Jamajka () je ostrovní stát v Karibiku. Ostrov leží asi 145 km jižně od Kuby, 190 km západně od Haiti a 215 km jihovýchodně od Kajmanských ostrovů. Jamajka má velmi hornaté vnitrozemí, přičemž dvě třetiny území zabírá vápencová krasová plošina, obklopená jen úzkou pobřežní nížinou, kde je i soustředěna velká část osídlení. Podnebí je tropické, horké a vlhké, s občasným výskytem hurikánů. Jamajka se dělí do 14 farností, na ploše 11 000 km2 žije 2,8 milionu obyvatel, což z ní činí pátý největší stát a čtvrtou nejlidnatější suverénní zemí v Karibiku. Hlavním a největším městem je Kingston, v jehož metropolitní oblasti žije více než 40 % obyvatel země. Mezi další významná města patří Spanish Town, Montego Bay a May Pen. Tři čtvrtiny obyvatel jsou černoši, potomci afrických otroků, 15 % mulaté a 3 % Indové. Úředním jazykem je angličtina, v běžném hovoru se užívá jamajský patois. Asi 70 % obyvatel hlásí ke křesťanství, 21 % je bez vyznání.
Domorodé obyvatelstvo ostrova, Taínové, se po příjezdu Kryštofa Kolumba v roce 1494 postupně dostalo pod španělskou nadvládu. Mnoho domorodých obyvatel bylo zabito nebo zemřelo na nemoci, načež Španělé přivezli na Jamajku velké množství Afričanů jako otroky. Ostrov zůstal ve vlastnictví Španělska pod názvem Santiago až do roku 1655, kdy jej dobyla Anglie (část budoucího Britského království) a pojmenovala jej Jamaica. Stal se důležitou součástí koloniální Britské Západní Indie. Pod britskou koloniální nadvládou se Jamajka stala předním vývozcem cukru s plantážní ekonomikou závislou na neustálém dovozu afrických otroků a jejich potomků. Britové v roce 1838 plně osvobodili všechny otroky a mnoho osvobozených se rozhodlo věnovat se samozásobitelskému zemědělství namísto práce na plantážích. Od 40. let 19. století začali Britové pro práci na plantážích využívat čínské a indické námezdní dělníky. Jamajčané dosáhli nezávislosti na Spojeném království 6. srpna 1962 a Jamajka získala status členského státu království Společenství, čímž se stala suverénním státem s Alžbětou II. jako královnou Jamajky.
Jamajka je unitární parlamentní konstituční monarchií, v níž je hlavou státu jamajský král, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má vláda i dvoukomorový parlament. Je zemí s vyššími středními příjmy a ekonomikou silně závislou na cestovním ruchu. V indexu lidského rozvoje se Jamajka umístila na 117. místě. Je oblíbenou turistickou a rekreační destinací, ročně ji navštíví přes 4 miliony návštěvníků. Malá Jamajka má velký globální kulturní vliv: je kolébkou rastafariánství a reggae hudby a odvozených žánrů, jako je dub, ska a dancehall. Naopak ji trápí kriminalita a násilí, má nejvyšší míru vražd na světě. Jamajka je plnoprávným členem Karibského společenství, Latinskoamerického hospodářského systému, Organizace amerických států a Organizace spojených národů. Stejně jako většina karibských států je členem Společenství národů.
Název Domorodí Taínové nazývali ostrov ve své taínštině Xaymaca, což znamená „Země dřeva a vody“ nebo „Země pramenů“. Yamaye bylo navrženo jako rané jméno ostrova v taínštině, jak jej zaznamenal Kryštof Kolumbus. Španělé postupně změnili jeho název na „Jamaica“.
Historie náhled|vlevo|Henry Morgan byl slavný pirát a privatýr - jeden z prvních, kteří přijeli do Západní Indie jako smluvní služebníci, jako většina prvních anglických kolonistů."Henry Morgan: The Pirate Who Invaded Panama in 1671", Historynet.com. Karibský ostrov Jamajka byl původně osídlen kolem roku 600 nebo 650 n. l. lidmi z kmene Redware, kteří jsou často spojováni s keramikou redware. Kolem roku 800 n. l. přišla druhá vlna osadníků z kmenů Aravaků, včetně Tainů, a to ještě před příjezdem Kryštofa Kolumba v roce 1494. První obyvatelé Jamajky pojmenovali zemi „Xaymaca“, což znamená „země dřeva a vody“. Od roku 1509 byla kolonizována Španělskem, Španělé zotročili Aravaky, kteří byli dále decimováni nemocemi, které Španělé přinesli s sebou. Raní historici se domnívají, že do roku 1602 vymřely kmeny Tainů mluvící aravacky. Někteří Tainové však uprchli do zalesněných hor ve vnitrozemí, kde se smísili s uprchlými africkými otroky a přežili bez španělské a poté anglické nadvlády.Michael Sivapragasam, After the Treaties: A Social, Economic and Demographic History of Maroon Society in Jamaica, 1739–1842 , PhD Dissertation, African-Caribbean Institute of Jamaica library (Southampton: Southampton University, 2018), pp. 23–24.E. Kofi Agorsah, "Archaeology of Maroon Settlements in Jamaica", Maroon Heritage: Archaeological, Ethnographic and Historical Perspectives, ed. E. Kofi Agorsah (Kingston: University of the West Indies Canoe Press, 1994), pp. 180–81.
Španělé také zajali a přepravili na ostrov stovky lidí ze západní Afriky za účelem otroctví. Většinu Afričanů však na Jamajku přivezli Angličané.
V roce 1655 Anglie (část budoucího Britského království) napadla Jamajku a porazila Španěly a ta stala důležitou součástí koloniální Britské Západní Indie. Někteří afričtí otroci využili politických nepokojů a uprchli do vnitrozemských hor, kde vytvořili nezávislé komunity, které se staly známé jako Marooni. Mezitím Angličané na pobřeží vybudovali osadu Port Royal, operační základnu, kde vzkvétalo pirátství, protože mnoho evropských rebelů bylo ze svých zemí vyhnáno a muselo si odpykat tresty na moři. Kapitán Henry Morgan, velšský plantážník a korzár, přepadal osady a námořní základny z Port Royal, čímž si vysloužil pověst jednoho z nejbohatších pirátů v Karibiku.náhled|Anglická plantáž na Jamajce kolem roku 1820 náhled|Guvernér Lionel Smith vyhlašuje 1. srpna 1838 ve Spanish Townu zrušení otroctví na Jamajce V 18. století nahradila cukrová třtina pirátství jako hlavní zdroj příjmů britské Jamajky. Cukrovarnický průmysl byl náročný na pracovní sílu, a tak Britové přivezli na ostrov stovky tisíc zotročených černochů z Afriky. V roce 1850 převyšoval počet černošského a mulatského obyvatelstva Jamajky počet bílého obyvatelstva v poměru dvacet ku jedné. Zotročení Jamajčané zorganizovali během 18. století více než tucet velkých povstání, včetně Tackyho povstání v roce 1760. Docházelo také k pravidelným střetům mezi Brity a horskými komunitami jamajských Maroonů, které vyvrcholily první maroonskou válkou v 30. letech 18. století a druhou maroonskou válkou v letech 1795–1796.
Následky baptistické války poukázaly na podmínky otroků, což výrazně přispělo k hnutí za zrušení otroctví a přijetí zákona o zrušení otroctví z roku 1833, který v roce 1834 formálně ukončil otroctví na Jamajce. Všechny otroky Britové plně osvobodili v roce 1838 a mnoho osvobozených se rozhodlo věnovat se samozásobitelskému zemědělství namísto práce na plantážích. Od 40. let 19. století začali Britové pro práci na plantážích využívat čínské a indické námezdní dělníky. Vztahy mezi bílou a černou komunitou však zůstaly napjaté až do poloviny 19. století, přičemž nejvýznamnější událostí bylo povstání v Morant Bay v roce 1865. V druhé polovině 19. století došlo k hospodářskému úpadku, poklesu cen zemědělských plodin, suchům a epidemii nemocí. Když cukr ztratil svůj význam, mnoho bývalých plantáží zkrachovalo a půda byla prodána jamajským rolníkům a cukrové třtiny byly konsolidovány dominantními britskými producenty.
První politické strany na Jamajce vznikly na konci 20. let 20. století, zatímco sdružení pracovníků a odbory vznikly ve 30. letech. V roce 1944 byla vypracována nová ústava se všeobecným volebním právem pro muže a omezenou samosprávou. Od roku 1958 tvořil ostrov součást Západoindické federace, z níž Jamajka v roce 1961 vystoupila, čímž federace fakticky zanikla. V roce 1962 vyhlásila svou nezávislost v rámci Commonwealthu, kdy se jejím prvním premiérem stal Alexander Bustamante. Ceremoniálně a formálně v čele státu zůstal britský král zastupovaný generálním guvernérem.
V 60. a 70. letech 20. století zažila země rozsáhlé poválečné období růstu, menší závislost na zemědělském sektoru a větší závislost na bauxitu a těžbě. Od 70. let 20. století až do současnosti se politická moc střídala mezi dvěma dominantními stranami, JLP a PNP. Ačkoli se míra vražd na Jamajce po invazi do Tivoli v roce 2010 snížila téměř o polovinu, zůstává míra vražd v této zemi jednou z nejvyšších na světě (k roku 2023 nejvyšší na světě). V roce 2013 zasáhly zemi ekonomické potíže a Mezinárodní měnový fond souhlasil s půjčkou ve výši 1 miliardy dolarů, aby Jamajce pomohl splatit velké dluhy, což z Jamajky učinilo vysoce zadluženou zemi, která na splácení dluhů vynakládá přibližně polovinu svého ročního rozpočtu.
V říjnu 2025 zasáhl západní Jamajku extrémně silný a ničivý hurikán Melissa, nejvyšší kategorie 5. Na Jamajce zabil 45 osob, finanční ztráty způsobené hurikánem na ostrově byly odhadnuty na téměř 10 miliard USD, což odpovídá více než 40 % ročního hrubého domácího produktu. Poškozeno bylo 156 000 domů, z nichž 24 000 je považováno za neopravitelné. Zvláště postiženo byla zemědělství, chov hospodářských zvířat a lesnictví, poškozena byla více než polovina všech jamajských lesů. Státní symboly Vlajka
Jamajská vlajka je tvořena ondřejským křížem, rozdělující vlajkový list o poměru stran 1:2 na čtyři pole – černé v žerďové a vlající části, zelené v horní a dolní části.Jamajská vlajka na Flags of the World
Hymna
Jamajská hymna je skladba Jamaica, land we love (). Slova napsal Hugh Sherlock a hudbu složil Robert Lightbourne.
Geografie náhled|upright=1.6|Topografická mapa Jamajky Jamajka je ostrovní země na stejnojmenném ostrově v oblasti Velkých Antil v Karibském moři v Atlantském oceánu. Leží asi 145 km jižně od Kuby, 190 km západně od Hispanioly (ostrova, o který se dělí Haiti a Dominikánská republika) a 215 km jihovýchodně od Kajmanských ostrovů. S rozlohou 10 911 km2 je třetím největším ostrovem v Karibiku po Kubě a Hispaniole a po Kubě, Dominikánské republice, Haiti a Bahamách je pátým největším státem v Karibiku. Leží mezi 17° a 19° severní šířky a 76° a 79° západní délky. Jamajka má velmi hornaté vnitrozemí, kdy dvě třetiny území zabírá vápencová krasová plošina, obklopená jen úzkou pobřežní nížinou, kde je i soustředěna velká část osídlení. Podnebí je tropické, horké a vlhké, s občasným výskytem hurikánů.
Vnitrozemí ostrova dominují hory: Don Figuerero, Santa Cruz a May Day na západě, Dry Harbour Mountains uprostřed a John Crow Mountains a Blue Mountains na východě, kde se nachází Blue Mountain Peak, nejvyšší hora Jamajky s výškou 2 256 m. Hory jsou obklopeny úzkou pobřežní nížinou. Mezi turistické atrakce patří vodopády Dunn's River Falls v St. Ann, vodopády YS Falls v St. Elizabeth, Modrá laguna ve farnosti Portland, kráter neaktivní sopky a Port Royal, místo velkého zemětřesení v roce 1692, které pomohlo vytvořit tombolo Palisadoes.
Mezi rozmanitými suchozemskými, vodními a mořskými ekosystémy se nacházejí suché a vlhké vápencové lesy, deštné pralesy, lužní lesy, mokřady, jeskyně, řeky, mořské trávníky a korálové útesy. Mezi chráněné oblasti ostrova patří lesní rezervace Cockpit Country, Hellshire Hills a Litchfield. V roce 1992 byl v Montego Bay založen první mořský park na Jamajce o rozloze téměř 15 km². Chráněná oblast Portland Bight byla vyhlášena v roce 1999. Následující rok byl založen národní park Blue and John Crow Mountains, který se rozkládá na ploše přibližně 412 km2 a zabírá 4,5 % země. Cílem je ochrana biodiverzity a divočiny, kde žijí tisíce druhů stromů a kapradin a vzácná zvířata.
U pobřeží Jamajky se nachází několik malých ostrovů, zejména v Portland Bight, jako jsou Pigeon Island, Salt Island, Dolphin Island, Long Island, Great Goat Island a Little Goat Island, a také Lime Cay ležící dále na východ. Mnohem dále – asi 50–80 km od jižního pobřeží – leží malinké korálové ostrůvky Morant Cays a Pedro Cays. Pobřeží Jamajky je lemováno korálovými útesy.
Geologie, reliéf náhled|Pohoří Blue Mountains severně od Kingstonu