epitelu larev i dospělců se také objevují buněčné spoje typu zonula adherens. náhled|Postupný embryonální vývoj plakiny včetně jedinečné multipolární egrese Zcela jedinečný, a to i v rámci celé živočišné říše, je také embryonální vývoj plakin. Zárodek ve stádiu moruly se totiž diferencuje tím způsobem, že vnitřní buňky této buněčné masy migrují na periferii za vzniku duté blastuly neboli coeloblastuly. Vznik coeloblastuly tímto způsobem se v literatuře nazývá jako multipolární egrese (). Samotný embryonální vývoj začíná z izolecitálních vajíček, tj. z vajíček s rovnoměrně rozloženými žloutkovými zásobami, která jsou obklopena rodičovskými pinakocyty. Na jejich vývoji se podílejí také symbiotické bakterie. Larva plakin se označuje jako cinctoblastula: má vejčitý či hruškovitý tvar (dá se snad hovořit i o předozadní symetrii), je kompletně obrvená (larvální bičíky přičemž mají kořínky), plave s levou rotací. Již během embryonálního vývoje lze pozorovat vznik pravých epitelů s bazální laminou, které jsou charakteristické pro dospělce, zatímco centrální dutina coeloblastuly se postupně vyplňuje vlákny kolagenu a symbiotickými bakteriemi.
Systematika Plakiny byly tradičně řazeny jako čeleď nebo podřád taxonu Tetractinellida v rámci třídy houbovců Demospongiae, tedy houbovců rohovitých. Coby samostatnou podtřídu rohovitých houbovců je povýšil Lévi (1973). Molekulární fylogenetika s nástupem nového tisíciletí nicméně identifikovala plakiny jako zcela samostatnou vývojovou linii houbovců, povýšení na samostatnou třídu se dočkaly roku 2012. V první polovině 20. let 21. století panoval konsensus na zařazení plakin v rámci monofyletických houbovců, pravděpodobně v podobě sesterské skupiny houbovců vápenatých (Calcarea).
Podle jedné starší hypotézy mělo jít o skupinu blíže příbuznou s dalšími živočichy, což by z houbovců dělalo parafyletický taxon – tomu napovídala některá morfologická data, včetně přítomnosti pravých epitelů s kolagenní bazální laminou. Ve skutečnosti však byly některé charakteristiky „vyšších“ živočichů objeveny také u některých jiných houbovců a nejsou charakteristické výhradně pro plakiny.
Co se týče vnitřní systematiky, do roku 1995 se plakiny dělily do čeledí Plakinidae Schulze, 1880 a Oscarellidae Lendenfeld, 1887, které se lišily přítomností, respektive nepřítomností minerální kostry. Systematiku zkomplikoval objev plakiny Pseudocorticium, která se podobala rodu Corticium z čeledi Plakinidae, ale jež zároveň postrádala minerální kostru. Na základě toho byla několik let čeleď Oscarellidae synonymizována s čeledí Plakinidae. Molekulárně-fylogenetická práce z roku 2010 nicméně obnovila původní taxonomii, když mezi rody Pseudocorticium a Corticium neobjevila blízké příbuzenské vazby.
Níže uvedená systematika vychází z databáze World Register of Marine Species a je aktuální k září 2026:
třída Homoscleromorpha Bergquist, 1978 řád Homosclerophorida Dendy, 1905 čeleď Oscarellidae Lendenfeld, 1887 rod Oscarella Vosmaer, 1884 rod Pseudocorticium Boury-Esnault, Muricy, Gallissian & Vacelet, 1995 čeleď Plakinidae Schulze, 1880 rod Aspiculimerina Pérez, Razafinampoinarivo, Cabioch, Ruiz, Fauvelot & Ereskovsky, 2026 rod Aspiculina Pérez, Cabioch, Ereskovsky & Ruiz, 2026 rod Aspiculophora Ruiz, Muricy, Lage, Domingos, Chenesseau & Pérez, 2017 rod Aspiculortis Ruiz, Ereskovsky & Pérez, 2022 rod Corticium Schmidt, 1862 rod Placinolopha Topsent, 1897 rod Plakina Schulze, 1880 rod Plakinastrella Schulze, 1880 rod Plakortis Schulze, 1880 rod Tetralophophora Rützler, Piantoni, van Soest & Díaz, 2014 Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Houbovci