Nový Jičín () je město ve stejnojmenném okrese v Moravskoslezském kraji. Leží 34 kilometrů jihozápadně od Ostravy na řece Jičínce. Žije zde obyvatel.
Město je známé především pravidelným čtvercovým náměstím s podloubím a historickým renesančním domem Stará pošta a Žerotínským zámkem. Sídlí zde také Muzeum Novojičínska. Historické jádro města je městskou památkovou rezervací. Roku 2001 byl vyhlášen Historickým městem roku, v roce 2015 pak novojičínské Masarykovo náměstí získalo ocenění „Nejkrásnější náměstí v ČR“.Nový Jičín má i nejkrásnější náměstí[online]. [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://polar.cz/zpravy/novojicinsko/novy-jicin/19278/novy-jicin-ma-i-nejkrasnejsi-namesti Novojičínské vlakové nádraží ve stejném roce získalo ocenění „Nejkrásnější nádraží v ČR“.Nejkrásnějším nádražím v Česku se pyšní Nový Jičín. Podívejte se [online]. [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/nejkrasnejsi-nadrazi-pro-rok-2015-novy-jicin-fj6-/po-cesku.aspx?c=A151109_152139_po-cesku_tom Nový Jičín je sídlem firmy Tonak a zemřel zde generál Ernst Gideon von Laudon.
Název Místní jméno bylo odvozeno od osobního jména Dika (vyslovováno ďika), jehož základem je přídavné jméno dik(ý) – „divoký“. Hlásková změna Di- > Ji- sice není ve staré češtině přímo doložena, ale předpokládá se na základě běžné změny Dě- > Jě-. Původně tedy jméno osady znělo Dičín a jeho význam byl „Dikův majetek“. Od 14. století se přidával přívlastek Nový na rozlišení od sousedního Starého Jičína, od nějž bylo jméno přeneseno. Německé jméno Titschein (jeho vlivem se do 15. století v češtině užívalo též Tičín) vychází z původní české podoby Dičín.
Historie
Pověst o původu jména města O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín.
Zakládací listina města Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná geografická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj. Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z roku 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.
Již při svém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý, téměř čtvercový tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou. Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.
14. a 15. století Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok I. z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rozrodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Vok III. a Jan IV. z Kravař udělili městu v roce 1373 práva odúmrti a výročního trhu a další výsady. Za husitských válek město dobyl husitský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka v roce 1427. Tehdy panství a město patřilo Janu Jičínskému z Kravař, jehož smrtí v roce 1434 končí vláda pánů z Kravař nad městem. Z období pánů z Kravař pochází původní gotické přízemí nynějšího Žerotínského zámku, část městského opevnění a základ městského znaku.
náhled|vlevo|Žerotínský zámek od severu 16. a 17. století Důležitým obdobím pro rozvoj města bylo více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století. Ti se v letech 1500–1558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu v roce 1501 dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem městské radnice. Když při požáru roku 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí.
Šestnácté století bylo pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatlo vařením a šenkováním piva, rozvíjelo se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě byl Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě. Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů roku 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a stalo se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou „zimního krále“ Fridricha Falckého stalo r. 1620 dokonce městem královským.
Zatímco šestnácté století bylo ve znamení prosperity města, první polovina 17. století byla obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu. Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín. Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při tzv. bitvě u Nového Jičína město opět vyhořelo. V letech 1624 a 1680 postihla Nový Jičín morová rána.
Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. V roce 1626 obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci, a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno.
Válečné útrapy třicetileté války však ještě neskončily. V roce 1643 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili. Od druhé poloviny 17. století utichaly válečné a náboženské rozbroje, byla příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví, a to jak ve výrobě, tak i v obchodu. Na portálu z roku 1661 nad vstupem do obřadní místnosti na radnici v Novém Jičíně je psáno (latinsky): Buď bdělý, města milující, buď ve všem spravedlivý. Moudrosti napomáhá, kdokoliv překračuje tento práh.Nový Jičín, Městský úřad Nový Jičín, vydavatelství Repronis 1996,
18. a 19. století V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení. Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.
náhled|Nový Jičín před rokem 1897
Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v roce 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal.
Od 20. století V období před první světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha.
Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátili menšinoví čeští obyvatelé, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních států Evropy.
Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil ve prospěch majority českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště. Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.
Vývoj statusu města 1313 – 20. červenec 1558 – Nový Jičín byl poddanským městem 20. červenec 1558 – 23. květen 1624 – Nový Jičín byl svobodným komorním městem 23. květen 1624 – 16. září 1775 – Nový Jičín byl opět poddanským městem (kvůli aktivní účasti odboje protestantských stavů proti císaři Ferdinandovi II.) 16. září 1775 – Díky Marii Terezii se Nový Jičín stal svobodným městem municipiálním; od roku 1850 byl okresním městem a sídlem krajského soudu 21. listopad 1918 – Nový Jičín se stal součástí ČSR 30. září 1938 – Nový Jičín byl připojen ke Třetí říši 6. květen 1945 – Nový Jičín byl osvobozen Rudou armádou a stal se opět součástí ČSR jako město okresní
Obyvatelstvo V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel, z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel, z toho 4 236 Čechů.
Městská správa Vývoj území města Dne 1. ledna 1966 byla k městu připojena vesnice Žilina. 1. ledna 1974 byly připojeny obce Bludovice a Kojetín. 1. ledna 1975 byla připojena vesnice Loučka. 1. ledna 1979 byl k Novému Jičínu připojen Straník. V 70. letech byla připojena Libhošť. Roku 1994 se oddělil Šenov u Nového Jičína. K počátku roku 2011 se na základě místního referenda oddělila Libhošť.
Členění města náhled|Katastrální území Nového Jičína Nový Jičín se v současné době člení na šest místních částí na osmi katastrálních území: Nový Jičín, k. ú. Nový Jičín-město, Nový Jičín-Dolní Předměstí a Nový Jičín-Horní Předměstí Bludovice – integrovaná vesnice rozkládající se kolem cesty na Valašské Meziříčí, k. ú. Bludovice u Nového Jičína Kojetín – bývalá vesnice malebně umístěná v sedle pod kopcem Svinec, k. ú. Kojetín u Starého Jičína Loučka – dříve vesnická část ve směru na Starý Jičín, dnes také veliké sídliště, k. ú. Loučka u Nového Jičína Straník – vesnická část u obce Hodslavice (směr Valašské Meziříčí), k. ú. Straník Žilina – vesnická část podél silnice na Frenštát pod Radhoštěm, k. ú. Žilina u Nového Jičína
Částí Nového Jičína byly v průběhu dějin i další obce, které postupně osamostatnily:Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. . S. 36, 169, 259, 280, 457, 517 a 622. Bernartice nad Odrou (od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990) Hostašovice (1979–1990) Kunín (1975–1990) Libhošť (1976–2011) Rybí (1976–1990) Šenov u Nového Jičína (1949–1994) Životice u Nového Jičína (1975–1992)
Městské symboly náhled|vlevo|Znak města Nového Jičína s pečetí
Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 7. května 1997.
Znak města