Hedy Lamarrová, nepřechýleně Hedy Lamarr, rodným jménem Hedwig Eva Maria Kiesler (9. listopadu 1914 Vídeň, Rakousko-Uhersko – 19. ledna 2000 Casselberry, Florida, USA) byla rakousko-americká herečka a vynálezkyně. Vrcholu své herecké kariéry dosáhla na přelomu 30. a 40. let 20. století, kdy jako jedna z hlavních hereček studia Metro-Goldwyn-Mayer (MGM) patřila k největším hvězdám hollywoodské zlaté éry a byla dobovými médii označována za „nejkrásnější ženu světa“. Proslavila se již v roce 1933 v československém snímku Extase a mezi její nejznámější hollywoodské filmy patří snímky Alžír (1938), Ziegfeld Girl (1941), Záhadná žena (1946) či historický velkofilm Samson a Dalila (1949). Během druhé světové války se vedle filmu významně zapsala do dějin i jako vynálezkyně a spoludržitelka patentu na radiokomunikační technologii spočívající v přeskakování frekvencí v rozprostřeném spektru, čímž položila základy moderní bezdrátové komunikace včetně Wi-Fi, Bluetooth a GPS.
Hedy Lamarrová pocházela ze zámožné vídeňské židovské rodiny a herectví se věnovala od mládí. Na počátku 30. let utekla ze školy a navzdory rodičům zahájila svou hereckou kariéru u rakouského filmového studia Sascha-Film. Po několika nevýznamných rolích zaznamenala mezinárodní průlom v kontroverzním filmu Extase režiséra Gustava Machatého. Již v devatenácti letech se provdala za rakouského zbrojařského magnáta Fritze Mandla, přičemž získala první poznatky o vojenské technice a rádiovém navádění. V roce 1937 před majetnickým manželem uprchla a seznámila se se šéfem studia MGM Louisem B. Mayerem, který zdokonalil její image a proměnil ji v hollywoodskou hvězdu. V Hollywoodu se rychle vypracovala mezi elitu stříbrného plátna, její soukromý život byl však velmi nestálý. Během života se šestkrát vdala, avšak ani jedno manželství nevydrželo a všechna skončila rozvodem.
Během druhé světové války podporovala americké válečné úsilí a kromě prodeje válečných dluhopisů společně se skladatelem Georgem Antheilem navrhla nepřerušitelnou radiokomunikační technologii určenou pro navádění torpéd. Americké námořnictvo však jejich patent z roku 1942 nevyužilo a uplatnění našel až o desetiletí později. Kariéra Hedy Lamarrové začala v 50. letech rychle upadat a postupně se ze showbyznysu zcela stáhla. Její pozdní roky doprovázely finanční problémy, samota i střety se zákonem. Všeobecného uznání za svůj vědecký přínos se dočkala až na sklonku života v 90. letech. Zemřela na selhání srdce v roce 2000 ve věku 85 let.
Život Původ a dětství Hedy Lamarrová se narodila 9. listopadu 1914 ve Vídni jako Hedwig Eva Maria Kieslerová. Její otec Emil Kiesler pocházel ze západoukrajinského Lvova a na přelomu 19. a 20. století odcestoval do Vídně, aby zde budoval kariéru. Během několika let se stal ředitelem banky Kreditanstalt Bankverein (nyní UniCredit Bank Austria AG). Její matka Gertrude Lichtwitzová (přezdívaná „Trude“) pocházela z maďarské Budapešti a byla o 16 let mladší než její manžel. Oba její rodiče pocházeli ze židovských rodin a i Hedwig byla při narození zaregistrována jako Židovka, což se však snažila po celý život držet v tajnosti. Rodiče ji údajně nikdy nevychovávali v náboženském duchu a o jejich židovském původu se doma ani nezmiňovali.
Kieslerovi bydleli ve Vídni v zámožné, převážně židovské čtvrti Döbling v ulici Peter-Jordan-Straße. Mezi Hedwigou a její matkou panovaly již od dětství neshody, jelikož si její matka přála spíše syna a také byla frustrovaná z faktu, že se kvůli mateřství musela vzdát studia na konzervatoři a kariéry koncertní pianistky. Svou dceru proto příliš nerozmazlovala. Její otec Emil však svou dceru zbožňoval a již v dětství v ní probudil zájem o techniku. Její rodiče, jakožto členové vídeňské smetánky, žili bohatým kulturním životem a často navštěvovali divadlo, operu nebo restaurace. Hedwiga tak strávila podstatnou část svého dětství pouze ve společnosti služebnictva. Po konci první světové války, rozpadu habsburské monarchie a Rakouska-Uherska se však začala situace s narůstajícím antisemitismem pro Kieslerovy pomalu zhoršovat.
Prostřednictvím svých kulturně založených rodičů byla Hedwig, která si již v útlém věku začala říkat Hedy, s kulturou v kontaktu odmalička a herectví ji oslovilo již v dětství, přičemž ráda pořádala improvizační představení doma i ve škole. Rakousko, které se na počátku 20. let stále dostávalo z krize po první světové válce, se začalo rychle měnit a Hedy Kieslerová do nové svobodnější doby rychle zapadla. Ve 20. letech nastal velký příliv západní kultury do Evropy a Vídeň se brzy proměnila v dynamické kulturní centrum. „Zlatá dvacátá léta“ se v Evropě nesla ve znamení jazzu, němého filmu, nové emancipované módy a celkové modernizace. Podle autorky Michaely Lindingerové měly tyto rychle se měnící trendy velký vliv na formování Hedyiny osobnosti, což však v důsledku znamenalo také časté spory s jejími rodiči zastávajícími tradiční hodnoty.
Hedy Kieslerovou již od dvanácti let údajně provázely první lásky a během puberty často chodila s různými mladými muži včetně budoucího režiséra Franze Antela nebo začínajícího rakouského herce Wolfa Albacha-Rettyho, který se údajně stal její první velkou láskou. Později se dokonce zasnoubila s německým šlechticem Franzem von Hochstettenem, se kterým se setkala na lyžařské dovolené. Svého snoubence však nakonec kvůli trvajícím ambicím stát se herečkou odmítla a Hochstetten se z nešťastné lásky údajně zastřelil.
Od prvotní lásky k divadlu postupně přešla k filmu a během puberty četla i nespočet časopisů o showbyznysu. Velký dojem na ni udělal film Metropolis (1927) od Fritze Langa a v roce 1929, v patnácti letech, se na jednom večírku údajně setkala i se slavným rakouským režisérem Maxem Reinhardtem, který ji povzbudil, aby si šla za svým snem stát se filmovou hvězdou. Hedy Kieslerová navštěvovala místní dívčí střední školu Döblinger Mädchenmittelschule (nyní GRG 19 Billrothstraße 73) a i přes nedostatek nadšení ke studiu ji rodiče následně zapsali na dívčí internátní školu ve švýcarském Lucernu. S falešnou omluvenkou však zanedlouho utekla do Vídně, což pro ni v důsledku znamenalo začátek cesty k filmu. vlevo|náhled|Hedy Kieslerová v roce 1934
Cesta k filmu Po útěku do Vídně vyhledala zdejší největší filmové studio Sascha-Film, a pokusila se získat práci jako „skriptka“, neboli koordinátorka a kontrolorka správnosti scény podle scénáře. Jeden z vedoucích koordinátorů se ji i přes minimální zkušenosti rozhodl na zkoušku zaměstnat a ještě téhož dne měla kontrolovat natáčení filmu Geld auf der Straße. Jedna scéna zároveň obsahovala prozatím neobsazenou roli dívky v nočním klubu. Hedy Kieslerová o roli následně zažádala a snímek Geld auf der Straße (1930) se tak stal jejím debutovým filmem. Tento film se také stal jedním z prvních německých zvukových filmů a prvním zvukovým filmem v produkci studia Sascha-Film.
Ukončení studia a zahájení herecké kariéry však Hedy Kieslerová musela oznámit svým rodičům. Její rodiče ale nebyli příliš překvapeni a nakonec se jí ani nepokoušeli v herecké kariéře bránit. Podle slov jejího otce byla herečkou již od dětství a její rodiče byli na podobnou událost prakticky připraveni. Její otec dokonce předpokládal, že po zkušenosti s herectvím z vlastní vůle skončí a dobrovolně se vrátí do školy. Po dokončení filmu Geld auf der Straße jí byla vzápětí nabídnuta další role ve filmu Bouře ve sklenici vody, který opět režíroval Georg Jacoby. I tato komedie byla úspěšná a Hedy Kieslerová si za neuvedenou roli sekretářky vysloužila dokonce zmínku v recenzi v časopise Lichtbild-Bühne.
Ve stejné době se Hedy Kieslerová doslechla o vídeňské fotografce Trude Fleischmannové, která ji následně nafotila pro kulturní časopis Die Bühne. K fotografiím byly přiřazeny i popisky, které ji prohlašovaly za „vystudovanou dámu z lepší společnosti, shánějící se po filmových nabídkách“. Podstatně větším přínosem se pro její hereckou kariéru stalo opětovné setkání s rakouským režisérem Maxem Reinhardtem. Reinhardt přijel do Vídně, aby zde uspořádal konkurz na svou připravovanou divadelní komedii Das schwächere Geschlecht (Slabší pohlaví). Hrát pro Reinhardta tehdy ve většině případů znamenalo podstatně zviditelnit své jméno, což se povedlo i Hedy Kieslerové. Ve hře Das schwächere Geschlecht ztvárnila pouze menší roli a kritika si jí ani nevšimla, ale během jedné zkoušky ji sám Reinhardt před novináři označil za „nejkrásnější dívku na světě“. Toto označení nakonec Hedy Kieslerové zůstalo po zbytek její kariéry i života. Komedie se ve vídeňském Theater in der Josefstadt hrála po dobu jednoho měsíce do 8. června 1931 a získala nadšené recenze.
V srpnu 1931 Hedy Kieslerová odcestovala do Berlína, centra tehdejší německé filmové tvorby, kde následně získala roli ve filmu Jeho Veličenstvo Krise (1931) ruského režiséra Alexeje Granovského. Berlín se ve dvacátých letech proměnil v pulzující město plné nočních klubů a experimentujících umělců; bizarní místo sexuální svobody, kde stejně jako divadla, kina a taneční kluby vzkvétal i obchod s drogami. Tuto podobu Berlína však definitivně ukončil nástup národních socialistů v první polovině 30. let. Přechod od němých filmů ke zvukovým znamenal pro mnoho herců i konec kariéry, jelikož před jejich tvrdšími německými přízvuky byly preferovány jemnější přízvuky herců z jižního Německa a Rakouska. Hedy Kieslerová měla tu výhodu, že měla jemnější přízvuk, a na konci roku 1931 byla obsazena do další filmové komedie Man braucht kein Geld (1932), která se těšila velké oblibě a byla zmíněna i v americkém deníku The New York Times. Hedy Kieslerová po premiéře v únoru 1932 Berlín opustila z důvodu přijetí nabídky na film režiséra Gustava Machatého. vlevo|náhled|Hedy Kieslerová a Aribert Mog ve filmu Extase (1933), při jedné z nahých scén.
Extase a průlom v kariéře Gustav Machatý byl český režisér převážně uměleckých filmů a sám dokonce tvrdil, že se řemeslu učil v Hollywoodu u D. W. Griffitha a Ericha von Stroheima. Jeho doposud nejslavnějším filmem byl Erotikon z roku 1929 a s Hedy Kieslerovou, se kterou se osobně seznámil v Berlíně, se pokusil úspěch zopakovat. Před začátkem natáčení si Hedy Kieslerová ještě zahrála v komedii Private Lives v Komödie Theatre, kde nahradila herečku Martu Lille. náhled|Hedy Kieslerová v československém uměleckém filmu Extase (1933) režiséra Gustava Machatého Natáčení Extase začalo v červenci 1932 a Hedy Kieslerová ve filmu ztvárnila mladou manželku Evu, kterou její podstatně starší manžel nedokáže uspokojit. Po útěku k rodičům si opět začne užívat svobody, avšak na druhý den, kdy se jde vykoupat do jezera, jí uteče kůň i s jejím oblečením. Jejího koně zachytí Adam, inženýr na nedaleké stavbě silnice, a vydá se najít jeho majitele. Nakonec objeví nahou Evu, skrývající se v keři, a poté, co si Eva na odchodu poraní kotník, ji ošetří. Ještě téže noci jej Eva vyhledá a prožijí spolu vášnivou noc. Evin manžel Emil se s Adamem následující den pracovně setká a prostřednictvím náhrdelníku své manželky pozná, že mu byla nevěrná. Večer toho dne se v hotelu zastřelí. Eva s Adamem se rozejdou, a zatímco Eva nachází uspokojení v mateřství, Adam se dál věnuje své práci. Závěr filmu se v jednotlivých jazykových verzích liší. Na snímku je v mnoha scénách patrný vliv socialismu a stylu ruského režiséra Sergeje Ejzenštejna, a také hojné využití symbolismu. Téměř všechnu pozornost však strhly scény zabírající zcela nahou Hedy Kieslerovou, jak plave v jezeře a pobíhá po loukách, a také její simulace orgasmu. Nahota však nebyla jediným tématem, které společnost pobuřovalo. Hlavní myšlenka filmu, kdy žena opustí svého manžela kvůli jeho impotenci a začne si svobodně užívat života, byla na tehdejší dobu příliš feministická a skandál ještě podpořila.