Jaroměř () je východočeské město v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Leží sedmnáct kilometrů severovýchodně od Hradce Králové na soutoku tří řek Labe, Úpy a Metuje v nadmořské výšce 254 metrů. Západní část města leží v geomorfologickém celku Východolabská tabule a východní část města v Orlické tabuli. Město je bránou do Polabí a má rozlohu 23,95 km². Žije zde obyvatel. K Jaroměři přináleží i historické pevnostní město Josefov a je součástí větší hradecko-pardubické aglomerace.
Historické jádro města je městskou památkovou zónou, střed Josefova městskou památkovou rezervací.
Díky malebnému centru města se Jaroměř s Josefovem staly kulisami tuzemských a zahraničních filmů a seriálů, např. Něžné vlny, Babička, Zločiny Velké Prahy, Božena, Musíme si pomáhat atd.Filmy a seriály natočené v Jaroměři. Oficiální stránky města Jaroměř
Historie vlevo|náhled|Busta knížete Jaromíra v Jaroměři, Jaromírova ulice|206x206pixelů
Nejstarší část Jaroměře, dnešní historický střed města, je trvale osídlena tisíc let. Ve vývoji od raně středověkého hradiště z počátku 11. století k vyspělému městu vrcholného pozdního středověku se odráželo dění v tehdejším českém státě. Název Jaroměř je odvozován od přemyslovského knížete Jaromíra.
Dalimilova kronika naproti tomu uvádí, že město založil biskup Jaromír, syn Břetislava I., bratr Vratislava II. a prasynovec svého známějšího knížecího jmenovce. V takovém případě by město bylo založeno někdy v letech 1060–1080.
Nejstarší písemná zpráva o Jaroměři pochází z roku 1126. Královské město vzniklo zřejmě za krále Přemysla Otakara II. na místě původního hradiště. První písemný doklad o existenci města je z roku 1298. Listinou z roku 1307 mu byla potvrzena městská práva a zároveň se Jaroměř stala královským věnným městem českých královen. Měšťané tak byli přímými poddanými české královny.
Roku 1349 založil pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic na Pražském předměstí klášter augustiniánů kanovníků a uvedl do něj první řeholníky z Roudnice nad Labem. Jejich kostel byl původně zasvěcen Panně Marii, po vyplenění kláštera husity v roce 1421 svatému Mikuláši. Konventní budovy zanikly beze stop v domech čp. 22 a 23.Röhrig, Floridus (ed.): Die Augustiner Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg–Wien 1994, s. 113-118
Husitské období je jednou z nejzajímavějších kapitol v historii Jaroměře. V roce 1421 byla dobyta husitskými vojsky pod vedením Jana Žižky z Trocnova a stala se na další léta věrným husitským městem. Jaroměřští se zúčastnili i některých vojenských tažení. Nakonec se však město poddalo králi Zikmundovi, aby si uchovalo získanou samosprávu.
V následujících dvou stoletích zažila Jaroměř hospodářský rozkvět. Měšťané byli obdařeni četnými privilegii a úlevami. Bohaté město koupilo i některé okolní vesnice a stalo se jejich vrchností. V roce 1547 se Jaroměř připojila k neúspěšnému povstání českých stavů proti králi Ferdinandovi I. Vítězný panovník ji za odboj potrestal finančním postihem a omezením vlastní samosprávy. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Jaroměři jich tehdy bylo 300. Další úpadek přinesla městu třicetiletá válka, kdy se ve městě střídaly vojenské posádky; na jejím konci byla Jaroměř zpustlá a vylidněná.
náhled|vlevo|upright|Městský znak na kostele svatého Mikuláše Na začátku 18. století zažilo Jaroměřsko čilý ruch spojený s výstavbou Šporkova lázeňského komplexu v Kuksu. Ztráta Slezska a Kladska pak vedla k výstavbě pevnosti na místě vesnice Ples. Osídlování pevnostního města, přejmenovaného roku 1793 na pevnost Josefov, postupovalo ovšem jen zvolna. Mnohonárodnostní posádka josefovské pevnosti tvořila značně výlučnou společnost. Josefov získal vlastní samosprávu až v roce 1835.
Po stavbě josefovské pevnosti se do města dostává i železnice, která byla důležitým impulsem ke vzniku průmyslu a dalšímu rozvoji města. Hlavními průmyslovými obory se stává především textilní výroba a koželužství, později vzniká i několik drobnějších podniků vyrábějících součásti automobilů.
Město a radnici v neděli 11. července 1926 oficiálně navštívil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Uvítal jej starosta Karel Višňák. Na výstavišti si prohlédl národopisnou a průmyslovou výstavu, kde obdržel pískovcovou sochu ponocného s rohem a lucernou, dílo Franty Úprky, kterou dal Masaryk umístit doprostřed louky v Jelením příkopu na Pražském hradě. Do Jaroměře přijel z blízkého Josefova, kde ráno provedl spolu s legionářskými generály Stanislavem Čečkem a Janem Syrovým přehlídku vojenské posádky. Návštěva byla zachycena na filmový pás.
náhled|upright|Kostel svatého Mikuláše a řeka Labe Jaroměř ležela na česko-německé jazykové hranici a za války město na severozápadě hraničilo s německou provincií Sudety. Německé jednotky se před koncem druhé světové války začaly v Jaroměři opevňovat, ale přišla německá kapitulace. Po ní byla Jaroměř a Jaroměřsko osvobozeno zejména ve čtvrtek 10. května 1945 dopoledne vozatajskými, jízdními a motorizovanými jednotkami I. ukrajinského frontu maršála Koněva, svazky levokřídelní 59. armády generálporučíka I. T. Korovnikova, které se pak v Jaroměři spojily s 21. armádou generálporučíka D. S. Guseva. Na jaroměřské radnici byl přijat podplukovník Fajanc, který byl prvním sovětským styčným důstojníkem zapsaným v kronice města Jaroměře.
V roce 1948 byl Josefov sloučen s Jaroměří. Protože josefovská pevnost ztratila vojenský význam, byl Josefov poznamenán stagnací provázenou trvalým úbytkem obyvatel. Po okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968 byla zdejší vojenská nemocnice natrvalo zabrána okupačními vojsky, v Josefově byla ubytována silná vojenská posádka a byli sem soustřeďováni sociálně slabší občané města. To vše vedlo k značné devastaci této místní části a tento neblahý vliv je zde mnohdy patrný dodnes. Dokumentuje to například skutečnost, že Josefov byl vybrán pro natáčení českého filmu Musíme si pomáhat, který se odehrává na konci druhé světové války. Zbytky pevnosti a klasicistní město byly v roce 1970 prohlášeny za městskou památkovou reservaci, historický střed Jaroměře se v roce 1990 stal městskou památkovou zónou. V roce 2016 došlo k přejmenování čtyř ulic v Josefově a tří ve zbytku Jaroměře, čímž byl odstraněn stav odporující zákonu o obcích, kdy se následkem připojení Josefova k Jaroměři některá pojmenování ulic vyskytovala dvakrát.
Přírodní poměry Jihozápadní částí katastrálního území Jaroměř protéká řeka Metuje, jejíž tok a přilehlé pozemky jsou součástí přírodní památky Stará Metuje
Obyvatelstvo
Struktura populace
Městská správa Části města Cihelny Dolní Dolce Jakubské Předměstí Jaroměř Jezbiny Josefov Pražské Předměstí Semonice Starý Ples
V letech 1850–1964 k městu patřily i Horní Dolce.
Městské symboly Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 2. září 1994.
Hospodářství Z hlediska průmyslové výroby patří mezi současné nejvýznamnější jaroměřské firmy Karsit, Tanex – Plasty, Kimberly-Clark a Juta Dvůr Králové.
Doprava náhled|Železniční stanice Jaroměř po rekonstrukci|alt=
Jaroměř je železniční křižovatkou regionálního významu. Spojují se zde železniční trati ze tří směrů – od Pardubic, Liberce a Trutnova. Dopravní význam železniční tratě do Liberce spočívá v osobní dopravě do Liberce a Staré Paky, nákladní doprava je využívána slabě, výjimku tvoří pravidelné vlaky, které uhlím zásobují teplárnu ve Dvoře Králové nad Labem. Železniční doprava na trati do Trutnova je o něco silnější, a to v osobní i nákladní dopravě. Jedná se o pravidelné osobní vlaky a rychlíky a nákladní vlaky uhlím zásobující tepelnou elektrárnu v Poříčí u Trutnova. Jaroměří prochází silnice první třídy I/33 zařazená do sítě mezinárodních silnic pod označením E67 z Prahy do polské Vratislavi. Trvale rostoucí zatížení tohoto mezinárodního tahu je problémem pro město, které je silnicí rozděleno na dvě části, podobně na tom jsou i města Česká Skalice (do roku 2009 nedokončen obchvat) a Náchod. Řešením těchto problémů je dobudování dálnice D11 z Prahy přes Hradec Králové, Jaroměř a Trutnov směrem na Královec, kde bude navazovat na polskou rychlostní silnici S3. Součástí této stavby je i severní přeložka již zmíněné silnice I/33.
V roce 2020 byl otevřen nový autobusový terminál, který nahradil nevyhovující autobusové nádraží v ulici Na Valech.
V Josefově je též sportovní letiště s travnatou plochou.
Společnost Školství V Jaroměři jsou čtyři základní devítileté školy: ZŠ B. Němcové, ZŠ Na Ostrově, ZŠ Josefov, ZŠ Křišťál a Gymnázium Jaroslava Žákahttp://www.goajaro.cz/ a zemědělské učiliště.
Sport Fotbalový klub FK Jaroměř Hokejový klub HC Jaroměř Florbalový oddíl TJ Sokol Jaroměř
Pamětihodnosti náhled|Městské muzeum (Wenkeův OD) náhled|Divadlo náhled|Náhrobek Anny Miseliusové (kopie)
Gotický chrám svatého Mikuláše; poprvé písemně zmíněn roku 1325, současná stavba zahájena roku 1404 a pokračovala po husitských válkách, kostel zaklenut v 16. století; roku 1590 před západní průčelí přistavěna renesanční předsíň, 1707 dokončena zvonice; roku 1753 se zřítila severní věž. Kostel byl roku 1904 a v letech 1906–1909 restaurován. Jde o orientované síňové trojlodí s křížovými klenbami, šestibokým závěrem a kryptou. Průčelí je jednověžové s předsíní. K ní je připojena hranolová zvonice se sochou svatého Václava. Hlavní portál je gotický z roku 1410. Vybavení: rokokový hlavní oltář z let 1770–1772 se sochami od Martina Krupky. Kazatelna se sochařskou výzdobou a pontifikální křeslo od téhož autora; čtyři boční oltáře z sruhé poloviny 17. století, cínová gotická křtitelnice z roku 1518 s pozdějším víkem; náhrobek litevského knížete Dimitrije Sanguška z roku 1554.Řezník, Miloš: Dimitr Sanguško a jeho cesta do Čech r. 1554 /Dimitras Sanguška ir jo kelione i Čekija 1554 m. In: Česko-litevské vztahy v průběhu staletí. Příspěvky z interdisciplinárního vědeckého kolokvia, Vilnius 25.-26. října 1995. Univerzita Karlova Praha, Euroslavica, 1998 s. 43-51. Budova městského divadla Ze středověkého opevnění města zůstala zachována jediná brána se zvonicí. Menší gotický kostel svatého Jakuba na Jakubském předměstí byl založen ve 14. století a o dvě staletí později přestavěn. Mariánský sloup z let 1722–1727 na hlavním náměstí, trojboká odstupněná statue se sochami světců završená sochou Panny Marie Immaculaty od sochaře Matyáše Bernarda Brauna, provedena za účasti Řehoře Thényho a dalších. Ve spodní části na trojboké balustrádě sochy svatého Floriána, svatého Ignáce a Jana Nepomuckého, mezi nimi tři reliéfy (rakouský orel, darovací nápis, Svatá rodina), nad nimi na římsách sochy svatých Jana Křtitele, Štěpána a Jakuba Většího, a alegorie Víry, výše reliéfy Navštívení Panny Marie, Obětování Krista v chrámě a Nanebevzetí Panny Marie.<ref>Poche Emanuel: Soupis památek historických a uměleckých v Republice československé, díl XXXVIII., politický okres Dvůr Králové, Praha 1937, s. 190-195</ref> Originál sloupu je v pevnosti Josefov, na místě je kopie. Husův sbor Městský hřbitov: Plačící žena – náhrobek Anny Miseliusové, tchyně sochaře M. B. Brauna (kopie, originál v pevnosti Josefov). Radnice čp. 16 Wenkeův obchodní dům – postavený v roce 1911 podle návrhu architekta Josefa Gočára, přední památka moderní české architektury; nyní městské muzeum a galerie Železniční muzeum v někdejší výtopně ČD vybavené historickými stroji, vagony, železničními doplňky a reáliemi Masarykovy sady s pomníkem T. G. Masaryka
Josefov