Eparchie Alaverdi je jedna z eparchií Gruzínské pravoslavné církve.

Území a titul biskupa Zahrnuje správní hranice území municipalit Achmeta a Telavi.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup alaverdský.

Historie Již v 6. století je zmiňován svatý Josef Alaverdský, jeden ze třinácti syrských otců – zakladatelů gruzínského mnišství, uváděný jako alaverdský biskup.

První spolehlivé zprávy o biskupském stolci při monastýru Alaverdi pocházejí z roku 1124, kdy je v závěti svatého krále Davida IV. uveden biskup Simeon Bediysko-alaverdský. Brzy se alaverdský biskup stal faktickou hlavou církve celého Kachetského království a aktivně se podílel na politickém i kulturním životě země.

Alaverdský stolec zpravidla zastávali představitelé vlivných kachetských knížecích rodů (Avališvili, Makašvili, Čolokašvili, Andronikašvili). Alaverdský biskup měl mezi gruzínskými hierarchami vysoké postavení – podle „Památníku gruzínského práva“ zaujímal ve 13. století 6. místo po katolikosovi Gruzie, čkondidském biskupovi, arménském metropolitovi, kartlském arcibiskupovi a ackurském biskupovi.

Alaverdská eparchie patřila k největším v středověké Kachetii. Její území sahalo na severovýchodě k Velkému Kavkazu a řece Stori (levý přítok Alazani), na jihovýchodě k řece Turdo (pravý přítok Alazani) a na západě a jihozápadě ke Kachetskému a Civi-Gomborský hřeben. Kromě centrální části Kachetie zahrnovala také oblast Tuš-Pšav-Chošureti.

V období od 30. let 13. století až do 15. století se o eparchii nedochovaly žádné zprávy. Důvodem byly časté vpády Mongolů (1235–30. léta 14. století) a vojsk Tamerlána na konci 14. a počátku 15. století, které způsobily rozsáhlé zpustošení a téměř úplné přerušení církevního života.

Eparchie byla obnovena zakladatelem kachetské větve dynastie Bagrationů, králem Jiřím VIII. (1466–1476); zničený chrám svatého Jiří pak obnovil jeho nástupce, král Alexandr I. (1476–1511).

Alaverdská eparchie, která měla v Kachetském království přední postavení, se pokusila vymanit z pravomoci Mcchetského katolikosátu. Tyto snahy však byly potlačeny katolikosy-patriarchy celé Gruzie – Davidem V., Domentijem I. a Nikolozem VII..

V roce 1616 byl monastýr Alaverdi zpustošen a vyrabován vojsky šáha Abbáse I. Veliký; Peršané monastýr přeměnili na pevnost. V polovině 17. století bylo území eparchie osídleno turkickými kmeny.

Po povstání v Kachetii roku 1660 se sice podařilo zbavit turecké nadvlády, avšak škody byly tak rozsáhlé, že eparchie byla obnovena až ke konci století, a brzy nato byl Alaverdi znovu zpustošen Lezgy. Na přelomu 17. a 18. století vznikl v areálu ženský monastýr zasvěcený Chachulské ikoně Bohorodičky.

Za vlády krále Erekle II. (1744–1798) spravoval katolikos-patriarcha celé Gruzie Anton II. zároveň i úřad alaverdského biskupa, což významně přispělo k hospodářskému a ekonomickému posílení eparchie.

V roce 1811, kdy byla zrušena autokefalie Gruzínské církve a ta přešla pod správu Gruzínsko-imeretské synodální konzistorní správy. Území eparchie spojeno s kachetskou eparchií a biskupský stolec přejmenován na alaverdský a kachetský.

Dne 30. srpna 1814 byla eparchie sloučena s eparchií Telavi a roku 1818 byla dále spojena s bodbejsko-signachskou eparchií.

Dne 18. prosince 1828 byla alaverdská eparchie definitivně zrušena.

Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu Ruské pravoslavné církve byl 21. března 1886 vytvořen alaverdský vikariát kartalinsko-kachetské eparchie.

V roce 1912 byla eparchie znovu obnovena jako samostatná. Zdá se však, že byla brzy opět převedena na vikariát, protože podle výnosu z 10. prosince 1915 byl Pirr (Okropiridze) znovu jmenován alaverdským biskupem – 4. vikářem gruzínské eparchie.

V září 1917 byla na Všegruzínském církevním sněmu 1917 obnovena samostatná alaverdská katedra. Ve 20. letech 20. století byla během pronásledování církve opět zrušena a znovu obnovena až ve 40. letech.

Biskupská rezidence eparchie sídlí v Telavi.

Seznam biskupů Josef (zemřel 570) Simeon (zmíněn 1124) Jan (1511) Euthymius (1522) Nikoloz (1578) Cyril (1579) Ioane (Avališvili) (1612) Zebedeus II. (1639) Arseni (Avališvili) (1651–1660) Grigoli (1670) Nikoloz (Andronikašvili) (1685–1694) Nikoloz (Čolokašvili) (1695–1711) Ioane (Makašvili) (1712) Nikoloz (Čolokašvili) (1724–1728) podruhé Zakaria (Andronikašvili) (1733-1734) Nikoloz (Andronikašvili) (1736–1757) podruhé Zenon (1761–1782) Nikoloz (Andronikašvili) (1784) Antoni II. (1784–1811) Ioane (Makašvili) (1811–1814) Dositeozi (Picchelauri) (1814–1817)

Alaverdský vikariát Besarion (Dadiani) (1886–1898) Kirion (Sadzaglišvili) (1898–1900) Antoni (Abašidze) (1902–1903) Ekvtime (Eliašvili) (1903–1905) Petre (Končošvili) (1905–1907) David (Kačachidze) (1907–1912) Pirosi (Okropiridze) (1916–1917)

Eparchie alaverdská Pirosi (Okropiridze) (1917–1922) David (Kačachidze) (1924–1924) Ioane (Margišvili) (1925–1925) Melkisedek (Pchaladze) (1925–1927) Efrem (Sidamonidze) (1927–1928) Stepane (Karbelašvili) (1928–1929) Gabrieli (Čačanidze) (1951–1953) Dimitri (Iašvili) (1957–1958) dočasný správce David (Burduladze) (1958–1963) Romanozi (Petriašvili) (1967–1971) Grigoli (Cercvadze) (1976–1991) Atanaze (Čachvašvili) (1992–1993) David (Macharadze) (od 1993)

Reference

Externí odkazy

Alaverdi