Sezóna Formule 1 1975 byla 26. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 14. mistrovských a 12 nemistrovských závodů. Mistrovství světa se konalo mezi 12. lednem a 5. říjnem.
Po silném zakončení sezóny se mnoho fanoušků domnívalo, že tým Brabham je favoritem v nové sezóně. První emocionální vítězství Carlose Paceho v jeho rodném São Paulu to mělo potvrdit, ale velké opotřebení pneumatik často brzdilo vozy a původní očekávání se nenaplnilo.Gill, Barrie (1976) "The World Championship 1975" John Player Motorsport yearbook 1976 p. 103 Queen Anne Press Ltd. Ve svém druhém roce u Ferrari dostal Niki Lauda vůz Ferrari 312T, který byl technicky mnohem lepší než jakákoliv konkurence. S ním získal svůj první titul mezi jezdci s pěti výhrami a obrovským náskokem na druhé místo v šampionátu. Ferrari si domů odvezlo mistrovskou trofej pro konstruktéry. Lauda často označoval rok 1975 za „neuvěřitelný rok“.
Američan Mark Donohue zemřel v srpnu, dva dny poté, co havaroval v tréninku na Grand Prix Rakouska. Po sezóně, na konci listopadu, havarovalo letadlo týmuz Embassy Hill v Anglii a všech šest osob na palubě zahynulo, včetně majitele týmu Grahama Hilla a jezdce Tonyho Brise.
Týmy a jezdci Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Číslo Jezdci Závody Marlboro Team Texaco McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 1 Emerson Fittipaldi Vše 2 Jochen Mass Vše Elf Team Tyrrell Tyrrell-Ford 007 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 3 Jody Scheckter Vše 4 Patrick Depailler Vše 15 Jean-Pierre Jabouille 9 Michel Leclère 14 John Player Team Lotus Lotus-Ford 72E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 5 Ronnie Peterson Vše 6 Jacky Ickx 1–9 Jim Crawford 10, 13 John Watson 11 Brian Henton 12, 14 15 10 Martini Racing Brabham-Ford BT44B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 7 Carlos Reutemann Vše 8 Carlos Pace Vše Beta Team March Lavazza March March-Ford 741751 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 9 Vittorio Brambilla Vše10 Lella Lombardi 3–9 Hans-Joachim Stuck 10–14 29 Lella Lombardi 10–13 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312B3-74312T Ferrari 001/11 3,0 F12Ferrari 015 3,0 F12 11 Clay Regazzoni Vše 12 Niki Lauda Vše Stanley-BRM BRM P201 BRM P200 3,0 V12 14 Mike Wilds 1–2 Bob Evans 3–9, 12–13 UOP Shadow Racing Shadow-Ford DN3BDN5 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 16 Tom Pryce Vše 17 Jean-Pierre Jarier 1–11, 14 Shadow-Matra DN7 Matra MS73 3,0 V12 12–13 Matchbox Team Surtees National Organs Team Surtees Surtees-Ford TS16 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 18 John Watson 1–10, 12 19 Dave Morgan 10 HB Bewaking Team Ensign Ensign-Ford N174N175 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 19 Gijs van Lennep 11 31 8–9 Roelof Wunderink 4–5, 10, 13–14 Chris Amon 12 32 13 33 Roelof Wunderink 12 Frank Williams Racing Cars Williams Ambrozium H7 Racing Williams-Ford FWFW04 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 20 Arturo Merzario 1–6 Damien Magee 7 Ian Scheckter 8 François Migault 9 Ian Ashley 11 Jo Vonlanthen 12 Renzo Zorzi 13 Lella Lombardi 14 21 Ian Scheckter 7 Jacques Laffite 1–3, 5–6, 8–14 Tony Brise 4 Embassy Racing with Graham Hill Lola-Ford T370T371 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 22 Graham Hill 1–3 23 Rolf Stommelen 1–3 Hill-Ford GH1 22 4, 12–13 François Migault 6 Vern Schuppan 7 Alan Jones 8–11 23 François Migault 4 Graham Hill 5 Tony Brise 6–14 Hesketh Racing Warsteiner Brewery Polar Caravans Hesketh-Ford 308308B308C Ford Cosworth DFV 3,0 V8 24 James Hunt Vše 25 Torsten Palm 5 Harald Ertl 11 Brett Lunger 12–14 32 Torsten Palm 7 Harald Ertl 12 34 13 Custom Made Harry Stiller Racing Hesketh-Ford 308B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 25 Alan Jones 4 26 5–7 Vel's Parnelli Jones Racing Parnelli-Ford VPJ4 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 27 Mario Andretti 1–5, 7, 9–14 First National City Bank Team March-Ford 751 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 28 Mark Donohue 10–12 Penske-Ford PC1 1–9 John Watson 14 Oreste Berta Berta-Ford F1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 29 Nestor García-Veiga 1–2 Copersucar Fittipaldi Fittipaldi-Ford FD01FD02FD03 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 30 Wilson Fittipaldi 1–12, 14 Arturo Merzario 13 Lucky Strike Racing McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 31 Dave Charlton 3 Lexington Racing Tyrrell-Ford 007 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 32 Ian Scheckter 3 Pinch Plant (Ltd) Lyncar-Ford 006 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 32 John Nicholson 10 Team Gunston Lotus-Ford 72E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 33 Eddie Keizan 3 34 Guy Tunmer 3 Citizen Maki F1 Citizen Maki Engineering Citizen Maki F1-TeamMaki-FordF101CFord Cosworth DFV 3,0 V835 Dave Walker6-7 Hiroši Fušida 8, 10 Tony Trimmer 11–13
Změny před sezónou Williams ztratil sponzorství od Iso a Marlboro a poprvé přihlásil oba dva vozy pod svým vlastním jménem. Wilson Fittipaldi, který jezdil za Brabham v letech a , vstoupil do této sezóny s vlastním týmem a šasi. Vůz sám řídil a během roku stihl uvést dvě nové verze vozu. Denny Hulme odešel na konci sezóny . Jochen Mass, který už jel poslední dva závody minulé sezóny za McLaren, s týmem podepsal smlouvu na celou sezónu. March podepsal Lellu Lombardi, čímž se stala první ženou, která se kvalifikovala v závodě Formule 1 od Marie Teresy de Filippis v roce . John Watson podepsal smlouvu se Surtees poté, co v roce 1974 nastoupil do všech závodů v soukromém Brabhamu.
Změny během sezóny Po dvou závodech Bob Evans nahradil Mikea Wildse v BRM, Jacky Ickx opustil Lotus v polovině sezóny. Společnost Embassy Racing, vlastněná Grahamem Hillem, přihlásila do prvních tří závodů šasi Lola a poté své první šasi Hill. Jediným rozdílem však bylo zaměstnání jejich konstruktéra a následné pojmenování šasi. Ensign vynechal první část sezóny, ale vrátil se s duem nizozemských jezdců Roelofem Wunderinkem a Gijsem van Lennepem po novém sponzorství nizozemskou bezpečnostní společnosti HB Bewaking. John Nicholson vyhrál v letech 1973 a 1974 British Formula Atlantic Championship s Lyncarem 005, než debutoval Grand Prix Velké Británie 1975 s šasi Formule 1 provozovaným Lyncarem. Zkoušel to také v sezóně , ale nepodařilo se mu to kvalifikovat. Tým Shadow vyzkoušel motor V12 Matry ve dvou závodech, ale Jean-Pierre Jarier v obou případech odstoupil. Američan Mark Donohue zemřel v srpnu, dva dny poté, co havaroval v tréninku na Grand Prix Rakouska. John Watson byl propuštěn ze Surtees, aby jezdil za Penske a zůstal u amerického týmu i v roce 1976. Ke konci roku 1974 Chris Amon opustil svůj vlastní tým a odjel dva závody pro tým BRM. Ke konci sezóny 1975 se vrátil do Formule 1 s Ensignem.
Kalendář Pořadí Grand Prix Okruh Datum 1 Grand Prix Argentiny Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires 12. leden 2 Grand Prix Brazílie Autodromo de Interlagos, São Paulo 26. leden 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 1. březen 4 Grand Prix Španělska Montjuïc circuit, Barcelona 27. duben 5 Grand Prix Monaka Circuit de Monaco, Monte Carlo 11. květen 6 Grand Prix Belgie Circuit Zolder, Heusden-Zolder 25. květen 7 Grand Prix Švédska Scandinavian Raceway, Anderstorp 8. červen 8 Grand Prix Nizozemska Circuit Zandvoort, Zandvoort 22. červen 9 Grand Prix Francie Paul Ricard Circuit, Le Castellet 6. červenec 10 Grand Prix Velké Británie Silverstone Circuit, Silverstone 19. červenec 11 Grand Prix Německa Nürburgring, Nürburg 3. srpen 12 Grand Prix Rakouska Österreichring, Spielberg 17. srpen 13 Grand Prix Itálie Autodromo Nazionale di Monza, Monza 7. září 14 Grand Prix USA Watkins Glen International, New York 5. říjen
Změny v kalendáři Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Francie přesunuta z Dijon-Prenois na Circuit Paul-Ricard a Grand Prix Velké Británie byla přesunuta z Brands Hatch na Silverstone. Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka si vyměnily místa v kalendáři, takže závod v Monaku následoval po závodě v Belgii. Grand Prix Kanady měla být původně předposledním závodem sezóny 1975, ale byla zrušena kvůli malému sporu mezi Asociací konstruktérů Formule 1 a Mosport Parkem ohledně plateb.
Změny předpisů Byly povinné ohnivzdorné závodní obleky. Na různých okruzích byla vytvořena a realizována koncepce stanovišť traťových komisařů s obslužnými komunikacemi vedoucími na ně a z nich. Od nynějška také museli traťoví komisaři nacvičovat vyprošťování jezdců z vozu.
Shrnutí sezóny První dva závody v sezóně, které se jely na jihoamerickém kontinentu, byly ve znamení brazilských pilotů. V Argentině zvítězil úřadující mistr světa Emerson Fittipaldi a na domácí půdě dojel na druhém místě za svým krajanem Carlosem Pacem. Celý kolotoč velkých cen se přesunul do Jihoafrické republiky, kde celý závod ovládl domácí idol Jody Scheckter.
Poté přišla na řadu Evropa a i evropští jezdci. První evropský závod, Grand Prix Španělska, nedopadl vůbec dobře. Stávka jezdců, přerušený závod, chyby pořadatelů a funkcionářů FIA, ale především pět mrtvých a devět zraněných diváků. Jezdci ještě před zahájením prvního tréninku protestovali proti nedostatečným bezpečnostním opatřením na trati, kde upozorňovali především na chybějící svodidla nebo na jejich nedostatečné upevnění a odmítli startovat. Situace byla napjatá, na protest proti uskutečnění závodu nestartoval Emerson Fittipaldi. Nakonec do závodu nastoupilo 25 jezdců spolu s jedinou ženou Lelou Lombardiovou. Obavy jezdců se naplnily v 25. kole závodu, kdy došlo k tragické nehodě, vůz týmu Grahama Hilla řízený Rolfem Stommelenem, přišel v rychlosti okolo 200 km/h o stabilizátor, havaroval a dopadl mezi diváky. Bilance byla hrozivá na místě přišlo pět lidí o život a dalších devět bylo zraněno. Stommelen byl se zlomenou rukou a nohou dopraven do nemocnice. Závod pokračoval dál a až ve 29. kole byl zastaven.
Mistrovství světa pokračovalo závody v Monaku, Belgii a Švédsku, kde si pořadatelé vzali ponaučení z tragické Grand Prix Španělska a všechna bezpečnostní opatření byla bezchybná. Ve všech třech závodech exceloval Niki Lauda na novém Ferrari 312T a dostal se tak do vedení šampionátu. Dalším evropským závodem byla Grand Prix Nizozemska, která začínala na mokré trati a končila na suchu, v jejím průběhu proto jezdci přezouvali na pneumatiky do sucha. Překvapivě zvítězil James Hunt o pouhou sekundu před Laudou. Ve Francii znovu dominoval způsobem start–cíl Niki Lauda a zvýšil tak svůj náskok v čele šampionátu na 22 bodů.
Nejzajímavějším závodem sezóny byla Grand Prix Velké Británie. Na okruhu v Silverstone pršelo a čelo závodu se celkem devětkrát změnilo a navíc v 56. kole došlo k hromadné havarii osmi jezdců a závod byl proto 12 kol před koncem ukončen. Jezdci pak byli klasifikováni podle umístění v jakém projeli 55. kolem. Zvítězil tedy Emerson Fittipaldi a oživil tak naději na obhajobu titulu, protože Lauda dojel až osmý. Do Německého Zeleného pekla, jak je nazýván Nürburgring, nastoupil jako favorit Niki Lauda, který také až do poloviny závodu vedl, ale pak přišly problémy s pneumatikami a Lauda nakonec dojel třetí. Z vítězství se radoval Carlos Reutemann. Během Grand Prix Německa bylo oznámeno, že se z finančních důvodů ruší Grand Prix Kanady. Österreichring, který hostil Grand Prix Rakouska, byl opět svědkem tragické události, během tréninku havaroval Američan Mark Donohue a svým zraněním později v nemocnici podlehl. Donohue died two days later, and one of the marshals also died. Další nepříjemnou událostí, která ovlivnila samotný závod, byl hustý déšť a závod musel být ve 29. kole ukončen a stejně jako ve Španělsku, byl udělován jen poloviční počet bodů. Vítězem se stal Vittorio Brambilla. Bylo více než pravděpodobné, že se o mistru světa opět rozhodne v italské Monze, kde Niki Lauda potřeboval získat alespoň půl bodu. V kvalifikaci nenechal nic náhodě a vybojoval si pole position. V závodě jel velmi obezřetně, neutočil na vedoucího Claye Regazzoniho a bez jakéhokoliv odporu přepustil druhé místo Fittipaldim, čímž mu třetí místo zajistilo titul. Ve Watkins Glen šlo už jen o prestiž a Niki Lauda dokázal, že titul mistra světa získal oprávněně a závod ovládl.
Výsledky a pořadí
Grands Prix