Barbados je suverénní ostrovní stát v Karibiku, který se nachází v Atlantském oceánu. Je součástí Malých Antil v Západní Indii a nejvýchodnějším ostrovem karibské oblasti, leží asi 170 km východně od Svaté Lucie a Svatého Vincence a Grenadin a 400 km severovýchodně od Trinidadu a Tobaga. Ostrov je poměrně plochý a nížinný, s nízkými kopci na severovýchodě země, podnebí je tropické monzunové. Na ploše 439 km² žije 282 000 obyvatel, což z něj činí je čtvrtý nejmenší suverénní stát v Karibiku a v celé Americe a nejhustěji osídlený suverénní stát Karibiku a celé Ameriky. Hlavním a největším městem je Bridgetown, ve kterém žije asi třetina obyvatel Barbadosu. Drtivá většina obyvatel jsou černoši, potomci afrických otroků. Úředním jazykem je angličtina, rozšířená je bajanská kreolština, tři čtvrtiny obyvatel se hlásí ke křesťanství, 21 % je bez vyznání.
Ostrov, který byl od 13. století obýván Kariby a předtím jinými domorodými kmeny, se původně jmenoval Ichirouganaim. Na konci 15. století ho pro Kastilskou korunu zabrali španělští mořeplavci, kteří mu dali jméno „Barbudos“, a poprvé se objevil na španělské mapě v roce 1511. Portugalské impérium si ostrov nárokovalo v letech 1532 až 1536, ale v roce 1620 ho opustilo a jediným pozůstatkem jejich přítomnosti bylo vysazení divokých prasat, která měla sloužit jako zdroj masa při návštěvách ostrova. Domorodé obyvatelstvo bylo v této době většinou prodáno do otroctví, zabito nebo zemřelo na nemoci.
Anglická loď Olive Blossom připlula na Barbados 14. května 1625; její posádka se ostrova zmocnila jménem krále Jakuba I. V roce 1627 přišli z Anglie první trvalí osadníci a Barbados se stal anglickou a později britskou kolonií. Během tohoto období kolonie fungovala na základě plantážního hospodářství a zpočátku se spoléhala na práci irských námezdních dělníků a později afrických otroků, kteří pracovali na plantážích ostrova. Otroctví pokračovalo, dokud nebylo v celé Britské říši postupně zrušeno zákonem o zrušení otroctví z roku 1833. Dne 30. listopadu 1966 Barbados dosáhl politické nezávislosti a získal status členského státu a království Společenství, čímž se stal suverénním státem s Alžbětou II. jako královnou Barbadosu. V listopadu 2021 se Barbados změnil na republiku v rámci království Společenství a nahradil monarchii ceremoniálním prezidentem.
Barbados je unitární parlamentní republikou, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Je rozvojovou zemí s ekonomikou s vysokými příjmy, v indexu lidského rozvoje se umístil na 69. místě. Jeho ekonomika je založena na cestovním ruchu a finančních službách daňového ráje. Pěstuje se hlavně cukrová třtina, hlavním vývozním artiklem je rum z ní. Barbados je plnoprávným a aktivním členem Karibského společenství (CARICOM), Jednotného trhu a hospodářství tohoto společenství, Sdružení karibských států, Organizace amerických států, Společenství národů a Karibského soudního dvora. Dále je členem Organizace spojených národů a Světové obchodní organizace.
Název Název „Barbados“ pochází buď z portugalského výrazu os barbados, nebo ze španělského ekvivalentu los barbados, které oba znamenají „vousáči“. Není jasné, zda „vousáči“ odkazuje na dlouhé, visící kořeny fíkovníku (Ficus citrifolia), druhu banyanu původního na ostrově, nebo na údajně vousaté domorodé ostrovní Kariby, kteří kdysi obývali ostrov, nebo, více fantazijně, k vizuálnímu dojmu vousů vytvořených mořskou pěnou, která se rozstřikuje přes vzdálené korálové útesy. V roce 1519 mapa vytvořená janovským kartografem Viscontem Maggiolem zobrazovala a pojmenovávala Barbados ve správné poloze. Navíc ostrov Barbuda v Závětrných ostrovech je velmi podobný názvem a byl kdysi Španěly pojmenován „Las Barbudas“.
Původní název Barbadosu v předkolumbovské éře byl Ichirouganaim, podle zpráv potomků domorodých kmenů mluvících aravacky v jiných regionech, s možnými překlady včetně „Červená země s bílými zuby“ nebo „Ostrov Rudého kamene se zuby venku (útesy)“ nebo jednoduše „Zuby“. or simply "Teeth".
Historie
Prehistorie a rané koloniální období Podle některých důkazů mohl být ostrov osídlen ve 2. tisíciletí př. n. l., avšak tato datace je založena pouze na fragmentech lastur nalezených spolu s mušlemi datovanými podle radiokarbonové metody do období okolo roku 1630 př. n. l.Peter Drewett, 1993. "Excavations at Heywoods, Barbados, and the Economic Basis of the Suazoid Period in the Lesser Antilles", Journal of the Barbados Museum and Historical Society 38:113–37; Scott M. Fitzpatrick, "A critical approach to c14 dating in the Caribbean", Latin American Antiquity, 17 (4), s. 389 ff Ostrov, který byl od 13. století obýván Kariby a předtím jinými domorodými kmeny, se původně jmenoval Ichirouganaim.
Prvními Evropany, kteří ostrov objevili byli Portugalci. Pojmenován byl mořeplavcem Pedrem A. Camposem jako Os Barbados. Časté nájezdy Španělů za účelem získání otroků na počátku 16. století vedly k poklesu původní indiánské populace, takže španělští spisovatelé označovali ostrov od roku 1541 jako neobydlený. Původní obyvatelé byli buď zajati a uvrženi do otroctví či uprchli na jiné, snadněji ubránitelné horské ostrovy poblíž Barbadosu.Hilary McD. Beckles, A History of Barbados: From Amerindian Settlement to Caribbean Single Market (Cambridge University Press, 2007 edition), s. 1–6. náhled|Obraz kvakera a tabákového plantážníka na Barbadosu, 1726|vlevo Ačkoliv španělští a portugalští námořníci již dříve Barbados navštívili, první loď na ostrově zakotvila dne 14. května 1625. První trvalé osídlení na ostrově založili roku 1627 Angličané. Založení první osady bylo financováno obchodníkem z Londýna Williamem Courtenem. První osadníci tak byli vlastně nájemci a velká část zisků z jejich práce připadala Courtenovi a jeho společnosti. V letech 1640 až 1660 mířili dvě třetiny anglických emigrantů směřujících do Ameriky do oblasti Západní Indie. Do roku 1650 do oblasti připlulo 44 000 osadníků. Pro srovnání do oblasti Chesapeakské zátoky připlulo 12 000 lidí a do Nové Anglie 23 000. Většinou šlo o odsouzence, kteří po pěti letech práce dostali příspěvek na svobodu ve výši 10 liber. V tomto období zde byla vysoká míra úmrtnosti a farní matriky z 50. let 17. století uvádějí pro bílou populaci čtyřikrát více úmrtí než nově založených sňatků.
Boje v období války tří království a Interregna se postupně rozšiřovaly i na Barbados a do barbadoských teritoriálních vod. Ostrov se do války zapojil až po popravě krále Karla I., kdy vládu nad ostrovem převzali royalisté. Při pokusu napravit vzpurnou kolonii přijal parlament Commonwealthu v roce 1650 zákon zakazující obchod mezi Anglií a Barbadosem a další zákony, známé jako zákony o plavbě, které přikazovaly dovážet zboží z kolonií pouze loďmi s anglickou posádkou. Tyto zákony nejvíce poškodily nizozemské kolonie a vedly k propuknutí první anglo-nizozemské války. Anglická republika vyslala roku 1651 na Barbados první vojenské síly pod vedením sira George Ayscuea. Po několika potyčkách se monarchisté vzdali. Cukrová třtina a otroctví náhled|Afričtí otroci pracující na cukrových plantážích na Barbadosu (1807-1808) náhled|Pozůstatky plantáže v Saint Lucy na Barbadosu S pěstováním cukrové třtiny se na Barbadosu začalo ve 40. letech 17. století, poté, co ji na ostrovy roku 1637 přivezl Pieter Blower z Brazílie. Nejdříve se z ní vyráběl rum, ale roku 1642 převládla výroba cukru. Když se stala hlavní obchodní komoditou, byl Barbados rozdělen na velké plantáže, které tak nahradily drobné podniky původních anglických osadníků. Cukr tak rychle nahradil ve vývozu dříve dominantní tabák. Někteří z původních farmářů odešli do anglických kolonií v Severní Americe, především do Jižní Karolíny. Pro práci na plantážích byli na Barbados přiváženi afričtí otroci, především ze západní Afriky. Jejich počet brzy převyšoval počet plantážníků. Po roce 1750 se zvyšoval počet plantáží v majetku osob trvale žijících v Británii a spravovaných najatými správci.Ragatz, Lowell Joseph. "Absentee Landlordism in the British Caribbean, 1750–1833", Agricultural History, Vol. 5, No. 1 (January 1931), s. 7–24 Obchod s otroky byl zrušen roku 1807 a osvobozeni byli roku 1834.
Cukrová třtina zcela změnila barbadoskou společnost a ekonomiku. Cukrovarnický průmysl se na ostrově vyvinul do jednoho z největších na světě. Na jeho rozvoji měli podíl sefardští Židé, kteří byli původně vyhnáni z Pyrenejského poloostrova a usadili se v Nizozemské Brazílii. S rozrůstajícími plantážemi, které vyžadovaly velké investice a těžkou práci, se měnilo etnické složení Barbadosu. První zařízení pro plantáže i otroky dodávali nizozemští obchodníci a do plantáží investovali i finančně. Počet obyvatel Barbadosu je k roku 1644 odhadován na 30 000, z nichž bylo pouze 800 afrického původu a zbytek pocházel především z Anglie. Tito drobní zemědělci byli později vyplaceni a na jejich místo nastoupily velké plantáže využívající ve velkém práci otroků. V roce 1660 byl již poměr Evropanů a Afričanů na ostrově téměř vyrovnaný.
V roce 1660 generoval Barbados více obchodu než všechny ostatní anglické kolonie dohromady. Jeho důležitost byla později překonána ostrovy o větší rozloze, jako například roku 1713 jej překonala Jamajka. Přesto odhadovaná hodnota kolonie Barbados byla v letech 1730 až 1731 5 500 000 liber.Richard B. Sheridan, Sugar and Slavery: An Economic History of the British West Indies, 1623–1775, s. 144 Hlavní město Barbadosu, Bridgetown, bylo jedním ze tří největších anglických měst v Americe (dalšími městy byly Boston a Port Royal).Alan Taylor, American Colonies: The Settlement of North America, 2001 (Viking Putnam; Penguin, 2002), discusses Barbados in the context of North American settlemen Plantáže zabíraly tolik půdy, že většina potravin musela být na ostrov dovážena z Nové Anglie.náhled|Bridgetown, 1848 V roce 1807 byl Brity zrušen obchod s otroky. Roku 1816 povstali barbadoští otroci, šlo o největší rebelii v historii ostrova, do které se zapojilo na 20 000 otroků ze 70 plantáží.Beckles, "The Slave-Drivers' War", Boletín de Estudios Latinoamericanos y del Caribe, 1985, 39:85–109 Toto povstání plantážníky do značné míry překvapilo, neboť se domnívali, že jsou otroci spokojení. Byli jim umožněny sociální i ekonomické aktivity na ostrově, každý týden jim bylo umožněno pořádat tancovačky, byli krmeni a obecně o ně bylo postaráno.William Dickson, LL.D., Mitigation of Slavery, In Two Parts. Part I: Letters and Papers of The Late Hon. Joshua Steele, p. 1-7, 132–136, 177–183. Part II: Letters to Thomas Clarkson, Esql M.A., p. 193, 338–353. (London, 1814). Plantážníci však odmítali změnit zákony, které popíraly lidská práva otroků a umožňovali mučení, mrzačení či smrt jako prostředky kontroly. Rebelie však neuspěla. Povstání propuklo předčasně a otroci byli rychle poraženi. Po potlačení povstání zemřelo během bojů či okamžitě po porážce bylo popraveno 120 otroků, dalších 144 lidí bylo postaveno před soud a popraveno.
Roku 1826 byl na Barbadosu přijat nový Konsolidovaný zákon o otrocích, který byl kompromisem mezi určitými ústupky otrokům a ujištěními jejich vlastníkům. K úplnému zákazu otroctví v Britském impériu došlo v roce 1834. Na Barbadosu, podobně jako ve zbytku britských západoindických kolonií, trval celý proces osvobození otroků čtyři roky.
Nezávislost náhled|Oblouk nezávislosti v hlavním městě Barbadosu Bridgetownu Od roku 1930 do roku 1951 získával Barbados postupně autonomii. Roku 1951 bylo zavedeno všeobecné volební právo. V letech 1958–1962 byl součástí federace Západoindických ostrovů. S rostoucí mírou autonomie se Barbadosu v čele s Errolem Barrowem podařilo v červnu 1966 získat úplnou nezávislost. Po letech mírového a demokratického pokroku, se Barbados stal nezávislým na Spojeném království a dne 30. listopadu 1966 oficiálně vstoupil do Commonwealthu. Errol Barrow se stal prvním předsedou vlády Barbadosu.