Firminus Caron (Amiens, kolem roku 1430 – po roce 1480) byl francouzský hudební skladatel a zpěvák působící v období renesance.
Již za svého života byl Caron úspěšný jako skladatel, jak lze vyčíst z chvály Johannese Tinctorise. a ovlivnil vývoj imitativního kontrapunktu a zanechal velké množství skladeb.
Život Většina hudebních rukopisů uvádí jeho jméno pouze jako Caron, ačkoli jeho současník, hudební teoretik Johannes Tinctoris, jej ve třech různých traktátech zmiňuje jako Firminus Caron, stejně jako vatikánský kancionál San Pietro B80, který uvádí F. Caron nad opisem jeho Missa L'homme armé. Minulé pokusy ztotožnit jej s osobami jménem Philippe Caron a Jean Caron je tedy třeba odmítnout. Navíc odkaz na skladatele z Amiensu působícího jako primus musicus v katedrále jeho rodného města v roce 1422 se nyní ukázal jako chybný, neboť jeho hudební činnost v regionu Hauts-de-France je doložena řadou dokumentů pocházejících z období mezi lety 1459 a 1475, kdy zemřel jeho otec. Dokument z roku 1473 jej označuje jako maistre Fremin le Caron, což naznačuje, že získal univerzitní titul, zatímco jiný z roku 1475 jej kvalifikuje jako sire Fremin le Caron, což mu přisuzuje kněžskou roli.
Většina Firminovy hudby se dochovala v italských rukopisech, což vede k hypotéze, že mohl strávit určité období v Itálii. Ta byla běžnou destinací pro skladatele ze Severní Evropy: tuto teorii je však oslabuje fakt, že mnoho skladeb francouzských skladatelů se na poloostrov dostalo písemně, aniž by je tam přivezli sami jejich autoři.
V letech 1472 a 1473 Carona zmiňuje Loyset Compère společně s Guillaumem Dufayem a stylistické podobnosti mezi těmito dvěma hudebníky naznačují možnou spolupráci. Navíc jedna z mší skladatele z Amiens se objevuje v rukopisu z Cambrai datovaném do roku 1472 nebo 1473, tedy rok před smrtí pravděpodobného kolegy. Caron mohl být v této hornofrancouzské obci na počátku sedmdesátých let 15. století a mohl se setkat se slavným teoretikem, ale ani to není jisté. Odkazy na Firmina ve spisech hudebníků té doby se objevují až do roku 1556, kdy je zmíněn ve spisech Němce Hermanna Fincka, což svědčí o rozšíření a dlouhém trvání jeho pověsti. Stejný Tinctoris, jehož spisy jsou bohatým zdrojem informací o skladatelích a hudební teorii 15. století, vychvaluje Caronovu hudbu, ale zmiňuje také jeho nedostatečné vzdělání.
Dílo Caron zanechal jak duchovní, tak světskou hudbu, včetně pěti mší a četných světských písní.
Jednou z prvních mší založených na slavné melodii L'homme armé je právě Firminova a dochovala se v rukopisu vatikánské knihovny z počátku šedesátých let 15. století, spolu se skladbami stejného typu od několika dalších autorů. V Caronově úpravě je melodie transponována do dórského modu a výrazně propracována a dvojice vysokých hlasů často zpívá v imitaci.
Většina Caronových světských písní je ve francouzštině pro tři hlasy a zpravidla se dochovala v italských rukopisech. Většina z nich jsou rondeaux a v binárním metru. Jedna z těchto písní, Helas que pourra devenir, byla mimořádně slavná a stala se druhou nejrozšířenější písní v rukopisných pramenech třetí čtvrtiny 15. století, po skladbě De tous biens plaine od Hayne van Ghizeghema. Mezi písněmi té doby je neobvyklá použitím velmi věrné imitace a zdá se, že zahájila tento trend. David Fallows, píšící pro New Grove, předpokládá, že mohla vzniknout jako instrumentální fantazie.
Reference
Kategorie:Francouzští hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé středověké hudby Kategorie:Skladatelé renesance Kategorie:Francouzští zpěváci Kategorie:Narození v 15. století Kategorie:Narození v Amiens Kategorie:Úmrtí v 15. století Kategorie:Muži