Jiří Lenfeld (18. dubna 1924 Brno – 14. ledna 1994 Olomouc) byl český farmakolog, v letech 1962 až 1966 děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého (LF UP).
Život
Mládí a druhá světová válka Narodil se v dubnu 1924 v Brně rodičům Janovi a Růženě. Měl starší sestru Libuši (nar. 1922), později provdanou Přibylovou. Otec Jan Lenfeld byl vysokoškolský profesor zvěrolékařství a za první světové války legionář. V roce 1943 složil maturitní zkoušku na klasickém gymnáziu. Poté pracoval až do konce druhé světové války v roce 1945 v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích a jako dělník v různých továrnách při svém totálním nasazení.
Po válce Po konci války absolvoval v letech 1945 až 1950 studium medicíny na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity (LF MU). Již od prvního ročníku byl demonstrátorem a později během studia se stal také výpomocným asistentem na Ústavu farmakologie LF MU. Po absolvování studia se Lenfeld stal odborným asistentem na své alma mater, konkrétně na jejím farmakologickém ústavu.
Odchod do Olomouce Po úmrtí profesorky Hedviky Zemánkové-Kunzové přešel Lenfeld v roce 1953 na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého (LF UP) v Olomouci, kde panovala personální nouze o kvalifikované farmakology. Na farmakologickém ústavu LF UP přednášel od října 1953, během této doby se podařilo ústav farmakologie LF UP personálně stabilizovat. V roce 1957 se Lenfeld habilitoval v oboru farmakologie a v roce 1961 se stal proděkanem LF UP pro stomatologický směr. V roce 1962 nahradil ve funkci dosavadního děkana Vladimíra Pelikána a až do roku 1966 tak byl Lenfeld děkanem této fakulty; v roce 1966 jej vystřídal Miroslav Obručník. V roce 1966 se navíc Lenfeld stal profesorem farmakologie. Po svém konci ve funkci děkana se v roce 1966 ujal funkce prorektora Univerzity Palackého.
Po srpnu 1968 Po invazi vojsk Varšavské smlouvy skončil v roce 1969 Lenfeld ve funkci prorektora univerzity a v roce 1970 byl nucen opustit funkci vedoucího Katedry farmakologie LF UP. Musel také opustit výbor Československé farmakologické společnosti. Bylo mu však umožněno setrvat na univerzitě, kde se dále věnoval výzkumu v oblasti farmakologie. V letech 1971 až 1989 působil jako hodnotitel léčivých přípravků a byl také členem soudní znalecké komise. Na konci 70. let 20. století stál u zrodu klinické farmakologie v Československu. Od roku 1986 působil Lenfeld jako vedoucí lékař pracoviště klinické farmakologie v FN Olomouc. V letech 1982 a 1988 vystupoval v seriálech Člověk a lék a Bolest.
Sametová revoluci a smrt Po sametové revoluci byl Jiří Lenfeld rehabilitován a v lednu 1990 se stal přednostou Ústavu farmakologie. Tuto funkci vykonával do října 1990, kdy se rozhodl upřednostnit svou pedagogickou a literární dráhu. V létě 1991 mu však byla diagnostikována vážná choroba. Navzdory diagnóze Lenfeld i nadále pracoval a při přednáškách dokonce využil své vlastní zkušenosti s využíváním farmak v důsledku své diagnózy.
Jiří Lenfeld zemřel v lednu 1994 v Olomouci po dvou a půl letech boje s touto vážnou chorobou.
Odkazy
Reference
Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští lékaři Kategorie:Čeští farmakologové Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Děkani Lékařské fakulty Univerzity Palackého Kategorie:Absolventi Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Narození v roce 1924 Kategorie:Narození 18. dubna Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí 14. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1994 Kategorie:Úmrtí v Olomouci Kategorie:Muži