Saul "Paul" de Groot (19. července 1899 Amsterdam – 3. srpna 1986 Bussum) byl nizozemský politik z Komunistické strany Nizozemska a šéfredaktor novin De Waarheid.

Život De Groot byl synem židovského brusiče diamantů v Amsterdamu. Spolu s rodiči odešel do Antverp za prací. Po základní škole pracoval jako učeň na brusiče diamantů. Když po vypuknutí první světové války Antverpy ohrožovaly německé jednotky, rodina de Grootových uprchla do neutrálního Nizozemska a dočasně se usadila v Amsterdamu. Paul dostal práci u výrobce doutníků, který ho naučil základům socialismu. V roce 1916 se vrátil s rodiči do Antverp. De Groot se zde stal brusičem diamantů a vstoupil do odborů Všeobecného svazu brusičů diamantů Belgie (Algemene Diamantbewerkersbond van België, zkráceně ADB) a Socialistické mládeže.

Ovlivněn Říjnovou revolucí (1917) se zúčastnil zakládající konference Sjednocené komunistické strany Belgie a stal se členem stranického výboru. Kvůli své účasti na agitacích proti okupaci Porúří, na které se podílely i belgické jednotky, musel v říjnu 1923 uprchnout z Německa. Poté se krátce přestěhoval do Francii a na podzim 1925 se usadil v Amsterdamu. Byl aktivní v odborech Všeobecného svazu brusičů diamantů Nizozemska (Algemene Nederlandse Diamantbewerkers Bond, zkráceně ANDB) a v Komunistické straně Holandska (CPH), předchůdci Komunistické strany Nizozemska (CPN). Po politické čistce ve straně se v únoru 1930 de Groot stal členem výkonného výboru CPH. A v roce 1938 se stal tajemníkem strany. Stal se též šéfredaktorem novin Het Volksdagblad.

Druhá světová válka Po německé invazi v květnu 1940 De Groot zpočátku věřil, že pakt Německa se Sovětským svazem vyžaduje opatrný přístup k německým okupačním silám. Ve Volksdagblad napsal, že okupaci vyprovokoval anglický imperialismus a nizozemská buržoazie.

Ani to nezabránilo Němcům v zákazu CPN a jejích orgánů. V listopadu 1940 vyšlo první číslo nových ilegálních stranických novin De Waarheid, kde de Groot publikoval. Své texty zaměřoval proti německému agresorovi, ale zároveň pokračoval v boji proti „anglo-americkému imperialismu“, londýnské exilové vládě a Sociálně demokratické dělnické straně (Sociaal-Democratische Arbeiderspartij, zkráceně SDAP). Kurz změnil až po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941. Stranická legenda později de Grootovi pčipisovala manifest „Staakt, staakt, staakt“ (Stávkujte, stávkujte, stávkujte), který ale ve skutečnosti v předvečer únorové stávky roku 1941 napsal jeho kolega z vedení Jansen. CPN tuto stávku vždy považovala za vrchol komunistického odboje proti nacistům v Nizozemsku.

V říjnu 1942 provedli Němci razii v domě, kde se de Groot se svou rodinou skrýval. De Grootovi se podařilo uprchnout zadními dveřmi, ale jeho manželka a dcera byly odvlečeny do Osvětimi, kde zahynuly v plynových komorách. V únoru 1943 znovu těsně unikl zatčení Němci. Poté předal vedení strany ostatním (včetně Jaapa Brandenburga) a přerušil veškerý kontakt s ilegálním hnutím.

Poválečné období Po válce se de Grootovi povedlo znovu získat moc v CPN a byl také zvolen do nizozemského parlamentu. Tam i v deníku De Waarheid, hájil de Groot někdy až rozporuplné názory. Například ve vztahu k mladé Indonéské republice, která na Nizozemsku vyhlásila nezávislost: na jedné straně byl proti vysílání nizozemských jednotek k násilnému potlačení nacionalistického odporu na Jávě a jinde, na druhé straně se domníval, že by tam mladí komunisté měli být vysíláni, aby v armádě šířili propagandu za indonéskou nezávislost. V jejich vlastních komunistických kruzích to vedlo ke zmatku a nespokojenosti.

V roce 1962 de Groot odstoupil z pozice tajemníka CPN a byl zvolen za jejího předsedu. V roce 1966 opustil parlament a na 22. sjezdu strany rezignoval z postu předsedy. Stále byl však čestným členem vedení. Když v roce 1977 strana ve volbách ztratila většinu mandátů, de Groot kritizoval vedení jako příliš měkké a chtěl ho najradit silnějšími kádrovými členy. Vedení strany se mu postavilo na odpor a v roce 1978 ho zbavilo čestného členství.

Posledních deset let svého života prožil v ústraní. Novináři i ostatní, kteří se ho pokoušeli kontaktovat, byli odmítnuti. De Groot se se svou druhou manželkou přestěhoval do domu s pečovatelskou službou v Zeistu a po její smrti v září 1985 do židovského domova pro seniory v Bussumu

Reference

Kategorie:Nizozemští komunisté Kategorie:Nizozemští politici Kategorie:Narození 19. července Kategorie:Narození v roce 1899 Kategorie:Narození v Amsterdamu Kategorie:Úmrtí 3. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1986 Kategorie:Muži