Inaugurační diplomy byly soubor privilegií a závazků, které Jan Lucemburský potvrdil české šlechtě brzy poté, co v roce 1310 nastoupil na český trůn. Nejprve koncem prosince 1310 pro Čechy a o půl roku později (18. června 1311) pro Moravu.

Zatímco velké privilegium pro Čechy se nedochovalo, obsahově identické velké privilegium pro Moravu je uloženo v Moravském zemském archivu v Brně. Zachoval se rovněž nadsazený návrh inauguračních diplomů sepsaný českou šlechtou v čele s pražským biskupem Janem IV. z Dražic. Požadavky, které na něm šlechta formulovala, však byly naprosto přemrštěné. Jan Lucemburský se svými rádci, mezi nimiž vynikal mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu, konečné znění diplomu proto později ještě zásadně pozměnil.

Jan Lucemburský se v inauguračním diplomu zavázal, že nebude domácí úřady, z jejichž držby by vyplývaly důchody nebo statky, obsazovat cizinci a nebude žádat zemskou hotovost pro tažení v zahraničí. Tu mohl využít jen při obraně Českého království. Dále upravil berní povinnosti šlechty a významně rozšířil její dědické právo.

V inauguračních diplomech byly poprvé písemně formulovány i oficiálně uznány požadavky českých pánů. Ty zřetelně omezovaly centrální královskou moc a byly momentálním potvrzením síly šlechty i ztělesněním mocenského dualismu (moc panovníka a moc šlechty). Jejich vydání značně oddálilo proměnu české monarchie ve stavovskou společnost a odstartovalo období dalších devíti let bojů o jejich naplnění.

Pozadí

náhled|upright|Jan Lucemburský jako český král na vyobrazení ve Zbraslavské kronice Po zavraždění Václava III. a vymření Přemyslovců po meči v roce 1306 vzplanuly boje o český trůn, ze kterých v roce 1308 jako vítěz vyšel Jindřich Korutanský, proti němuž však ve státě stála silná opozice a on v zemi nedokázal zjednat pořádek. Mezitím se novým římským králem stal Jindřich VII. Lucemburský. Z řad odpůrců Jindřicha Korutanského v Čechách následně začala krystalizovat prolucemburská opozice, jež si za cíl vzala na český trůn dosadit mladičkého syna nového římského krále, Jana Lucemburského. Jan se podle jejích plánů měl oženit s Eliškou Přemyslovnou, sestrou zesnulého českého krále Václava III.

vlevo|náhled|upright|Svatba Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny ve Špýru (Balduineum) Jan Lucemburský se s Eliškou oženil v srpnu 1310 ve Špýru,Jan Lucemburský, s. 59–61. a to po mnoha úspěšných jednáních české protikorutanské opozice s Jindřichem VII. i útěku Elišky Přemyslovny z Čech. Římský král Jana při svatbě rovněž ustanovil českým králem a udělil mu české země v léno.Jan Lucemburský, s. 59–60. Jmenoval ho poté i říšským generálním vikářem za Alpami, tedy svým náměstkem v říši s výjimkou Itálie po dobu své nepřítomnosti. Chystal se totiž na římskou jízdu za císařskou korunou do Itálie. Tímto krokem se Jindřich pokusil upevnit synovo postavení. Poručníkem mladičkého krále se měli stát mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu, Jindřichův důvěrník, a hrabě Berthold VII. z Hennebergu. Dne 21. září se Jindřich VII. se svým synem a snachou rozloučil. Zatímco on nastoupil na kampaň do Itálie, Jan spolu s Eliškou a svými rádci začal připravovat tažení do Čech. I přes počáteční neúspěchy této výpravy se Jan v prosinci 1310 zmocnil Prahy a Jindřicha Korutanského vyhnal ze země. Následně se v Čechách chopil vlády.Král cizinec, s. 140–149.

Vznik a zachovalost Jan Lucemburský byl po ovládnutí Čech zcela odkázán na pomoc své manželky Elišky, svých poručníků Bertholda VII. a Petra z Aspeltu a německých pánů, kteří s ním v Praze zůstali, jako byli Albrecht z Hohenlohe, Dieter z Castellu, Filip z Rathsamhausenu, Oldřich z Leuchtenbergu a Filip z Falkensteina. Českému prostředí Jan totiž příliš nerozuměl a neměl ani žádné vladařské zkušenosti.Jan Lucemburský, s. 75. Dne 25. prosince do Prahy svolal zemský sněm, na němž chtěl ustanovit zemské úředníky a přijmout hold a slib věrnosti české šlechty. Čeští velmoži však za hlavní bod jednání považovali vypracování smlouvy mezi šlechtou a panovníkem. Skutečně na tomto sněmu král Jan vydal takzvané velké privilegium pro českou šlechtu neboli inaugurační diplomy pro Čechy.Jan Lucemburský a jeho doba, s. 149. Následně dne 11. února 1311 v bazilice svatého Víta na Pražském hradě proběhla Janova a Eliščina korunovace, kterou uskutečnil Petr z Aspeltu.Jan Lucemburský, s. 83–85.Jan Lucemburský a jeho doba, s. 160–162. Velké privilegium pro Moravu nový český král vydal až po půl roce při svém tažení na Moravu v Brně 18. června 1311.

Samotné velké privilegium pro Čechy se nedochovalo, obsahově je ale shodné s velkým privilegiem pro Moravu, které je uloženo v Moravském zemském archivu v Brně, a poté i s opisem listiny Karla IV. z roku 1348. O pravosti velkého privilegia pro Moravu se však z pera Rudolfa Kosse ozvaly pochybnosti, a to z mnoha důvodů, mezi než patřila skutečnost, že se v něm vyskytovalo „i“ s tečkou, které se využívalo až později. Koss dále poukazoval na to, že práv uvedených na listině se šlechtě dostalo až na sklonku 14. století. Většinu jeho argumentů ale vyvrátil Václav Hrubý, jenž také doložil, že velké moravské privilegium se dochovalo v konfirmacích z let 1411, 1434, 1458, 1479, 1490, 1523 a 1527. Václav Hrubý, Josef Šusta a Rudolf Koss zpochybnili i autenticitu zmíněného opisu listiny Karla IV.,Zur Kritik, s. 71.Über das privilegium, s. 20. kterou Karel vydal vzápětí po svém nástupu na český trůn.Inaugurační diplomy, s. 70.

náhled|vlevo|Jindřichova královská pečeť|alt=Kruhová zlatá pečeť, jež vyobrazuje muže v rouchu s korunou a královským žezlem a jablkem sedícího na trůně. Inaugurační diplomy se zdánlivě zachovaly také ve formulářové sbírce pražského biskupa Jana IV. z Dražic. Znění této listiny se od velkého privilegia pro Moravu i opisu listiny Karla IV. ale obsahově značně liší.Inaugurační diplomy, s. 71. Zatímco Václav Hrubý ho považoval za opis skutečného velkého privilegia pro Čechy,Inaugurační diplom, s. 298. Josef Šusta se domníval, že se jednalo o soupis výsad vydaných Lucemburky ve prospěch české šlechty při jednání na přelomu srpna a září 1310 ve Špýru, které Jan po příjezdu do Čech nedodržel a vydal nové méně štědré privilegium, jež, jak Šusta uznává, bylo identické s velkým privilegiem pro Moravu. Indicií se mu pro tuto hypotézu stala podobnost slohu listiny z biskupské sbírky s listinami z kanceláře Jindřicha VII.Král cizinec, s. 131. Václav Chaloupecký však dokázal, že šlo o nadsazený návrh inauguračních diplomů, jež byl vypracován až po příjezdu Jana Lucemburského do Čech českými šlechtici v čele s Janem IV. z Dražic. Jan Lucemburský se svými rádci konečné znění diplomu později ale ještě zásadně pozměnil.Inaugurační diplomy, s. 72. Chaloupeckého stanovisko přejala většina historiků včetně Rudolfa Kosse, Otty Peterky a Jiřího Spěváčka.Über das privilegium, s. 57.Jan Lucemburský a jeho doba, s. 150–152.

Chaloupecký svou teorii podepřel mnoha argumenty, mezi které patřil fakt, že se Jan po příjezdu do Čech ocital v poměrně vratké situaci, v níž by se neodvážil porušit své sliby dané české šlechtě. Chaloupecký nadále vyvrátil údajnou podobnost listin Jindřicha VII. s dokumentem z biskupovy sbírky a v Šustově hypotéze odhalil i jiné nesrovnalosti. Jednalo se třeba o to, že v listině z Dražicovy sbírky se Jan Lucemburský tituluje jako říšský vikář, ačkoli mu otec tuto hodnost udělil až po jednání s českou delegací v Kolmaru mezi 10. a 13. říjnem 1310, a jako český a polský král, i když se Jan k polské koruně v titulatuře poprvé otevřeně přihlásil 18. října a Jindřich VII. ho polským králem na svých listinách nikdy nezval.Inaugurační diplomy, s. 72–78.

náhled|Petr z Aspeltu (Balduineum) Jiří Spěváček Chaloupeckého vyvrácení Šustova výkladu podpořil argumentem, že Jindřich VII. s Janem Lucemburským a svými rádci by privilegia na listině z formulářové sbírky nikdy nemohli akceptovat, natož aby ji sami vydali. Jednalo by se totiž o naprostou mocenskou kapitulaci před mimořádně sebevědomým a silným českým panstvem, protože výsady na tomto dokumentu byly vyloženě přemrštěné.Jan Lucemburský a jeho doba, s. 151. Chaloupecký zároveň ale připustil, že by nějaký návrh inauguračních diplomů na dvoře Jindřicha VII. při jednání s českou delegací vzniknout mohl, rozhodně to podle něj však nebyl dokument ze sbírky Jana z Dražic. Ten podle něj vznikl v době, kdy se Jan Lucemburský nacházel v tísni, což mohl být případ momentu, kdy se mu při tažení do Čech nepovedlo obsadit Kolín ani Kutnou Horu.Inaugurační diplomy, s. 81–82. Z přehnaných požadavků sepsaných na formuláři pražského biskupa čeští šlechtici po dobytí Prahy ale museli slevit, neboť je Janovi rádci pochopitelně odmítli přijmout. Na zformulování finální verze velkého privilegia se pak zásadní měrou zřejmě podílel Janův poručník a mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu.Jan Lucemburský a jeho doba, s. 149, 151, 152, 157. Podle Jiřího Spěváčka Janovi poručníci o definitivní podobu velkého privilegia s českými šlechtici svedli úporný diplomatický boj.

Obsah Inaugurační diplom zřetelně omezoval centrální královskou moc, byl momentálním potvrzením síly šlechty a ztělesním mocenského dualismu (moc panovníka a moc šlechty) v českých zemích. Jeho vznik umožnilo specifické postavení nového krále Jana Lucemburského, jehož vztahy s dobyvačným zemským panstvem byly značně napjaté. Souviselo to s tím, že v Čechách s ním zůstala řada německých rádců a spojenců, kteří fakticky vládli místo něj.Jan Lucemburský a jeho doba, s. 148–149, 152, 157–158.

Jako pozoruhodná se jeví skutečnost, že v Janově velkém privilegiu pro českou a moravskou šlechtu i duchovenstvo není ani náznakem zmíněna nějaká výsada pro měšťanstvo.Jan Lucemburský a jeho doba, s. 157.Inaugurační diplomy, s. 101. Jiří Spěváček si ji vysvětluje tak, že přední patricijské rody se velice zkompromitovaly podporou vlády Jindřicha Korutanského, po jehož pádu se tak logicky ocitly zcela v pozadí a nemohly na nového panovníka tudíž klást takové požadavky jako šlechtici a duchovní.

Preambule Šlechta v listině Jana z Dražic preambuli velkého privilegia požadovala formulovat takto:

Pokud by Jan tento požadovaný návrh do privilegia skutečně vložil, duchovenstvo i šlechta by se zcela odloučily od moci krále a proměnily by se v na králi nezávislou společenskou složku.Jan Lucemburský a jeho doba, s. 153. V konečné verzi privilegia proto preambule zněla takto:

Jednalo se o vyjádření, jež se rovnalo obyčejným královským privilegiím, v čemž Janovi rádci zaznamenali významný úspěch. Výslovně navíc šlo o pouhé potvrzení starých výsad, nikoli o udělení nových.

První článek náhled|Busta Jana Lucemburského v katedrále svatého Víta v Praze Prvním požadavkem šlechty byla úprava jejích vojenských povinností, což patrně reflektovalo její obavy z toho, že ji Jan Lucemburský bude využívat ke svým válečným tažením, stejně jako činil Přemysl Otakar II. nebo Václav II. Čeští páni požadovali privilegium, že se nemusí zapojovat do králových zahraničních tažení a jejich vojska panovník smí bezplatně využít (svolat zemskou hotovost) pouze při obraně Čech a Moravy před útokem z venčí. Účastnit se králova tažení mohou jenom tehdy, pokud tak učiní ze své dobré vůle, nebo jim za to král řádně zaplatí.Inaugurační diplomy, s. 93.

Jan tyto nároky v konečné podobě inauguračních diplomů schválil v plném znění až na to, že tuto výsadu neoznačil za starobylé právo šlechty, jak původně požadovala, nýbrž za svou zvláštní milost. Dále také změnil pojmy Čechy a Morava na České království a Moravské markrabství, aby mu šlechtici museli pomáhat i při obraně jiných potenciálních zemí náležících k české koruně.

Druhý článek náhled|vlevo|Přední český šlechtic doby Jana Lucemburského Jindřich z Lipé