Střetnutí 10. března 1917 byla bitva první světové války mezi korzárkou lodí německého císařského námořnictva SMS Möwe a obranně vyzbrojenou nákladní lodí Otaki společnosti New Zealand Shipping Company. Otaki byla potopena, ale Möwe byla těžce poškozena. Kontext SMS Möwe byla již proslavená. Její velitel, Korvettenkapitän hrabě Nikolaus zu Dohna-Schlodien, s ní již v letech 1915–1916 obeplul svět, potopil několik lodí a vybojoval 16. ledna 1916 bitvu s britskou nákladní lodí.

Se zkušenou posádkou a lodí se kapitán Dohna-Schlodien v prosinci 1916 vyhnul spojenecké blokádě Německa a zamířil do středního Atlantiku, přičemž cestou zajal několik plavidel.

Střetnutí Dne 10. března 1917, po měsících na moři a na cestě do Německa, se Möwe ocitla na otevřeném oceánu. Kolem 2:00 nalezla 4 491tunovou loď Esmeraldas společnosti Pacific Steam Navigation Company, která plula na západ do Baltimoru. Möwe loď Esmeraldas zastavila, zajala její posádku a potopila ji výbušnými náložemi.

Pak, když byla asi východně od ostrova São Miguel, spatřila posádka Möwe na obzoru Otaki, chladírenskou loď New Zealand Shipping Company s výtlakem 7 420 hrubých tun plující z Londýna do New Yorku. Její obranu tvořilo jedno 4,7palcové dělo umístěné na zádi s obsluhou poskytnutou Královským námořnictvem.

Otaki měla radio a mohla upozornit Spojence na polohu Möwe. Za rozbouřeného moře a občasných bouří Otaki dosahovala asi . Möwe ji okamžitě pronásledovala a když se přiblížila k Otaki, signalizovala jí, aby zastavila. Velitel Otaki, Archibald Bisset Smith, se odmítl vzdát. Möwe vypálila varovné výstřely, ale Otaki palbu opětovala ze svého 4,7palcového děla. vlevo|náhled|Möwe v roce 1916 na své první plavbě Několik výstřelů zasáhlo Möwe ze vzdálenosti a těžce ji poškodilo, než se její posádce podařilo opětovat palbu. Když Möwe zahájila palbu, její děla byly přesná a několik 150mm granátů zasáhlo Otaki. Bitva trvala asi 20 minut, dokud se Otaki nepřevrátila a nepotopila.

Většina střel Otaki zasáhla horní část Möwe, ale zasažen byl i její trup. Pět členů německé posádky bylo zabito, dalších deset zraněno a německá loď hořela a nabírala vodu.

Smith nařídil své posádce opustit loď. Posledními muži, kteří odešli, byli hlavní palubní důstojník Roland McNish a lodní tesař, kteří společně skočili. Mysleli si, že Smith dělá totéž, ale nebyl nalezen a později se došlo k závěru, že Smith zůstal na palubě.

Při bitvě zahynuli čtyři členové posádky Otaki, včetně třetího inženýra a dvou lodních učňů, kteří byli členy její dělostřelecké posádky. Pátý muž, hlavní stevard F. Willis, zahynul při opouštění lodi. Willis skočil do moře poté, co byly spuštěny záchranné čluny, ale utopil se dříve, než se ho podařilo zachránit.

Poté, co Möwe zachránila přeživší, vezla více než 200 vězňů z Esmeraldas a Otaki.

Následky Škody způsobené Otaki vyvolaly požáry v uhelných bunkrech na Möwe, které hořely dva dny a téměř dosáhly jejího muničního skladu. Loď také utrpěla vážné záplavy způsobené dírami po granátech Otaki; to si vyžádalo zaplavení protilehlých komor k nápravě náklonu a k uhašení požárů bylo navíc vpuštěno více vody.

Poškození donutilo Dohna-Schlodiena odplout s Möwe zpět do Německa. Do měsíce se loď vrátila do německých vod poté, co počtvrté a naposledy proplula spojeneckou blokádou. Dohna-Schlodien byl opět odměněn.

Přeživší z Otaki a posádka Esmeraldy byli odvezeni do Braniborska, kde zůstali v zajetí po zbytek války. Möwe strávila zbytek války ve službě v německé flotile v Baltském moři jako minonoska.

Dědictví Kapitán Möwe, Nikolaus zu Dohna-Schlodien, popsal odpor Otaki jako „souboj tak galantní, jak jen námořní historie může vyprávět“. V listopadu 1917 král Jiří V. oficiálně pochválil hlavního palubního důstojníka McNishe, který byl v té době povýšen na kapitána, a posmrtně pochválil kapitána Smitha a učně Basila Kilnera.

Po příměří 11. listopadu 1918 se k britským úřadům dostaly další podrobnosti o bitvě, takže v květnu 1919 byl Smith posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem a McNish byl jmenován členem Řádu za vynikající služby. V té době civilisté nemohli Viktoriin kříž nosit, a tak byl Smith posmrtně pověřen do Královské námořní zálohy jako poručík, aby jej mohl obdržet. Smith byl jedním ze dvou členů britského obchodního loďstva, kterým byl Viktoriin kříž udělen za činy v první světové válce.

Otaki by nemohla tak účinně ani tak dlouho odolávat Möwe bez přesnosti svého mířiče z Královského námořnictva a profesionality a rychlosti své dělostřelecké posádky. Námořník první třídy AF Worth z Královských námořních záloh a námořník Ellis Jackson Královských námořních záloh byli vyznamenáni medailí za vynikající službu a učni Basil Kilner a William Martin byli posmrtně zmíněni v depeších.

Smith studoval na Robert Gordon's College v Aberdeenu ve Skotsku. V roce 1937 jeho rodina věnovala škole Otaki Shield. Ten se každoročně uděluje studentovi posledního ročníku, který je „vynikající svým charakterem, vůdčími vlastnostmi a atletickými schopnostmi“. Novozélandská přepravní společnost každý rok udělovala vítězi soutěže o titul bezplatnou cestu na Nový Zéland a novozélandská vláda zajišťovala dopravu a ubytování během vítězovy návštěvy. Když společnost P&O v roce 1973 koupila novozélandskou přepravní společnost, převzala i tuto zodpovědnost.

Učeň William Martin byl chlapec, kterému bylo pouhých 14 let. Památník v kostele sv. Marie v Auchindoiru v Aberdeenshire ho připomíná. Stejně jako kapitán Smith byl žákem Robert Gordon's College. Školu opustil 21. února, aby se připojil k posádce lodi. Jeho rodiče si svého syna připomněli tím, že jeho škole věnovali schopnost udělovat cenu Williama E. Martina, která se každoročně uděluje za angličtinu a moderní jazyky.

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Námořní bitvy Německa během první světové války