náhled|Graf znázorňující korelaci mezi vyšší ekonomickou nerovností obyvatelstva se zvýšeným výskytem duševních poruch Duševní poruchy (nebo také psychické poruchy, duševní nemoci, duševní onemocnění, duševní choroby) představují skupinu onemocnění a poruch, které ovlivňují především lidské myšlení, prožívání nebo vztahy s okolím. Mnoho těchto poruch bylo popsáno na základě svých specifických znaků a příznaků (symptomů), které se druh od druhu liší.
Za duševní poruchy se označují jak stavy podmíněné vrozenými dispozicemi člověka, tak i stavy, u nichž se za rozhodující příčinu vzniku pokládá vliv prostředí a/nebo zažité trauma. Otázka zdali jsou pro duševní onemocnění rozhodující vrozené dispozice, nebo vnější vlivy je předmětem mnoha diskusí a zkoumání. Současné pojetí vzniku duševní poruchy však tvrdí, že na vzniku duševních chorob se (podobně jako u jiných nemocí) podílejí tři faktory – biologické (například patogeny), psychologické a sociální. Tyto faktory se mnohdy vzájemně prolínají a bývá obtížné je odlišit.
Osobnostní odchylka se označuje jako porucha osobnosti. Poruchy osobnosti jsou poddruhem duševních chorob. Jedná se o odchylné způsoby chování a reagování na široký okruh různých situací, které si daný jedinec obvykle uvědomuje a vnímá je jako normální, jemu vlastní. A to i přesto, že vedou ke konfliktům s okolím, což může působit bolest a utrpení jemu a/nebo ostatním.
Základem léčby duševních poruch jsou léky, které ovlivňují biologickou stránku nemoci, nezbytná je však také celá řada podpůrných psychosociálních intervencí, jakými jsou například psychoterapie, podpůrné skupiny, svépomoc, sociální práce a podobně. Děti rodičů s duševní poruchou mají přibližně dvakrát větší riziko časných úmrtí.
Mezi rozšířená duševní onemocnění dnes patří deprese (která se globálně dle údajů WHO týká zhruba 300 milionů lidí), bipolární porucha (60 milionů), demence (50 milionů), schizofrenie (23 milionů) a další. Těžkou formou určité duševní poruchy pak trpí přibližně čtyři procenta světové populace. Dalším problémem, s nímž se lidé s duševním onemocněním potýkají, je také stigmatizace, diskriminace a sociální vyloučení, proti čemuž se snaží formou osvěty bojovat mnoho sociálních hnutí a neziskových organizací.
Definice Duševní poruchy jsou předmětem zkoumání celé řady oborů (psychopatologie, psychiatrie, psychologie), to mimo jiné působí nemalé obtíže při snaze definovat tento termín.
Jednou z možností jak definice duševní poruchy dosáhnout, je vymezit ji proti pojmu duševní zdraví. Zdraví je podle Světové zdravotnické organizace definováno jako „požitek z úplné pohody společenské, duševní a tělesné, nikoli jen nepřítomnost nemoci nebo poruchy.“ V tomto smyslu je tak duševní porucha vnímána jako nedostatek duševního zdraví.
Duševní zdraví a duševní porucha jsou však pojmy značně kulturně i názorově podmíněné, jejich obsah je tedy nepřesný, proměnlivý a není předmětem obecné shody. Přesné definování těchto pojmů je tedy těžké, protože se jedná o celou řadu konkrétních nemocí s jejich specifiky.
Je-li stanoveno jisté objektivní hledisko, na jehož základě je stav srovnáván s předem definovanou hodnotou, hovoříme o pojetí normativním. V tomto pojetí se definice duševní poruchy vymezuje jako stav „nenormální – chorobný, patologický“ oproti stavu „normálnímu - zdravému, fyziologickému“. Je však nutné dodat, že obecné normy jsou značně kulturně a časově podmíněny, proto je definice i v tomto pojetí poměrně diskutabilní.
Názvosloví Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 v české verzi používá pro všechny obsažené diagnózy termín „porucha“, aby se vyhnula ještě větším problémům při užívání termínů „nemoc“ a „onemocnění“. Zdůrazňuje, že „porucha“ není přesný termín, ale v této klasifikaci je užíván pro označení existence klinicky rozpoznatelného souboru příznaků nebo chování, který je ve většině případů spojený s pocitem tísně nebo narušením funkce. Sociální deviace nebo samotný konflikt bez narušení osobního fungování však do klasifikace zahrnuty nejsou, protože neodpovídají definici duševní poruchy.Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize, Duševní poruchy a poruchy chování. Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka., Psychiatrické centrum Praha, 2. vydání, 2000. Str. 20, Problémy terminologie
Nemoc vyplývá z patofyziologické reakce na vnější nebo vnitřní faktory zatímco porucha je psychologický vzorec spojený se stresem nebo zdravotním postižením, ke kterému dochází u jednotlivce a který není součástí daného vývoje.
Společenské vnímání duševních poruch Společenské vnímání duševních poruch je značně podmíněno dobovou a místní kulturou či společenskými normami (například homosexualita nebo leváctví byly ještě nedávno považovány za poruchy). Ve většině období lidských dějin se však s duševní poruchou pojilo určité stigma. V současnosti se tyto negativní postoje vážou nejen k samotným duševně nemocným, ale jsou zaměřeny také proti psychiatrii jako oboru. Ve společnosti se objevují i některé extrémy, jako popření psychických poruch a obvinění ze zneužívání psychiatrie, v rámci antipsychiatrického hnutí, které koncem 20. století aktivovaly nepříznivý postoj veřejnosti k psychiatrii.
Diagnostika a klasifikace duševních poruch Pro vhodnou diagnostiku, léčbu, či výzkum duševních poruch, byla v rámci klasifikace nemocí zavedena tzv. klasifikace duševních poruch. Klasifikaci nemocí lze definovat jako soustavu kategorií, do kterých jsou zařazovány chorobné jevy podle zavedených kritérií.
Na počátku 20. století bylo v klasifikacích rozlišováno jen několik desítek duševních poruch. Roku 1952 jich bylo už 192 a v roce 2000 uvedl Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, 4. edice (DSM-4) již 374 duševních poruch. Tento nárůst je pravděpodobně způsoben dvěma faktory:
efektivnější diagnostikou a lepší charakteristikou duševních poruch, dosaženou více než stoletím výzkumu; skutečně se zvyšujícím počtem duševních poruch, způsobeným hnacími faktory jako je dieta nebo stále rostoucí stres každodenního života.
Diagnóza se stanoví na základě příznaků duševních poruch, a to jak chování a slovních projevů, tak někdy i na základě fyzického vyšetření (např. u drogových závislostí).
Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) Jedná se o mezinárodně používanou příručku Americké psychiatrické společnosti (APA) pro klasifikaci a statistiku duševních poruch, ve které byly duševní poruchy rozděleny do skupin podle společných symptomů. Kromě kategorizování duševních poruch je v DSM definováno i mnoho jejich příznaků (jako je například paranoia). Ty zde samy o sobě nejsou považovány za nemoci, ale pouze za indikátory některých poruch.
Poprvé vyšla roku 1952, v současnosti platí verze DSM-5 z roku 2013, která vyšla v celé řadě překladů do jiných jazyků. Ve srovnání s předchozím vydáním DSM (DSM-4) přináší nová verze rozšíření v řadě oblastí. Jde především o vývojové, kulturní a genderové aspekty duševních poruch. Manuál také zpřístupňuje informace o funkčních důsledcích jednotlivých poruch. Je vhodné zmínit také fakt, že DSM-5 je konceptuálně v souladu s Mezinárodní klasifikací nemocí (ICD) Světové zdravotnické organizace, přestože se v pojetí některých poruch liší. DSM-5 ve druhé sekci rozděluje duševní poruchy do 22 kategorií:
Název skupiny poruch (podle DSM-5)Příklady konkrétních duševních poruchNeurovývojové poruchymentální retardace, autismus, ADHDPoruchy schizofrenního spektra a jiné psychotické poruchyschizofrenieBipolární a související poruchybipolární afektivní poruchaDepresivní poruchydeprese, maniodepresivní psychózaÚzkostné poruchygeneralizovaná úzkostná poruchaObsedantně-kompulzivní a související poruchyobsedantně kompulzivní porucha (OCD)Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresemgeneralizovaná úzkostná porucha, akutní stresová reakceDisociativní poruchydisociativní porucha identityPoruchy se somatickými příznaky a související poruchymünchhausenův syndrom, somatizační poruchaPoruchy příjmu potravy a jídelního chovánímentální anorexie, mentální bulimieEliminační poruchyneorganická enuréza, neorganická enkoprézaPoruchy schématu spánek-bděnínespavost (insomnie)Sexuální dysfunkcedyspareunieGenderová dysforieporucha pohlavní identityDisruptiva poruchy, poruchy ovládání impulzů a poruchy chováníkleptomanie, trichotillomaniePoruchy spojené s užíváním látek a poruchy se závislostíamnestický syndromNeurokognitivní poruchysyndrom KandinskéhoPoruchy osobnostiparanoidní porucha osobnosti, narcistická porucha osobnostiParafilní poruchypedofilie, sadomasochismusJiné duševní poruchyAbnormní pohyby vyvolané léky a jiné nežádoucí účinky lékůJiné problémy, které se mohou dostat do centra klinické pozornosti
Americkým manuálem DSM byl inspirován i V. díl (diagnózy řady F) Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN, ICD), který vydává Světová zdravotnická organizace (WHO). Mezinárodní klasifikaci nemocí schválila WHO v roce 2001.
Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN) V České republice je platná Mezinárodní klasifikace nemocí tzv. MKN-10 od roku 1994. MKN je publikace Světové zdravotnické organizace (WHO), která kodifikuje systém označování a klasifikace lidských onemocnění, poruch, zdravotních problémů a dalších příznaků, situací či okolností. Prochází průběžnými aktualizacemi, poslední aktualizace je platná od 1. 1. 2014.
V kapitole Poruchy duševní a poruchy chování najdeme poruchy psychického vývoje, nikoliv příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy. Kapitola obsahuje následující oddíly: Kód skupiny poruchNázev skupiny poruch (podle MKN 10)Příklady konkrétních duševních poruchF00–F09Organické duševní poruchy včetně symptomatických poruch (poruchy způsobené onemocněním, poraněním nebo jiným poškozením mozku)vaskulární demence, demence u Alzheimerovy choroby, delirium vyvolané psychoaktivními látkamiF10–F19Duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látekchronický alkoholismus, toxikománie, alkoholická halucinóza, alkoholická paranoiaF20–F29Schizofrenie‚ poruchy schizotypální a poruchy s bludyschizofrenie, schizotypální porucha, poruchy s trvalými bludy, schizoafektivní poruchyF30–F39Afektivní poruchy (poruchy nálady)bipolární afektivní porucha, periodická depresivní porucha, perzistentní afektivní poruchyF40–F48Neurotické‚ stresové a somatoformní poruchyobsedantně-nutkavá porucha, fobické úzkostné poruchy (agorafobie, sociální fobie apod.)F50–F59Syndromy poruch chování‚ spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktoryporuchy příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie apod.), neorganické poruchy spánku (nespavost, hypersomnie apod.)F60–F69Poruchy osobnosti a chování u dospělýchschizoidní porucha osobnosti, histrionská porucha osobnosti, kleptomanieF70–F79Mentální retardacelehká mentální retardace, střední mentální retardace, těžká mentální retardace, hluboká mentální retardaceF80–F89Poruchy psychického vývojeexpresivní porucha řeči, specifická porucha čtení, dětský autismus, Aspergerův syndromF90–F98Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospíváníporucha aktivity a pozornosti, socializovaná porucha chování, depresivní porucha chování, separační úzkostná porucha, elektivní mutismus, tiky (chronické motorické nebo vokální tiky)F99Neurčené duševní poruchynezařaditelné duševní poruchy Mezinárodní klasifikace nemocí neklasifikuje osoby, ale pouze popisuje a přibližuje situaci každého jedince s ohledem na veškeré aspekty jeho zdraví. Schválení a přijetí MKN znamenalo zlepšení chápání zdraví osob s duševním onemocněním a změnu pohledu na termíny jednotlivých postižení.
Právní zakotvení duševních poruch